ECLI:CZ:NSS:2019:16.KSS.5.2019:45
sp. zn. 16 Kss 5/2019 - 45
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky,
JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc.
v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem
Edv. Beneše 1, Plzeň, proti kárně obviněné: JUDr. Drahomíra Regnerová, předsedkyně senátu
Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem Edv. Beneše 1, Plzeň, zastoupená JUDr. Jitkou
Fišerovou, advokátkou se sídlem Kyjevská 50, Plzeň, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné
odpovědnosti soudkyně ze dne 6. 9. 2019,
takto:
Podle §314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiměřeně
aplikovaného v kárném řízení dle §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárné navrhovatelky
s e s ch v al u je d o h o d a o v i n ě a k árn ém o p at ř en í ,
která byla uzavřena v Plzni dne 27. 8. 2019 mezi kárnou navrhovatelkou, předsedkyní Okresního
soudu Plzeň – jih Mgr. Simonou Kubouškovou a kárně obviněnou předsedkyní senátu
Okresního soudu Plzeň – jih JUDr. Drahomírou Regnerovou, za účasti její obhájkyně JUDr. Jitky
Fišerové,
a
JUDr. Drahomíra Regnerová
nar. X,
předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih,
s e uz ná v á v i nn ou
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
že
jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení, vedené
u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání
konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s §99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, o prodloužení ochranného ústavního protitoxikomanického léčení
o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení výkonu ochranného
ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení doby trvání ochranného
ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného z ochranného ústavního léčení
ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019
rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest měsíců, a až v rámci stížnostního
řízení byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116,
z léčení propuštěn.
t e dy
zaviněně porušila povinnost soudkyně rozhodovat na základě skutečností zjištěných v souladu
se zákonem vyplývající z §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, čímž
ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p ách al a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a za t o se j í uk l á dá
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
k árn é o p at řen í
snížení platu o 15 % na dobu 1 roku.
Odůvodnění:
I. Průběh kárného řízení
[1] Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl doručen návrh kárné
navrhovatelky na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedkyně senátu Okresního
soudu Plzeň – jih, JUDr. Drahomíry Regnerové, ze dne 6. 9. 2019. Společně s kárným návrhem
byl kárnému senátu předložen dokument s názvem „Dohoda o vině a kárném opatření“ ze dne
27. 8. 2019.
[2] Samotná dohoda o vině a kárném opatření se týká skutku spočívajícího v tom, že kárně
obviněná jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení,
vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání
konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s §99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), o prodloužení ochranného ústavního
protitoxikomanického léčení o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení
výkonu ochranného ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení
doby trvání ochranného ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného
z ochranného ústavního léčení ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném
zasedání konaném dne 26. 3. 2019 rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest
měsíců, a až v rámci stížnostního řízení byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne
10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116, z léčení propuštěn.
[3] Za tento skutek navrhla kárná navrhovatelka, ve shodě s kárně obviněnou
a se zohledněním judikatury kárných senátů v obdobných věcech, kárné opatření snížení platu
o 15% na dobu jednoho roku, jelikož se jedná o závažné provinění. Závažnost kárného provinění
je dána skutečností, že z důvodu porušení povinnosti soudce musel být propuštěn z ochranného
léčení nebezpečný pacient, u něhož soud prvního stupně opakovaně s ohledem na provedené
dokazování prodlužoval dobu ochranného ústavního protitoxikomanického léčení. Kromě toho
šlo o pacienta, který průběh ochranného ústavního léčení mařil opakovaným porušováním
abstinence, tedy dopustil se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337
odst. 1 písm. j) trestního zákoníku, za což mu byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih
ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 1 T 45/2019, uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců
s podmíněným odkladem v trvání 20 měsíců. Za přitěžující okolnost je třeba považovat
předchozí dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného (ze dne 5. 4. 2017,
čj. 13 Kss 1/2017 - 56, a ze dne 23. 5. 2018, čj. 13 Kss 1/2018 - 66), k jejichž zahlazení nedošlo,
přičemž ke spáchání nyní projednávaného kárného provinění došlo necelé tři měsíce po vyhlášení
posledního kárného rozhodnutí. Pochybení podobného typu jí bylo vytknutou i výtkou ze dne
30. 8. 2018, sp. zn. 18 Spr 739/2018. Dále byla kárně obviněná za chybné rozhodování ve věcech
ochranného léčení již postižena výtkou ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 18 Spr 605/2018. Jako
polehčující okolnost bylo zohledněno doznání kárně obviněné a skutečnost, že léčený i přes
příkaz k propuštění po určitou dobu i nadále dobrovolně pobýval v léčebném zařízení. Rovněž
bylo přihlédnuto k osobě kárně obviněné, která od posledního rozhodnutí kárného senátu
vykazuje dobré pracovní výsledky, po úpravě vyřizující agendy se jedná o bezproblémovou
soudkyni, která vyřizuje agendu bez jakýchkoli průtahů.
[4] Soudcovská rada Okresního soudu Plzeň-jih ve vydření uvedla, že kárně obviněná
vyřizováním věcí napadlých v rámci trestních služeb výrazně napomáhá ostatním kolegům. Práci
dle rozvrhu práce vykonává samostatně, její činnost po profesní stránce není schopna hodnotit.
V poslední době nebyly zaznamenány žádné projevy nekolegiality či jiného problémového
chování.
[5] Na jednání dne 4. 12. 2019 kárný senát následně posoudil předloženou dohodu o vině
a kárném opatření a neshledal k ní výhrad. Přítomní účastníci potvrdili, že dohoda vyjadřuje jejich
pravou a svobodnou vůli. Předseda kárného senátu proto uzavřel, že další dokazování
se provádět nebude (§314q odst. 5 trestního řádu).
II. Posouzení věci kárným senátem
[6] Užívání dohody o vině a kárném opatření jako institutu kárného řízení vycházejícího
z přiměřeného použití dohody o vině a trestu (§314o a násl. trestního řádu) je již zaběhlou praxí
kárných senátů Nejvyššího správního soudu ve věcech soudců. V rozhodnutí jednoho z nich
ze dne 15. 4. 2019, č. j. 11 Kss 8/2018 – 199, bod 12, se uvádí: „Kárný soud považuje možnost uzavřít
dohodu o vině a kárném opatření za vhodné vyústění kárného řízení, protože jde o projev žádoucí sebereflexe nejen
na straně kárně obviněného soudce, ale i na straně kárného navrhovatele, je-li předsedou soudu, u nějž soudce
působí. (…) Obě strany jsou tak již v procesu sjednávání dohody aktivně vtaženy do řešení jejich společného
problému. Předpokladem účinného a dlouhodobě udržitelného řešení je i „manažerská práce“ se soudcem ze strany
vedení soudu tak, aby v budoucnu byl schopen svou práci efektivněji organizovat, samozřejmě v míře slučitelné
s postavením nezávislého soudce. Schopnost vzájemné otevřené komunikace předurčuje úspěch takového řešení,
sjednání dohody o vině a kárném opatření je pak toho příslibem.“
[7] S ohledem na konkrétní okolnosti případu se kárný senát zabýval podrobněji zejména
povahou skutku, jehož se dohoda týká. Jde o jednání, kterým byla v důsledku odborného
pochybení kárně obviněné omezena osobní svoboda pacienta psychiatrické léčebny
vykonávajícího ústavní ochranné léčení. Pacient setrval v léčebně bez patřičného soudního
rozhodnutí po dobu několika měsíců. V tomto ohledu šlo o citelný zásah do osobní svobody
dané osoby. Rysem zmírňujícím závažnost činu však je v subjektivní rovině (tj. z hlediska
zavinění) to, že k pochybení kárně obviněné došlo nikoli proto, že by ignorovala své povinnosti
soudkyně, ale kvůli pochopitelnému, byť ne plně omluvitelnému přehlédnutí údajů rozhodných
pro to, kdy měla o prodlužování ústavního ochranného léčení rozhodnout. V rovině objektivní
(z pohledu následku způsobeného jednáním kárně obviněné) pak je nutno zohlednit, že pacient,
který byl dotčen omezením své osobní svobody, s největší pravděpodobností toto omezení
neprožíval jako zásadní subjektivní újmu, nýbrž absolvoval příslušné léčebné procedury, které
měly směřovat k jeho uzdravení. I pokud by kárně obviněná postupovala v souladu se zákonem,
s největší pravděpodobností by ústavní ochranné léčení trvalo podobně dlouho, jak fakticky
trvalo v důsledku jejího nezákonného jednání, jelikož léčebné důvody pro takový postup byly
podle všeho dány.
[8] Dále se kárný senát při úvaze, zda dohodu lze schválit, zabýval důkladněji osobností kárně
obviněné, zejména pak jejím osobnostním a profesním vývojem. Obzvláště důležitým hlediskem
byla v tomto ohledu pro kárný senát prognóza budoucího profesního vývoje kárně obviněné.
Ta se v minulosti dopustila více disciplinárních prohřešků spočívajících v pochybeních
při rozhodování v souvislosti s omezením osobní svobody (ve věcech vazebních a ochranného
léčení). Lze mít za to, že pokud by tento trend v chování kárně obviněné pokračoval a nedoznal
výrazné změny k lepšímu, zásah v podobě „pouhého“ snížení platu by nebylo možno považovat
za dostatečný. Není totiž možno tolerovat delší dobu trvající a nelepšící se profesně slabý
a častými závažnými chybami zatížený výkon soudcovské funkce – bez rozumné naděje, že tento
nežádoucí stav bude rychle napraven, nemůže soudce ve své funkci setrvat. U kárně obviněné
však právě tato rozumná naděje na obrat k trvale řádnému výkonu funkce existuje. Klíčovým
důvodem pro takový závěr je stanovisko kárné navrhovatelky, které je v obsahovém souladu
i s vyjádřením soudcovském rady. Kárná navrhovatelka má za to, že kárně obviněná dostatečně
reflektuje svá minulá pochybení a změnila své chování tak, že pravděpodobnost jejich budoucího
opakování minimalizovala. Tento pocit měl kárný senát i z vyjádření samotné kárně obviněné
při jednání. Podle kárného senátu, nejsou-li konkrétní důvody k pochybnostem o objektivním
úsudku předsedy příslušného soudu, je třeba mít důvěru v to, že tento justiční manažer, jenž jako
kárný navrhovatel předkládá návrh na uzavření dohody, pečlivě zvážil osobností a profesní
kvality soudce, s nímž navrhuje dohodu uzavřít, a je si vědom i své manažerské odpovědnosti
za to, aby tato dohoda byla nástrojem, jenž napomůže řádnému fungování jím řízeného soudu.
[9] Kárný senát vzal v úvahu i skutečnost, že kárně obviněná rozhodovala ve věcech, v nichž
šlo o omezení osobní svobody, ve značně vysokém počtu případů; šlo o stěžejní část její agendy.
Je nepochybné, že prevence chybovosti musí být obzvláště důkladná právě ve věcech toho typu,
kde jde o citelné zásahy do důležitých základních práv jednotlivce (omezení osobní svobody,
povolování odposlechů telekomunikačního provozu a jiných zásahů do soukromí, rozhodování
o výchově nezletilých, přímé zásahy do majetkové sféry například při provádění exekucí apod.).
Na druhé straně však je nutno vždy počítat s tím, že i v těchto typech rozhodování se jisté míře
chybovosti nelze vyhnout a že počet chyb konkrétního soudce bude nejspíše v průměru
korespondovat s počtem věcí tohoto typu, jež rozhoduje. Proto je nutno počet rozhodovacích
chyb vždy poměřovat kromě jiného tím, jaký podíl v rozhodovací agendě konkrétního soudce
dané věci tvoří.
[10] Jelikož dohoda o vině a kárném opatření, kterou strany uzavřely, vyhovovala zákonným
kritériím, kárný soud ji schválil a rozhodl o vině a kárném opatření v souladu s ní. Dospěl
k závěru, že dohoda vychází z poctivé analýzy pochybení kárně obviněné, bere v úvahu podstatné
okolnosti věci a obsahuje kárné opatření nevybočující z mezí přiměřeného.
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí ne ní přípustné.
V Praze dne 4. prosince 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu