ECLI:CZ:NSS:2019:2.AZS.217.2018:28
sp. zn. 2 Azs 217/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: I. H., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2016, č. j. MV-3929-3/SO-2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018,
č. j. 45 A 11/2016 - 79,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupce žalobce, advokáta JUDr. Petra Novotného.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 45 A 11/2016 - 79, Krajský soud v Praze (dále
jen „krajský soud“) zrušil rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2016, č. j. MV-3929-3/SO-2014 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo žalobci zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“),
ze dne 4. 9. 2013, č. j. OAM-37044-23/DP-2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě
dle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. b) a §56 odst. 1 písm. j) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č. j. 45 A 11/2016 – 49, rozhodnutí
žalované a jemu předcházející rozhodnutí ministerstva ze dne 4. 9. 2013 zrušil a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení. Soud rozhodnutí žalované považoval v části za nepřezkoumatelné,
jelikož se vůbec nevyjádřila k otázce, zda žalobce plnil účel pobytu podnikání, pokud vykonával
povinnosti plynoucí z postavení společníka. Krajský soud dále nesouhlasil se závěrem žalované,
že postavení žalobce v pozici jednatele bylo účelové. Jednotlivé pozice v obchodní společnosti
(společník, jednatel) podle soudu nelze striktně odlišovat a rozhodující bylo, zda žalobce reálně
ve prospěch společnosti vyvíjel soustavnou činnost zajišťující její podnikání. Přestože
ze správního spisu plyne, že žalobce nevedl obchodní jednání, na chodu společnosti se do určité
míry organizačně podílel (kontrola a vedení pracovníků na stavbách atd.). Žalovaná podle názoru
krajského soudu postavila své závěry na velmi úzkém pojetí jednatelství. Krajský soud měl za to,
že z celkového kontextu zjištěných skutečností nelze dovozovat, že žalobce neplnil účel
povoleného pobytu. Žalobce pobývá v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu
za účelem podnikání již od roku 2008 a povolení mu správní orgány dokonce již jednou
prodloužily. V těchto předešlých řízeních správní orgány detailněji nezkoumaly vztah mezi
žalobcem a společností. Aniž by se změnily skutkové okolnosti, dospěly správní orgány v případě
nynější žádosti žalobce o prodloužení dlouhodobého pobytu k opačnému závěru a žádost
zamítly. Ostatní žalobní námitky krajský soud za důvodné nepovažoval.
[3] Tento rozsudek Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2018,
č. j. 10 Azs 334/2017 - 38, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší správní soud předně dospěl k závěru, že ve smyslu zákona o pobytu cizinců
náleží pobytové oprávnění za účelem podnikání pouze členům statutárního orgánu obchodní
společnosti, nikoliv jejím společníkům, což odpovídá také smyslu institutu povolení
k dlouhodobému pobytu, které je nezbytně spojeno s osobní dlouhodobou přítomností na území
ČR. Výkon práv a povinností společníka spočívá zejména v účasti na valné hromadě společnosti,
která rozhoduje o zásadních záležitostech z hlediska fungování společnosti a stanoví dlouhodobé
cíle společnosti. Nejedná se však o každodenní rozhodovací činnost, která by vyžadovala
dlouhodobou osobní přítomnost cizince na území. Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasil
s názorem krajského soudu, že se žalovaná měla při posuzování žádosti o prodloužení
dlouhodobého pobytu zabývat také účastí žalobce v pozici společníka obchodní společnosti,
a konstatoval, že rozhodnutí žalované není z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
[5] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda žalobce skutečně vykonával činnost
jednatele společnosti, a plnil tak podnikatelský účel svého pobytu. Uzavřel, že skutečnosti
zmiňované žalobcem v průběhu správního řízení nesvědčí o tom, že by vykonával funkci
jednatele. Doložením pracovní smlouvy a potvrzení o výši příjmů ze zaměstnání žalobce
prokázal, že se společností má sjednán pracovní poměr na pozici dělník. Tomu také odpovídá
žalobcův popis náplně práce pro společnost. Pobyt za účelem podnikání nemůže sloužit cizinci,
jehož působení ve společnosti spočívá pouze ve výkonu závislé činnosti na základě pracovní
smlouvy. Jedná se o jiný účel pobytu na území - zaměstnání a podnikání není totéž. Na věci
nemůže nic změnit ani skutečnost, že v minulosti správní orgány žalobci již dlouhodobý pobyt
za účelem podnikání prodloužily. Navíc se v mezidobí, s účinností od 1. 1. 2011, změnila,
resp. zpřesnila, právní úprava pobytu za účelem podnikání v §46 odst. 7 zákona o pobytu
cizinců. Zákon o pobytu cizinců z povahy věci nezakládá cizinci nárok na to, aby bylo jeho
žádosti o prodloužení trvání povolení k dlouhodobému pobytu vždy vyhověno.
[6] Svým v pořadí druhým rozsudkem krajský soud, zavázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu, žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost, kterou napadl rozsudek v celém jeho rozsahu z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s.
[8] Stěžovatel má za prokázané, že ve společnosti reálně působí jako jednatel, nikoliv pouze
účelově, jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku
č. j. 10 Azs 334/2017 - 38. Skutečnost, že je žalobce u společnosti současně i v zaměstnaneckém
poměru, není v rozporu s účelem povolení k dlouhodobému pobytu.
[9] Správní orgány dále zcela ignorovaly skutečnost, že stěžovatel disponuje i živnostenským
oprávněním (od roku 2013), na jehož základě vykonává podnikatelskou činnost jako OSVČ.
Z tohoto důvodu stěžovatel žádal v roce 2014 o změnu účelu pobytu.
[10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přípustná.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. (k)asační stížnost je (…) nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako
důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[12] Stěžovatel nenamítá, že by se krajský soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu.
[13] Judikatura Nejvyššího správního soudu vykládá pravidlo, že kasační stížnost
je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí
bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, restriktivně v tom smyslu, že nepřípustné
je opakované posuzování právní otázky již jednou posouzené Nejvyšším správním soudem,
nezměnily-li se v mezidobí rozhodné skutkové okolnosti či relevantní právní úprava. Není
rozhodné, kdo podával první kasační stížnost a kdo druhou, podstatné je, zda má být posuzována
tatáž právní otázka (viz k tomu v podrobnostech usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, body
18 až 26).
[14] Rozhodné skutkové okolnosti se v nyní projednávaném případě změnit nemohly, neboť
jsou fixovány pravidlem, že krajský soud vychází při posuzování žalobou napadeného rozhodnutí
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu
(§75 odst. 1 s. ř. s.). I Nejvyšší správní soud tedy ve svém prvním rozsudku posuzoval věc tak,
že skutkový a právní stav byl pro účely jeho rozhodování fixován ke dni vydání žalobou
napadeného správního rozhodnutí. Tak tomu bylo i při vydání druhého rozsudku krajského
soudu a je i nyní v řízení o druhé kasační stížnosti. Změna skutkových okolností či rozhodného
právního rámce tedy nepřipadá v úvahu.
[15] Nejvyšší správní soud v prvním rozsudku řešil dvě právní otázky.
[16] V bodech 12 až 20 (oddíl III. A. Dlouhodobý pobyt za účelem podnikání v případech
společníků obchodních společností) řešil právní otázku, zda cizinec splní účel pobytu podnikání,
pokud vykonává činnosti související pouze s postavením společníka, a dospěl k závěru, že nikoli
a že ve věci stěžovatele bylo třeba, aby tento vykonával funkci statutárního orgánu právnické
osoby (společnosti s ručením omezeným).
[17] V bodech 21 až 31 (oddíl III. B. Faktický výkon funkce jednatele) řešil právní otázku,
zda stěžovatel fakticky vykonával funkci jednatele, a po rozboru rozhodných právních pravidel
i skutkových zjištění shledal, že žalovaná správně dospěla k závěru, že stěžovatel tuto funkci
nevykonával. Ztotožnil se s žalovanou, že nebyl dán důvod k prodloužení pobytu stěžovatele,
neboť se neprokázalo, že stěžovatel skutečně plnil účel, pro který mu bylo uděleno povolení
k pobytu. Je nutno zdůraznit, že Nejvyšší správní soud ve svém prvním rozhodnutí implicitně
shledal, že žalovaná dostatečně zjistila skutkový stav a své právní závěry přezkoumatelně
odůvodnila. Nejvyšší správní soud totiž rozhodnutí žalované podrobil věcnému přezkumu tím,
že právní závěry žalované na základě skutkových zjištění jí opatřených, k nimž nevyslovil výhrady,
konfrontoval s právními závěry krajského soudu, přičemž závěry krajského soudu shledal
nesouladnými se zákonem (viz k tomu usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 6. 2017,
č. j. 2 As 179/2016 – 66, bod 24; v samotném prvním rozsudku Nejvyššího správního soudu
k tomu viz zejm. body 28 a 30 a celkový rozbor rozhodných skutkových okolností
v oddíle III. B.). Z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší správní soud ve svém prvním rozsudku
závazně posoudil ve věci stěžovatele právní otázku, že stěžovatel fakticky nevykonával funkci
jednatele společnosti s ručením omezeným, u níž byl jako jeden z více jednatelů zapsán
v obchodním rejstříku. Tímto posouzením je Nejvyšší správní soud vázán i ve svém druhém
rozhodnutí a nemůže se od něho odchýlit.
[18] Obsahem kasační stížnosti je jediná stížní námitka, a sice že stěžovatel fakticky vykonával
funkci jednatele společnosti s ručením omezeným a že krajský soud nesprávně usoudil, že tomu
tak nebylo. Za této situace není uvedená stížní námitka přípustná, jelikož jejímu věcnému
projednání brání, že již dříve byla Nejvyšším správním soudem posouzena. Dodatečná
či detailnější skutková argumentace stěžovatele na tom nemůže nic změnit, neboť Nejvyšší
správní soud, jak již bylo výše zmíněno, ve svém prvním rozhodnutí považoval skutková zjištění
a právní argumenty žalovaného za dostatečné k tomu, aby mohl rozhodnou právní otázku
posoudit.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených úvah vyplývá, že kasační stížnost stěžovatele je nepřípustná. Jejímu
věcnému projednání brání §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., jelikož jediná v ní obsažená stížní námitka
se týká právní otázky, která byla již ve věci stěžovatele závazně posouzena Nejvyšším správním
soudem v jeho rozsudku ze dne 8. 3. 2018, č. j. 10 Azs 334/2017 – 38. Nejvyšší správní soud
proto nepřípustnou kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá (ve spojení s §120 s. ř. s.) o §60 odst. 3 větu
první, druhou alternativu s. ř. s., podle níž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
[21] O vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost rozhodl Nejvyšší správní
soud podle §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu