ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.108.2019:7
sp. zn. 3 As 108/2019 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Vrchnímu soudu v Olomouci, se sídlem Olomouc, Masarykova třída 609/1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2019,
č. j. 64 A 15/2019 – 4,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 29. 3. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 28. 11. 2018, č. j. 7 Co 41/2018 - 223.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) „[s]oudy ve správním
soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud
jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále
jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě „žalobu“ proti
rozhodnutí vrchního soudu vydanému v občanském soudním řízení. Soudní řád správní nicméně
nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí soudu (srov. výše citovaný
§4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti
veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako
„žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním
soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě
zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko
neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí
stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně
nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu