ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.224.2019:40
sp. zn. 3 As 224/2019 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Mgr. Ing. P. L.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Praha 5, Zborovská 11, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: RIM PROPERTY DEVELOPMENT, s.r.o., sídlem Praha 2,
Melounová 520/4, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Praha 1, Pařížská
204/21, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 43 A 95/2018 – 56, o návrhu osoby zúčastněné na řízení
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) brojí svou kasační stížností ze dne
14. 6. 2019 proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. 072694/2018/KUSK (dále jen „napadené
rozhodnutí“), a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl
jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební
úřad“) ze dne 29. 1. 2018, č. j. 6995/2018-MURI/OSÚ/00022, jímž byla stěžovateli povolena
změna stavby před dokončením týkající se stavby „5 dvojdomů “, na které vydal stavební úřad
stavební povolení dne 24. 10. 2008 pod spisovou značkou 1417s/25797/2008/Po, na pozemku
parc. č. 138/1, 138/3, 138/143 a 138/154 v k. ú. Říčany - Radošovice.
[2] Stěžovatel v rámci své kasační stížnosti současně požádal, aby jí zdejší soud ve smyslu
§107 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přiznal odkladný
účinek. Svou žádost odůvodnil tím, že případné zpochybnění platnosti stavebního povolení
mu může způsobit nenahraditelnou újmu. Nepřiznání odkladného účinku by pro stěžovatele
dle jeho tvrzení znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká jeho přiznáním může vzniknout
jiným osobám. Poznamenal, že přiznání odkladného účinku má význam i s ohledem na princip
právní jistoty, neboť pokud by žalovaný začal ve věci konat před vyřízením kasační stížnosti,
mohlo by být výsledkem rozhodnutí, které by bylo v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu (pozn. stěžovatel zjevnou chybou v psaní uvádí Nejvyšší soud).
[3] Žalobce se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil
přípisem ze dne 27. 6. 2019. Uvedl, že stěžovatel v návrhu nijak nespecifikuje, jaká konkrétní
újma mu hrozí, přičemž současně vyjádřil přesvědčení, že mu žádná bezprostřední nehrozí.
Žalobce dále zdůraznil, že mu není zřejmé, jak by nové projednání odvolání proti rozhodnutí
o změně stavby před dokončením mohlo způsobit stěžovateli škodu. Dokonce ani v případě,
že by žalovaný zrušil rozhodnutí o změně stavby před dokončením, by dle žalobce stěžovateli
bezprostředně žádná škoda nevznikla. V této souvislosti podotkl, že předmětné domy byly
v mezidobí stavebně dokončeny a zkolaudovány jím specifikovanými rozhodnutími stavebního
úřadu, kdy tedy na řízení o změně stavby před dokončením již nenavazuje žádná další stavební
činnost ani správní řízení, které by mohlo být zrušením rozhodnutí o změně stavby
před dokončením zpožděno. Stěžovateli dle žalobce hrozí pouze to, že stavební úřad ex offo zahájí
řízení o odstranění nepovolených změn stavby podle §129 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, v jehož
průběhu však může stěžovatel podle §129 odst. 2 téhož zákona požádat o dodatečné povolení
změny stavby před dokončením. Uvedená hypotetická možnost tedy nepředstavuje bezprostřední
riziko újmy. Žalobce se domnívá, že naopak na jeho straně existuje reálné riziko, že dalším
oddalováním zahájení řízení o odstranění nepovolených změn stavby nastane situace,
kdy s ohledem na značný časový odstup od kolaudace již nebude existovat vůle ke zjednání
nápravy. Z tohoto důvodu je žalobce přesvědčen, že v případě přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je riziko újmy na straně jeho a dalších osob výrazně vyšší než na straně
stěžovatele, u něhož je v případě nepřiznání odkladného účinku riziko pouze hypotetické,
v žádném případě bezprostřední. Žalobce konečně poukázal na veřejný zájem v podobě zájmu
na tom, aby nebyly zhotovovány a užívány stavby bez platného stavebního povolení, resp. stavby
v rozporu s územně plánovací dokumentací.
[4] Podle §107 s. ř. s. „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
„[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. „[p]řiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.“
[5] Ze shora citovaných ustanovení plyne, že v řízení o kasační stížnosti může Nejvyšší
správní soud přiznat kasační stížnosti odkladný účinek tehdy, pokud by výkon rozhodnutí,
případně jiné právní následky rozhodnutí, znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud však považuje za nezbytné primárně zdůraznit povahu napadeného
správního rozhodnutí, která je z hlediska možnosti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
klíčová. V projednávané věci bylo totiž v řízení před krajským soudem napadeno, a následně
zrušeno, rozhodnutí vydané podle §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů, jímž žalovaný shledal odvolání uplatněné žalobcem za nepřípustné, neboť
podle jeho názoru bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Podané odvolání
v takovémto případě nemá vůči rozhodnutí správního orgánu I. stupně suspenzívní účinky
a rozhodnutí o něm netvoří s rozhodnutím, jímž byla stěžovateli povolena shora specifikovaná
změna stavby před dokončením, jeden celek. V důsledku toho nemá zrušení napadeného
rozhodnutí krajským soudem vůči stěžovateli žádné bezprostřední účinky, protože ten nadále
disponuje pravomocným rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Současně nelze odhlédnout
od skutečnosti, že krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů, respektive z důvodu, že postrádá oporu ve spisovém materiálu,
aniž by přitom žalovaného zavázal jednat s žalobcem jako s účastníkem řízení. V souhrnu výše
uvedených skutečností proto platí, že jakékoliv rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného
účinku (ať již kladné nebo záporné), nemůže právní postavení stěžovatele v dané fázi řízení
nijak ovlivnit. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že výkon napadeného
rozsudku by pro stěžovatele nemohl znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s, ve spojení
s §107, větou poslední s. ř. s., a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 18. července 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu