ECLI:CZ:NSS:2019:3.AFS.89.2018:54
sp. zn. 3 Afs 89/2018 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. P., zastoupený
Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 329, Uherské Hradiště, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2018, č. j. 29 Af 90/2015 –
158, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 7. 6. 2018, č. j. 29 Af 90/2015 – 158,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2015,
č. j. 22660/15/5200-10421-706486. Žalovaný výše specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí – dodatečný platební výměr – Finančního úřadu pro Zlínský kraj
(dále též „správce daně“) ze dne 8. 4. 2014, č. j. 772905/14/3301-24801-702877, kterým správce
daně žalobci doměřil daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši
645 195 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále ve výši 129 039 Kč.
[2] Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného účinku.
Ten odůvodnil tím, že se v předchozím řízení o žalobě před krajským soudem úspěšně domohl
přiznání jejího odkladného účinku (usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j. 29 Af 90/2015 – 130),
a proto žádá i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Je si vědom toho, že přiznání
odkladného účinku žalobě automaticky nezakládá nárok na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, ale má za to, že důvody uplatněné v řízení před krajským soudem nadále trvají. Na tyto
důvody, které rozebral v návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 27. 9. 2015 a v jeho
doplnění ze dne 1. 10. 2015, stěžovatel bez dalšího odkazuje.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu krajského soudu sp. zn. 29 Af 90/2015
následující skutečnosti. Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku v žalobě ze dne
17. 9. 2015. Odůvodnil to zejména tím, že výkon napadeného správního rozhodnutí
by představoval velmi výrazný zásah do jeho majetkových práv. Není schopen doměřenou daň
jednorázově zaplatit, výkon rozhodnutí by tak postihl veškerý jeho majetek, omezil jeho
podnikání a způsobil by mu neodčinitelnou újmu. Stěžovatel dále uvedl, že oproti minulosti
podniká po doměření příslušných částek již omezeně a jeho příjmy jsou podstatně nižší,
než jak tomu bylo v době, která je předmětem žaloby. Rovněž jeho obchodní společnost
APOL TRANS utlumila činnost, takže stěžovatel aktuálně nedisponuje prostředky na uhrazení
daně včetně příslušenství. Je ovšem majitelem určitého počtu nemovitostí, které lze využít
k zajištění pohledávky žalovaného, aniž by bylo nezbytné bezprostředně přistoupit k výkonu
rozhodnutí. Tomu odpovídá i okolnost, že Finanční úřad pro Zlínský kraj rozhodnutím ze dne
8. 9. 2015, č. j 1571118/15/3301-80541-707340, rozhodl o zřízení zástavního práva k zajištění
pohledávky na všech nemovitostech stěžovatele. Stěžovatel na důkaz svých tvrzení předložil
zmiňované rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj, dále výpisy z bankovních účtů
za měsíc srpen 2015, rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín ze dne 10. 11. 2014,
které se týkalo nedoplatku stěžovatele na pojistném a penále ve výši 265 571 Kč a které
stěžovateli povolilo placení doplatku na pojistném a penále ve splátkách, a nakonec výpis
hospodaření z daňové evidence ke dni 7. 9. 2015.
[5] Na výzvu krajského soudu doplnil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku žaloby
podáním ze dne 27. 9. 2015. V něm uvedl, že výše všech doměřených daní včetně příslušenství
představuje částku 2 657 696 Kč (kromě doměření daně z příjmu fyzických osob byla stěžovateli
za období roku 2011 a 1. čtvrtletí roku 2012 doměřena též daň z přidané hodnoty, žalobu proti
příslušnému rozhodnutí žalovaného v této souvislosti posuzoval krajský soud v řízení vedeném
pod sp. zn. 29 Af 88/2015 – pozn. soudu). Dále stěžovatel v tomto podání blíže popsal svou
majetkovou situaci. S odkazem na již doložené výpisy z účtu uvedl, že disponuje peněžními
prostředky ve výši cca 8 tis. Kč. Vlastní také movité věci v účetní hodnotě 147 tis. Kč, které jsou
již velmi opotřebené. Částku doměřené daně tedy nelze z těchto prostředků uhradit. Příjmy
má pouze z nákupu a prodeje štěrků a kameniva a z pronájmu (viz dále). Stěžovatel dále popsal,
že vlastní soubor nemovitých věcí, konkrétně areál sloužící k prodeji štěrků a kameniva
a k provozování kamionové dopravy. Tento areál má podle konzultace se soudním znalcem
hodnotu přibližně 49 mil. Kč. Stěžovatel předmětný areál pronajímá. V případě výkonu
rozhodnutí by se podstatně snížila prodejní cena tohoto areálu. Pokud by došlo k prodeji pouze
některých nemovitostí, byla by závažným způsobem narušena funkčnost areálu jako celku.
Stěžovatel uvedl, že tato hrozící újma je významná a výrazně by omezila jeho ekonomické
fungování. Protože došlo k uplatnění zajišťovacího prostředku v podobě zástavního práva
na nemovitostech stěžovatele, nehrozí ani žádná újma jiným osobám. Na podporu uvedených
tvrzení stěžovatel k podání přiložil sestavu movitého majetku ke dni 27. 9. 2015, soupis
nemovitých věcí a vybrané obraty osobních daňových účtů z daňového portálu.
[6] Stěžovatel poté návrh na přiznání odkladného účinku žaloby doplnil ještě podáním
ze dne 1. 10. 2015. V něm uvedl, že další újmu způsobenou výkonem napadeného rozhodnutí
spatřuje v tom, že prodejem areálu, případně jednotlivých nemovitostí, by nedošlo pouze
ke snížení hodnoty celého areálu, ale především k narušení ekonomického fungování stěžovatele.
Jak již stěžovatel uvedl dříve, disponuje pouze příjmy z pronájmu tohoto areálu a z prodeje štěrků
a kameniva uskutečňovaného v tomto areálu. Pokud by krajský soud odkladný účinek žalobě
nepřiznal a stěžovatel by nakonec byl v soudním řízení úspěšný, nebylo by již možné tuto újmu
zhojit.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud usnesením
č. j. 29 Af 90/2015 – 130, přiznal žalobě odkladný účinek, přičemž uvedl, že stěžovatel prokázal
existenci dostatečně závažné, aktuální a reálné újmy, která mu v souvislosti s výkonem
napadeného rozhodnutí hrozí. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel doloženými podklady
dokumentoval svoji aktuální ekonomickou situaci. Po jejím zhodnocení měl krajský soud za to,
že současné splnění peněžitých povinností uložených žalobci dodatečnými platovými výměry
ve spojení s rozhodnutími žalovaného, by mohlo nepochybně mít závažný dopad
na stěžovatelovo hospodaření, zejména na jeho cash flow. Celková doměřená částka není ve vztahu
k doloženým příjmům, výdajům a zůstatkům na bankovních účtech stěžovatele za rok 2015
pouhou nepoměrnou veličinou.
[8] Kasační stížnost zásadně nemá podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“) odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s lze přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti tedy odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné
případy.
[10] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58
(publ. Pod č. 3270/2015 Sb. NSS; všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz) splněny tři
materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vznik takto chápané újmy nadto musí být v příčinné
souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu.
[11] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno
k uplatněným tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení,
kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 – 50).
[12] Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje nenahraditelnou újmu. Pouze bez dalšího odkázal
na řízení před krajským soudem a na důvody, které uváděl v návrhu (a jeho doplnění) na přiznání
odkladného účinku žaloby. To samo o sobě vznik bezprostřední a vážné újmy na straně
stěžovatele neprokazuje.
[13] Za této situace Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Soud nepřehlédl, jaká tvrzení a důkazy stěžovatel předestřel v řízení před
krajským soudem (viz výše v odstavcích [4] až [6]), avšak v řízení o kasační stížnosti neuvedl
ani nedoložil nic konkrétního. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvody pro přiznání
odkladného účinku žaloby souvisely s celkovou majetkovou a ekonomickou situací stěžovatele
v roce 2015, tedy v době před více než třemi roky. To ostatně krajský soud v usnesení
č. j. 29 Af 90/2015 – 130, výslovně zmínil a při svém rozhodování přihlížel k řádně doložené
aktuální hospodářské situaci stěžovatele (viz i odstavec [7] výše).
[14] Stěžovatel ničím neosvědčil, že od roku 2015 u něj nedošlo k žádným změnám. Z logiky
věci vyplývá, že celkové majetkové a finanční poměry stěžovatele nemohou být po uplynutí tří let
zcela totožné. Ocenění movitého i nemovitého majetku, jehož výši stěžovatel doložil krajskému
soudu v září 2015, se v průběhu času mění (u movitých věcí dochází k jejich opotřebení, ceny
nemovitostí klesají či stoupají v závislosti na různých faktorech). Stěžovatel rovněž nikterak
nedoložil zůstatky na svých bankovních účtech, Nejvyšší správní soud nemůže vycházet ze stavu
za srpen 2015. Není dále zřejmé, zda stěžovatel aktuálně podniká, jakými disponuje příjmy, jaké
má dluhy, jaký je stav na jeho osobních daňových účtech či jaký vlastní majetek.
[15] Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační
stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností
zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná
a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012,
č. j. 8 As 65/2011 – 74). Tak tomu ovšem v posuzovaném případě nebylo.
[16] Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyla naplněna
již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat bezprostřední a vážnou újmu). Za této
situace není třeba zkoumat splnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného
účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[17] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nebyly naplněny požadavky §73 odst. 2 s. ř. s.,
ve spojení s §107 s. ř. s., a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[18] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jak rozhodne ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu