ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.110.2019:16
sp. zn. 2 As 110/2019 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě o přiznání
náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2019, č. j. 3 A 31/2019 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností žalobce brojil proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu
v Praze (dále jen „napadené usnesení“ a „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba
o přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč.
[2] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
[3] Jedna z těchto podmínek, stanovená v §106 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je, že [k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
[4] Podle §40 odst. 2 věty první s. ř. s. [l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
[5] Podle §40 odst. 3 věta první s. ř. s. [p]řipadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
[6] Podle §40 odst. 4 s. ř. s. „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[7] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
[8] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že kasační stížností napadené usnesení bylo žalobci
(dále jen „stěžovatel“) doručeno městským soudem do vlastních rukou ve středu 20. 3. 2019.
Poslední den dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti připadl v souladu s §40 odst. 2 věty
první s. ř. s. na středu 3. 4. 2019, kdy uvedená lhůta marně uplynula. Kasační stížnost brojící proti
napadenému usnesení však stěžovatel předal orgánu vězeňské služby, který má povinnost
ji doručit (§40 odst. 4 s. ř. s.), až v pátek dne 5. 4. 2019. Tuto skutečnost Nejvyšší správní soud
ověřil na základě sdělení a výpisu ze systému správy vězňů Vězeňské služby České republiky,
Vazební věznice Praha Pankrác. Kasační stížnost tak byla stěžovatelem podána opožděně.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na zjevnou opožděnost kasační
stížnosti, která představuje neodstranitelnou překážku řízení, nebylo nutné rozhodovat
o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků ani o žádosti o ustanovení zástupce
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48,
č. 1741/2009 Sb. NSS).
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu