ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.130.2019:24
sp. zn. 3 As 130/2019 -24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného
JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem Náchod, Komenského 511, proti žalované
Etické komisi České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu,
se sídlem Praha 1, nábřeží Edvarda Beneše 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 10 A 10/2016 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Františku Kollmanovi se ne př i z ná v á
odměna za zastupování.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 10 A 10/2016 – 43, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2015, č. j. 19363/2015-EKO. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 262002053/11/2015-7542, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Naposledy uvedeným
rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu
proti komunismu.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatel omezil především na nástin svého pohledu
na politickou situaci a její dopady na svou osobu. Stěžovatel společně s podáním kasační stížnosti,
vědom si jejích zákonných nedostatků, požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a rovněž
o osvobození od soudních poplatků.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[4] Z citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s., je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího soudu
ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou
dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah
napadení rozhodnutí krajského (zde městského) soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené
nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými
v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s., a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.) je pak
Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu podává, že „[l]íčení
skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou
určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak
zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout
i pro náležitosti kasační stížnosti.
[5] K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zdejší soud
usnesením ze dne 5. 6. 2019, č. j. 3 As 130/2019 – 9, ustanovil stěžovateli zástupcem
JUDr. Františka Kollmana, advokáta se sídlem Náchod, Komenského 511 (výrok I.).
Protože předmětná (včasná) kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud současně vyzval stěžovatele, aby prostřednictvím
ustanoveného zástupce ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost o důvody, pro které rozsudek městského soudu napadá (výrok II.); stěžovatele
rovněž poučil o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
nedojde. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele do datové schránky dne 10. 6. 2019,
stěžovateli bylo doručeno dne 11. 6. 2019. Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy,
v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s., připadl na 11. 7. 2019.
[6] Dne 20. 6. 2019 obdržel Nejvyšší správní soud v reakci na předmětné usnesení žádost
ustanoveného zástupce stěžovatele o zrušení ustanovení, respektive o ustanovení jiného zástupce
z řad advokátů. Svou žádost odůvodnil zdravotním stavem, vysokým tlakem a dalšími neduhy, v důsledku
nichž již právní služby v podstatě neposkytuje. Stěžovatele zástupce předem informoval, že je nucen
ustanovení odmítnout. Nejvyšší správní soud nicméně usnesením ze dne 1. 7. 2019,
č. j. 3 As 130/2019 – 19, žádost zástupce stěžovatele o zrušení jeho ustanovení a ustanovení
nového zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl, jelikož JUDr. František Kollman nedoložil
existenci žádného zákonem předvídaného důvodu, pro který by mohlo být takové žádosti
vyhověno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2019 (zástupci bylo doručeno dne
9. 7. 2019).
[7] Jelikož ustanovení JUDr. Františka Kollmana zástupcem stěžovatele nebylo zrušeno,
a tedy nadále trvá, bylo povinností tohoto zástupce postupovat v souladu s usnesením ze dne
5. 6. 2019, č. j. 3 As 130/2019 – 9, tedy vyhovět výzvě k odstranění vad podání (dle výroku
II. citovaného usnesení). JUDr. František Kollman ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky
kasační stížnosti neodstranil. Podáním, doručeným tomuto soudu dne 24. 7. 2019, pouze požádal
o prodloužení lhůty „k podání kasační stížnosti“ o jeden měsíc. O této žádosti Nejvyšší správní soud
již pro její bezpředmětnost nerozhodoval, neboť prodloužit lze z povahy věci pouze lhůtu dosud
běžící; lhůta pro odstranění vad kasační stížnosti však v nyní posuzované věci marně uplynula
již dne 11. 7. 2019. Je tedy pojmově vyloučeno takové žádosti vyhovět.
[8] Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatele s rozsudkem
městského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat vytýkaná
nezákonnost soudního rozhodnutí, a jak má být o kasační stížnosti rozhodnuto (formulace
rozsudečného výroku). Nejvyšší správní soud proto na tuto kasační stížnost nahlíží jako
na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku čehož ji není možné
meritorně projednat.
[9] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[10] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[11] Jak bylo již uvedeno, Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce
z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§35 odst. 10 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Protože však v dané věci nebyly provedeny ustanoveným advokátem žádné úkony (v souladu
s výzvou nedoplnil kasační stížnost o důvody, pro které byl rozsudek městského soudu napaden,
ani nezformuloval podobu navrhovaného petitu), nenaplnil účel kvalifikovaného právního
zastoupení). Nebyly proto naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné
právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování v řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu