ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.272.2019:26
sp. zn. 10 Azs 272/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. P., zast. Mgr. Ladislavem Bártou,
advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, čj. OAM-253/LE-VL14-
VL18-PS-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 11. 7. 2019, čj. 20 A 17/2019-31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 27. 4. 2019 zajištěn podle §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. O den později podal žalobce žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Dne 30. 4. 2019 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění v délce pěti let
a téhož dne žalovaný zajistil žalobce podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalovaný konstatoval, že žalobce účelově požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, co byl
zajištěn za účelem správního vyhoštění, aby se vyhoštění vyhnul nebo je pozdržel. Žalobci
nic nebránilo v tom, aby o mezinárodní ochranu požádal dříve (o této možnosti věděl,
protože tak již jednou učinil). Podle žalovaného nebylo možné uložit žalobci zvláštní opatření,
protože v minulosti vědomě nerespektoval právní řád a povinnosti, které mu byly uloženy. Právě
za to, že se vyhýbal správnímu vyhoštění uloženému rozhodnutím ze dne 26. 10. 2016,
byl trestním soudem odsouzen k trestu vyhoštění. Navíc od roku 2015 není zřejmé,
na jaké adrese se zdržuje. Dobu žalobcova zajištění žalovaný stanovil do 16. 8. 2019.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl. Ztotožnil
se s žalovaným, že v žalobcově případě by nebylo účinné užít zvláštních opatření ve smyslu §47
zákona o azylu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž namítá, že žalovaný i krajský soud nesprávně a nedostatečně posoudili možnost užití
zvláštních opatření. Není pravda, že by byl ohrožen průběh správního řízení, kdyby stěžovatel
nebyl zajištěn. Stěžovatel poukazuje na čl. 15 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2013/33/EU, podle kterého se k zajištění cizince přistupuje pouze ve výjimečných případech,
pokud nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Žalovaný měl vzít v potaz to, že stěžovatel
je relativně silně spjat s Českou republikou a není důvod domnívat se, že by v průběhu řízení
vycestoval na území jiného státu. Navíc to, že stěžovatel nerespektoval právní předpisy sloužící
k zabezpečení veřejného pořádku, může být podle stěžovatele pouze důvodem k použití §46a
odst. 1 písm. c) zákona o azylu, nikoliv k odepření zvláštních opatření podle §47 zákona o azylu.
Žalovaný také vůbec nepřihlédl k tomu, že se stěžovatel snažil v řízení spolupracovat.
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] NSS předesílá, že se ztotožňuje s právním hodnocením, které provedl krajský soud,
a jeho závěry zde proto jen stručně shrne.
[5] Stěžovatel byl zajištěn podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, podle nějž může
ministerstvo zajistit žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění
cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána
v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost byla podána pouze s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání
nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní
ochrany dříve.
[6] Zvláštním opatřením je podle §47 odst. 1 zákona o azylu povinnost cizince: a) zdržovat
se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu době stanovené
ministerstvem.
[7] Ze správního spisu vyplynulo, že se stěžovatel zdržuje na území České republiky
neoprávněně a že nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění ani rozsudek, kterým
mu Obvodní soud pro Prahu 1 dne 13. 12. 2016 pod sp. zn. 3 T 120/2016 uložil trest vyhoštění
v délce tří let. Správní orgány také zjistily, že stěžovatel je do 5. 1. 2020 veden v evidenci
nežádoucích osob, že byl několikrát zadržen a odsouzen za řízení pod vlivem alkoholu a že jsou
s ním vedena trestní řízení pro podezření z několika dalších přečinů. Všechny tyto skutečnosti
svědčí o tom, že stěžovatel dlouhodobě tíhne k nedodržování českých právních předpisů
a povinností, které mu jsou uloženy ze strany orgánů veřejné moci. Stěžovatel tyto skutečnosti
navíc nijak nezpochybnil.
[8] NSS neshledal odůvodnění rozhodnutí žalovaného ani krajského soudu
nepřezkoumatelným, protože z obou rozhodnutí je patrné, proč se jeví stěžovatelova žádost
o udělení azylu jako účelová a proč panuje obava, že by zvláštní opatření nebyla účinná. NSS
souhlasí s postupem žalovaného i s krajským soudem, který poukázal na to, že důvody
pro zajištění podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a důvody k odepření zvláštních opatření
spolu mohou souviset.
[9] Podle rozsudku NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016-48, „nelze odhlížet od důvodu
zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění
směřovalo. Je proto namístě zohlednit pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu, včetně případného maření
předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění“. NSS je přesvědčen, že žalovaný i krajský soud jednali při
svém rozhodování o zajištění cizince v souladu s tímto právním názorem. V jejich rozhodnutích
je srozumitelně zdůvodněna obava, že by jiná opatření než zajištění nemusela být s ohledem
na stěžovatelovu pobytovou historii účinná.
[10] Stejně tak je v rozhodnutích dostatečně vysvětleno, proč stěžovatelova žádost o udělení
mezinárodní ochrany působí účelově. Stěžovatel totiž o možnosti požádat o mezinárodní
ochranu věděl již dlouho a mohl tak učinit, zároveň neuvedl žádné skutečnosti,
které by odůvodňovaly vyhovění jeho žádosti. Netvrdil, že by mu něco hrozilo v zemi původu,
zdravotně je v pořádku a také má na Ukrajině rodinu (rodiče a dceru). Žalovaný také dospěl
k závěru, že stěžovatel nepatří mezi zranitelné osoby.
[11] Námitka, že se stěžovatel snažil se žalovaným spolupracovat, je podle NSS nepodložená
a nemá žádný vliv na posouzení otázky stěžovatelova zajištění. Podstatné je, že ze všech
skutečností, které měl žalovaný k dispozici, vyplývalo, že stěžovatel nemá úctu k dodržování
právních předpisů ani k povinnostem, které mu byly uloženy. Z těchto skutečností šlo jen stěží
vyvozovat, že by byl stěžovatel ochoten plnit povinnosti uložené na základě zvláštního opatření.
Žalovaný ani krajský soud tak při svém rozhodování nijak neporušili požadavky směrnice.
Srozumitelně a dostatečně totiž odůvodnili, v čem spočívá škodlivost dosavadního stěžovatelova
chování a proč je zapotřebí jej zajistit.
[12] S ohledem na výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec
jeho běžné činnosti.
[13] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokátovi náleží
odměna za sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)]. Za provedené úkony právní služby advokátovi náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která
se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží celkem 3 400 Kč. Tuto částku NSS vyplatí
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu