ECLI:CZ:NSS:2019:2.AZS.301.2019:33
sp. zn. 2 Azs 301/2019 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. Ch., zastoupený
JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č. j. OAM-263/LE-LE05-BA04-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2019, č. j. 60 Az 7/2019 - 61,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný zastavil svým rozhodnutím ze dne 8. 1. 2019, č. j. OAM-263/LE-LE05-BA04-
2018, řízení o žalobcově opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle §25 písm. i)
ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pro nepřípustnost.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“), který ji shledal nedůvodnou a zamítnul ji.
II. Návrh na odkladný účinek
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž zároveň požádal o přiznání odkladného účinku.
[4] Žádost stěžovatel odůvodnil hrozbou nutnosti návratu do země původu, v níž se obává
vážné újmy, a snahou o využití svých procesních práv a účast na řízení před Nejvyšším
správním soudem. Odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 2 Azs 131/2016 - 24, od nějž dle jeho názoru nebylo důvodu se odchylovat. Tvrdil,
že kvůli nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by byl nucen vycestovat do země
původu, což by pro něj znamenalo hrozbu bezprostřední a nenahraditelné újmy. Naopak přiznání
odkladného účinku by se nedotklo práv třetích osob a nebylo by v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Žalovaný ve vyjádření k žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že stěžovatel
neprokázal, že by jeho situace byla natolik výjimečná oproti ostatním žadatelům v obdobném
postavení, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Stěžovatelem uváděné důvody
pro přiznání odkladného účinku byly prezentovány pouze v obecné rovině a stěžovatel
neprokázal vznik natolik intenzivního následku, který by se dal kvalifikovat jako újma
dle §73 odst. 2 s. ř. s. Žalovaný proto navrhl, aby soud žádosti nevyhověl.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a dospěl k závěru, že nejsou
naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.
[7] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter:
soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy“ (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. prosince 2003, č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS).
[9] V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné
okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují
(např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32).
Konkrétně tvrdit a prokázat, že výkon správního rozhodnutí by pro něho znamenal nepoměrně
velkou újmu, je povinen stěžovatel (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel však v návrhu na přiznání odkladného účinku
konkrétní důvody netvrdil ani neprokázal. Za tvrzení a prokázání hrozící vážné újmy nelze
považovat pouze obecné poukázání na možnost vzniku újmy při případném návratu do země
původu a odkázání na usnesení č. j. 2 Azs 131/2016 - 24 (či na jiné rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu) s tím, že se v něm Nejvyšší správní soud zabýval obdobnou situací.
V citovaném rozhodnutí nadto Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu na přiznání
odkladného účinku stěžovatele, vůči kterému již bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění
a řízení o udělení mezinárodní ochrany představovalo překážku vykonání tohoto rozhodnutí.
V nyní projednávaném případě však stěžovatel nic takového ani netvrdil, ani nedoložil (například
přiložením rozhodnutí o správním vyhoštění). Nelze proto než uzavřít, že stěžovatel netvrdil,
a tím spíše neprokázal, že by nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti znamenalo
nepoměrně velkou újmu na jeho právech.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu