ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.32.2018:44
sp. zn. 2 As 32/2018 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: KROW, s. r. o., se sídlem
Cizkrajov 21, pošta Slavonice, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem
se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, se sídlem
Gorazdova 24, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2014,
č. j. 031108413/569/14/90.220/Kr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 9 Af 52/2014 - 83,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 9 Af 52/2014 - 83,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2014, č. j. 031108413/569/14/90.220/Kr,
a rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj
ze dne 18. 4. 2014, č. j. 031108413/468/14/31.104/To, se zrušují a věc
se v rac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Martina
Nedelky, Ph.D., na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 23 570 Kč, a to do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Martina
Nedelky, Ph.D., na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9114 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Jádro sporu a dosavadní postup správních orgánů a soudu
[1] Rozsudkem označeným v záhlaví byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí
žalovaného popsanému tamtéž, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní
energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 18. 4. 2014,
č. j. 031108413/468/14/31.104/To (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým
rozhodnutím bylo shledáno, že žalobce se dopustil správního deliktu podle §16 odst. 1 písm. c)
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále též „zákon o cenách“), neboť jako prodávající elektrické
energie z výrobny bioplynové stanice kategorie AF1 uvedené do provozu mezi 1. 1. 2012
a 31. 12. 2012 (konkrétně dne 15. 11. 2012) nedodržel věcnou podmínku dle bodu 1.6.2
Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011 ze dne 23. listopadu 2011,
kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované
výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů (dále jen „cenové rozhodnutí“).
Konkrétně měl žalobce za listopad a prosinec roku 2012 uplatnit u provozovatele distribuční
soustavy zelený bonus v nesprávné výši na množství elektrické energie vzhledem k nesplnění
věcné podmínky - efektivního využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči
vyrobené elektřině v daném roce. Tím měl žalobce získat nepřiměřený majetkový prospěch
ve výši 354 869 Kč včetně DPH. Za spáchání správního deliktu byla žalobci uložena pokuta
ve výši jednonásobku tohoto majetkového prospěchu (354 869 Kč).
[2] Pro účely řízení o kasační stížnosti je podstatné, že sporným zůstalo, zda se žalobce
vskutku dopustil uplatnění bonusu v nesprávné výši tím, že v rozhodném časovém období mezi
15. 11. 2012, tj. dnem uvedení zařízení pro výrobu elektřiny a tepla do provozu, a 31. 12. 2012
u něho nefungovalo správně měření tepla dodávaného odběrateli.
[3] Měřič tepla byl sice instalován, avšak v důsledku technického omylu „obráceně“.
Zaznamenával rozdíl mezi teplotou teplejší vody (voda byla médiem provádějícím přenos tepla
z výrobny do míst spotřeby) vystupující z výrobny ven a teplotou studenější vody vracející se zpět
do výrobny z míst spotřeby tepla tak, že za odchozí hodnotu považoval teplotu vracející se vody
(jež logicky byla po odevzdání tepla vytápěným objektům studenější, než když z výrobny ohřátá
odcházela), zatímco za příchozí hodnotu považoval teplotu vody odcházející z výrobny (jež byla
logicky teplejší než voda, jež se po odevzdání tepla v místech spotřeby vrací do výrobny tepla).
Z nesprávně nainstalovaného měřidla se podle stanoviska dodavatele tepelného měřidla, jež jako
důkaz předložil stěžovatel, podařilo zrekonstruovat konkrétní hodnoty teplot výstupní a vracející
se vody, avšak nikoli průtok vody (resp. celkové množství ohřáté vody dodané výrobnou
odběrateli v rozhodném čase, tj. hodnotu určitelnou na základě znalosti průtoku vody a doby,
za kterou voda měla určitý průtok). Podle stanoviska dodavatele tepelného měřidla bylo množství
dodané vody možno odhadnout z výkonových parametrů stávajícího čerpadla vody
instalovaného v kotelně vytápěného objektu (tj. nikoli u stěžovatele, ale u odběratele),
jež v té době zajišťovalo cirkulaci vody jako topného média v topném systému.
[4] Množství dodané vody nebylo skutečně měřeno.
[5] Množství dodaného tepla proto odborník zjednaný žalobcem (Ing. K.) odhadl výpočtem
vycházejícím z tepelné náročnosti a tepelných ztrát budov, jež byly vytápěny, na základě
technických norem z oblasti tepelného hospodářství. Množství tak bylo odhadnuto podle
technických parametrů budov ovlivňujících jejich vlastnosti z hlediska udržení určité teploty
v interiéru oproti teplotě vnějšího prostředí, činností v nich provozovaných (jednak dílny, jednak
stáje mladých prasniček) a měsíců v rámci roku, za něž bylo počítáno (jednalo se o druhou
polovinu listopadu a prosinec – z toho vycházela například i výpočtová teplota venkovního
prostředí minus 17 stupňů Celsia a vnitřku vytápěné budovy plus 16 resp. plus 18 stupňů Celsia).
[6] Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným v obou správních instancích i v řízení před
městským soudem bylo, zda naplnění podmínky efektivního využití vyrobené tepelné energie
minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce lze prokázat tak, že množství
vyrobeného tepla se odhadne, a nikoli změří (množství vyrobené elektřiny bylo změřeno a o něm
není mezi stranami sporu). Zatímco správní orgány obou instancí měly za to, že množství tepla
muselo být konkrétně změřeno, čemuž přisvědčil i městský soud, žalobce měl za to, že na základě
konkrétních údajů o povaze a provozu výrobny tepla a míst, kam bylo teplo dodáváno,
v kombinaci se zachovalými dílčími údaji z nesprávně nainstalovaného měřiče tepla
lze s dostatečnou mírou jistoty určit, že podmínka využití vyrobené tepelné energie minimálně
v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce byla splněna.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[7] Podle žalobce (dále též „stěžovatel“) lze splnění podmínky využití vyrobené
tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce doložit
v daném případě jakýmkoli způsobem, nejen přímým nesporným změřením hodnot dodaného
tepla či nepřímou metodou aprobovanou metodickými materiály žalovaného. Stěžovatel
má za to, že jím předložené dílčí údaje z nesprávně nainstalovaného měřidla a odborné výpočty,
jak byly popsány výše, umožňují dostatečně přesné určení množství dodaného tepla.
[8] Podle žalovaného takto množství dodaného tepla určit nelze, neboť se tím odhaduje
toliko teplo teoreticky potřebné, avšak nikoli skutečně dodané a spotřebované.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal
vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Podstatou věci je posouzení, zda se stěžovatel jako právnická osoba dopustil správního
deliktu podle §16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, v rozhodném znění, podle něhož (p)rávnická
nebo podnikající fyzická osoba se jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že nedodrží věcné podmínky,
pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování
a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle §5 odst. 5.
[11] Podle §5 odst. 5 zákona o cenách (r)egulace formou maximální, pevné nebo minimální ceny platí
pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Pro uplatnění jednotlivých forem regulace cen mohou
cenové orgány stanovit další věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení těchto cen, jejich změn
a v případě nájmů nemovitostí nebo jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním i způsob jejich sjednávání,
uplatňování a vyúčtování. Cenové orgány mohou stanovit u stejného zboží souběžně maximální a minimální cenu.
[12] Podle cenového rozhodnutí, konkrétně jeho bodu 1.6.2, (u) bioplynových stanic kategorie
AF 1 uvedených do provozu po 1. lednu 2012 včetně je podmínkou pro poskytnutí podpory výroba a efektivní
využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce, s výjimkou
elektřiny pro technologickou vlastní spotřebu elektřiny a tepla.
[13] S městským soudem lze souhlasit v tom, že v případě dotovaných druhů výroby energie
či tepla, což je i případ stěžovatele, je třeba, aby v případě uplatnění nároku na podporu bylo
postaveno na jisto, že věcné podmínky nároku jsou splněny. To však neznamená,
že by bez výslovného stanovení takové podmínky v zákoně mohl příslušný správní orgán
vyžadovat splnění podmínek nároku takovým důkazem, jejž si sám určí, a a priori odmítat důkazy
jiné. Pokud pak stěžovatel snad byl podle zvláštních předpisů povinen množství dodaného tepla
měřit určitým předepsaným postupem [§78 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon)] a nečinil tak, byť i jen kvůli neúmyslné chybě při instalaci měřicího zařízení, může
to zakládat jeho případnou veřejnoprávní odpovědnost, je-li v zákoně zakotvena, ale samo o sobě
to bez dalšího neznamená porušení shora citovaného ustanovení cenového rozhodnutí. Stejně
tak nedodržení doporučené metodiky měření nebo jiných postupů považovaných sektorovým
regulátorem za vhodné či žádoucí nemůže samo o sobě znamenat naplnění skutkové podstaty
správního deliktu, neplyne-li taková skutková podstata ze zákona (případně ve spojení s cenovým
rozhodnutím nebo jiným pro stěžovatele závazným správním aktem obecné, smíšené
či individuální povahy). Výkladová stanoviska mohou sjednocovat postupy a vést regulované
subjekty k vhodné praxi, avšak nemohou jim zužovat prostor pro autonomní jednání a vytvářet
či rozšiřovat skutkové podstaty správních deliktů, pokud by omezení z nich plynoucí nemělo
odraz v příslušném zákonném ustanovení o deliktní odpovědnosti či v ustanovení, na něž
by definice skutkové podstaty správního deliktu odkazovala. Kompetence správních orgánů,
a zvláště pak na úseku postihu za veřejnoprávní delikty, musí být stanoveny dostatečně
jednoznačně a určitě (z nedávné judikatury Nejvyššího správního soudu usnesení jeho
rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 16 Kss 5/2017-173, zatím nepublikované, konkrétně
jeho bod 17); totéž platí o jednoznačnosti a určitosti definic skutkových podstat správních
deliktů.
[14] Nedodržení určitého způsobu měření dotovaných výkonů by mohlo za určitých
podmínek být správním deliktem v oblasti kontroly cen. Bylo by tomu tak ovšem tehdy,
byl-li by způsob měření součástí zákonných či rozhodnutím, cenovým výměrem, veřejnoprávní
smlouvou nebo jiným závazným způsobem stanovených podmínek vykazování množství
dodaného či odebraného plnění, od něhož by se pak odvíjel výpočet ceny plnění a dotace či jiná
obdobná podpora na ně poskytnutá. Nic takového však žalovaný netvrdí a ani to neplyne
z obsahu spisu.
[15] Z výše uvedeného je patrné, že podmínku podle bodu 1.6.2. cenového rozhodnutí splní
stěžovatel, pokud bude tak, že o věci nebudou důvodné pochybnosti, zjištěno, že vyrobil
a odběrateli dodal k účelnému využití tepelnou energii minimálně v úrovni 10 % vůči elektřině
vyrobené stěžovatelem v daném roce, s výjimkou elektřiny pro technologickou vlastní spotřebu
elektřiny a tepla. Je nepochybné, že nejvhodnějším a nejspolehlivějším způsobem zjištění uvedené
rozhodné skutečnosti bude měření příslušných energetických veličin k tomu určenými a patřičně
ověřenými měřicími přístroji. Pokud však to z nějakého důvodu nebude možné, lze daný údaj
zjistit i jakkoli jinak, pokud bude zjištěn s dostatečnou přesností. Je nutno si uvědomit navíc
to, že pro naplnění podmínky plynoucí z bodu 1.6.2 cenového rozhodnutí není nezbytné zjistit
konkrétní množství vyrobeného tepla, nýbrž to, že toto množství spolehlivě (s jistotou)
překročilo minimální potřebné množství plynoucí z výše zmíněného ustanovení cenového
rozhodnutí.
[16] Správní delikt spojený s porušením podmínky plynoucí z bodu 1.6.2 cenového
rozhodnutí lze spáchat bez ohledu na to, zda odpovědná osoba jedná zaviněně; zprostit
se odpovědnosti bylo možno pouze za podmínek podle §71 odst. 1 zákona o cenách,
v rozhodném znění, podle něhož (p)rávnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže,
že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Podmínky
odpovědnosti za správní delikt musí být zjištěny nad veškerou rozumnou pochybnost;
je-li rozumná pochybnost dána a není-li odstraněna, platí, že v pochybnostech je třeba věc
posoudit ve prospěch údajného pachatele (viz stálou judikaturu Nejvyššího správního soudu,
ze starších rozhodnutí např. jeho rozsudek ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55, oddíl VII.).
Správní orgány tedy byly povinny prokázat, že v rozhodném období stěžovatel odběratelům
dodal méně tepla, než kolik musel dodat, aby splnil podmínku podle zmíněného ustanovení
cenového rozhodnutí. Pokud by to správní orgány prokázaly, stěžovatel by ke zproštění
se odpovědnosti musel prokázat, že se tak stalo, třebaže vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo
možno požadovat, aby k něčemu takovému nedošlo. Je nutno zdůraznit, že v daném případě
nejde o řízení ve věci poskytnutí dotace či podpory, v němž by zásadně bylo na žadateli,
aby doložil, že podmínky pro její poskytnutí splňuje, nýbrž o řízení ve věci správního deliktu,
v němž je na správním orgánu, aby zjistil všechny skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění
znaků skutkové podstaty tohoto deliktu.
[17] V případě stěžovatele není sporu o množství elektřiny vyrobené v rozhodném roce
(2012), z čehož lze jednoduchým výpočtem určit minimální potřebné množství tepla. Stejně
tak se jeví být podle toho, co je patrné ze spisu, nesporným, že výrobna tepla byla u stěžovatele
dokončena. Byla po technologické stránce teplo schopna bez obtíží dodávat v množství,
jež by minimální potřebné hodnoty s velkou rezervou překročilo. Existoval zde i odběratel,
s nímž stěžovatel uzavřel smlouvu o dodávce tepla a který teplo podle všeho z rozumných
důvodů potřeboval v množství, jež by minimální potřebné hodnoty mohlo překročit. Tento
odběratel sám tvrdí, že teplo odebral, a není u něho zatím žádného důvodu domnívat
se, že by o tom, že vskutku teplo v množství, jež mohlo minimální potřebné hodnoty překročit,
uváděl nepravdu. Rozhodným obdobím je časový interval mezi polovinou listopadu a koncem
prosince 2012, tedy obvykle jedna z nejstudenějších částí kalendářního roku, v níž se odběr tepla
k vytápění dílny a stáje mladých prasniček jeví jako zcela logický a rozumný postup. Z informací
o obdobích následujících po rozhodném období je pak patrné a měřeními spolehlivě doložené,
že v nich bylo teplo způsobem shodným s tím, k němuž mělo docházet v rozhodném období,
ve výrazně nadkritickém množství skutečně odebíráno. Z kombinace všech výše popsaných
dílčích skutečností je vysoce pravděpodobné, jakkoli ne zcela jisté, že i v rozhodném období bylo
teplo stěžovatelem dodáváno odběrateli zásadně podobným způsobem, jak jím bylo nesporně
činěno v obdobích následujících.
[18] Jeví-li se vysoce pravděpodobné, že v rozhodném období bylo významné množství tepla
stěžovatelem odběrateli dodáváno, je možno zvažovat, zda jeho konkrétní množství lze určit
či s dostatečnou mírou spolehlivosti odhadnout na základě neúplných údajů, jež bylo možno
zpětně opatřit z chybně nainstalovaného měřidla, v kombinaci s dalšími známými údaji
nebo jejich odhady postavenými na odborně nezpochybňovaných fyzikálních principech
zohledňujících v dostatečné míře individuální okolnosti případu.
[19] Se žalovaným lze souhlasit v tom, že výpočty potřeby tepla vycházející z hypotetického
rozdílu mezi venkovní teplotou a teplotou v interiéru budov a ztráty tepla v daném typu budov
za daných rozdílů mezi venkovní teplotou a teplotou vnitřní, má-li být držena konstantně
na určité úrovni, jež jsou založeny toliko na obecných (průměrných) hodnotách podle
klimatických podmínek jednotlivých měsíců v kalendářním roce (listopad, prosinec) a podle
obecně známých údajů u daných typů budov, se mohou značně lišit od toho, jak se věci
ve skutečnosti měly. Nicméně metodu odhadu vycházejícího ze známých a odborně přesvědčivě
zdůvodnitelných fyzikálních pravidel nelze a priori zavrhnout.
[20] Stěžovatel nabídl žalovanému určitá dílčí data. V první řadě nabídl údaje o rozdílu mezi
teplotou odcházející vody jako tepelného média a teplotou této vody vracející se od odběratele.
Pokud lze uvedené údaje z nesprávně fungujícího měřidla považovat za dostatečně spolehlivé
(a je věcí žalovaného, aby si o tom učinil úsudek), plynulo by z nich přinejmenším to, že topný
systém dodávající od stěžovatele teplo odběrateli byl v rozhodném období v provozu a že určité
množství tepelného média, které se ochlazené o určitý počet Kelvinů vracelo zpět stěžovateli,
k odběrateli odcházelo. Nejasný je pak argument o tom, že údaje o průtoku vody plynoucí
z výkonu čerpadla vody jsou irelevantní. Opět není na soudu, aby namísto žalovaného činil
odborné úsudky. Nicméně běžný laický rozum naznačuje, že u čerpadla lze z toho, jaký
má maximální výkon, učinit úsudek, kolik vody mohlo za daných parametrů topného systému
(tlakové poměry v rozvodech vody aj.) tímto systémem v určitém časovém období maximálně
protéci. Rovněž možná lze odhadnout na základě jiných dat, jež si případně lze opatřit
(například o spotřebě elektřiny u daného čerpadla za rozhodné období, byla-li samostatně měřena
a byl-li změřený údaj zachován, či z jiných údajů, o nichž soudu nepřísluší spekulovat), na jaké
procento maximálního výkonu v rozhodném období čerpadlo pracovalo, a z toho odhadnout,
kolik vody protlačilo topným systémem. Případně lze takový odhad, tj. na kolik procent svého
maximálního výkonu čerpadlo v reálných podmínkách pracovalo, učinit i jinak. Pokud by bylo
možno s přiměřenou přesností rekonstruovat, jaký byl rozdíl teplot mezi vodou, jež odešla
k odběrateli a jež se od něho vrátila ke stěžovateli, a jaké bylo množství takto dodané vody,
bylo by možno odhadnout i množství dodaného tepla. Pokud by se takto odhadnuté množství
tepla nacházelo s jistotou nad minimálním potřebným množstvím plynoucím z cenového
rozhodnutí, pak by podmínky cenového rozhodnutí byly splněny. A bylo by i na jisto postaveno,
že stěžovatel se žádného správního deliktu nedopustil. Pokud by se odhadnuté množství
nacházelo kolem kritické hodnoty a přesněji by je již nebylo možno určit, bylo by třeba použít
zásadu in dubio pro reo, tedy v rozsahu nevyjasněných pochybností věc posoudit příznivě
pro stěžovatele. Pokud by však z odhadu s jistotou plynulo, že množství dodaného tepla
bylo podkritické, skutková podstata správního deliktu by mohla být naplněna.
[21] Stejně tak se nejeví nerozumné odhadnout množství dodaného tepla na základě povahy
budov, do kterých bylo teplo dodáváno, činnosti, jež tam byla provozována, a klimatických
podmínek v rozhodném období. Se žalovaným lze souhlasit, že výpočet na základě průměrných
(„tabulkových“) hodnot může být nepřesný. Pak ale bylo na něm, aby uvedený výpočet zpřesnil.
Například by s ohledem na konkrétní teploty v rozhodném období mohl zkorigovat potřebu
tepla na udržení určité teploty uvnitř vytápěných budov (snížit rozdíl mezi venkovní teplotou
a vnitřní teplotou, jež má být dosažena, či zohlednit jiné faktory, např. ohřev budov sluncem
během dne, teplo vznikající z tam provozovaných činností nad rámec korekce provedené
již v samotném odhadu aj.). Zohlednit jistě lze i zvláštní okolnosti provozních podmínek
v daných budovách (např. omezené vytápění dílny v noci, pokud by takto byl tepelný režim
v ní nastaven, aj.).
[22] V každém případě bylo na žalovaném, aby prokázal, že dodávka tepla stěžovatelem
odběrateli v rozhodném období neproběhla nebo proběhla v menším množství, než jaké
předepisuje bod 1.6.2 cenového rozhodnutí. Takový závěr však z provedených důkazů neplyne.
[23] Ze závěru, že metoda vycházející z dílčích údajů rekonstruovaných z nesprávně
nainstalovaného měřiče nic o množství dodaného tepla nevypovídá, neplyne, že toto teplo nebylo
dodáno. Navíc není z odůvodnění správních rozhodnutí obou instancí patrné, proč nelze k aspoň
rámcovému odhadu množství dodané teplé vody využít údaj o výkonu původního čerpadla,
jež mělo topným systémem „v obráceném směru“, než jak bylo původně nainstalováno nové
měřidlo, hnát vodu. Se žalovaným lze jistě souhlasit, že samotný údaj o maximálním výkonu
čerpadla nedává ještě informaci o skutečném množství vody, jež jím byla systémem protlačena
(čerpadlo jistě mohlo pracovat na výrazně nižší než maximální výkon). Tento údaj nicméně může
být základem pro komplexnější odbornou úvahu a z ní vzešlý odhad, kolik vody by za běžných
podmínek s ohledem na velikost celého topného systému v rozhodném období mohlo být
protlačeno. Ve spojení s údajem o rozdílu teplot mezi vodou od stěžovatele odcházející a k němu
přicházející jde o údaje, u nichž si lze aspoň rámcově (na základě běžné lidské zkušenosti opřené
o běžnou znalost fyzikálních zákonů) jejich vypovídací hodnotu ohledně množství dodané
tepelné energie představit (není však úkolem soudu, aby v tuto chvíli odborné závěry činil;
to by ostatně bylo v daném případě, týkajícím se odborných otázek z oblasti výroby a distribuce
tepla, možno pravděpodobně pouze za pomoci znalce či odborného vyjádření).
[24] Stejně tak nelze souhlasit s apriorním odmítnutím odborného odhadu o potřebě tepla
v rozhodném období, který vypracoval Ing. K.. Tento odhad se prima facie opět jeví založený
na běžných a vcelku srozumitelných výchozích fyzikálních úvahách. Sporná jistě může být,
jak již zmíněno, hodnota rozdílu mezi uvažovanou venkovní teplotou (minus 17 stupňů Celsia)
a vnitřní teplotou ve vytápěných budovách (plus 16 resp. 18 stupňů Celsia) a to, že úvaha
o tepelných ztrátách postrádá jemnější rozlišení (konkrétní teploty v dané lokalitě v rozhodném
období zjištěné například z meteorologických měření, zohlednění vlivu ohřevu budovy sluncem
za dne, pokud v dané době bylo slunečno, a případné další faktory, o nichž by soud mohl
uvažovat jen hypoteticky, což není jeho úkolem). Bylo však případně na žalovaném, aby závěry
odhadu vyvrátil přesvědčivými protiargumenty, z nichž by plynulo, že hodnoty, z nichž odhad
vychází, jsou nedůvodně nadsazeny, a že tedy tolik tepla, kolik podle odhadu bylo potřeba
do vytápěných budov dodat, ve skutečnosti nebylo potřeba, takže nutně muselo být dodáno
množství menší, nedosahující minimálního potřebného množství plynoucího z cenového
rozhodnutí.
[25] Lze shrnout, že správnímu orgánu prvního stupně a žalovanému se nepodařilo zjistit
skutkový stav tak, aby ze zjištěných skutečností s patřičnou mírou jistoty plynulo, že stěžovatel
svému odběrateli v rozhodném období dodal méně tepla, než kolik byl povinen dodat,
aby při nesporném množství jím vyrobené elektřiny mohl uplatňovat zelený bonus. Porušení
povinnosti podle bodu 1.6.2 cenového rozhodnutí se tedy stěžovateli nepodařilo prokázat, přesto
shledaly správní orgány, že se stěžovatel správního deliktu spočívajícího v porušení povinnosti
podle tohoto ustanovení dopustil. Městský soud pak nesprávně aproboval právní závěr správních
orgánů učiněný na základě nedostatečných skutkových zjištění.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského
soudu (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.) i obě správní rozhodnutí
[§110 odst. odst. 2 písm. a), §78 odst. 3 s. ř. s.]. Správní orgány jsou vázány právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí [§78 odst. 5 ve spojení
s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
[27] Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání; důvody pro jeho nařízení neshledal.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, (n)estanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch
jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.
[29] Stěžovatel byl ve výsledku procesně úspěšný. Procesně úspěšnému stěžovateli tak náleží
náhrada nákladů řízení o žalobě i nákladů řízení o kasační stížnosti. O nich musí rozhodnout
Nejvyšší správní soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[30] V řízení o žalobě vznikly stěžovateli náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši
3000 Kč a odměny jeho zástupce JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., advokáta. Odměna zástupce
za 5 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, 2 x písemné
vyjádření, účast na jednání) celkem částku 15 500 Kč [§1 odst. 1, §7, §9 odst. 4 písm. f), §11
odst. 1 písm. a) a d) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „vyhláška“)] a náhrada hotových výdajů činí 5 x 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky),
tj. 1500 Kč. Protože zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, jeho odměna
se podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky
17 000 Kč, tedy o 3570 Kč. Náhrada nákladů řízení o žalobě tak činí celkem 23 570 Kč.
[31] V řízení o kasační stížnosti vznikly stěžovateli náklady řízení zaplacením soudního
poplatku ve výši 5000 Kč a odměny jeho zástupce JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., advokáta.
Odměna zástupce činí za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) částku 3100 Kč
[§1 odst. 1, §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. a) a d), §12 odst. 4 vyhlášky]. Náhrada
hotových výdajů pak činí 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky). Protože zástupce stěžovatele je plátcem
daně z přidané hodnoty, jeho odměna se podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvyšuje o částku odpovídající
této dani, která činí 21 % z částky 3400 Kč, tedy o 714 Kč. Náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti tak činí celkem 9114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu