ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.425.2018:24
sp. zn. 2 As 425/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: S. U., zastoupená
Mgr. Veronikou Špornovou, advokátkou se sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1554/6, Praha 3,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2,
České Budějovice, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. KUJCK
78344/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 21. 11. 2018, č. j. 53 A 8/2018 - 90,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn á v á odkladný účinek.
II. Žalobkyni se uk l á dá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu
soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 53 A 8/2018 – 90, byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 6. 2018, č. j. KUJCK 78344/2018, kterým bylo podle §90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobkyně
a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, ze dne 5. 3. 2018,
č. j. MUCK 07168/2018/OŽÚ/Boř, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve smyslu
§62 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), ve výši 20 000 Kč, a to za spáchání přestupku,
kterého se dopustila tím, že v rozporu s ustanoveními živnostenského zákona neoznačila
povinnými údaji provozovnu na adrese L. 88, kde provozovala živnost s předmětem podnikání
„Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 - 3 živnostenského zákona“, jak bylo zjištěno
na místě pracovníky živnostenského úřadu dne 1. 2. 2017.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 20. 12. 2018
kasační stížnost, v níž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Předmětný návrh
stěžovatelka odůvodnila tak, že „konkrétní újma hrozící její osobě spočívá zejména v tom, že v návaznosti
na předchozí správní řízení a řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích byla zahájena navazující
správní a kontrolní řízení se stěžovatelkou. Správní orgány dříve souhlasily s tím, že nebudou postupovat v řízení,
dokud nenastane vykonatelnost rozhodnutí v dané věci. Nepřiznáním odkladného účinku by tak stěžovatelce
vznikla citelná újma.“
[3] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[4] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato být přiznáván
v menšině případů, nikoli zpravidla. Je pravda, že čistě jazykový výklad §73 odst. 2 s. ř. s.
by mohl svádět k závěru, že při posuzování, zda odkladný účinek přiznat, anebo nikoli,
se poměřuje pouze a jen vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání a újmy jiných osob.
V tomto smyslu by tedy i vcelku nepatrná újma žadatele mohla být důvodem přiznání
odkladného účinku, byl-li by újmy ostatních osob ještě mnohem „nepatrnější“. Takový
mechanický výklad by však opomíjel základní znak institutu odkladného účinku, a sice,
jak již bylo shora zmíněno, že jde o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními
soudy pravidlem. Měl-li by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo,
že žaloba, resp. kasační stížnost, odkladný účinek nemají. Pojímání odkladného účinku
jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí
být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje,
aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě,
že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno,
v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou
bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné,
avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě,
fungování, činnosti apod. (viz k tomu obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, bod 5).
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), jenž musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje.
[7] V nyní projednávaném případě však stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti pouze uvedla, že by jí vznikla „citelná újma“, přičemž tato „spočívá zejména v tom,
že v návaznosti na předchozí správní řízení a řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích s ní byla
zahájena navazující správní a kontrolní řízení“. V samotném zahájení správních či kontrolních řízení
nicméně nelze shledat vznik jakékoliv významné újmy pro stěžovatelku, mající za následek vážné
obtíže či významné poruchy v jejím životě a fungování. Ostatně i výši uložené pokuty
(20 000 Kč), ač je v tomto ohledu třeba zdůraznit, že stěžovatelka k tomuto v rámci návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nic neuvedla, nelze obecně považovat
za takovou, že by běžně způsobovala vážné poruchy v životě osob. Předmětný návrh
tak neobsahuje dostatečně podrobná a určitá tvrzení svědčící pro závěr, že stěžovatelce hrozí
významná újma ve smyslu shora učiněného výkladu, a to právě ve vazbě na výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka také nepředložila žádné doklady pro tato
svá tvrzení, a tudíž není ani zřejmé z jakých konkrétních okolností své závěry o citelné újmě
vyvozuje.
[8] Stěžovatelka tedy nesplnila základní podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, když v daném případě nebyla prokázána nutná intenzita újmy. Proto již nebylo třeba
zkoumat další podmínky, s nimiž by tato musela být naplněna kumulativně.
[9] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů návrhu stěžovatelky na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti nevyhověl.
[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
o kasační stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[11] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky č. 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soudnímu poplatku ve výši 1000 Kč.
[12] Soudní řád správní zavazuje soud k bezodkladnému rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku (§73 odst. 4 s. ř. s.), bez zbytečných průtahů spojených s předchozím
výběrem soudního poplatku. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku je tak součástí výroku rozhodnutí o tomto návrhu
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Nejvyšší
správní soud proto nevyzýval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ihned po podání
návrhu, nýbrž jí uložil, aby poplatek zaplatila současně s rozhodnutím o tomto návrhu.
[13] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na podání adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je: 1020442518.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 As 425/2018
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ