ECLI:CZ:NSS:2019:15.KSE.2.2018:44
sp. zn. 15 Kse 2/2018 - 44
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince,
JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr
spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, proti kárně obviněnému: Mgr. Martin
Tunkl, soudní exekutor Exekutorský úřad Plzeň - město, se sídlem Plzeň, Palackého nám. 28,
o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora ze dne
22. 10. 2018, č. j. MSP-381/2018-OSD-SEU/9,
takto:
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů
Mgr. Martin Tunkl, soudní exekutor
Exekutorský úřad Plzeň - město
se sídlem Plzeň, Palackého nám. 28
s e z p r o š ť u j e
kárné žaloby pro kárné provinění podle ust. §116 odst. 5 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, spočívající
v tom, že:
1) v řízení vedeném pod sp. zn. 094 EX 21343/08 jeho zaměstnankyně L. V., administrativní
pracovnice, nepředložila soudnímu exekutorovi k rozhodnutí návrh nezletilé oprávněné K. M.,
zastoupené matkou I. M., na zastavení exekuce ze dne 28. 5. 2010, který byl do Exekutorského
úřadu Plzeň - město doručen dne 9. 6. 2010 přípisem Okresního soudu Praha - západ, přičemž
soudní exekutor v daném exekučním řízení nezajistil dostatečnou procesní kontrolu spisu a
celého exekučního řízení, když nezjistil, že oprávněná podala návrh na zastavení exekuce, v
důsledku čehož se s tímto návrhem bez vážného důvodu řádně procesně nevypořádal dle ust. §
55 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a to až do 25. 6. 2018, kdy soudní
exekutor vydal usnesení o zastavení exekuce č. j. 094 EX 21343/08 – 114,
t e d y
závažně porušil povinnosti stanovené v ust. §13 odst. 1, ust. §55 odst. 3 exekučního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2012, resp. §268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s ust. §52 exekučního řádu, ust. §46 odst. 1 exekučního
řádu a čl. 5 a čl. 11 odst. 3 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů
(usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006),
2) v řízení vedeném pod sp. zn. 094 EX 21343/08 jeho zaměstnankyně L. V., administrativní
pracovnice, nepředložila soudnímu exekutorovi k rozhodnutí návrh právní zástupkyně oprávněné
K. M. JUDr. Heleny Dvorné na zastavení exekuce ze dne 6. 7. 2014, který byl do Exekutorského
úřadu Plzeň - město doručen dne 7. 7. 2014, přičemž soudní exekutor v daném exekučním řízení
nezajistil dostatečnou procesní kontrolu spisu a celého exekučního řízení, když nezjistil, že
oprávněná podala návrh na zastavení exekuce, v důsledku čehož se s tímto návrhem bez vážného
důvodu řádně procesně nevypořádal dle ust. §55 odst. 4 exekučního řádu, ve znění do 30. 6.
2015, a to až do 25. 6. 2018, kdy soudní exekutor vydal usnesení o zastavení exekuce č. j. 094 EX
21343/08-114,
t e d y
závažně porušil povinnosti stanovené v ust. §13 odst. 1, ust. §55 odst. 4 exekučního řádu,
ve znění do 30. 6. 2015, resp. §268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve spojení s ust. §52 exekučního řádu,
ust. §46 odst. 1 exekučního řádu a čl. 5 a 11 odst. 3 Pravidel profesionální etiky a pravidel
soutěže soudních exekutorů (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne
28. února 2006).
neboť skutky nejsou kárným proviněním.
Odůvodnění:
[1] Kárný žalobce podal kárnou žalobu na základě skutečností zjištěných při výkonu státního
dohledu, který zahájil ve smyslu §7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„exekuční řád“), na základě stížnosti povinného (pana V. M.) na postup kárně obviněného
v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 094 EX 21343/08. Z exekučního spisu kárný žalobce
zjistil, že k nařízení exekuce na vymožení dlužného výživného a běžného výživného pro
nezletilou K. M. došlo usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 18. 11. 2008, č. j. 13 Nc
8069/2008 – 16, které nabylo právní moci dne 29. 1. 2009. Dne 9. 6. 2010 byl do exekutorského
úřadu kárně obviněného doručen přípis uvedeného soudu, jímž mu byl postoupen návrh matky
oprávněné na zastavení exekuce ze dne 28. 5. 2010, odůvodněný uhrazením dlužného výživného
a dohodou s povinným na hrazení běžného výživného. Chybou administrativní pracovnice, paní
L. V., však nedošlo k předložení návrhu kárně obviněnému k rozhodnutí a nadále pokračovala
komunikace s matkou oprávněné, a to v souvislosti s otázkou uhrazeného výživného pro účely
rozhodnutí o nákladech řízení. Kárně obviněný rovněž vydal usnesení ze dne 2. 7. 2010, č. j. 094
EX 21343/08 – 23, jímž vyzval povinného, aby se vyjádřil k návrhu matky oprávněné na
zastavení exekuce. Dále přípisem ze dne 20. 8. 2010 požádal matku oprávněné o sdělení částky
uhrazené na běžném výživném za dobu trvání exekuce, na který jmenovaná reagovala dopisem ze
dne 1. 9. 2010. Následně soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 2. 11.
2010, č. j. 094 EX 21343/08 – 27.
[2] Kárný žalobce dále zdůraznil, že přes shora uvedený průběh kárně obviněný dne
25. 6. 2014 požádal právní zástupkyni matky oprávněné o sdělení, zda povinný dluží oprávněné
nějakou finanční částku. Tato přípisem ze dne 6. 7. 2014 uvedla, že oprávněná již nic nepožaduje
a žádá o ukončení exekuce. S ohledem na mezitímní dosažení zletilosti oprávněnou, byla posléze
právní zástupkyně, JUDr. Helena Dvorná, zaměstnanci kárně obviněného nesprávně vyzvána
k doložení plné moci k zastupování oprávněné, spolu s žádostí o sdělení přesných úhrad ze strany
povinného. Právní zástupkyně na přípis, ani při jeho opakovaném zaslání nereagovala, proto
se kárně obviněný obrátil přímo na oprávněnou, která mu informaci o výši úhrad výživného
sdělila dopisem ze dne 8. 12. 2014. Na základě těchto údajů vydal kárně obviněný další příkaz
k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 12. 2014, č. j. 094 EX 21343/08 – 051. Kárný žalobce
akcentoval, že administrativní pracovnice opětovně nepředložila kárně obviněnému návrh
na zastavení exekuce k rozhodnutí.
[3] Na základě uvedeného byl kárně obviněný vyzván k vyjádření ke zjištěným skutečnostem.
Přípisem ze dne 25. 6. 2018 kárně obviněný sdělil, že stížnost povinného považuje za důvodnou,
přičemž shora předestřený skutkový stav nijak nerozporoval. Zdůraznil, že v důsledku
administrativních pochybení se exekuční řízení i přes podané návrhy na jeho zastavení jevilo jako
aktivní, systém využívaný kárně obviněným vykazoval neuhrazenou pohledávku a průběžně byly
realizovány součinnosti za účelem zjištění možných majetkových hodnot povinného a možného
provedení exekuce. Díky tomu byl následně zjištěn jeho příjem a v období od 14. 3. 2017
do 13. 6. 2018 průběžně sražena ze mzdy částka činící v souhrnu 359.180 Kč. Doplnil, že v rámci
tohoto provádění exekuce docházelo k průběžnému vyplácení vymoženého plnění, po odečtení
poměrné části nákladů exekuce, na účet právní zástupkyně.
[4] Kárný žalobce zhodnotil, že exekuční spis dokládá, že kárně obviněný o návrhu
na zastavení exekuce ze dne 28. 5. 2010, respektive 6. 7. 2014 věděl, když svým podpisem
v průběhu exekučního řízení stvrdil řadu, kárnou žalobou specifikovaných, dokumentů. Uvedené
úkony podle kárného žalobce dokládají, že kárně obviněný s exekučním spisem pracoval, a tudíž
měl a mohl sám jeho kontrolou zjistit, jaká podání byla do spisu doručena. Skutečnost,
že se s návrhy oprávněné na zastavení exekuce nevypořádal, prokazuje, že v daném exekučním
řízení nezajistil dostatečnou kontrolu nad činností svých zaměstnanců a nad vedením řízení.
Případem se začal osobně zabývat až na základě výzvy Ministerstva spravedlnosti k vyjádření
ke zjištěným skutečnostem, tj. dne 12. 6. 2018. Kárný žalobce poukázal na další vývoj, kdy kárně
obviněný následně zrušil usnesením exekuční příkazy a dne 25. 6. 2018 vydal usnesení
č. j. 094 EX 21343/08 – 114, jímž exekuci zastavil a současně se vzdal práva na náhradu nákladů
exekuce. Dále povinnému písemně vyjádřil omluvu a po zaslání čísla účtu jmenovanému dne
29. 6. 2018 zaslal celkovou částku sraženou ze mzdy ve výši 359.180 Kč.
[5] V souhrnu uvedených skutečností kárný žalobce konstatoval, že kárně obviněný
v rozporu s §13 odst. 1 exekučního řádu nezajistil řádnou kontrolu nad činností svých
zaměstnanců, konkrétně administrativní pracovnice L. V., v důsledku čehož došlo k porušení §
55 exekučního řádu, když se kárně obviněný řádně a včas procesně nevypořádal s návrhy
oprávněné na zastavení exekuce. S odkazem na čl. 11 odst. 3 usnesení Sněmu Exekutorské
komory České republiky ze dne 28. února 2006, kterým byl přijat stavovský předpis, kterým se
stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů (dále jen „Pravidla“),
kárný žalobce zdůraznil, že řídící povinnost soudního exekutora ve smyslu §13 odst. 1
exekučního řádu v sobě zahrnuje též povinnost kontroly zaměstnanců. V této souvislosti odkázal
rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j. 15 Kse 7/2014 – 130, a
ze dne 26. 6. 2018, č. j. 15 Kse 1/2017 – 36.
[6] S odkazem na §55 odst. 3 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, kárný žalobce dále
konstatoval, že při povědomí kárně obviněného o návrhu oprávněné na zastavení exekuce
představovala výzva povinnému k vyjádření souhlasu s předmětným návrhem neúčelný úkon.
Kárně obviněný měl podle kárného žalobce postupovat současně dle §268 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Důvodnost kárné žaloby žalobce dále opřel o rozhodnutí kárného senátu Kárné komise
Exekutorské komory ČR č. j. KŽ 1/2015 – 32, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 10. 2011, č. j. 14 Kse 7/2011 – 56, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2011,
sp. zn. 20 Cdo 1757/2009. Kárný žalobce uzavřel, že v naznačených průtazích s vyřízením
návrhů na zastavení exekuce současně spatřuje porušení §46 odst. 1 exekučního řádu, stanovující
povinnost postupovat v exekuci rychle, účelně a dbát ochrany práv účastníků řízení i třetích osob.
Takto však kárně obviněný nepostupoval, v důsledku čehož bylo povinnému ze mzdy sraženo
celkově 359.180 Kč a v exekuci bylo pokračováno po dobu 8 let. Své pochybení konečně kárně
obviněný uznal i ve svém vyjádření.
[7] Kárně obviněný ve svém vyjádření ke kárné žalobě ze dne 17. 12. 2018, v souladu
se svým dřívějším vyjádřením ze dne 25. 6. 2018 uvedeným shora, sdělil, že ne rozporuje
pochybení zaměstnankyně L. V. v podobě nepředložení návrhu na zastavení exekuce ze dne
28. 5. 2010, respektive 6. 7. 2014, avšak s porušením §13 odst. 1 exekučního řádu nesouhlasí.
V souladu s citovaným ustanovením, čl. 11 odst. 3 Pravidel i judikaturou zdejšího soudu kárně
obviněný pověřil úkony v předmětném exekučním řízení svou zaměstnankyni L. V., jež je osobou
odpovědnou a kvalifikovanou, která se dříve jiných pochybení nedopustila. Její nynější zanedbání
tedy představuje ojedinělý exces. Všichni zaměstnanci kárně obviněného, včetně jmenované, jsou
minimálně jednou za šest měsíců odborně proškolováni, a je jim proto známo jak s podáními
účastníků nakládat. K tvrzení kárného žalobce o práci kárně obviněného se spisem, kdy tak musel
mít údajně povědomí o podáních v něm obsažených, uvedl, že většina z odkazovaných přípisů
byla vyhotovena pověřeným zaměstnancem, kdy kárně obviněný pouze zkontroloval obsah a
správnost listiny a tuto podepsal. Zopakoval, že za situace, kdy se spis jevil v systému aktivní,
nebyl dán důvod, aby provedl podrobnou kontrolu listinného spisu, včetně obsahu všech podání.
Při množství listin, které denně podepisuje je podle kárně obviněného nemožné provádět
fyzickou kontrolu souvisejících listinných spisů a je tak kontrolován hlavně stav elektronického
spisu.
[8] Z hlediska postupu po zjištění projednávaného pochybení kárně obviněný poukázal
na kroky učiněné ke sjednání nápravy, dále zavedení nových opatření v podobě dvojí kontroly
příchozí pošty a finanční postih dotčené zaměstnankyně. Akcentoval, že povinnému byla
bezodkladně vrácena stržená částka, přičemž kárně obviněný se vzdal jakýchkoliv nároků
na náhradu nákladů exekuce a povinnému se za pochybení omluvil. Rovněž byl a je připraven
k náhradě případné škody. Při odkazu na statistiku podání doručených jeho exekutorskému úřadu
za roky 2017 a 2018, dosahující obdobného množství jako v předchozích letech, kárně obviněný
zopakoval, že projednávaný případ je ojedinělým excesem, kdy selhání lidského faktoru nelze ani
sebepečlivější kontrolou zcela předejít. Bezproblémovost chodu exekutorského úřadu přitom
dokládají předložené protokoly o výsledcích kontrol provedených v rámci státního dohledu,
při nichž nebyla shledána žádná závada tohoto typu, ani žádné jiné podstatné pochybení. Kárně
obviněný tedy vytvořil ve svém úřadu fungující systém a splnil tak povinnost ve smyslu
§13 odst. 1 exekučního řádu.
[9] Za nedůvodné rovněž označil i tvrzení kárného žalobce o neúčelnosti postupu po podání
návrhu na zastavení exekuce, když dané úkony byly v souladu se zákonem. Z přípisu matky
oprávněné vyplývá, že po nařízení exekuce byly platby výživného prováděny k jejím rukám, nikoli
prostřednictvím kárně obviněného, kterému tedy nemohla být známa výše vymožené částky,
a nebylo proto možné určit výši nákladů exekuce. V kontextu §55a exekučního řádu, ve znění
do 30. 6. 2015, tak kroky zaměstnanců logicky směřovaly k vyčíslení těchto nákladů.
Za neúčelnou není možné označit ani výzvu povinnému k vyjádření souhlasu s návrhem
na zastavení exekuce, neboť šlo o realizaci povinnosti ve smyslu §46 odst. 1 exekučního řádu,
respektive §55 odst. 2 téhož zákona. Ve vztahu ke srážkám ze mzdy povinného, v období března
2017 až června 2018, kárně obviněný doplnil, že přes tvrzenou dohodu povinného s matkou
oprávněné jmenovaný po dobu cca 15 měsíců nevznesl námitku na neoprávněnost srážek.
Neučinila tak ani právní zástupkyně oprávněné, která přes žádost o zastavení exekuce příslušné
částky průběžně přijímala. Chování účastníků exekuce tedy napovídalo spíše tomu, že jsou
s dalším prováděním exekuce zcela srozuměni.
[10] Kárně obviněný uzavřel, že individuální pochybení nemůže být kárným proviněním,
jestliže není projevem širšího systematického pochybení na straně exekutora (srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2018, č. j. 14 Kse 2/2017 – 108, ze dne 8. 9. 2014,
č. j. 14 Kse 7/2013 – 67, a ze dne 13. 1. 2014, č. j. 14 Kse 1/2013 – 119). Vytýkaný skutek proto
není kárným proviněním, přičemž označení jednání za závažné kárné provinění není ze strany
kárného žalobce dostatečně odůvodněno. Závěrem svého vyjádření vznesl kárně obviněný
domněnku překročení tříleté objektivní lhůty pro podání kárné žaloby ve smyslu
§117 exekučního řádu.
[11] Ústní jednání ve věci proběhlo dne 15. 1. 2019 za přítomnosti kárně obviněného
a zástupkyň kárného žalobce.
[12] Dříve než zdejší soud mohl přistoupit k posouzení otázky, zda jednání kárně obviněného
představuje kárným žalobcem vytýkaný kárný delikt, musel se vypořádat s tvrzením kárně
obviněného o možné prekluzi kárné odpovědnosti podle §117 odst. 3 exekučního zákona. K této
skutečnosti by Nejvyšší správní soud byl povinen přihlédnout i z úřední povinnosti. Zdejší soud
nicméně dospěl k závěru, že navzdory skutečnosti, že k posuzovanému jednání došlo již v roce
2010, respektive 2014, nebyla tříletá objektivní lhůta pro podání kárné žaloby překročena.
Je tomu tak z důvodu, že k zániku protiprávního stavu, vyvolanému nevypořádáním návrhů
na zastavení exekuce, došlo až usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. 094 EX 21343/08 – 114,
o čemž není mezi stranami sporu. Běh předmětné lhůty je tedy nutné počítat až od právní moci
tohoto usnesení, přičemž k podání kárné žaloby došlo dne 13. 11. 2018. Kárná žaloba tedy byla
podána v zákonem stanovené lhůtě. Zdejší soud proto přistoupil k posouzení otázky její
důvodnosti.
[13] Úvodem považuje zdejší soud za potřebné poukázat na skutečnost, že kárná žaloba
nebyla kárným žalobcem formulována zcela jednoznačným způsobem, neboť z ní nebylo
s určitostí seznatelné, zda kárně obviněnému vytýká odpovědnost za selhání jeho pracovnice,
nedostatečné zajištění kontroly spisu, nebo samotné opomenutí rozhodnout o předložených
návrzích na zastavení exekuce. V rámci ústního jednání bylo ze strany zástupkyň kárného žalobce
upřesněno, že žalován je ve výsledku nedostatek kontrolní činnosti, pokud jde o průběh exekuce
v konkrétním spise. V této souvislosti je vhodné konstatovat, že kárný žalobce takto vymezený
skutek poněkud nepřiléhavě subsumoval pod ustanovení §116 odst. 5 písm. a) exekučního řádu,
ačkoliv Nejvyšší správní soud považuje za odpovídající spíše §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu, případně §116 odst. 3 písm. a) téhož zákona. Tato skutečnost nicméně nebrání projednání
věci samé, neboť právní kvalifikaci může učinit sám Nejvyšší správní soud, když podstatným
je vymezení žalovaného skutku.
[14] S ohledem na kárným žalobcem vytýkané jednání, považuje Nejvyšší správní soud dále
za potřebné zopakovat, že skutkový stav není mezi stranami sporným. Kárně obviněný tedy
nepopírá, že v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 094 EX 21343/08 došlo
k pochybení v podobě nevypořádání návrhu na zastavení exekuce ze dne 28. 5. 2010, respektive
ze dne 6. 7. 2014. Za rozhodnou tak zdejší soud považuje otázku, zda vzhledem
ke všem okolnostem projednávaného případu dosáhla předmětná pochybení intenzity kárného
provinění, respektive závažného kárného provinění, jak tvrdí kárný žalobce.
[15] Při posuzování této otázky Nejvyšší správní soud přihlédl na straně jedné ke kárným
žalobcem zdůrazněné délce trvání protiprávního stavu, tj. trvání exekučního řízení navzdory
návrhu matky oprávněné, respektive právní zástupkyně oprávněné na jeho zastavení. První návrh
obdržel exekutorský úřad kárně obviněného dne 9. 6. 2010, druhý dne 7. 7. 2014. K vydání
usnesení č. j. 094 EX 21343/08 – 114, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, došlo dne 25. 6. 2018.
Kárně obviněný tedy vedl exekuční řízení v důsledku vytýkaných pochybení o zhruba 8 let,
respektive 4 roky déle, než v případě reflektování zmíněných návrhů. Nejvyšší správní soud
přihlédl též ke skutečnosti, že v důsledku včasného nezastavení exekučního řízení došlo v období
března 2017 - června 2018 ke srážkám ze mzdy povinného v celkové výši 359.180 Kč.
[16] Oproti době trvání exekučního řízení v rozporu s návrhy na jeho zastavení
a realizovaným srážkám ze mzdy povinného však Nejvyšší správní soud seznal, že na straně kárně
obviněného existuje celá řada okolností, které intenzitu jeho pochybení významně snižují. Zdejší
soud v prvé řadě považuje za podstatné poukázat na velikost exekutorského úřadu kárně
obviněného, respektive tomu korespondující objem jím zpracovávaných podání, který jmenovaný
doložil statistikou ze systému Evolio, a to konkrétně za roky 2017 a 2018 při zdůraznění,
že statistiky z předchozích let obsahují podobná čísla. Z předloženého přehledu vyplývá, že úřad
kárně obviněného v roce 2017 obdržel 17.375 exekučních návrhů, 100 návrhů na odklad exekuce,
853 návrhů na její zastavení, 125 návrhů na částečné zastavení, 47 námitek proti příkazům
k úhradě nákladů exekuce a 200 odvolání. V roce 2018 potom kárně obviněný obdržel
9.678 exekučních návrhů, 128 návrhů na odklad, 1.837 návrhů na zastavení, 98 návrhů
na částečné zastavení, 35 námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce a 96 odvolání. Kárně
obviněný dále uvedl, že aktuálně nakládá zhruba s 87.500 živými spisy, přičemž dle jeho odhadu
může půl roční spis obsahovat kolem 130 stran, a to bez součinností, které jsou založeny
v samostatném pomocném spise. Dodal, že patrně od roku 2012 vede exekutorský úřad spisy
v elektronické podobě.
[17] Z hlediska rozsahu exekutorského úřadu kárně obviněného bylo zjištěno, že tento v době
rozhodování Nejvyššího správního soudu zahrnuje 71 aktivních zaměstnanců. Ke struktuře úřadu
zdejší soud z výpovědi kárně obviněného zjistil, že ji vedle jeho osoby dále tvoří vedoucí úřadu,
vedoucí vykonavatelů a vedoucí kanceláře. Právní oddělení je potom představováno kandidátem
a koncipienty. Do exekutorského úřadu dále spadají vykonavatelé a taktéž tzv. administrativní
týmy po 5-6 pracovnicích, které jsou v nich řazeny od tzv. „ je dn i ček “ (nejzkušenějších
zaměstnankyň) po vyšším číslem označené méně zkušené pracovnice. L. V. zastávala v jednom
z administrativních týmů jako dlouholetá pracovnice pozici tzv. „dvojky“, tj. zkušenější členky
týmu. Kárně obviněný přitom již v rámci svého vyjádření ke kárné žalobě doložil (konkrétně za
roky 2007 – 2015, s možností rozšíření o další roky trvání jeho úřadu), že provádí pravidelné
školení svých zaměstnanců, a to včetně zmíněné L. V.
[18] Nejvyšší správní soud přihlédl rovněž k systému kontroly příchozí pošty, který zavedl
kárně obviněný, respektive k organizačním opatřením, které obviněný učinil. Dle jeho výpovědi
byla zhruba do roku 2015 veškerá došlá pošta rozdělována tak, že po zápisu v podatelně
a do systému byla předložena příslušnému týmu (příslušným pracovnicím odpovídajícím za spis).
Daná pracovnice v pozici tzv. „ je dn i čky“ či „ dvojky“, tj. nejzkušenější a odborně školená členka
administrativního týmu (viz výše), poté posoudila o jaký druh pošty nebo podání se jedná.
V případě důležitých procesních podání bylo povinností příslušné pracovnice toto podání zapsat,
vytvořit úkol pro toho, kdo o něm má rozhodnout, tj. kandidát nebo exekutor, a uložit příslušný
spis na lhůtu. Pro případ pochybností, jak s tím kterým podáním naložit, přitom měli a mají
zaměstnanci úřadu kdykoliv možnost nahlédnout na sdílený disk, obsahující popisy jednotlivých
uplatňovaných postupů. V nyní projednávané věci však v důsledku řešení výše úhrad
provedených povinným (při prvním návrhu), respektive otázky platnosti zastoupení
JUDr. Dvornou (při druhém podání), nedošlo k vytvoření úkolu a uložení spisu na lhůtu.
Rozebíraný spis se tak v systému jevil jako aktivní, respektive bez jakéhokoliv barevného
vyznačení či jiného indikátoru existence úkolu k vyřízení. Jak přitom kárně obviněný sdělil,
vzhledem k objemu aktivních spisů pracují zaměstnanci jeho úřadu dennodenně právě s filtry
těchto spisů, což představuje jednu z forem jejich kontroly.
[19] V návaznosti na popsaný systém kontroly příchozích podání kárně obviněný doplnil,
že v průběhu roku 2015 došlo ke změně postupu, kdy nyní dochází již na vstupu k rozdělení
příchozí pošty na návrhy na nařízení exekuce a zbylou korespondenci, přičemž tuto prochází
vedoucí úřadu a vedoucí administrativ. Z ní potom předkládají přímo kárně obviněnému nebo
kandidátům, popřípadě koncipientům ke konzultaci veškeré návrhy, které by mohly být návrhy
na odklad nebo návrhy na zastavení. Taková podání tedy již nejdou k výše zmíněným
administrativním týmům a rovněž v systému dojde k deaktivaci spisu, či určité barevné indikaci,
umožňující seznat, že obsahuje podání určitého druhu (určité barvy), které je třeba vyřídit.
[20] Zdejší soud se v kontextu poznání velikosti, struktury a systému práce exekutorského
úřadu kárně obviněného, stejně jako jím přijatých opatření, ztotožňuje s nahlížením
projednávaných pochybení jako ojedinělých excesů. Tento závěr plně podporují rovněž
výsledky kontrol tohoto úřadu ze dne 10. 12. 2015 (srov. protokol ze dne 5. 1. 2016,
sp. zn. 51 Spr 1542/2015), dále ze dne 30. 7. 2018 (protokol ze dne 6. 8. 2018,
č. j. MSP-46/2018-OED-KEU/7) a ze dne 13. 12. 2018 (protokol ze dne 9. 1. 2019,
zn. Spr 1533/2018), podle nichž nebyly zjištěny žádné závažné, respektive žádné nedostatky,
s tím, že úřad je veden na profesionální úrovni. Zjevně se tedy nejedná o systémový nedostatek.
Řešená zanedbání současně nelze nevnímat v kontextu shora předestřeného množství podání,
které exekutorský úřad kárně obviněného pravidelně zpracovává. Jinými slovy, efektivitu jím
nastaveného systému kontroly je třeba hodnotit z perspektivy opatření, které lze po kárně
obviněném o bj e kti v n ě požadovat, a s ohledem na reálnou zátěž jeho úřadu. Využití elektronické
formy spisů, spolu s filtry pro jejich třídění, pravidelné školení zaměstnanců, stejně jako zavedení
přísnější formy kontroly příchozí pošty ze strany odborně vybaveného personálu, lze v tomto
směru oproti případnému požadavku na (pravidelné) podrobné procházení listinných spisů
považovat za adekvátní velikosti a možnostem daného exekutorského úřadu.
[21] V tomto bodě lze shrnout, že kárně obviněný v rámci svého úřadu vytvořil systém,
za jehož dřívější podoby došlo ze strany administrativní pracovnice k pochybení, a to navzdory
pravidelnému školení a možnosti ověřit správný postup z dostupných podkladů, k nimž měla
v rámci sdíleného disku (viz výše) přístup. V důsledku individuálního selhání tak nebyl
v elektronickém systému vyznačen úkol ve smyslu nutnosti řešit návrh na zastavení exekuce,
respektive nedošlo ke „ z al h ů to v ání “ spisu, kdy by tyto úkony vzhledem k popsanému systému
fungování úřadu vedly k předložení předmětného návrhu kárně obviněnému k rozhodnutí.
Se jmenovaným se lze přitom nepochybně ztotožnit v tvrzení, že vyloučit zcela možnost selhání
lidského faktoru není přes veškerá opatření možné.
[22] Vedle otázky organizace a kontroly práce zaměstnanců exekutorského úřadu přihlédl
Nejvyšší správní soud při posuzování intenzity projednávaných pochybení též k chování kárně
obviněného po jejich zjištění. Vedle samotného zastavení exekučního řízení usnesením ze dne
25. 6. 2018, č. j. 094 EX 21343/08 – 114, se jmenovaný vzdal práva na náhradu nákladů exekuce
a ke sdělení čísla účtu povinného tomuto zaslal sraženou částku v celkové výši 359.180 Kč. Učinil
tak navíc z vlastních prostředků, neboť v daný okamžik ještě nebyly JUDr. Dvornou vráceny
vyplacené částky běžného výživného, k čemuž došlo až následně. Povinnému se současně
omluvil, přičemž mu nabídl náhradu škody, která mu případně v důsledku pochybení kárně
obviněného vznikla. Jinými slovy, kárně obviněný se aktivně snažil o nápravu vzniklého stavu
a důsledků z něj plynoucích. Jakkoliv lze konečně souhlasit s kárným žalobcem, že skutečnost,
že povinný za celou dobu provádění srážek ze mzdy nenamítl jejich neoprávněnost, by sama
o sobě nezakládala důvod ke zproštění odpovědnosti kárně obviněného, je možné současně
přisvědčit posledně jmenovanému v tom, že účastníci dílčí měrou přispěli k trvání vzniklého
stavu. Jak povinný, tak právní zástupkyně oprávněné, na jejíž účet byly sražené částky průběžné
vypláceny, totiž za dobu zhruba 15 měsíců na nedůvodnost těchto srážek kárně obviněného
neupozornili, ačkoliv vzhledem ke vzájemné dohodě věděli, že by k provádění srážek docházet
nemělo. Přestože jde z hlediska hodnocení intenzity pochybění kárně obviněného o okolnost
spíše marginálního významu, je namístě i tuto zohlednit.
[23] Nejvyšší správní soud v souhrnu uvedeného dospěl k závěru, že s ohledem na systém
fungování exekutorského úřadu, učiněná organizační opatření, výsledky kontrol úřadu kárně
obviněného, dokazující ojedinělost projednávaných pochybení, stejně jako kroky jím aktivně
učiněné ke zjednání nápravy, nedosahují předmětná zanedbání svou intenzitou kárného
provinění, natož závažného kárného provinění. Podle názoru zdejšího soudu se jednalo nejvýše
o pochybení na úrovni opodstatňující využití písemné výtky ve smyslu §7a exekučního řádu.
[24] Z uvedených důvodů proto kárný soud ve skutcích, jež jsou kárně obviněnému kladeny
za vinu, kárné delikt neshledal. Kárně obviněného proto podle ustanovení §19 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění
pozdějších předpisů, zprostil kárné žaloby.
[25] Podle ustanovení §19 odst. 3 téhož zákona platí, že zprostil-li senát kárně obviněného
kárné žaloby, má tento nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti
s kárným řízením. Neboť však kárně obviněný neuplatnil nárok na náhradu nákladů ve stanovené
lhůtě, o níž byl poučen, kárný senát o tomto nároku nerozhodoval.
Poučení: Proti tomu rozhodnutí není odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 15. ledna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů