ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.74.2019:12
sp. zn. 2 As 74/2019 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: GOLDENBURG
EUROPA GBE, spol. s r. o., se sídlem Křenova 438/7, Praha 6, zastoupená Mgr. Zdeňkem
Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 10. 2018, č. j. 44416/18/5300-22441-701296, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2019, č. j. 10 Af 37/2018 – 106.
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti
v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného a v podání ze dne 23. 1. 2019 požádala
o osvobození od soudních poplatků, protože nedisponuje finančními prostředky a nemůže
si uhrazení soudního poplatku dovolit, jelikož její příjmy jsou nedostatečné. V důsledku několika
nezákonných zásahů orgánů veřejné moci je naprosto podnikatelsky paralyzována a právní
zastoupení je vedeno advokátní kanceláří na dluh. Orgány činné v trestním řízení odňaly
žalobkyni hmotné věci, a to investiční zlato určené k prodeji v České republice, z důvodu
podezření z trestného činu krácení daně. Žalobkyni nebyl přiznán nárok na nadměrný odpočet
daně z přidané hodnoty, což je pro ni likvidační ohledně výrobní a obchodní činnosti. Proto
nemá finanční prostředky na úhradu poplatků. Žalobkyně čelí exekučním řízením, neboť nebyla
schopna splácet podnikatelský úvěr a má nedoplatky na zdravotním pojištění. Informovala soud,
že je připravena doložit své příjmy obratem na formuláři. Městský soud vyzval žalobkyni
k doložení jejích poměrů, a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení přípisu s formulářem, k čemuž
došlo dne 30. 1. 2019 do datové schránky zástupce žalobkyně. V záhlaví označeným usnesením
(dále jen „napadené usnesení“) městský soud zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudního
poplatku a vyzval ji k jeho zaplacení, jelikož ke dni vydání napadeného usnesení žalobkyně
nedoložila své majetkové poměry.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního („s. ř. s.“).
[3] Stěžovatelka namítá, že městský soud obeslal s výzvou k doložení majetkových poměrů
pouze jejího zástupce, a nikoliv ji jakožto žadatelku o osvobození od soudního poplatku, ačkoli
požadavek na vyplnění formuláře k doložení majetkových poměrů je a priori určen stěžovatelce.
Městský soud stěžovatelku ani nevyrozuměl, že zástupci formulář doručil, a proto neměla
možnost nedoložení formuláře napravit. Městský soud žalobkyni nepoučil o následcích
nedoložení poměrů. Stěžovatelka dále namítá, že se městský soud nezabýval jejími tvrzeními,
která dle jejího názoru svědčí pro osvobození od soudních poplatků. Zejména se nevypořádal
s platební neschopností v důsledku zajištění zboží v trestním řízení a neuznáním nároku
na odpočet DPH.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[6] Jádrem námitek kasační stížnosti je otázka, komu má být doručena výzva k doložení
majetkových poměrů v případě, že je stěžovatelka v řízení zastoupena advokátem na základě plné
moci.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“ Účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků pouze
výjimečně, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 – 74,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS, dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí,
na www.nssoud.cz).
[9] Podle §42 odst. 2 s. ř. s. „má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje
se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.“
Je-li tedy účastník řízení zastoupen, písemnosti se doručují pouze zástupci a od tohoto okamžiku
se také odvíjejí jejich právní účinky. Jedině tehdy, má-li účastník řízení něco osobně vykonat,
doručuje se vedle zástupci též účastníkovi přímo. Požadavek na účastníka řízení, aby osobně něco
vykonal, obsahuje typicky předvolání dle §43 odst. 1 s. ř. s. (viz též závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 107/2008 - 100). Osobní výkon, který má
komentované ustanovení na mysli, v sobě musí obsahovat prvek nezastupitelnosti. Touto
otázkou se zabýval Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 8. 6. 2000,
sp. zn. 21 Cdo 1949/99, publ. pod č. 1/2001 Sb. NS, vyslovil, že úkony, které má účastník
v řízení osobně vykonat, se rozumí jen takové, kdy konkrétní jednání nemůže učinit nikdo jiný
než účastník samotný, tedy jde o tzv. jednání nezastupitelné, charakteristické svým osobním
prvkem, které se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná
od konkrétního účastníka řízení, nemůže takový úkon vykonat.
[10] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu doložení osobních, majetkových
a výdělkových poměrů žalobce k žádosti o osvobození od soudních poplatků není úkonem, který
by měl účastník řízení vykonat osobně. Je-li účastník zastoupen, příslušná výzva bude doručena
jen jeho zástupci (rozsudek ze dne 13. 12. 2007, č. j. 8 Afs 154/2006 - 77, rozsudek ze dne
12. 7. 2012, č. j. 1 As 80/2012 - 21, či rozsudek ze dne 27. 7. 2016, č. j. 6 As 121/2016 - 20).
Městský soud proto nepochybil, doručil-li výzvu k doložení majetkových poměrů zástupci,
nikoliv přímo stěžovatelce.
[11] Ani námitka stěžovatelky, že se městský soud nedostatečně zabýval tvrzeními, která již
uvedla ve své žádosti o osvobození, není důvodná. Povinnost doložit nedostatek prostředků
je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36
odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost ani prostřednictvím svého zástupce nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). Ačkoliv formulář „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ představuje toliko jeden z možných
prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník řízení má či nemá dostatečné prostředky,
a majetkové poměry účastníka řízení mohou být zjištěny i z jeho podání, jímž o osvobození
od soudních poplatků žádá (§36 odst. 3 s. ř. s.), případně jímž reaguje na výzvu k prokázání
majetkových poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008,
č. j. 4 Ads 90/2008 - 130), stěžovatelka v tomto případě ve svých podáních uvedla pouze obecná
neurčitá tvrzení o své situaci a blíže nespecifikovala, jakými finančními prostředky disponuje.
Tyto skutečnosti nevyplývají ani z obsahu žaloby a nelze je dovozovat z pouhého odkazu
na vedená exekuční řízení, zajištění zboží pro účely trestního řízení či na neuznání nároku
na nadměrný odpočet DPH. Městský soud tak správně dospěl k závěru, že žalobkyně svá tvrzení
o nepříznivé finanční situaci, která uplatnila v návrhu na osvobození od soudních poplatků, nijak
neprokázala.
[12] Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná, že po zamítnutí kasační stížnosti proti
usnesení městského soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku musí městský soud
po doručení rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatelku v souladu s §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku, určit
jí k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ji o následcích nezaplacení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 75/2008 - 77). Pokud stěžovatelka znovu požádá
o osvobození od soudních poplatků a svou žádost opře o nové, dříve neuplatněné skutečnosti,
bude krajský soud povinen znovu se její žádostí zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatelka
neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné
náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, a proto mu Nejvyšší správní soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu