ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.233.2018:31
sp. zn. 2 As 233/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. B., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Magistrát města Jihlavy, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 31 A 104/2016 – 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn.
MMJ/OD/23367/2014. Dne 5. 8. 2016 doručil žalobce žalovanému žádost následujícího znění:
„Tímto bych se tedy rád dotázal, v jakém stavu se celý přestupek nachází, neboť si nejsem vědom faktu,
že by v této věci bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí, či jiná písemnost, na jejímž podkladě by byl správní orgán
oprávněn nedoplatek vymáhat. Rád bych tedy od správního orgánu dostal informaci, komu bylo rozhodnutí,
o kterém se hovoří v upomínce na nedoplatek, doručováno.“ (dále jen „žádost“). Uvedenému textu
předcházela informace, že žalobce obdržel ve věci výzvu k úhradě nedoplatku.
[2] Na žádost reagoval žalovaný sdělením ze dne 8. 8. 2016, č. j. MMJ/OD/23367/2016-42,
ve kterém žalobce informoval, že doručoval veškeré listiny zmocněnci žalobce s doporučením,
aby se v dané věci obrátil na svého zmocněnce. Tuto odpověď dále krom citace znění §34
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), doprovodil odkazem na text §38
odst. 1 a 4 správního řádu a informací, že konkrétní termín nahlédnutí do spisu je možno
si domluvit telefonicky s uvedenou oprávněnou úřední osobou (dále jen „sdělení“), včetně
uvedení jejího telefonního čísla.
[3] V reakci na sdělení podal žalobce dne 5. 9. 2016 žalobu, kterou se domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonný zásah žalovaného měl dle žalobce spočívat
v neposkytnutí informací ohledně stavu řízení ve věci sp. zn. MMJ/OD/23367/2014. Žalobce
se dále domáhal, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalovanému zakázal
pokračovat v protiprávním jednání spočívajícím v neposkytnutí informací ohledně stavu řízení
v označené věci.
[4] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) shledal
žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Krajský soud zkoumal naplnění jednotlivých kumulativních
definičních podmínek důvodnosti žaloby proti nezákonnému zásahu podle §82 a násl. s. ř. s.,
jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005,
č. j. 2 Aps 1/2005 - 65. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka zkrácení na právech žalobce,
jelikož žalovaný na žádost reagoval, sdělil mu požadované informace a dokonce mu nabídl
možnost nahlédnout do spisu. V důsledku tohoto postupu není splněna ani definiční podmínka
nezákonnosti namítaného zásahu, jelikož žalovaný na žádost žalobce o poskytnutí informací
v souladu se zákonem reagoval a požadované informace žalobci sdělil.
[5] Podle závěrů krajského soudu žalovaný na žádost reagoval, přičemž tak učinil adekvátně
a dostatečně. Žalobci bylo sděleno doručování rozhodnutí pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014,
z čehož žalobce mohl seznat momentální stav řízení a komu toto rozhodnutí bylo doručováno.
Žalovaný žalobce jeho práva na sdělení informací o stavu řízení nijak nezbavil, na jeho žádost
o sdělení informací jej prostřednictvím sdělení informoval a rovněž jej poučil o možnosti zjištění
podrobnějších informací využitím institutu nahlížení do spisu, tedy možnost, jak může zjistit
jednotlivé detaily vedeného správního řízení. Žalobce však této možnosti nevyužil.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[6] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení napadeného rozsudku
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel předně namítá, že to, jak krajský soud
hodnotil obsah sdělení, bylo nesprávné. Dle názoru stěžovatele sdělení nepředstavovalo
poskytnutí informací o stavu řízení.
[7] Stěžovatel žádal o sdělení o stavu řízení a o informaci, zda bylo vydáno rozhodnutí
a komu bylo doručováno. Motivací stěžovatele bylo domoci se vysvětlení, proč je rozhodnutí
v právní moci, když si není vědom vydání žádného rozhodnutí. Smyslem a účelem žádosti bylo,
aby žalovaný stěžovateli vysvětlil situaci spočívající v tom, že mu bylo doručeno upozornění
na nedoplatek, aniž by si byl vědom toho, že bylo ve věci vydáno rozhodnutí.
[8] Stěžovatel sdělením jen nepřímo potvrdil, že rozhodnutí bylo vydáno a doručováno
zmocněnci. Tím však neodpověděl na zásadní otázku, v jakém stavu se přestupek nachází.
Ze sdělení nelze zjistit, zda je řízení vskutku pravomocně skončeno, nebo zda probíhá odvolací
řízení, zda rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím správním orgánem, nebo o něm nebylo vůbec
rozhodováno, nebo zda nabylo právní moci, případně kdy, nebo zda je už vykonatelné.
[9] Pokud krajský soud odkazoval na stěžovateli nabízenou možnost nahlížení do spisu,
stěžovatel namítá, že se nechtěl informace domoci prostřednictvím institutu nahlížení do spisu,
ale prostřednictvím institutu žádosti o informaci o stavu řízení. Předmětem žaloby není
neumožnění nahlédnutí do spisu, ale nesdělení informace o stavu řízení.
[10] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil spolu
s vyslovením závazného právního názoru, dle kterého žalovaný neposkytl stěžovateli informace
o stavu řízení v požadovaném rozsahu, neboť z poskytnuté informace nebylo možné zjistit,
v jakém stavu se řízení nachází.
[11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svá předchozí vyjádření
ve věci s tím, že má za to, že žalobci byla poskytnuta požadovaná informace. To, že žalobce
údajně nevěděl, v jakém stádiu se nachází správní řízení, byla pouze jeho špatná komunikace
se svým zmocněncem. Taktéž mohl kdykoli nahlédnout do spisu, a to i po skončení správního
řízení. Již samotné obdržení výzvy k úhradě nedoplatku mělo žalobci signalizovat, že řízení bylo
pravomocně skončeno.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), kasační
stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[13] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou vadu
neshledal.
[14] Kasační argumentace stěžovatele brojí proti interpretaci obsahu sdělení, od níž krajský
soud následně odvodil i své právní posouzení ohledně dvou kumulativních definičních podmínek
důvodnosti žaloby proti nezákonnému zásahu. Otázka interpretace obsahu sdělení
je tedy i předmětem posouzení v tomto řízení o kasační stížnosti.
[15] Lze připustit, že sdělení žalovaného je poněkud strohé co do spektra informací o řízení,
které bylo ke dni 5. 8. 2016 možné o správním řízení vedeném žalovaným
pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014 sdělit. Stěžovatel však svou žádost formuloval v tomto
konkrétním případě tak, že ji nejprve uvedl slovy: „Tímto bych se tedy rád dotázal, v jakém stavu se celý
přestupek nachází, neboť si nejsem vědom faktu, že by v této věci bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí, či jiná
písemnost, na jejímž podkladě by byl správní orgán oprávněn nedoplatek vymáhat.“ a bezprostředně následně
ji konkretizoval větou: „Rád bych tedy od správního orgánu dostal informaci, komu bylo rozhodnutí, o kterém
se hovoří v upomínce na nedoplatek, doručováno.“
[16] Pokud tedy stěžovatel mínil získat informaci o stavu řízení, evidentně se jednalo o jednu
konkrétní informaci, ke které směřoval svou žádost – totiž komu bylo rozhodnutí, o kterém
se hovoří v upomínce na nedoplatek, doručováno. Žádost o tuto informaci je přitom
podřaditelná pod mnohem obecnější vymezení v úvodu jeho žádosti, které se navíc neváže přímo
ke správnímu řízení, resp. jeho procesnímu stavu, jak namítá stěžovatel, nýbrž k „celému
přestupku“. Tento úvod žádosti je vylíčením motivací a cílů stěžovatele, nikoli svébytnou žádostí
o informace o stavu konkrétního řízení s jasně vymezeným obsahem, a to zejména proto,
že je bezprostředně nato blíže specifikována co do svého obsahu. Nelze přitakat kasačním
námitkám stěžovatele, že jím specifikovaná žádost byla od počátku zásadně dvojí,
a sice jak v obecné rovině, tak ohledně jeho zjištění, komu bylo rozhodnutí vydané ve správním
řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014, z něhož vzešel upomínaný
nedoplatek, vlastně namísto stěžovatele doručováno.
[17] Je tedy zřejmé, že žalovaný nepochybil, když relevantní jádro svého poskytnutého sdělení
omezil na informaci, že doručoval veškeré listiny, včetně rozhodnutí ve věci
sp. zn. MMJ/OD/23367/2014, zmocněnci, kterého si stěžovatel zvolil. Z takového vyřízení
žádosti není možné dovodit nezákonnost postupu žalovaného, a tedy v důsledku ani naplnění
podmínek pro úspěšné domáhání se ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu
krajským soudem správně vyhodnocených definičních podmínek důvodnosti žaloby
proti nezákonnému zásahu, jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65.
[18] Z výše uvedených důvodů tedy žádná z uplatněných výtek stěžovatele podřaditelných
pod kasační důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyla shledána důvodnou.
[19] Podle §4 odst. 1 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti. Každý, kdo plní
úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat
zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.
[20] Podle §4 odst. 2 správního řádu poskytne správní orgán v souvislosti se svým úkonem
dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze
úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.
[21] Nejvyšší správní soud dále nad rámec výše uvedeného odkazuje na svůj dřívější rozsudek
ze dne 11. 9. 2008, č. j. 1 As 30/2008 - 49, podle něhož: „Adresáti veřejných subjektivních práv
a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti
formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali
v žádostech přesná zákonná ustanovení. (…) Ustanovení §3 odst. 3 správního řádu z roku 1967, stejně jako
§4 odst. 1 a §8 správního řádu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak
v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jednak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou
správou a jejími uživateli. Pokud principy dobré správy hovoří o nejvhodnějších prostředcích k vyřízení věci, mají se
tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.“
[22] Ačkoli stěžovatel měl k dispozici institut nahlížení do spisu, který představuje zdroj všech
informací o řízení, jež by pak mohl podle svých potřeb interpretovat, nehodlal jej dle svého
sdělení využít a tratit tak svůj čas. Proto trval na tom, aby mu soud umožnil docílit jeho záměru
přimět žalovaného ke sdělení informací, o něž stál. Ačkoli mezi zásady dobré správy patří jistá
vstřícnost k jejím adresátům plynoucí z toho, že veřejná správa je především službou, není možné
nekompromisně individuálně vyžadovat detailní informace, k jejichž zpřístupnění primárně slouží
jiné obecné procesní instituty (např. doručení rozhodnutí, které se u zastoupených účastníků děje
výhradně k rukám jejich zástupce), jejichž dostupnost pro žadatele není nikterak omezena.
Správní orgán poskytl korektní odpověď, která jistě mohla být podrobnější, ale Nejvyšší správní
soud v ní nenalezl arogantní tón ani snahu sdělit stěžovateli co nejméně, jak ten v kasační
stížnosti tvrdil.
IV. Závěr a náhrada nákladů řízení
[23] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. věty poslední.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v tomto řízení o kasační stížnosti
úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v souvislosti
s tímto řízením nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost, proto mu soud jejich
náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu