ECLI:CZ:NSS:2019:2.AFS.304.2018:295
sp. zn. 2 Afs 304/2018 - 295
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: WPB Capital,
spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem Kamenná 835/13, Brno, zastoupený JUDr. Liborem
Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 240/5, Praha 1, proti žalované: Česká národní
banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, proti rozhodnutí Bankovní rady České národní
banky ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2014/7620/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 5 Af 31/2014 – 500, o návrhu
žalobce na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 2 Afs 304/2018 – 137,
takto:
Návrh žalobce na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2018,
č. j. 2 Afs 304/2018 – 137, se za mí t á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná, jakožto stěžovatelka, domáhá
zrušení shora označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), kterým bylo k žalobcovu návrhu zrušeno shora označené
rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2014/7620/CNB/110
(dále jen „rozhodnutí bankovní rady“).
[2] Rozhodnutím bankovní rady byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno rozhodnutí
žalované ze dne 4. 4. 2014, č. j. 2014/3539/570, sp. zn. Sp/2013/148/573 (dále jen „rozhodnutí
žalované“), jímž bylo žalobci dle §28 odst. 1 písm. f) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních
a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České
národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném
pro rozhodnutí bankovní rady (dále jen „zákon o družstevních záložnách“), odňato povolení
působit jako družstevní záložna, stejně jako uloženo zdržet se ve výroku rozhodnutí
specifikovaných činností (zejména uzavírání smluv o úvěru, dodatků k takovým smlouvám,
přijímání vkladů a základních členských vkladů, pořizování aktiv s přiřazenou rizikovou váhou
větší než 0%, zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob).
[3] Stěžovatelčino podání obsahující kasační stížnost zahrnovalo i rozsáhle odůvodněný
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Po opatření vyjádření žalobce k návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 2 Afs 304/2018 – 137, tak, že stěžovatelčině návrhu vyhověl a přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Dne 13. 12. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud podání žalobce ze dne 11. 12. 2018,
obsahující jeho vyjádření k doplnění kasační stížnosti, stejně jako návrh na zrušení usnesení
tohoto soudu ze dne 11. 10. 2018, č. j. 2 Afs 304/2018 – 137 (dále jen „napadené usnesení“).
Žalobce ve zmíněném návrhu namítl, že se Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení odchýlil
od vlastní ustálené judikatury, když přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, ačkoli stěžovatelka
prostřednictvím předběžného opatření podle správního řádu žalobci aktuálně brání v realizaci
jeho podnikatelské činnosti (což má zapříčiňovat zbytnost a nepřípustnost přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti).
[5] Zároveň vyjádřil žalobce nesouhlas s názorem Nejvyššího správního soudu, podle
kterého se přiznáním odkladného účinku, s ohledem na pravomocné předběžné opatření
stěžovatelky, jeho faktické postavení výrazně nezhorší. Podle žalobcova názoru toto není
kritériem pro přiznání odkladného účinku, byť připouští, že jeho činnost byla již před přiznáním
odkladného účinku paralyzována.
[6] Žalobce má za to, že mu vůči stěžovatelčině předběžnému opatření nemůže
být poskytnuta soudní ochrana, neboť přípustnost správní žaloby zapovídá v takovém případě
§70 písm. b) s. ř. s. Domnívá se, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebyly dány
důvody, a proto by mělo být napadené usnesení zrušeno. Krom toho žalobce napadá konstataci
Nejvyššího správního soudu, v jejímž duchu se těžiště sporu mezi stěžovatelkou a žalobcem
přesunulo v rámci řízení před krajským soudem z roviny důkazní do roviny právního posouzení
otázky přiměřenosti stěžovatelkou přijatého věcného opatření (odebrání povolení působit
jako družstevní záložna. Žalobce uvádí, že se spor odehrává i v rovině důkazní, když rozhodným
aspektem je taktéž uplynutí zákonné lhůty pro zahájení správního řízení ze strany stěžovatelky.
[7] Stran zohlednění kritéria veřejného zájmu při rozhodování o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti žalobce uvádí, že převažuje naopak veřejný zájem
na tom, aby orgány veřejné moci tuto moc vykonávaly v souladu se zákonem a ukládaly osobám
soukromého práva povinnosti a sankce pouze při splnění zákonných podmínek. Tento veřejný
zájem shledává silnějším nežli Nejvyšším správním soudem upřednostněný veřejný zájem
na tom, aby subjekty finančního trhu byly pouze důvěryhodné a transparentní subjekty.
[8] Podle žalobce je napadené usnesení v rozporu s usnesením rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58. Stěžovatelka není
nadána veřejnou mocí k hájení jakéhokoli zájmu, který sama považuje za hodný ochrany. Ústavní
maximou výkonu veřejné moci je její vázanost zákonem. Žádný zákon přitom stěžovatelce
neukládá ani neumožňuje dohlížet na dobytnost pohledávek GSFT ani nestaví stěžovatelku
do role ochránce práv GSFT. Žalobce nadto považuje stěžovatelkou proklamovaný zájem
za účelově tvrzený. Krom toho má pochybnosti, že k výplatě prostředků z GSFT vůbec došlo
v souladu se zákonem. Stěžovatel namítá, že skutečným zájmem stěžovatelky v případě likvidace
záložny či banky je především neuvěřitelně štědrá odměna likvidátorovi a výplata zcela
excesivních odměn likvidátorem nasmlouvaným dodavatelům. Stejně jako považuje Nejvyšší
správní soud případný další výdaj z GSFT za hodný ochrany, je rovněž namístě předcházet
vzniku další újmy, která žalobci vzniká z přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a kterou
mu paradoxně Nejvyšší správní soud doporučuje zhojit postupem dle zákona č. 82/1998 Sb.
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád).
[9] Žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť v klíčovém bodě
usnesení (bod 28) se uvádí pouze obecné vyjádření, že existují závažné důvody domnívat
se, že pokud by byla kasační stížnost shledána důvodnou, mohlo by při nedostatku odkladného
účinku kasační stížnosti dojít k takovému jednání žalobce, které by vylučovalo nastolení stavu
obdobného stavu v průběhu řízení před krajským soudem.
[10] Stěžovatelka se k návrhu na zrušení napadeného usnesení vyjádřila podáním
ze dne 21. 12. 2018, jehož úvodem sdělila, že napadené rozhodnutí považuje za správné a náležitě
odůvodněné, nikoliv rozporné s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelka má za to, že nedisponuje katalogem opatření, která by účinně bránila zmaření
obnovení stavu před kasační stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze.
Ačkoli účinky předběžného opatření mohou v omezené míře předcházet (a také předcházejí)
újmě, které má být zabráněno konzervováním určitého stavu věci, pouze odkladný účinek kasační
stížnosti vyvolává právní následky vůči všem. Limitů předběžných opatření si byla vědoma
i bankovní rada stěžovatelky a jedno z předběžných opatření, konkrétně opatření směřující vůči
obchodnímu rejstříku, sama zrušila. Důvodem k tomuto postupu bankovní rady byla skutečnost,
že dané předmětné opatření nemohlo sloužit svému (bezesporu legitimnímu) účelu,
neboť podnět ke změně zápisu může dát rejstříkovému soudu kdokoli.
[11] Stěžovatelka podotkla, že rejstříkovým soudem byl dne 10. 10. 2018 k návrhu žalobce
vymazán záznam o likvidaci žalobce. Přes přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a následné rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu likvidace a likvidátora nebylo toto rozhodnutí
doposud fakticky zapsáno zpět (tento stav přetrvává i nadále – pozn. NSS). Tento zápis nebyl
proveden díky krokům žalobcova představenstva, které se proti rozhodnutí rejstříkového soudu
o opětovném zápisu likvidace do veřejného rejstříku odvolalo, čímž blokuje obnovu zápisu
likvidace a likvidátora v obchodním rejstříku.
[12] Odkladný účinek kasační stížnosti označuje stěžovatelka za nepostradatelnou součást řady
kroků, kterými likvidátor a orgány státní správy v současné době blokují podezřelé převody
žalobcova majetku. Zájem na zachování odkladného účinku podle stěžovatelky přetrvává i nadále.
Pokud jde o žalobcem zmiňovanou otázku prekluze odpovědnosti žalobce za správní delikt,
jde o otázku věci samé, která není pro účely rozhodování o přiznání (či odnětí) odkladného
účinku rozhodná. Stěžovatelka opakuje, že ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zmínila celou řadu praktických a právních problémů, které jsou spojeny s právní
mocí a vykonatelností kasační stížností napadeného rozsudku, zvláště ve zcela specifické situaci,
v jaké se žalobce nachází. Touto situací má stěžovatelka na mysli bezprecedentní útoky
na žalobcův majetek, uskutečňující se jak před zahájením, tak během správního řízení o odnětí
povolení, stejně jako v průběhu likvidace, které nebyly stále eliminovány. Žalobce zužuje důvody
pro přiznání odkladného účinku toliko na postavení Garančního systému finančního trhu
a vztahu stěžovatelky k němu.
[13] Stěžovatelka podotýká, že ochrana věřitelů, zejména vkladatelů, a v neposlední řadě
potenciálních vkladatelů je jedním z hlavních cílů její dohledové činnosti ve veřejném zájmu.
V tomto je evidentní překryv mezi veřejným zájmem vymezeným úkoly stěžovatelky a GSFT.
Pakliže je v nynější situaci GSFT největším věřitelem žalobce, redukuje se fakticky zákonný
dohled stěžovatelky nad procesem vypořádání majetku a žalobcových dluhů, prováděný
k ochraně vkladatelů, na ochranu pohledávky GSFT. Stěžovatelka přitom setrvává na svém
názoru, že výplata náhrad z GSFT byla provedena zcela v souladu se zákonem. Za absurdní
označuje stěžovatelka nařčení žalobce ohledně jejích zájmů na prosazování zvyšování nákladů
spojených s odměňováním likvidátora. K takovému postupu nemá stěžovatelka sebemenšího
důvodu. Naopak, na podstatném navyšování nákladů likvidace se značnou měrou podílí
mimořádně komplikované právní poměry družstevní záložny a obstrukční praktiky (nepředání
dokumentace), které nemají původ v činnosti likvidátora, ale jen a pouze bývalého žalobcova
vedení.
[14] Nejvyšší správní soud na tomto místě považuje za vhodné podotknout, že výše podaná
argumentace účastníků řízení představuje pouze její stručné shrnutí, které je pro účely rozhodnutí
o návrhu žalobce postačující (jak odůvodněno níže).
[15] Podle §73 odst. 5 s. ř. s. platí, že „[u]snesení o přiznání odkladného účinku může soud
i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.“ Dále pak §107 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že „[k]asační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Lze tedy uzavřít, že krom přiznání odkladného účinku je i v případě
kasační stížnosti možné následně usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zrušit,
jsou-li pro takový postup splněny zákonem předvídané podmínky.
[16] Nejvyšší správní soud shledal, že žalobcův návrh spočívá toliko v polemice s právní
argumentací Nejvyššího správního soudu v napadeném usnesení. Nejvyšší správní soud
však připomíná, že proti usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není opravný
prostředek přípustný (jak byli ostatně účastníci poučeni v napadeném usnesení). Smyslem
pravomoci soudu zrušit vlastní rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je v první řadě
umožnění reflexe případného skutkového vývoje (změny) okolností, které byly ve svém
původním stavu relevantní pro přiznání odkladného účinku, nikoli zakotvení opravného
prostředku. Institut přiznání odkladného účinku slouží k dočasné (prozatímní) úpravě poměrů
mezi účastníky řízení tak, aby se plynutím času nebo v důsledku jiných (právních) skutečností
nestalo soudní řízení fakticky bezpředmětným. Primárně proto bude důvodem pro zrušení
usnesení o přiznání odkladného účinku prokazatelné pominutí skutečností zakládajících důvody
pro jeho přiznání.
[17] Byť ustanovení §73 odst. 5 s. ř. s. označuje za důvod pro zrušení odkladného účinku
mj. i zjištění, že pro jeho přiznání nebyly dány důvody, neznamená to, že by usnesení o přiznání
odkladného účinku mělo být na základě návrhu podle §73 odst. 5 s. ř. s. podrobeno kasačnímu
přezkumu obdobnému meritu řízení o kasační stížnosti. Předmětné ustanovení vykládá Nejvyšší
správní soud tak, že slouží k zohlednění skutečností, které bývaly mohly být relevantní
pro výsledek rozhodnutí o předchozím návrhu na přiznání odkladného účinku, existovaly v době
rozhodování o odkladném účinku, ale nebyly zohledněny, a to např. z důvodu, že vyšly najevo
až po právní moci usnesení o přiznání odkladného účinku, nebo proto, že účastník řízení neměl
možnost je soudu sdělit (s ohledem na plynutí zákonné lhůty, v níž je soud povinen rozhodnout
o návrhu na přiznání odkladného účinku – srov. odst. [5] usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 11. 2018, č. j. 2 Azs 369/2018 – 28).
[18] Důvodem pro zrušení napadeného usnesení mohou být toliko tvrzené a doložené
skutečnosti, nikoli právní polemika účastníka řízení s hodnocením důvodnosti návrhu na přiznání
odkladného účinku Nejvyšším správním soudem. Žalobce ve svém návrhu na zrušení
odkladného účinku neuvedl novou nebo dříve neznámou skutečnost, která by mohla eliminovat
důvody, pro které byl odkladný účinek přiznán. Nejvyšší správní soud proto žalobcův návrh
na zrušení odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu