ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.262.2019:27
sp. zn. 2 As 262/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: M. K, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/70516-923, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2019, č. j. 19 Ad 22/2018 – 76,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamít á .
II. Kasační stížnost se zamít á .
III. Žalobkyně nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Dne 20. 6. 2018 podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného, požádala krajský soud
o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce. Usnesením
krajského soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 19 Ad 22/2018 – 31, byla žalobkyně osvobozena
od soudních poplatků a návrh na ustanovení jejího zástupce v řízení o žalobě byl zamítnut.
Proti tomuto usnesení podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
13. 12. 2018, č. j. 8 As 316/2018 – 26, zamítl.
[2] Dne 17. 5. 2019 podala žalobkyně další žádost o osvobození od placení soudních
poplatků a o ustanovení zástupce, kterou krajský soud v záhlaví označeným usnesením odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť
projednání návrhu brání překážka věci rozsouzené. Krajský soud dospěl k závěru, že o návrhu
žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce již bylo
pravomocně rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 19 Ad 22/2018 – 31
ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018,
č. j. 8 As 316/2018 - 26.
[3] Proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu (dále jen „napadené usnesení“)
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Dle stěžovatelky krajský soud pomíjí
nejen její nedostatek finančních prostředků, ale zejména její zdravotní stav, závěry o dostatečné
orientaci stěžovatelky v řízení jsou nesprávné. Stěžovatelka nemá právní vzdělání, k tomu,
aby mohla svá práva v řízení o žalobě účinně hájit, je třeba jí ustanovit zástupcem advokáta.
Stěžovatelka s podáním kasační stížnosti podala žádost o osvobození od soudních poplatků,
přiložila vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce a požádala o ustanovení konkrétního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační
stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Jelikož stěžovatelka brojí proti
procesnímu rozhodnutí, kterým se nekončí řízení, právní povinnost zaplatit soudní poplatek
za kasační stížnost v tomto řízení o kasační stížnosti nemá, a proto o její žádosti není třeba vůbec
rozhodnout.
[5] V nyní souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném
zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně jeho
odst. [29]). Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti, jelikož ani tuto právní povinnost stěžovatelka v tomto řízení
o kasační stížnosti nemá.
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval žádostí stěžovatelky o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 10 s. ř. s., podle kterého může
předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát.
[7] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytně třeba ustanovit k hájení zájmů
stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatelka brojí proti
usnesení o odmítnutí opakovaného návrhu na ustanovení zástupce, a to pro existenci překážky
věci rozsouzené. V zásadě tedy může být předmětem kasační argumentace pouze otázka
správnosti porovnání, zda a nakolik se okolnosti rozhodné pro ustanovení zástupce, které
stěžovatelka vylíčila v návrhu krajskému soudu ze dne 20. 6. 2018 a které byly již jednou
správními soudy pravomocně právně posouzeny, odlišují od okolností, které stěžovatelka vylíčila
ve svém dalším návrhu ze dne 17. 5. 2019. Jedná se tedy o věc, která není právně nijak složitá.
Protože Nejvyšší správní soud neshledal u stěžovatelky nezbytnou potřebu ochrany jejích práv,
její návrh na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podstatou projednávané věci je otázka, zda byly dány zákonné předpoklady pro odmítnutí
návrhu stěžovatelky ze dne 17. 5. 2019 z důvodu překážky věci rozsouzené, či nikoli.
[11] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo
nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[12] Návrhem na ustanovení zástupce ze dne 20. 6. 2018 stěžovatelka na přiloženém formuláři
obšírně a adekvátně vylíčila své celkové sociální a majetkové poměry (pro něž ostatně byla
osvobozena od soudních poplatků) a dále připojila žádost o ustanovení konkrétní osoby advokáta
pro řízení o žalobě. Nelze přitom přehlédnout, že tento její návrh byl součástí podané žaloby,
která obsahovala podrobné vylíčení právně významných okolností a relevantních aspektů
skutkového stavu, a to včetně citací dotčených právních předpisů (včetně právní úpravy
doručování, podmínek nároku na příspěvek na bydlení včetně způsobu prokazování nákladů
na bydlení za kalendářní čtvrtletí) a procesního návrhu „všechny okolnosti ohledně vzájemných práv
a povinností mezi pronajímatelem a stěžovatelkou osvědčit a doložit“.
[13] O návrhu na ustanovení zástupce stěžovatelce v přezkoumávaném řízení bylo
rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 19 Ad 22/2018 – 31, kasační
stížnost proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2018, č. j. 8 As 316/2018 – 26, zamítnuta jako nedůvodná. Nejvyšší správní soud
v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žaloba stěžovatelky obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti, včetně rozhodujících skutkových okolností a právní argumentace
zpochybňující rozhodnutí o neudělení mimořádné okamžité pomoci. S ohledem na tuto úroveň
formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci v dané problematice proto shodně
s krajským soudem uzavřel, že k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským soudem nebylo
zastoupení ustanoveným advokátem nezbytné.
[14] Návrhem na ustanovení zástupce ze dne 17. 5. 2019 pak stěžovatelka svůj původně
uplatněný návrh ze dne 20. 6. 2018 fakticky obsahově pouze doplnila v tom směru, že nemá
právní vzdělání, není proto vždy schopna reagovat na požadavky soudu, a dále poukázala
na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc
v řízení před soudy. Přitom podrobně zrekapitulovala své celkové majetkové a sociální poměry
včetně právních důsledků zahájeného insolvenčního řízení.
[15] Nejvyšší správní soud v projednávaném případě akcentuje, že naplnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků z důvodů nepříznivých majetkových a sociálních poměrů
je jen jedním ze dvou předpokladů, pro něž může předseda senátu účastníkovi na jeho návrh
ustanovit zástupce. Ačkoli není pochyb o tom, že stěžovatelka tyto předpoklady naplnila
(což se odrazilo v jejím osvobození od soudních poplatků), paradoxně veškerá její další právní
argumentace včetně té kasační vypovídá o nenaplnění nezbytné potřeby ustanovení zástupce k ochraně
jejích práv v právě projednávaném případě. Okolnosti, které stěžovatelka ve svém návrhu ze dne
17. 5. 2019 nově uvedla, byly buďto zřejmé z jejího předchozího návrhu, nebo nejsou právně
významné z hlediska nezbytné potřeby ustanovení zástupce, nýbrž z hlediska osvobození od soudních
poplatků.
[16] Rozhodnutí krajského soudu o návrhu na ustanovení zástupce, ke kterému krajský soud
dospěl v usnesení ze dne 6. 9. 2018, č. j. 19 Ad 22/2018 – 31, a které nebylo Nejvyšším správním
soudem shledáno nezákonným, je tedy rozhodnutím ve věci, které zakládá překážku věci
rozsouzené ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť pravomocně právně posuzuje okolnosti
uvedené v návrhu na ustanovení zástupce ze dne 17. 5. 2019 a návrh stěžovatelky ze dne
20. 6. 2018 oproti němu neobsahuje vylíčení jiných či změněných relevantních okolností, které by
krajský soud měl nově vzít v úvahu a na jejich základě znovu o návrhu věcně rozhodnout.
[17] Pokud jde o námitky, které se týkají věci samé (předmětné sociální dávky), k těm
se Nejvyšší správní soud nemůže vyjádřit, neboť předmětem jeho přezkumu je nyní výhradně
rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu na ustanovení zástupce podaného dne
17. 5. 2019.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud v napadeném usnesení posoudil
existenci překážky věci rozsouzené ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro ustanovení zástupce
správným a zákonným způsobem; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu