ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.18.2019:15
sp. zn. 2 As 18/2019 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) L. S., b) Ing. V. S., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 9. 3. 2016, č. j. 450B/16, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 A 42/2016 – 47,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 1. 2019 kasační stížnost, kterou oba výše uvedení
žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu
v Praze (dále jen „napadené usnesení“ a „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení
pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] Vzhledem k tomu, že stěžovatelé spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatili soudní
poplatek, vyzval Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 As 18/2019 – 10,
každého stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 834 Kč, jenž odpovídá míře jedné
šestiny, v níž stěžovatelé v řízení před krajským soudem nebyli od soudního poplatku
osvobozeni. Pro zaplacení soudního poplatku Nejvyšší správní soud stanovil lhůtu patnácti dnů
ode dne doručení předmětného usnesení a poučil stěžovatele o tom, že nebude-li soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. Zároveň je poučil, že mají-li za to, že splňují
podmínky pro plné osvobození od soudních poplatků, jsou oprávněni o to ve stanovené lhůtě
požádat.
[3] Dne 1. 3. 2019 Nejvyšší správní soud obdržel návrh stěžovatelů na úplné osvobození
od soudních poplatků s odůvodněním, že jakožto senioři s vícečetnými chorobami jsou odkázáni
na starobní důchod jako jediný zdroj jejich obživy a poplatková povinnost, byť ve snížené míře,
přesahuje jejich finanční možnosti. Je podle nich nespravedlivé, že je po nich poplatek vymáhán
ve dvojnásobné výši, ačkoliv se řízení týká jednoho správního rozhodnutí.
[4] K tomuto návrhu stěžovatelů Nejvyšší správní soud uvádí, že o osvobození od soudních
poplatků žádali stěžovatelé již v řízení před krajským soudem. Na základě jimi doložených
osobních, majetkových a výdělkových poměrů krajský soud v usnesení ze dne 5. 4. 2018,
č. j. 10 A 42/2016 - 26, rozhodl o částečném osvobození od soudních poplatků a vyzval každého
z nich k zaplacení soudního poplatku ve výši 500 Kč. Proti tomuto usnesení podali dne 7. 5. 2018
stěžovatelé kasační stížnost. Kasační stížnost žalobce a) Nejvyšší správní soud jako opožděnou
odmítl. Kasační stížnost žalobce b) byla usnesením ze dne 30. 8. 2018, č. j. 8 As 106/2018 - 26
zamítnuta, přičemž Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu, že jsou splněny
podmínky pro částečné, nikoliv úplné osvobození od soudních poplatků a souhlasil i s mírou,
v níž krajský soud žalobce b) osvobodil.
[5] Ve svém návrhu na úplné osvobození od soudních poplatků v tomto řízení stěžovatelé
netvrdí, že by došlo ke změně jejich osobních, majetkových a výdělkových poměrů, pouze
opakují svá tvrzení, na základě nichž již dříve krajský soud rozhodoval a jeho závěry Nejvyšší
správní soud přezkoumal, přičemž neshledal žádná pochybení. O opakované žádosti
o osvobození od soudního poplatku by byl soud povinen rozhodnout jen v případě, že by tato
žádost obsahovala nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména obsahovala-li by tvrzení
o změně poměrů stěžovatelů. Opakování stále stejných žádostí o úplné osvobození od soudních
poplatků a rozhodování o nich by totiž mohlo vést ke zbytečnému prodlužování řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé netvrdili, že došlo ke změně jejich poměrů, Nejvyšší správní
soud o jejich žádosti o úplné osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.
[6] Ani námitka, že je nespravedlivé požadovat zaplacení soudního poplatku po každém
ze stěžovatelů, není důvodná. Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost podáním
kasační stížnosti. Podle §2 odst. 2 písm. b) je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal
kasační stížnost. Povinnost zaplatit soudní poplatek „jednou“, tj. společně, by stěžovatelům
vznikla pouze za takových okolností, pokud by byli v postavení nerozlučných společníků
[§91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. Nicméně účastníci
řízení, kteří učinili společný návrh ve smyslu §33 odst. 8 s. ř. s., netvoří nerozlučné společenství
účastníků ve smyslu §91 odst. 2 o. s. ř., neboť tento institut v soudním řízení správním nelze
aplikovat. Každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník, a proto je každý z nich
zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek [§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, a §2 odst. 8 téhož zákona a contrario] (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 - 251, publ. pod č. 2410/2011 Sb. NSS).
[7] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[8] Usnesení č. j. 2 As 18/2019 – 10 s výzvou k zaplacení bylo stěžovatelům doručeno
v pátek 15. 2. 2019 (doručenka na č. l. 10 spisu Nejvyššího správního soudu); poslední
den patnáctidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku připadnul na sobotu 2. 3. 2019. Podle
§40 odst. 3 s. ř. s. „připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den“. Posledním dnem k zaplacení soudního poplatku bylo tudíž pondělí
4. 3. 2019.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatelé soudní poplatek ke dni 4. 3. 2019 neuhradili, marně
uplynula lhůta k jeho zaplacení. Nejvyšší správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[10] Stěžovatelé ve svém návrhu na úplné osvobození od soudního poplatku taktéž upozornili,
že ve své blanketní kasační stížnosti žádali o ustanovení zástupce, o čemž Nejvyšší správní soud
dosud nerozhodoval. Stěžovatelé tvrdí, že bez ustanoveného zástupce bude jejich kasační stížnost
zjevně bezúspěšná a v tomto ohledu je vymáhání soudního poplatku účelové. K tomu Nejvyšší
správní soud připomíná, že soudy se mohou případem věcně zabývat teprve tehdy, je-li zaplacen
soudní poplatek a jsou-li splněny podmínky řízení. Předpokladem pro ustanovení zástupce podle
§35 odst. 9 s. ř. s. je mimo jiné i osvobození od soudních poplatků, přičemž je-li účastník
osvobozen pouze částečně, hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí stát pouze
v poměru, v jakém byl účastník částečně osvobozen od soudních poplatků. Vzhledem
k tomu, že poplatková povinnost stěžovatelů v tomto řízení ve výši jedné šestiny trvá,
byli by ustanovenému zástupci povinni jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování platit taktéž
ve výši jedné šestiny, a to již v případě prvního úkonu zástupce – převzetí zastoupení (případně
i bez ohledu na to, zda by posléze stěžovatelé soudní poplatek ve snížené výši uhradili či nikoliv).
Soud proto v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, a to i s ohledem na úsporu nákladů
vynaložených stěžovateli, nejprve vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení
spočívající v nezaplacení soudního poplatku. Až v případě, že by byl soudní poplatek ve snížené
výši stěžovateli zaplacen, rozhodoval by soud o ustanovení zástupce. Námitka stěžovatelů,
že v důsledku absence zastoupení je jejich kasační stížnost zjevně bezúspěšná,
není v této procesní situaci relevantní, neboť otázka úspěchu kasační stížnosti je věcí
její důvodnosti, jež však může být soudem zkoumána až poté, co jsou splněny podmínky řízení,
mj. i splněna poplatková povinnost, jak bylo řečeno výše.
[11] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu