ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.266.2019:15
sp. zn. 3 As 266/2019 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce:
Mgr. Bc. D. K., proti žalované: Masarykova univerzita, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí
617/9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7.
2019, č. j. 30 A 100/2019 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 29. 7. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena blanketní kasační stížnost
žalobce (dále jen „stěžovatel“), jíž jmenovaný brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“) ze dne 3. 7. 2019, č. j. 30 A 100/2019 – 7 (dále též „napadené
usnesení“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2019,
č. j. MU-IS/115907/2018/757758/RMU-22, jímž tato zamítla odvolání stěžovatele proti
rozhodnutí děkana Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity ze dne 17. 5. 2018,
sp. zn. MU-IS/43340/2018/676158/ESF/3879022, a dané rozhodnutí potvrdila. Posledně
uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o nepřijetí stěžovatele do studia.
[2] Stěžovatel ve své blanketní kasační stížnosti nejprve identifikoval napadené usnesení
s tím, že jej napadá z důvodu, jenž je obsažen v §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále zdůraznil, že svou kasační stížnost doplní
v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s., přičemž ve stejné lhůtě uhradí rovněž „správní “ (pozn. míněno
zřejmě soudní) poplatek. Kromě uvedení petitu na závěr své kasační stížnosti pak již stěžovatel
v rámci jejího obsahu poznamenal pouze to, že „[k]asační stížností napadené usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 03. 07. 2019, 30 A 100/2019-7, bylo stěžovateli doručeno (vhozením do schránky)
dne 11. 07. 2019 => poslední den (14-denní) lhůty pro podání kasační stížnosti připadá na den
25. 07. 2019 “.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, jíž však nepodal včas, ačkoliv byl v napadeném usnesení náležitě poučen o délce lhůty
k podání kasační stížnosti i o počátku jejího běhu.
[4] Z obsahu předloženého soudního spisu se podává, že napadené usnesení bylo
(nezastoupenému) stěžovateli doručeno vhozením do domovní schránky ve čtvrtek 11. 7. 2019
(viz č. l. 8 spisu krajského soudu). Uvedené datum potvrzuje též vyjádření samotného stěžovatele
zahrnuté v jeho kasační stížnosti (viz citace v bodě 2 tohoto usnesení), přičemž jmenovaný nadto
dále za účelem doložení předmětného data doručení přiložil ke své kasační stížnosti kopii obálky,
v níž mu bylo napadené usnesení zasláno, a na které je rovněž vyznačeno jako datum vložení
zásilky do schránky den 11. 7. 2019. Datum doručení napadeného usnesení stěžovateli
proto považuje Nejvyšší správní soud na nesporné. Z obsahu napadeného usnesení
potom plyne, že toto obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti; v souladu
s §106 odst. 2 a 4 věta před středníkem s. ř. s. je zde správně uvedeno, že proti tomuto usnesení
lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost, a že tato se podává u Nejvyššího
správního soudu.
[5] Podle §40 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[l]hůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí
o lhůtách stanovených podle hodin.“ Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[l]hůta určená podle
týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.“ Podle ustanovení
§40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta „zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak“. Podle §106 odst. 4, věta za středníkem
s. ř. s. je lhůta pro podání kasační stížnosti rovněž zachována, byla-li kasační stížnost podána
u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
[6] Bylo-li napadené usnesení stěžovateli doručeno ve čtvrtek 11. 7. 2019, počala lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti běžet v pátek dne 12. 7. 2019 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila
ve čtvrtek dne 25. 7. 2019 (§40 odst. 2 s. ř. s.); uvedený den – čtvrtek – se svým označením
shoduje s označením dne, který určuje počátek lhůty, jímž je den doručení napadeného usnesení
stěžovateli, tedy čtvrtek 11. 7. 2019. Určení dne 25. 7. 2019 za poslední den lhůty k podání
kasační stížnosti konečně plně konvenuje závěru, k němuž dospěl sám stěžovatel v rámci jejího
obsahu (viz citace v bodě 2 tohoto usnesení). Platí tak, že k zachování lhůty pro podání kasační
stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne 25. 7. 2019 byla kasační stížnost předána soudu, nebo
soudu zaslána prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, alternativně
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předána
orgánu, který má povinnost podání doručit. Z razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost
stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu doručena, však plyne, že tato byla předána k poštovní
přepravě dne 26. 7. 2019. Z výše uvedeného se tedy zcela jednoznačně podává, že kasační
stížnost je opožděná.
[7] S ohledem na shora řečené proto Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl kasační stížnost stěžovatele jako opožděně podanou.
[8] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., za použití
§120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí návrhu – zde kasační stížnosti – nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu