ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.106.2019:15
sp. zn. 2 As 106/2019 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: AUTODROM MOST a.s.,
se sídlem Tvrzova 5, Most, zastoupená Mgr. Petrem Zachem, advokátem se sídlem
Karlovo nám. 325/7, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 31. 12. 2018,
č. j. MV-133829-3/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č. j. 4 A 11/2019 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně, jakožto stěžovatelka, proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), jímž bylo rozhodnuto o postoupení věci vedené u městského soudu
pod sp. zn. 4 A 11/2019 Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[2] Stěžovatelka se žalobou u městského soudu domáhala zrušení rozhodnutí ministra
vnitra ze dne 31. 12. 2018, č. j. MV-133829-3/SO-2018 (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“),
jímž byl podle §152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění
(dále jen „správní řád“), zamítnut stěžovatelčin rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 10. 2018, č. j. MV-90517-4/VS-2018 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“).
[3] Rozhodnutím žalovaného byl ve zkráceném přezkumném řízení podle §98 ve spojení
s §97 odst. 3 správního řádu změněn výrok rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje
(dále jen „krajský úřad“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. 971/SCKZU/2018-3, JID: 98529/2018/KUUK
(dále jen „rozhodnutí o odvolání“), tak, že „[p]odle ustanovení §90 odst. 5 správního řádu se odvolání
obviněného zamítá a rozhodnutí Statutárního města Mostu, Magistrátu města Mostu, odboru správních
činností, oddělení správního, č. j.: MmM/033098/2018/OSČ-P/ŠP, ze dne 21. 3. 2018, se potvrzuje.“
[4] Rozhodnutím o odvolání krajský úřad podle §90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil
rozhodnutí Statutárního města Mostu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne
21. 3. 2018, č. j. MmM/033098/2018/OSČ-P/ŠP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a vrátil
věc k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně.
[5] Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uložil stěžovatelce pokutu ve výši
60 000 Kč za spáchání přestupku proti pořádku v územní samosprávě dle §4 odst. 2 zákona
č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Nejvyšší
správní soud poznamenává, že detailní vymezení přestupkového jednání (skutku) přesahuje
potřeby rekapitulace procesního vývoje nyní posuzované věci.
[6] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že přezkumné řízení je toliko akcesorickým
vůči původnímu řízení, jež bylo přezkoumáváno. Místní příslušnost je tudíž třeba určit
dle původního řízení (přitom odkázal na své usnesení ze dne 30. 5. 2018, č. j. 13 A 51/2018 – 13,
dostupné na www.nssoud.cz). Na základě §7 odst. 2 s. ř. s. pak dospěl k závěru, že není místně
příslušný k řízení o předmětné žalobě, neboť v prvním stupni (řízení o uložení pokuty
za přestupek) rozhodl Magistrát města Mostu, jehož sídlo náleží do obvodu působnosti
Krajského soudu v Ústí nad Labem.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky městským
soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Domnívá se, že odkaz městského
soudu na své usnesení ze dne 30. 5. 2018, č. j. 13 A 51/2018 – 13, není přiléhavý, neboť v onom
případě se jednalo o vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí, nikoli o jeho změnu v rámci
zkráceného přezkumného řízení. Správním orgánem, který rozhodoval ve věci v prvním stupni,
není podle stěžovatelky Magistrát města Mostu, nýbrž ministerstvo spravedlnosti, jež krajský
úřad v podstatě vyřadilo z dalšího rozhodování ve věci a rozhodlo tak de facto ve věci samé,
a to v prvním stupni (neboť v druhém stupni následně rozhodoval o rozkladu ministr vnitra).
[8] Stěžovatelka dále namítla, že dne 30. 5. 2018 podala u městského soudu jinou správní
žalobu, nicméně se stejným okruhem účastníků řízení a s obdobnou procesní historií. Toto řízení
je u městského soudu vedeno pod sp. zn. 8 A 79/2018. Městský soud přitom v odkazované věci
nerozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem, nýbrž vyzval stěžovatelku
k zaplacení soudního poplatku za řízení o žalobě a věc je nyní u městského soudu připravena
k věcnému projednání a rozhodnutí. Pokud by tedy v nyní posuzované věci měl být místně
příslušným Krajský soud v Ústí nad Labem, pak by o téměř identických věcech rozhodovaly
dva odlišné soudy, přičemž je možné, že by dospěly i k odlišným rozhodnutím. I z tohoto
důvodu se stěžovatelka domnívá, že by měla být zachována místní příslušnost městského soudu.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 26. 4. 2019 uvedl, že považuje
napadené usnesení za věcně správné a ztotožnil se s městským soudem odkazovaným usnesením
ze dne 30. 5. 2018, č. j. 13 A 51/2018 – 13.
[10] Kasační stížnost je přípustná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 – 101) a projednatelná.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod
své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ Nejvyšší správní soud k tomuto zákonnému
ustanovení opakovaně judikoval, že pro posouzení, zda je vydané rozhodnutí
(např. v přezkumném řízení, rozhodnutí o prohlášení nicotnosti dle §77 odst. 2 správního řádu,
povolení či nařízení obnovy řízení dle §117 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění
pozdějších předpisů) rozhodnutím v téže věci, nebo se jedná o „věc novou“, je určující míra
souvislosti takového rozhodnutí s původním řízením (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 2 As 188/2018 – 19, ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 282/2017 – 41,
usnesení ze dne 28. 5. 2014, č. j. Nad 185/2014 – 26).
[13] Pokud jde o rozhodnutí vydané v rámci zkráceného přezkumného řízení (§98 ve spojení
s §97 odst. 3 správního řádu), nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o tom, že úzká souvislost
takového rozhodnutí s původním rozhodnutím (a řízením) je dána. Obecně pro přezkumné
řízení podle §94 odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že „[v] přezkumném řízení správní orgány z moci
úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí
je v souladu s právními předpisy“ (obdobně též §95 odst. 1 a §96 odst. 2 správního řádu). Pakliže
je v přezkumném řízení dle správního řádu v první řadě přezkoumáván soulad předmětného
rozhodnutí s právními přepisy, nelze bez dalšího tvrdit, že by rozhodnutí vydané v rámci
přezkumného řízení nebo zkráceného přezkumného řízení nebylo v úzké souvislosti s původním
rozhodnutím. Nejvyšší správní soud se proto shoduje s právním názorem vysloveným městským
soudem v napadeném usnesení, že na půdorysu nyní posuzované věci je správním orgánem,
který rozhodoval ve věci v prvním stupni, Magistrát města Mostu. S ohledem na §7 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s bodem 5. přílohy 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozhodném znění,
je k řízení místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.
[14] Pokud stěžovatelka odkazovala na jiné řízení vedené u městského soudu,
které má být v otázce kritérií místní příslušnosti k řízení o správní žalobě obdobné nyní
posuzované věci, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než podotknout, že odkazované
řízení není předmětem tohoto řízení o kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud není
oprávněn bez dalšího do takového řízení procesně zasahovat. Je samozřejmě žádoucí,
aby i ve stěžovatelkou odkazované věci byla dodržena pravidla místní příslušnosti, nicméně
stěžovatelce nic nebrání v tom, aby v odkazovaném řízení případně vznesla námitku nedostatku
místní příslušnosti.
[15] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se sporovaným právním názorem městského soudu.
Kasační stížnost tedy není důvodná, a proto nezbylo, než ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
zamítnout.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšný žalovaný nevyvinul v řízení o kasační stížnosti
žádnou zjevnou procesní aktivitu, a proto lze konstatovat, že mu nevznikly náklady,
jejichž náhradu by mu patřilo přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu