ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.252.2019:13
sp. zn. 3 As 252/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. F. Š.,
proti žalované Vězeňské službě České republiky, se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 15 A
18/2019-26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalované. V žalobě
uvedl, že požádal Věznici Nové Sedlo dne 20. 6. 2018 o poskytnutí informací v oblasti stravování.
Žalovaná se svým přípisem snažila převést informační povinnost povinného subjektu
na nadřízený orgán, tj. Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, s čímž žalobce
nesouhlasil. Dne 13. 8. 2018 podal žalobce stížnost, žádné rozhodnutí o této stížnosti však
neobdržel. Proto se domáhal nápravy žalobou u městského soudu. Společně se žalobou žalobce
také požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Městský soud shora
označeným usnesením obě žádosti zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností.
Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V kasační stížnosti uvedl, že „[j]e ne vlastní vinou v tíživé sociální situaci a osobou se zdravotním
postižením. Nelze v právním státě trpět zlovůli v rozhodovací činnosti odpovědných soudců a účelově zabraňovat
soudní ochraně, navíc nadržováním žalované, otřásající důvěrou v nestrannost justice.“
[3] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti
procesnímu rozhodnutí krajského (zde městského) soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19;
všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Napadené usnesení
nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost tudíž kasační soud nepožadoval.
[4] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu
rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho
řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak je již výše
uvedeno. V projednávané věci tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem
nemusí být splněna. Nadto je v případě stěžovatele nutno konstatovat, že jde o osobu
s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie, jelikož dříve působil jako advokát, což bylo ověřeno z webových stránek
České advokátní komory.
[5] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají
se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[9] V dané věci se stěžovatel domáhal poskytnutí souboru informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace se týkaly mimo jiné kapacity
stravovacího provozu, stravovacích norem pro všechny druhy stravy včetně speciálních diet,
počtu civilních zaměstnanců a vězňů připravujících stravu, kontrol a stížností týkajících
se stravování, jakož i dodavatelů potravin. Požadované informace se přitom vztahovaly
k vězeňskému zařízení, v němž se stěžovatel nenacházel (a ani netvrdil, že by mu hrozilo
přemístění do takového zařízení). Svou žádost adresoval Věznici Nové Sedlo, sám se však
nacházel ve V.
[10] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti
neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho života.
Naopak, jde o spory zřejmě vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí. Nadto je i zdejšímu soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede
s žalovanou (respektive s různými vězeňskými zařízeními) množství sporů týkajících
se poskytování informací dle informačního zákona, které často pokračují před soudy.
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti
tak činit (a nejde-li o šikanózní jednání nebo jiné zneužití veřejných práv). Není však důvod,
aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních
poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám
s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám,
které nemají dostatek prostředků a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc
skutečně se dotýkající jejich životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné
soudní ochraně (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 10 As 88/2019-13).
Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Jelikož stěžovatel „kupí “ správní a soudní řízení
(například tím, že stále znovu napadá procesní rozhodnutí soudů či postup správních orgánů,
přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný názor
Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je žádoucí, aby vedl
soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012-11). Uvedené platí
tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie.
[11] Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními
předpisy, pokud stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
[12] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních
poplatků, nemohl být mu ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10 s. ř. s.).
V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov. například
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015-19).
[13] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení
o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
Pokud jde o žalovanou, v jejím případě nelze o procesní úspěšnosti vůbec hovořit,
neboť napadeným usnesením městského soudu nebylo o jejích právech rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu