ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.298.2019:48
sp. zn. 10 Azs 298/2019 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. G., zast. Mgr.
Markétou Nečasovou, advokátkou se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, pošt. schránka 21/OAM, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, čj. OAM-679/ZA-ZA11-ZA17-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2019,
čj. 32 Az 9/2018-41,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2019, čj. 32 Az 9/2018-41,
se ruší.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, čj. OAM-679/ZA-ZA11-ZA17-2017,
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Markétě Nečasové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která ji bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Ázerbájdžánské republiky. Dne 19. 9. 2016 spolu se svou
manželkou (pozn. NSS: její případ soud vede pod sp. zn. 10 Azs 297/2019) letěl z Baku
přes Istanbul do Prahy. V Praze se zdrželi dva dny a pak pokračovali do Německa, kde oba
požádali 23. 9. 2016 o mezinárodní ochranu. V rámci tzv. dublinského řízení pak dne 17. 8. 2017
byli navráceni do ČR. Hned po transferu požádali o mezinárodní ochranu v ČR.
V rámci pohovoru k žádosti žalobce uvedl, že je ázerbajdžánské národnosti, je zdravý a o politiku
se nezajímá. Bydlel se svou rodinou v Baku. O mezinárodní ochranu žádá hlavně kvůli
problémům s vlastní rodinou a zejména s otcem, kterého označil za wahábistu. Jeho manželka
je křesťanka. Ovšem jeho rodina patří mezi ortodoxní muslimy, kteří na manželku různě tlačili,
aby konvertovala na islám. Z toho má jeho manželka psychické problémy. Sám žalobce se nyní
považuje za křesťana; manželka mu vysvětlila podstatu křesťanství, předčítala z Bible a v Baku
jej vodila do kostela. Doplnil však, že oficiálně křesťan není, na tuto víru přešel jen vnitřně.
V Ázerbájdžánu se oficiální záznamy o náboženství nevedou. Jeho otec se v posledních letech
nábožensky zradikalizoval. Žalobce s ním nesouhlasil, odporoval mu. Otec ho však násilím vodil
do mešity a nutil jej modlit se. Asi v roce 2015 jej otec i napadl. Jednoho dne, když byl žalobce
v práci, vešel otec do pokoje žalobcovy manželky, roztrhal jí Bibli, a řekl jí, že pro takové lidi
je jediným východiskem smrt. Po tomto incidentu žalobce s manželkou odešli ke známým,
kde setrvali asi osm dnů. Otec je hledal, vyhrožoval jim. Kamarád žalobci poradil,
aby s manželkou odjel do zahraničí, a pomohl jim s vízem. V místě jeho bydliště odešlo mnoho
mužů bojovat do Sýrie, to ale žalobce – navzdory snahám své rodiny – nechtěl. Skrze
tyto náboženské neshody je rodina začala zapuzovat.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem uplatněné
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V tomto sporu prý zejména nebyl řádně zjištěn
skutkový stav; krajský soud nekriticky vycházel z rozhodnutí žalovaného. Soud se nevypořádal
s tvrzením, že stěžovateli kvůli víře hrozí smrt ze strany jeho rodiny. V Ázerbájdžánu mu stát
ani jeho bezpečnostní složky nejsou schopny ani ochotny odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu. Krajský soud měl také opomenout radikalizaci části muslimské populace v souvislosti
s konfliktem v Sýrii. Stěžovatelův otec je wahábista, který uvažoval, že půjde bojovat do Sýrie.
K tomu nutil i stěžovatele. Stěžovatel se obává o svůj život, život manželky a nezletilého syna
(pozn. NSS: nar. již v ČR).
[4] Žalovaný s kasační stížností nesouhlasí. Dle něj stěžovatel opustil Ázerbájdžán,
aniž příslušné orgány požádal o pomoc. Proto nemůže tvrdit, že by se pomoci nedočkal,
resp. že stát mu není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před újmou, která mu
hrozí ze strany jeho rodiny.
[5] Poté, co NSS shledal kasační stížnost přípustnou, zabýval se její přijatelností ve smyslu
§104a s. ř. s. Jestliže zdejší soud rozhoduje o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany,
je povinen zkoumat, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost odmítnuta
jako nepřijatelná (blíže usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb.
NSS). V nynější věci má takovýto „precedenční“ význam otázka náležitého dokazování
ve správním řízení v obdobných věcech. Kasační stížnost je proto přijatelná.
[6] Je jistě pravda, že institut azylu není univerzálním nástrojem ochrany před jakýmkoli
bezprávím. Nepokrývá veškerá porušení práv, ale pouze případy pronásledování z azylově
relevantních, taxativně stanovených důvodů. NSS nijak nezpochybňuje ustálenou judikaturu
ohledně vnitrostátního přesídlení či vyčerpání prostředků vnitrostátní ochrany. Tyto „prvotní“
způsoby řešení problémů se soukromou osobou však musí být možné a žadateli o mezinárodní
ochranu rozumně dostupné (např. rozsudek ze dne 24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007-93,
č. 1551/2008 Sb. NSS). Na každou žádost o mezinárodní ochranu je třeba nahlížet jednotlivě.
A každou žádost, po náležitém zjištění a ověření skutkového stavu, individuálně vyhodnotit.
Těmto požadavkům však žalovaný nedostál.
[7] V režimu zákona o azylu je důkazní břemeno rozděleno „mezi žadatele a stát tím způsobem,
že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu, ale žadatel musí unést důkazní břemeno
stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby“ (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005,
čj. 5 Azs 116/2005-58, zvýraznění doplněno). Správní orgány stíhá povinnost zjišťovat stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti (§3 správního řádu). Podle §23c písm. c) zákona o azylu
mohou být podkladem pro rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu zejména přesné a aktuální
informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem. Informace
o zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu musí ostatně být mj. v maximální možné míře
relevantní ve vztahu k otázkám posuzovaným v daném řízení. Zprávám, které obecně popisují
socioekonomické podmínky v zemi původu, aniž se zabývají specifickými otázkami dané věci,
bude zpravidla přiznána menší váha (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81,
č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16).
[8] Žalovaný odůvodnil rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany vskutku stručně.
Ke sporné otázce, k pronásledování z důvodu náboženství, resp. k obavě z nebezpečí vážné újmy
z téhož důvodu, se vyjádřil zkratkovitě, a to tak, že stěžovatel mohl využít adekvátnější
prostředky pro řešení vzniklé situace, než je vycestování do Evropy a podání žádosti
o mezinárodní ochranu. Stěžovatel se prý měl s žádostí o pomoc před nepatřičným chováním
členů rodiny obrátit na orgány země původu (s. 3 – 4 napadeného rozhodnutí).
[9] Žalovaný však fakticky učinil závěr o možnosti, dostupnosti a účinnosti vnitrostátní
ochrany, aniž si ozřejmil, resp. ověřil, zda náboženské menšiny či nábožensky smíšená manželství
v Ázerbájdžánu nejsou nějak znevýhodněny. Není sporu, že Ázerbájdžán je většinově muslimský.
Stěžovatelovo tvrzení, že křesťanka (stěžovatelova manželka) a její konvertující manžel
(stěžovatel), jimž vyhrožuje radikální muslim (stěžovatelův otec), nedosáhnou v převážně
muslimské společnosti na účinnou ochranu ze strany státu, žalovaný vůbec neřešil. K této otázce
si neopatřil žádné podklady. Ohledně dostupnosti vnitrostátní ochrany žalovaný konstatoval
jen toto: „skutečnost, že v některé zemi existuje ne zcela demokratický režim, zákony jsou zneužívány
k prospěchu některých osob, které v mnoha případech pošlapávají lidská práva […] však neznamená,
že kterýkoliv občan takové země je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven. Pouhá
skutečnost, že pochází ze země, která je výše uvedeným způsobem problematická, nesplňuje podmínky pro udělení
azylu ve smyslu §12 zákona o azylu“ (s. 4 rozhodnutí).
[10] Ve zprávách o Ázerbájdžánu, z nichž žalovaný vycházel (Zpráva o dodržování lidských
práv v roce 2016 – překlad zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA; Bezpečnostní a politická
situace v zemi – informace OAMP ze dne 28. 8. 2017; Zpráva Mezinárodní organizace
pro migraci za rok 2016 a Výroční zpráva Amnesty International 2016/2017 ze dne 22. 2. 2017),
jsou obsaženy jen obecné informace o ne zcela ideálním životě v Ázerbájdžánu (např. omezování
politické soutěže, pronásledování politických oponentů, omezení svobody projevu a sdružování,
zkorumpovanost policie, ne zcela funkční soudnictví, dále pak obecné informace o ekonomice,
dostupnosti bydlení, sociálním, zdravotním a vzdělávacím systému). V podkladech není žádná
zmínka o postavení náboženských menšin. Žalovaný rezignoval na zjištění relevantních informací
o zemi původu, které by byly specificky zaměřeny na konkrétní azylový příběh (viz bod [6] shora).
Neověřil, zda konvertita ke křesťanství může vyhledat před útoky soukromých osob účinnou
ochranu u státních orgánů.
[11] Žalovaný tedy pro své rozhodnutí neshromáždil dostatečné podklady. Jelikož žalovaný
nezjistil skutkový stav na základě přesných a relevantních informací o stěžovatelově zemi původu
(§3 správního řádu; §23c zákona o azylu), nemohl ani krajský soud posoudit, zda v této kauze
existuje reálná hrozba pronásledování. Pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud
rozhodnutí žalovaného zrušit. Pokud tak neučinil, i je jeho rozhodnutí nezákonné [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.].
[12] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. S ohledem na důvody zrušení rozsudku přistoupil také ke zrušení
žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §78 odst. 4 s. ř. s. pak vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[13] NSS je posledním soudem, který o věci rozhodl. Proto musí určit náhradu nákladů celého
soudního řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel byl v řízení úspěšný a náležela by mu tedy náhrada nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.),
žádné náklady řízení mu však v řízení před krajským soudem ani NSS nevznikly. Proto NSS
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[14] Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové
výdaje, které v tomto případě platí stát (§35 odst. 10 s. ř. s.). Usnesením NSS ze dne 18. 9. 2019
byla stěžovateli ustanovena zástupkyní Markéta Nečasová, advokátka. Zástupkyně stěžovatele
provedla v řízení před NSS dva úkony právní služby, a to první poradu včetně převzetí a přípravy
zastoupení a dále písemné podání soudu ve věci samé (doplnění důvodů kasační stížnosti)
ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). NSS neuznal advokátkou tvrzený
úkon, a to další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ve smyslu §11 odst. 1 písm. c)
advokátního tarifu (schůzka se stěžovatelem dne 2. 10. 2019). V tomto případě nelze prvotní
telefonický hovor dne 27. 9. 2019, během něhož se advokátka a stěžovatel víceméně
jen domluvili na osobní schůzce na den 2. 10. 2019, považovat za plnohodnotnou (věcnou) první
poradu ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu; touto poradou byla až samotná osobní
schůzka advokátky a stěžovatele dne 2. 10. 2019. Za dva úkony právní služby náleží odměna
ve výši 3 100 Kč podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu
a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu.
Částka v celkové výši 6 800 Kč bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu