ECLI:CZ:NSS:2019:15.KSE.3.2018:64
sp. zn. 15 Kse 3/2018 - 64
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince,
JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: JUDr. Jiří
Janečka, Ph.D., soudní exekutor, Exekutorský úřad Plzeň-jih, V Bezovce 1896/6, Plzeň,
o kárné žalobě podané dne 15. 11. 2018 pod č. j. MSP-77/2017-OED-KEU/40,
takto:
JUDr. Jiří Janečka, soudní exekutor
Exekutorský úřad Plzeň-jih
V Bezovce 1896/6, Plzeň,
je v inen
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, tím, že jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce
pod sp. zn. 178 EX 10/16 si vyplatil dne 8. 9. 2017 částku 11 737 Kč, dne 13. 9. 2017 částku
2 900 Kč, dne 20. 9. 2017 částku 5 207 Kč, dne 13. 10. 2017 částku 1 113,19 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 9/16 – si soudní exekutor dne 9. 11. 2016 vyplatil částku 30 000 Kč,
dne 26. 1. 2018 částku 34 000 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 14/16 – si soudní exekutor dne 29. 6. 2017 vyplatil částku 725 Kč
a dne 28. 7. 2017 částku 362 275 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 1579/09 – si soudní exekutor vyplatil dne 9. 12. 2015 částku 869 Kč,
dne 12. 1. 2016 částku 307 Kč, dne 10. 2. 2016 částku 276 Kč, dne 9. 3. 2016 částku 188 Kč,
dne 11. 4. 2016 částku 267 Kč, dne 11. 5. 2016 částku 177 Kč, dne 10. 6. 2016 částku 180 Kč,
dne 12. 7. 2016 částku 177 Kč, dne 4. 8. 2016 částku 9 186,50 Kč, dne 11. 8. 2016 částku
133,10 Kč, dne 1. 8. 2016 částku 50 Kč, dne 9. 9. 2016 částku 34,70 Kč, dne 12. 10. 2016 částku
131 Kč, dne 9. 11. 2016 částku 147,29 Kč, dne 9. 12. 2016 částku 121 Kč, dne 11. 1. 2017 částku
140 Kč, dne 6. 2. 2017 částku 620 Kč, dne 6. 2. 2017 částku 14 380,05 Kč, dne 10. 2. 2017 částku
944 Kč, dne 9. 3. 2017 částku 160 Kč, dne 11. 4. 2017 částku 151,46 Kč, dne 10. 5. 2017 částku
145 Kč, dne 9. 6. 2017 částku 148 Kč, dne 11. 7. 2017 částku 251,50 Kč, dne 9. 8. 2017 částku
145,20 Kč, dne 11. 9. 2017 částku 148 Kč, dne 11. 10. 2017 částku 143 Kč, dne 13. 11. 2017
částku 144 Kč, dne 11. 12. 2017 částku 266,79 Kč, dne 11. 1. 2018 částku 145,20 Kč a dne
12. 2. 2018 částku 145,20 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 7042/07 – si soudní exekutor vyplatil dne 11. 7. 2016 částku
5 998 Kč, dne 12. 9. 2016 částku 9 132 Kč, dne 11. 10. 2016 částku 8 667 Kč, dne 10. 11. 2016
částku 9 242 Kč, dne 12. 12. 2016 částku 6 800 Kč, dne 12. 1. 2017 částku 1 390 Kč, dne
10. 2. 2017 částku 1 650 Kč, dne 10. 3. 2017 částku 1 620 Kč, dne 12. 4. 2017 částku 1 481 Kč,
dne 11. 5. 2017 částku 5 895 Kč, dne 12. 6. 2017 částku 7 449,28 Kč, dne 12. 7. 2017 částku
1 767,70 Kč, dne 10. 8. 2017 částku 2 045 Kč, dne 12. 9. 2017 částku 1 439,79 Kč, dne
12. 10. 2017 částku 2 437 Kč, dne 10. 11. 2017 částku 1846,40 Kč a dne 14. 2. 2018 částku
6 188,86 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 8575/09 – si soudní exekutor dne 12. 9. 2017 vyplatil částku
6 477 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 1 388 Kč a dne 14. 2. 2018 částku 146 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 13435/10 – si soudní exekutor dne 9. 8. 2017 vyplatil částku
7 865 Kč, dne 9. 11. 2017 částku 568,70 Kč, dne 8. 12. 2017 částku 2 250,60 Kč, dne 9. 1. 2018
částku 701,80 Kč a dne 9. 2. 2018 částku 895,40 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 3135/07 – si soudní exekutor vyplatil dne 20. 1. 2017 částku
7 865 Kč, dne 12. 7. 2017 částku 145,20 Kč, dne 10. 8. 2017 částku 508,20 Kč, dne 11. 9. 2017
částku 600 Kč, dne 11. 10. 2017 částku 513,20 Kč, dne 10. 11. 2017 částku 774,40 Kč, dne
11. 12. 2017 částku 532,40 Kč, dne 11. 1. 2018 částku 508,20 Kč a dne 12. 2. 2018 částku 556,60
Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 1802/05 – si soudní exekutor vyplatil dne 15. 3. 2017 částku
8 990,30 Kč, dne 13. 4. 2017 částku 2530 Kč, dne 15. 5. 2017 částku 1 855 Kč, dne 14. 6. 2017
částku 1 470 Kč, dne 14. 7. 2017 částku 1 452 Kč, dne 11. 8. 2017 částku 1 710 Kč,
dne 13. 9. 2017 částku 1 655,20 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 1 476,20 Kč, dne 13. 11. 2017 částku
1 597,20 Kč, dne 13. 12. 2017 částku 1 609,30 Kč a dne 12. 1. 2018 částku 1 488,30 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 7710/09 – si soudní exekutor vyplatil dne 10. 12. 2015 částku
1 200 Kč, dne 11. 1. 2016 částku 1 235 Kč, dne 10. 2. 2016 částku 1 235 Kč, dne 10. 3. 2016
částku 1 260 Kč, dne 11. 4. 2016 částku 1 250 Kč, dne 6. 5. 2016 částku 1 470 Kč, dne 10. 6. 2016
částku 1 328 Kč, dne 11. 7. 2016 částku 1 548 Kč, dne 10. 8. 2016 částku 1 355,20 Kč, dne
9. 9. 2016 částku 1 512,50 Kč, dne 11. 10. 2016 částku 1 460 Kč, dne 10. 11. 2016 částku
1 460 Kč, dne 9. 12. 2016 částku 1 460 Kč, dne 10. 1. 2017 částku 1 800 Kč, dne 10. 2. 2017
částku 1 500 Kč, dne 10. 3. 2017 částku 1 750 Kč, dne 10. 4. 2017 částku 1 472,10 Kč, dne
10. 5. 2017 částku 1 465 Kč, dne 9. 6. 2017 částku 1 500 Kč, dne 10. 7. 2017 částku 1 463,60 Kč,
dne 9. 8. 2017 částku 2 274,80 Kč, dne 12. 9. 2017 částku 1 706,10 Kč, dne 12. 10. 2017 částku
1 560,9 Kč, dne 10. 11. 2017 částku 1 633,50 Kč, dne 12. 12. 2017 částku 2 141,70 Kč, dne
10. 1. 2018 částku 3 315,40 Kč, dne 12. 2. 2018 částku 2 178 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 7763/09 – si soudní exekutor vyplatil dne 18. 12. 2015 částku
435 Kč, dne 19. 1. 2016 částku 580 Kč, dne 12. 2. 2016 částku 366 Kč, dne 14. 3. 2016 částku
361 Kč, dne 14. 4. 2016 částku 517 Kč, dne 12. 5. 2016 částku 381 Kč, dne 14. 6. 2016 částku
385 Kč, dne 14. 7. 2016 částku 485 Kč, dne 12. 8. 2016 částku 390 Kč dne 14. 9. 2016 částku
480 Kč, dne 12. 10. 2016 částku 587 Kč, dne 14. 11. 2016 částku 380 Kč dne 14. 12. 2016 částku
450 Kč, dne 12. 1. 2017 částku 580 Kč, dne 14. 2. 2017 částku 350 Kč, dne 14. 3. 2017 částku
340 Kč, dne 12. 4. 2017 částku 686,58 Kč, dne 12. 5. 2017 částku 412 Kč, dne 14. 6. 2017 částku
418 Kč, dne 13. 7. 2017 částku 827,70 Kč, dne 14. 8. 2017 částku 411,40 Kč dne 14. 9. 2017
částku 600 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 810 Kč, dne 14. 11. 2017 částku 540 Kč, dne 14. 12. 2017
částku 433,70 Kč a dne 12. 1. 2018 částku 738,10 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 11179/08 – si soudní exekutor vyplatil dne 11. 2. 2016 částku
959 Kč, dne 10. 2. 2016 částku 539 Kč, dne 10. 3. 2016 částku 1 191 Kč, dne 11. 4. 2016 částku
1 191 Kč, dne 1. 2. 2017 částku 3 985 Kč, dne 10. 3. 2017 částku 1 290 Kč, dne 13. 3. 2017 částku
6 153 Kč, 10. 4. 2017 částku 1 290 Kč, dne 10. 5. 2017 částku 1290 Kč, dne 9. 6. 2017 částku
1 290 Kč, a dne 10. 8. 2017 částku 787 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 470/09 – si soudní exekutor dne 13. 2. 2017 vyplatil částku
2 592 Kč, dne 13. 3. 2017 si vyplatil částku 3 613 Kč, dne 12. 4. 2017 si vyplatil částku 1 660 Kč,
dne 13. 7. 2017 si vyplatil částku 72,60 Kč, dne 10. 8. 2017 si vyplatil částku 1 224 Kč, dne
13. 9. 2017 si vyplatil částku 1 159,70 Kč, dne 12. 10. 2017 si vyplatil částku 1 270,50 Kč, dne
13. 11. 2017 si vyplatil částku 1 210 Kč, dne 6. 2. 2018 si vyplatil částku 423,50 Kč a dne
15. 2. 2018 si vyplatil částku 326,16 Kč,
dále v řízení sp. zn. 178 EX 4/16 – si soudní exekutor dne 14. 9. 2016 vyplatil částku
35 658,70 Kč,
aniž ke dni výplaty všech výše uvedených částek, které představovaly náklady exekuce, vydal
příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen „PÚNE“), v němž by své náklady pravomocně určil,
t e d y
porušil povinnosti stanovené v §46 odst. 5, ve spojení s §88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.,
exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů,
t í m s p á c h a l
kárný delikt podle §116 odst. 2 písm. a) a b) exekučního řádu.
Za uvedená jednání se mu ukládá kárné opatření podle §116 odst. 6 písm. c) exekučního řádu,
p o k u t a ve v ý š i 10 000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15032018.
Odůvodnění:
[1] Kárnou žalobu podal kárný žalobce na základě výsledků kontroly Ministerstva
spravedlnosti uskutečněné v úřadě kárně obviněného dne 20. 11. 2017. V souvislosti se zjištěnými
skutečnostmi dospěl k závěru, že kárně obviněný postupuje nesprávně při výplatě nákladů
exekuce. Poukázal přitom na znění §46 odst. 1 a 6, §87 odst. 4 a §88 odst. 1 zákona
č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). Připomněl
rovněž čl. 5 odst. 1 usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006,
kterým byl přijat stavovský předpis, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla
soutěže soudních exekutorů (dále jen „Pravidla etiky“), dle něhož má soudní exekutor při své
činnosti postupovat vždy nezávisle, svědomitě a pečlivě.
[2] Kárný žalobce následně vyjádřil názor, že soudní exekutor nemůže převést náklady
exekuce mezi své prostředky na vlastní účet dříve, než pravomocný PÚNE postaví výši těchto
nákladů najisto. Uvedenou tezi dle kárného žalobce obecně přijímá jak judikatura Nejvyššího
správního soudu jako soudu kárného (např. rozhodnutí ze dne 16. 6. 2015,
č. j. 14 Kse 2/2015 - 62), tak odborná veřejnost (jmenovitě Mgr. S. M., článek „K některým
aspektům rozhodování o nákladech exekuce“, nebo M. K., Komentář k exekučnímu řádu, 4. vyd., C. H.
Beck, 2017). Kárný žalobce zdůraznil, že opačný výklad by zcela negoval smysl případných
námitek, stejně jako ochranu práv povinného, ale i oprávněného, kterých je kárně obviněný
povinen dbát. V případě úspěšně podaných námitek by se např. povinný musel složitě domáhat
vrácení neoprávněně vyplacených prostředků přímo po soudním exekutorovi, popř. po státu
skrze náhradu škody. Rovněž v kontextu případné nutnosti úpravy výše nákladů se dle kárného
žalobce jeví vyplácení nákladů exekuce před vydáním PÚNE jako nesprávný postup, postrádající
oporu v zákoně i v judikatuře. Postup kárně obviněného proto označil za excesivní.
[3] Ve své žalobě kárný žalobce dále odcitoval část vyjádření kárně obviněného ze dne
19. 12. 2017, podaného ke zjištěním Ministerstva spravedlnosti z kontroly jeho úřadu, jež byla
provedena dne 20. 11. 2017. V něm kárně obviněný ohledně rozdílných názorů na okamžik, kdy
je exekutor oprávněn oddělit z vymožené částky své náklady a odměnu, podotkl, že daná otázka
byla řešena již při kontrole Exekutorskou komorou dne 1. 12. 2014. Zdůraznil však, že poté
co Exekutorské komoře předestřel svůj odlišný názor v rámci svého vyjádření ve věci, neobdržel
již od ní žádnou reakci, a měl tak za to, že jeho postup byl akceptován. V citovaném vyjádření
ze dne 19. 12. 2017 kárně obviněný rovněž zdůraznil, že jeho postup je systematický, respektuje
výši nákladů a odměny, jež mu náleží, a v rámci exekučních spisů uchovává související
dokumentaci.
[4] S ohledem na skutečnost, že předmětné pochybení bylo u kárně obviněného zjištěno
již při kontrole jeho úřadu Exekutorskou komorou ze dne 1. 12. 2014, kárný žalobce zdůraznil,
že tato kárně obviněnému v rámci zprávy z dané kontroly „důrazně doporučila“ důsledně převádět
náklady exekuce z depozitního účtu pouze na základě PÚNE, na což měl být „důrazně upozorněn“
již při kontrole samé. Kárný žalobce poukázal též na námitky kárně obviněného vůči uvedené
kontrole ze dne 9. 7. 2015, v nichž jmenovaný rozporoval právní hodnocení nakládání
s prostředky na zvláštním účtu, jak jej provedla Komora, a to se zdůrazněním chybějící
(konkrétní) právní úpravy. Kárně obviněný v rámci citovaných námitek též konstatoval,
že dle jeho názoru ani pravomocné PÚNE nepředstavuje nezměnitelné rozhodnutí.
[5] Kárný žalobce dále zmínil dopis kárně obviněného Ministerstvu spravedlnosti ze dne
30. 4. 2018 obsahující námitky proti protokolu o kontrole ze dne 20. 11. 2017. V něm jmenovaný
k nyní vytýkanému jednání mj. uvedl, že právní úprava není celistvá, přičemž daná problematika
byla modifikována též poslední judikaturou Ústavního soudu. Kárně obviněný v předmětném
dopise rovněž zdůraznil, že PÚNE představuje deklaratorní rozhodnutí procesní povahy,
jímž není soudní exekutor vázán. Jak však kárný žalobce v kárné žalobě zdůraznil, Ministerstvo
spravedlnosti rozebírané námitky proti protokolu o kontrole ze dne 20. 11. 2017 zamítlo s tím,
že je kárně obviněný neopřel o konkrétní judikaturu a současně odkázalo na úpravu exekučního
řádu, Pravidel etiky a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 14 Kse 2/2015 – 62. Kárný
žalobce v návaznosti na to připomněl, že jím zastávaný právní názor konstantně prezentuje jak
při kontrolách exekutorských úřadů, tak při vyřizování stížností na postup soudních exekutorů.
[6] Kárný žalobce uzavřel, že kárně obviněný porušil §46 odst. 1 exekučního řádu zejména
tím, že svým postupem nedbal ochrany práv účastníků řízení. Účastníci dle jeho názoru mohli,
např. běžným nahlédnutím do spisu, zjistit, že si soudní exekutor již vyplatil náklady exekuce,
o jejichž výši dosud pravomocně nerozhodl, a k jejichž výši neměli příležitost podat námitky,
neboť o těchto nákladech v daný okamžik nic nevěděli. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 15 Kse 6/2010 – 54, kárný žalobce podotkl, že kárně
obviněnému nevytýká odlišný právní názor, ale postup, jenž postrádá oporu v zákoně i v ustálené
judikatuře. Dle jeho názoru jde přitom o opakované, dlouhotrvající a systémové pochybení,
trvající nejméně od roku 2015 do roku 2018. Svou intenzitou jde proto o závažný kárný delikt,
a to i vzhledem k významu chráněného zájmu v podobě ochrany práv účastníků. Z vyjádření
kárně obviněného má nadto vyplývat, že nejde o náhodné opomíjení povinnosti, ale vědomou
činnost, kterou jmenovaný nehodlá měnit. Kárně obviněný rovněž neprojevil lítost, neřídil
se předchozím důrazným doporučením Exekutorské komory a neprokázal přijetí opatření,
která by zamezila podobným pochybením do budoucna. Kárný žalobce proto navrhl uznat kárně
obviněného vinným ze spáchání popsaného závažného kárného deliktu a uložit mu kárné
opatření ve formě peněžité pokuty ve výši dle uvážení kárného senátu.
[7] Kárně obviněný se ke kárné žalobě vyjádřil přípisem ze dne 19. 12. 2018. V něm nejprve
uvedl, že výčet případů, předestřený v kárné žalobě, v nichž se měl vytýkaného pochybení
dopustit, nijak nezpochybňuje. Zdůraznil však, že ani žalobce nenamítá, že by si vyplácel částky
neodpovídající jeho nároku ve smyslu vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního
exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění
odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Dále namítl, že jakkoliv kárný žalobce uvádí
konkrétní ustanovení, jejichž porušení se měl kárně obviněný dopustit, je z odůvodnění kárné
žaloby zřejmé, že nejde o přímé porušení daných ustanovení, ale pouze o nesouhlas s výkladem,
který zastává kárný žalobce. Ačkoliv to přitom v kárné žalobě popírá, má kárně obviněný za to,
že se domáhá jeho potrestání pro odlišný právní názor, aniž by však sám kárný žalobce uvedl
zákonné ustanovení, které kárně obviněnému jím zvolený postup zakazuje.
[8] S odkazem na kontrolu provedenou Ministerstvem spravedlnosti dne 20. 11. 2017 kárně
obviněný zdůraznil, že v rámci ní uplatnil námitky, kdy poukázal na neucelenost právní úpravy,
praxi obecných soudů vztahující se k pravomocným PÚNE i poslední judikaturu Ústavního
soudu. Ministerstvo však námitky zamítlo, aniž by proti názorům kárně obviněného jakkoliv
argumentovalo. Kárně obviněný v této souvislosti poukázal na kárným žalobcem zmiňovaný
článek Mgr. S. M. (viz výše), jenž dle jeho názoru zcela potvrzuje jeho závěry o výkladových
problémech týkajících se právního postavení PÚNE. Přesvědčení kárného žalobce, že daný
článek naopak podporuje jeho závěry, tak kárně obviněný odmítl.
[9] V další části svého vyjádření potom kárně obviněný z článku Mgr. M. obsáhle cituje,
přičemž z něj mimo jiné dovozuje, že povinnost uhradit náklady exekuce vyplývá pro povinného
u důvodně nařízené a vedené exekuce ze zákona. Formálně je povinnost založena obecným
nákladovým výrokem usnesení o nařízení exekuce. V rámci PÚNE se tedy žádná povinnost
neukládá. Kárně obviněný dále poznamenal, že postupuje v souladu s tvrzením Mgr. M., kterému
se „[z] praktického pohledu […] jeví jako pravidelné, že vyčíslení nákladů formou PÚNE se bude provádět až
v samém závěru exekuce“. Skutečnost, že by PÚNE nevydával vůbec, mu potom není kontrolními
orgány vytýkána. Kárně obviněný k tomu dodal, že náklady exekuce, respektive jejich alikvotní
část stojí v pořadí uspokojení na prvém místě před ostatními částmi vymáhané pohledávky.
[10] Z hlediska okamžiku, kdy může být PÚNE potencionálně vydáno, zmínil následně kárně
obviněný na pozadí článku Mgr. M. nejprve variantu opakovaného vydávání tohoto rozhodnutí.
Tuto však považuje za vyvolávající (další) mimoexekuční spory, přičemž má jít o postup
pro soudního exekutora ekonomicky neudržitelný. Alternativu představuje vydávání PÚNE
dle „nějaké úvahy“ soudního exekutora, a to buď dle časového hlediska či výše vymoženého
dílčího plnění. Druhý z postupů považuje kárně obviněný ve shodě s autorem článku za
nesmyslný, nepřehledný a zákonem nepodložený. Nadto zdůraznil, že obecná možnost vydat
rozhodnutí z úřední povinnosti neznamená možnost vydat (zde) PÚNE kdykoliv během řízení,
ale pouze při naplnění konkrétních okolností. Měl-li by pak být touto okolností čistě subjektivní
názor exekutora, šlo by dle názoru kárně obviněného o postup na hranici libovůle.
[11] Třetí možný přístup reprezentuje vydání PÚNE na začátku exekučního řízení,
a to na celou částku pravděpodobných nákladů, či na minimální odměnu a náklady,
kdy se na konci PÚNE modifikuje dle skutečného výsledku exekuce. Tento postup připouští
dle Mgr. M. též jím odkazovaná judikaturu Ústavního soudu. Sám kárně obviněný však daný
postup považuje za problematický v kontextu §154 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů. Má ovšem za to, že jinak požadavky vyslovené odkazovanou
judikaturou Ústavního soudu splňuje, když neinkasuje více, než mu alikvotně náleží, přičemž
závěrem vydává PÚNE dle skutečného výsledku. Účastníci řízení tedy nejsou na svých právech
nijak kráceni.
[12] Kárně obviněný podotkl, že s Mgr. M. plně souhlasí i v tom, že formulace §87 odst. 4
exekučního řádu pouze gramaticky dotvrzuje, že bez PÚNE nelze exekuci provést, tedy dokončit.
Danému požadavku však jím zastávaný postup vyhovuje, když PÚNE závěrem exekuce vydává,
podání námitek účastníkům umožňuje, přičemž teprve po uplynutí lhůty k jejich podání je
exekuce ukončena. Pasáž článku Mgr. M. citovanou kárnou žalobou konečně označil kárně
obviněný za vytrženou z kontextu, představující nadto pouze úvod k odlišným částem
předmětného článku. Obdobně „povrchně “ potom dle kárně obviněného zpracovává kárný
žalobce i jím citovaný názor M. K. z komentáře k exekučnímu řádu, když pomíjí,
že v předmětném komentáři lze nalézt i názor, který prvně uvedený relativizuje. Dle kárně
obviněného není předmětná komentářová literatura taktéž prostá vnitřních rozporů.
[13] Kárně obviněný dále zdůraznil, že v rámci své obhajoby považuje taktéž za zásadní
ustanovení §46 odst. 4 exekučního řádu, neboť má-li v souladu s ním vyplatit oprávněnému
vymožené prostředky, a to po odečtení nákladů exekuce, v pevně stanovené lhůtě, tj. nikoli
odvíjející se od vydání PÚNE a jeho právní moci, musí být schopen náklady exekuce určit,
což činí dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. Právním titulem zakládajícím právo exekutora na odměnu
a náklady je tedy právní předpis, nikoli PÚNE. Na podporu svých závěrů odkázal kárně obviněný
na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14, dle něhož je třeba PÚNE
považovat pouze za rozhodnutí autoritativně určující konkrétní výši exekučních nákladů, nikoli
teprve zakládající povinnost povinného k jejich úhradě. Ta povinnému vznikla již nařízením
exekuce.
[14] „Obecné tvrzení “ kárného žalobce, že kárně obviněný nedbal práv účastníků, když tito
mohli například nahlédnutím do spisu zjistit, že si kárně obviněný již vyplatil náklady exekuce,
o jejichž výši dosud pravomocně nerozhodl, a aniž by mohli podat námitky, označil kárně
obviněný za neudržitelné, neboť účastníci mají povědomí o tom, že výši nákladů stanoví
exekuční řád a prováděcí vyhláška. Z hlediska ochrany jejich práv považuje kárně obviněný
za zásadní, zda vymožené prostředky byly průběžně řádně, tj. alikvotně, započítávány na dluh
vůči oprávněnému. Rozděl, jak jej provádí kárně obviněný, přitom kárný žalobce nezpochybnil.
Dále zájmy účastníků řízení podle názoru kárně obviněného nesahají.
[15] K možnosti vydávání PÚNE na počátku řízení kárně obviněný poznamenal, že byly
zaznamenány obavy oprávněných, že by soudní exekutor mohl na jeho základě přednostně
vymáhat svůj nárok, aniž by uspokojoval i nároky oprávněného, kdy však Ústavní soud v kárně
obviněným odkazované judikatuře tyto obavy označil za hypotetické. Stejně hypotetické je však
dle kárně obviněného tvrzení kárného žalobce, že při postupu zastávaném prvně jmenovaným
by se povinný v případě úspěšně uplatněných námitek musel navrácení neoprávněně vyplacených
prostředků složitě domáhat po soudním exekutorovi či státu. Kárně obviněný zdůraznil,
že PÚNE vydává, námitky či odvolání řádně postupuje příslušným soudům a jejich rozhodnutí
respektuje. Zájmy účastníků tedy nejsou ohroženy o nic více, než kdyby k oddělení prostředků
došlo na základě dříve vydaného částečného PÚNE. V případě vymáhání prostředků povinným
vůči soudnímu exekutorovi by nadto bylo nerozhodné, zda jsou dané prostředky uloženy
na tzv. zvláštním účtu exekutora, na jeho provozním účtu, či dokonce už spotřebovány.
Při odkazu na zmiňovaný článek Mgr. M. kárně obviněný připomněl, že soudní exekutor
je orgánem veřejné moci. Pokud by tedy odpadl právní titul, na jehož základě soudní exekutor
(kárně obviněný) drží prostředky, jež vymohl na své náklady, musel by bez dalšího vydat
bezdůvodné obohacení tomu, komu náleží.
[16] Ve vztahu k judikatuře Nejvyššího správního soudu – rozhodnutí ze dne 16. 4. 2015,
č. j. 14 Kse 2/2015 – 62, ze dne 19. 11. 2012, 15 Kse 1/2012 – 137, a ze dne 17. 9. 2013,
15 Kse 1/2013 – 56, vyslovující možnost soudního exekutora disponovat s prostředky
vymoženými na nákladech exekuce od právní moci PÚNE, kárně obviněný poznamenal, že tuto
nelze na jeho případ aplikovat mechanicky. Zdůraznil, že nevydání PÚNE bylo v těchto
případech pouhou součástí širšího skutkového děje, kdy nadto druhý a třetí z případů byl
rozhodován ještě za situace, kdy panovaly pochybnosti, zda náklady exekuce lze bez PÚNE
vůbec vymáhat. Tato pochybnost však v současné době již neexistuje. Převzetí v nich obsaženého
hodnocení PÚNE do řízení ve věci sp. zn. 14 Kse 2/2015, kdy již naznačená pochybnosti byla
odstraněna, tedy kárně obviněný považuje za naprosto nadbytečné. Citovaná rozhodnutí
pak nelze dle jeho názoru ve vztahu k nyní projednávané věci považovat za judikaturní precedens
i proto, že v nich obsažené hodnocení PÚNE bylo zdejší soudem vysloveno nejvýše jako obiter
dictum, a to v rozsahu, který je nedostatečný k posouzení jednání nynějšího kárně obviněného.
[17] Kárně obviněný shrnul, že v minulosti i nyní předložil kontrolním orgánům ucelený
právní názor, založený na rozhodovací praxi obecných soudů i Ústavního soudu. Na jeho
námitky proti závěrům z kontroly provedené dne 1. 12. 2014 orgánem Exekutorské komory,
v nichž svůj postup vysvětlil, Komora nijak nereagovala, z čehož kárně obviněnému vyplývá,
že jeho postup akceptovala. Kárně obviněný proto odmítl, že by, jak tvrdí kárný žalobce,
ve svých vyjádřeních neprojevil lítost, neřídil se důrazným doporučením Exekutorské komory,
či neprokázal přijetí opatření k zabránění podobným pochybením do budoucna. Takto totiž
postupovat nemohl, když kontrolní orgán jeho vyjádření ignoroval, respektive se k uplatněným
námitkám věcně nevyjádřil. Kárně obviněný namítl, že pro kontrolní subjekty představuje „jedinou
judikaturu“ rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 14 Kse 2/2015 – 150, zatímco jeho snahou bylo
o daném tématu rozvinout diskuzi.
[18] Závěrem svého vyjádření provedl kárně obviněný jeho stručnou rekapitulaci, na jejímž
základě zdejšímu soudu navrhl, aby byl kárné žaloby zproštěn, neboť kárným žalobcem uváděné
skutky nejsou kárným deliktem.
[19] V doplnění svého vyjádření ze dne 25. 3. 2019 kárně obviněný nad rámec výše řečeného
poukázal na případ, doložený připojenými listinami, jenž má podporovat argumentaci jím
předestřenou v předchozím vyjádření. K jeho doplnění kárně obviněný dále přiložil listiny
poskytnuté mu „jiným soudním exekutorem“, jenž obdobně jako kárně obviněný rozhoduje
o nákladech až na konci exekučního řízení. I u něj proběhly nejprve kontroly provedené
Exekutorskou komorou, a to ve dnech 4. 6. 2015 a 28. 4. 2016, s totožnými zjištěními jako v nyní
projednávané věci. Následně došlo k podání obdobně formulovaných námitek, na které
Exekutorská komora shodně s případem kárně obviněného nereagovala. Proto i tento exekutor
měl za to, že jeho odlišný právní názor byl přijat. Na základě další jím předložené listiny, jež měla
být jinému soudnímu exekutorovi zaslána Ministerstvem vnitra zřejmě omylem, lze potom
dle kárně obviněného minimálně konstatovat, že názor Exekutorské komory v této věci nebyl
stejně jednoznačný jako názor Ministerstva spravedlnosti.
[20] Ústní jednání ve věci proběhlo dne 2. 4. 2019 za přítomnosti kárně obviněného
a zástupkyně kárného žalobce.
[21] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že skutková stránka projednávaného případu
není mezi stranami sporná. Spornou je pouze otázka, zda kárně obviněný svým jednáním,
jak jej popsal kárný žalobce v podané žalobě, naplnil znaky kárného deliktu. Vzhledem
k jím předestřené argumentaci, respektive replice kárně obviněného, však považuje zdejší soud
úvodem následujících úvah za nezbytné akcentovat závěr kárného senátu, který konečně
obě strany ve svých podáních zmínily, podle něhož nelze kárnou odpovědnost exekutora
dovozovat ze skutečnosti, že tento zastává právní názor odlišný od právního názoru kárného
žalobce (rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011, č. j. 15 Kse 6/2010 – 54; všechna rozhodnutí jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Dle názoru kárně obviněného se však právě toho kárný žalobce
domáhá.
[22] Nejvyšší správní soud, jenž plně setrvává na citovaném právní závěru, neshledal tvrzení
kárně obviněného opodstatněným. Je tomu tak proto, že podstata uplatněné žaloby, a tedy důvod
postihu jeho jednání, nevychází z odchýlení se kárně obviněného od právního názoru
vysloveného kárným žalobcem.
[23] Při hodnocení postupu kárně obviněného je třeba nejprve připomenout smysl právních
ustanovení, jež na projednávaný případ dopadají. Podle §46 odst. 5, věty první exekučního řádu
platí, že „[e]xekutor je povinen vymožené peněžité plnění vést odděleně od vlastních prostředků na zvláštním účtu
u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice“. V souladu s §88 odst. 1 téhož zákona
„[n]áklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí
oprávněnému a povinnému“ (zvýraznění provedeno kárným senátem). Vzhledem k tomu, že část
vymožených prostředků představují též náklady oprávněného a náklady soudního exekutora,
je zřejmé, že i tyto mají být vedeny odděleně na zvláštním účtu ve smyslu §46 odst. 5 exekučního
řádu. Výši těchto nákladů pak v souladu s dikcí ustanovení §88 odst. 1 téhož zákona určuje
soudní exekutor prostřednictvím PÚNE. Z kombinace citovaných ustanovení tedy zřetelně
vyplývá zájem zákonodárce zajistit „nedotknutelnost “ vymožený prostředků reprezentujících vedle
nákladů oprávněného též náklady exekuce, a to ve smyslu jejich uchování na zvláštním účtu
soudního exekutora, tj. odděleně od jeho vlastních prostředků, do doby stanovení jejich výše
(pravomocným) PÚNE.
[24] Kárný soud přitom obecně souhlasí s kárně obviněným v tom, že bez ohledu na obsah
§87 odst. 4 exekučního řádu již dnes není pochyb o oprávněnosti vymáhání nákladů exekuce
před vydáním PÚNE (postačí předběžné vyčíslení nákladů v exekučním příkazu). Stejně
tak je pravdou, že dílčí nejasnosti mohou obestírat určení okamžiku vydání PÚNE, jak vyplývá
z článku Mgr. Stanislava Moláka, možnost jeho pozdější změny, či jiného překonání. Nic z toho
však není podstatné pro posouzení projednávaného případu, v němž jde o to, zda je soudní
exekutor oprávněn volně disponovat vymoženým plněním v rozsahu nákladů exekuce
bez pravomocného PÚNE.
[25] Jestliže se potom kárně obviněný v rámci svého vyjádření opakovaně dovolával
nejednoznačnosti právní úpravy PÚNE (kdy však současně výslovně deklaroval, a to p ředevším
při jednání konaném u zdejšího soudu dne 2. 4. 2019, možnost sjednání nápravy, jež by dle něj
nepředstavovala pro jeho úřad větší zátěž, s tím, že mu k nápravě nebyla dána šance), je třeba mu
připomenout dosavadní průběh projednávaného případu. Jak kárně obviněný sám připouští, byl
v rámci zprávy z kontroly provedené Exekutorskou komorou dne 1. 12. 2014 ve vztahu
k převádění nákladů exekuce bez předchozího vydání PÚNE na toto své pochybení „důrazně
upozorněn“. Jestliže tedy mohl mít kárně obviněný do dané doby případné pochybnosti o tom,
který postup je správný, považuje kárný soud „důrazné upozornění “ Exekutorské komory, jakožto
stavovské organizace kárně obviněného, v jejíž kompetenci je podle §7 odst. 1 exekučního řádu
mimo jiného vykonávat dohled nad činností exekutora, za zcela jasnou indicii, která jej měla vést
ke změně jím zastávaného přístupu. Na uvedeném nic nemění ani to, že s ním Exekutorská
komora nevedla ohledně jeho odlišného právního názoru takový dialog, jaký by si přál. Řečené
platí tím spíše, že podle názoru samotného kárně obviněného je úprava jeho postupu snadná,
když po něm dle jeho slov de facto vyžaduje pouze zaslat o jeden dokument (tedy PÚNE)
účastníkům navíc.
[26] Vedle upozornění Exekutorské komory nelze dále přehlédnout, že nesprávnost
jím zvoleného přístupu byla kárně obviněnému indikována též kárným žalobcem uváděnou
judikaturou zdejšího soudu – rozhodnutí č. j. 14 Kse 2/2015 – 62, č. j. 15 Kse 1/2012 – 137
a č. j. 15 Kse 1/2013 – 56, jakkoliv je třeba konstatovat, že okolnosti citovaných případů a nyní
projednávané věci nejsou zcela totožné. Z odůvodnění těchto rozhodnutí nicméně vyplývá,
že kárný soud svázal možnost soudního exekutora převést vymožené náklady exekuce
ze zvláštního účtu, ve smyslu §46 odst. 5 exekučního řádu, s právní mocí PÚNE.
[27] Kárně obviněný však navzdory „důraznému upozornění “ stavovskou organizací (prosinec
2014) i judikatuře kárného soudu (vydané v období listopadu 2012 – dubna 2015) od převádění
nákladů exekuce bez pravomocného PÚNE neustoupil. Svůj postoj nezměnil, jak vyplynulo
z jeho výpovědi při jednání před zdejším soudem, ani poté, co tento jeho postup označilo
za závažný nedostatek též Ministerstvo spravedlnost při kontrole dne 20. 11. 2017 (viz protokol
o této kontrole ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. MSP-77/2017-OED-KEU). Kárný soud má v souhrnu
okolností projednávaného případu za to, že již ze zprávy o výsledcích kontroly provedené
Exekutorskou komorou v sídle jeho úřadu dne 1. 12. 2014 musel kárně obviněnému, nadto
ve spojení s citovanými závěry zdejšího soudu, zcela zřetelně vyplynout apel jeho stavovské
organizace na změnu jeho postupu. To platí tím spíše, byl-li na totožné pochybení následně
upozorněn též kontrolou Ministerstva spravedlnosti. Za uvedeného skutkového stavu tedy nelze
kárně obviněnému přisvědčit, že by byl trestán za svůj odlišný právní názor, a eventuálně
též že mu ke sjednání nápravy nebyla poskytnuta příležitost. Kárný soud se přitom nezabýval
teoretickými spory o charakter PÚNE, které předestřel ve svém vyjádření ke kárné žalobě kárně
obviněný, neboť, jak naznačil již výše, nemají pro posouzení skutku, tak jak byl popsán v kárné
žalobě, bezprostřední význam.
[28] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů shledal, že kárně obviněný převáděním
exekučních nákladů ze zvláštního účtu, aniž by tyto předtím pravomocně určil PÚNE, porušil
povinnost uloženou ustanovením §46 odst. 5 exekučního řádu, ve spojení s §88 odst. 1 téhož
zákona, přičemž současně nereflektoval upozornění Exekutorské komory, respektive Ministerstva
spravedlnosti podpořené judikaturou zdejšího soudu. Kárný senát se tedy neztotožnil s právní
klasifikací, jak ji provedl kárný žalobce, jenž v postupu kárně obviněného spatřoval porušení §46
odst. 1 a 6 exekučního řádu, ve spojení s §87 odst. 4 a §88. odst. 1 téhož zákona a čl. 5 Pravidel
etiky, neboť ji neshledal odpovídající okolnostem projednávaného případu. Nejvyšší správní soud
rovněž nedal kárnému žalobci za pr avdu v tom, že by posuzované jednání kárně obviněného
dosáhlo intenzity závažného kárného deliktu podle §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu,
když přihlédl ke skutečnosti, že jmenovaný svým postupem nesledoval úmysl dosáhnout pro sebe
majetkového prospěchu. Uvedené dokládají výsledky provedených kontrol jeho úřadu, z nichž
nevyplývá, že by si kárně obviněný převáděl na své náklady více prostředků než by mu dle právní
úpravy náleželo. Konečně ani kárný žalobce tuto skutečnost ve své žalobě netvrdil. Nejvyšší
správní soud proto v nerespektování požadavku oddělenosti vymožených prostředků, respektive
právního názoru vyjádřeného kontrolními orgány a judikaturou zdejšího soudu, spatřuje toliko
kárný delikt ve smyslu §116 odst. 2 písm. a), respektive písm. b) exekučního řádu.
[29] Z hlediska kárného opatření platí, že kárný žalobce zdejšímu soudu navrhl uložení pokuty
ve výši dle jeho uvážení. Podle §116 odst. 6 téhož zákona lze přitom za kárný delikt uložit
písemné či veřejné napomenutí, pokutu do výše 2 500 000 Kč a odvolání z exekutorského úřadu.
S ohledem na okolnosti projednávaného případu vyloučil zdejší soud možnost uložení
písemného, stejně jako i veřejného napomenutí, neboť svou povahou nedostačují intenzitě
shledaného kárného provinění. Shodně však vyloučil i možnost uplatnění opatření v podobě
odvolání z exekutorského úřadu, jako opatření naopak zjevně přesahující závažnost pochybení
kárně obviněného. V souladu s návrhem kárného žalobce proto přistoupil k uložení pokuty,
kdy při úvaze o její konkrétní výši zvážil všechna kritéria spoluurčující povahu a závažnost
kárného deliktu.
[30] Na straně jedné zdejší soud při úvaze o konkrétní výši ukládané pokuty zohlednil,
že kárně obviněný ke dni jednání před zdejším soudem, tj. 2. 4. 2019, nadále pokračoval
v postihovaném jednání, a to navzdory skutečnosti, že byl na nesprávnost své postupu
upozorněn jak Exekutorskou komorou (kontrola jeho úřadu konaná již dne 1. 12. 2014),
tak Ministerstvem spravedlnosti (kontrola ze dne 20. 11. 2017), a to při existenci shora citované
judikatury kárného soudu (vydané v období listopadu 2012 – dubna 2015). Na straně druhé však
soud přihlédl ke skutečnosti, že postupem kárně obviněného nedošlo ke vzniku škody, když sice
převáděl ze zvláštního účtu prostředky představující exekuční náklady bez předchozího vydání
PÚNE, avšak činil tak pouze do výše, jež mu dle právní úpravy náleží. Zdejší soud rovněž
zohlednil velikost úřadu kárně obviněného, jak vyplývá z protokolů o provedených kontrolách,
kdy se konkrétně z protokolu o druhé z kontrol (sp. zn. MSP-77/2017-OED-KEU) podává
průměrný roční počet zahájených exekucí v počtu 15 (zaokrouhleno na celá čísla). Konečně
Nejvyšší správní soud nemohl zcela odhlédnout ani od skutečnosti, že navzdory výsledkům
provedených kontrol a existenci citované judikatury kárného soudu, nedošlo, ať již ze strany
Ministerstva spravedlnosti nebo Exekutorské komory, k vydání normativní instrukce, která by
jednoznačně upravila postupy při převádění vymoženého plnění na náklady exekuce ze zvláštního
na provozní účet, eventuálně poskytla též odpověď na spornou otázku ohledně okamžiku,
k němuž má (mají) být v průběhu exekučního řízení vydáván(y) PÚNE.
[31] Po zvážení všech uvedených okolností proto dospěl kárný soud k závěru,
že za přiměřenou lze v projednávané věci považovat pokutu uloženou při samé spodní hranici
zákonného rozmezí, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Takto stanovená pokuta podle názoru
kárného senátu zohledňuje všechny okolnosti projednávaného případu a zároveň by měla přispět
k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému výkonu funkce soudního exekutora,
aniž by současně měla likvidační účinky. Splňuje tak požadavek na preventivní i represivní funkci
uloženého trestu.
[32] Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15032018.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne n í odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění
pozdějších předpisů).
V Brně dne 2. dubna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů