ECLI:CZ:NSS:2019:3.ADS.44.2019:9
sp. zn. 3 Ads 44/2019 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: A. G., zastoupená
Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/82639-915 a ze
dne 6. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/120029-915, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2018, č. j. 16 Ad 88/2017 - 149,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského
soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) dne 6. 2. 2019 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení v záhlaví označeného rozsudku tohoto soudu.
[2] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
„[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení,
běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. (…) Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“ Podle §106 odst. 4 s. ř. s. „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta
je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“
[3] Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že napadený rozsudek byl dne
28. 12. 2018 řádně doručen do datové schránky právního zástupce stěžovatelky (právní zástupce
byl stěžovatelce ustanoven na její žádost, a to usnesením vydaným krajským soudem dne
20. 10. 2017 pod č. j. 16 Ad 88/2017 – 97). Lhůta pro podání kasační stížnosti proto stěžovatelce
počala běžet dne 29. 12. 2018 a uplynula dnem 14. 1. 2019 (viz pravidla o počítání lhůt obsažená
v §40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Kasační stížnost datovanou dnem 28. 1. 2019 stěžovatelka zaslala dne
29. 1. 2019 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb ke Krajskému soudu v Plzni
(viz poštovní podací razítko na č. l. 169 soudního spisu), jakožto soudu, který napadený rozsudek
vydal, a doručena k tomuto soudu byla dne 30. 1. 2019 (viz podací razítko na kasační stížnosti).
[4] Krajský soud přitom v napadeném rozsudku stěžovatelku řádně poučil, že je ve věci
možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě a ke kterému soudu.
[5] S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud nemohl než uzavřít,
že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji v souladu
s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona jako opožděnou odmítl.
[6] O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě §60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona, dle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. února 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu