ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.308.2019:10
sp. zn. 3 As 308/2019 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti žalovanému
Krajskému soudu v O s t r a v ě, se sídlem Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2019, č. j. 25 A
159/2019 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 9. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. 6. 2019, č. j. 25 A 88/2019 – 4. Krajský soud tímto usnesením odmítl pro nedostatek
pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) návrh
stěžovatele na zrušení usnesení tohoto soudu ze dne 26. 3. 2019 č. j. 25 A 43/2019 – 5.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě „žalobu“ proti
rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem v jiné věci. Soudní
řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí správního
soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího
obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo
„způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této
skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský
soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní
„nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu