ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.313.2017:36
sp. zn. 3 As 313/2017 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ing. L. V.,
zastoupeného Mgr. Václavem Čechtickým, advokátem se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 613, proti
žalované České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se sídlem
Praha 2, Sokolská 1498/15, zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem Praha 1,
Štěpánská 39, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
13. 9. 2017, č. j. 9 Ad 4/2015 - 63,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 Ad 4/2015-63,
se z r ušuj e .
II. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2014, č. R1406-12, se od m ít á
a věc se po st up uj e k vyřízení žalované.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím představenstva žalované ze dne 21. 11. 2013, č. R1305-4, žalovaná,
s odkazem na ustanovení §11 odst. 2 písm. c) zákona č. 360/2002 Sb., o výkonu povolání
autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných
ve výstavbě (dále jen „zákon č. 360/2002 Sb.“) pozastavila autorizaci žalobce udělenou
mu pro obor „Pozemní stavby“ do doby přezkoušení jeho odborné způsobilosti. Přípisem ze dne
13. 10. 2014 podal žalobce „podnět ke zrušení rozhodnutí o pozastavení autorizace“; přípisem ze dne
30. 10. 2014 dále upřesnil, že uvedený podnět má být chápán jako žádost o obnovu řízení
ve smyslu §100 a násl. správního řádu. Rozhodnutím představenstva žalované ze dne
20. 11. 2014, č. R1406-12, žalovaná „obnovu řízení“ ve věci pozastavení autorizace žalobce
„nepřipustila“, neboť žádost byla podána po uplynutí subjektivní lhůty 3 měsíců a obsahuje
též pouze skutečnosti, které byly žalobci známy již v době vydání rozhodnutí ze dne 21. 11. 2013.
[2] Proti rozhodnutí představenstva žalované o „nepřipuštění obnovy řízení“ brojil žalobce správní
žalobou u Městského soudu v Praze. Ten žalobu, v intencích včas uplatněných žalobních
námitek, projednal, přičemž odmítl argumentaci žalobce založenou na porušení ustanovení
§3 a §37 odst. 3 správního řádu v předcházejícím správním řízení jako nedůvodnou Rozsudkem
ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 Ad 4/2015 - 63, proto žalobu zamítl.
[3] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá
o důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti polemizuje se závěrem městského soudu, že žalovaná neporušila
§37 odst. 3 správního řádu a vytýká mu, že se odmítl zabývat dalšími (konkrétními)
skutečnostmi, které odůvodňují podanou žádost o obnovu řízení. Dále stěžovatel zopakoval
své výhrady k procesnímu postupu žalované v řízení o pozastavení autorizace; dodal, že nebyl
poučen ani o právu podat proti rozhodnutí o pozastavení autorizace žalobu.
[4] Žalovaná se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry městského soudu
a navrhla, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
[5] Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal napadený rozsudek, přičemž
v procesním postupu městského soudu shledal pochybení, k nimž musí ve smyslu ustanovení
§109 odst. 4 větě za středníkem přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Přezkum rozhodnutí krajského (zde městského) soudu v řízení o kasační stížnosti
je ovládán zásadou dispoziční. Nejvyšší správní soud je tedy vázán rozsahem kasační stížnosti
(§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) i jejími důvody (§109 odst. 4 věta před středníkem
s. ř. s.). Pokud jde o důvody kasační stížnosti, shora uvedená zásada je prolomena v případech,
kdy kasační soud zjistí existenci skutečností uvedených v §109 odst. 4 větě za středníkem s. ř. s.;
ty musí při svém rozhodování zohlednit bez ohledu na to, zda je na ně kasační stížností
poukazováno. Mezi takové důvody patří i zmatečnost předcházejícího soudního řízení
[§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívá zmatečnost
řízení mimo jiné v tom, že chyběly podmínky řízení. Právě o takový případ se jedná i v nyní
projednávané věci.
[7] V ustanovení §5 s. ř. s. je zakotvena zásada, podle které se lze ve správním soudnictví
domáhat ochrany veřejných subjektivních práv (§2 s. ř. s.) jen po vyčerpání řádných opravných
prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
[8] Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity soudní ochrany, vycházející z obecné
premisy, dle které je soudní ochrana ve správním soudnictví prostředkem ultima ratio,
tzn. že může nastoupit teprve poté, co selhaly všechny standardní prostředky obrany proti
nezákonnému postupu správních orgánů, nabízejí-li se v procesních předpisech správního práva.
Smyslem §5 s. ř. s. je tedy zamezit intervencím správního soudu v případech, kdy příslušný
správní orgán ještě neměl možnost sám zvážit důvodnost vznesených výhrad a případně vytýkaný
stav napravit. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) je tato
zásada vyjádřena v ustanovení §68 písm. a) s. ř. s., dle kterého je žaloba nepřípustná nevyčerpal-li
žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže
rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
[9] V nyní posuzované věci stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí představenstva žalované,
jímž „nebyla připuštěna“ obnova řízení ve věci pozastavení autorizace stěžovatele. Materiálně vzato
se tedy jedná o rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá ve smyslu §100 odst. 6 in fine
správního řádu.
[10] Rozhodnutí o pozastavení autorizace autorizované osobě bylo představenstvem žalované
vydáno na základě zákonného zmocnění vyjádřeného v ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona
č. 360/2002 Sb. Kromě založení této pravomoci a určení věcné příslušnosti konkrétního orgánu
žalované – jejího představenstva [viz §26 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, se kterým plně
koresponduje i §6 odst. 1 písm. n) Organizačního řádu žalované, vydaného na základě zmocnění
zakotveného v §30 odst. 1 zákona] zákon č. 360/2002 Sb., neobsahuje žádná další procesní
ustanovení, podle kterých má být takové řízení vedeno (na rozdíl od řízení disciplinárního – srov.
část čtvrtou zákona). Jelikož není pochyb o tom, že zmiňované rozhodování orgánu
profesní samosprávy je výkonem zákonem svěřené působnosti v oblasti veřejné správy
(viz §1 odst. 1 správního řádu), uplatní se na procesní postup v tomto řízení
§180 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že tam, kde se podle dosavadních právních
předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém
rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé. Je tedy
evidentní, že v řízení o pozastavení autorizace autorizované osobě muselo být v nezbytném
rozsahu postupováno podle části druhé správního řádu. Konsekventně pak platí, že uvedené
dopadá i na řízení o obnově takového řízení (jakkoli je v této fázi pouze posuzováno splnění
procesních podmínek pro „znovuotevření“ původního řízení, nelze jej oddělit od předmětu
předchozího řízení).
[11] Za této situace se i v nyní posuzované věci musí uplatnit ustanovení §100 odst. 6 in fine
správního řádu, podle kterého se rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, oznamuje pouze
žadateli; ten proti němu může podat odvolání. Jelikož rozhodování dle §11 odst. 2 písm. d) zákona
č. 360/2002 Sb. není rozhodováním ve věci „trestního obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.), nemusí být
ve smyslu čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 této Úmluvy zajištěn proti takovému rozhodnutí
opravný prostředek; pokud by tedy zákon č. 360/2002 Sb. výslovně odvolání proti předmětnému
rozhodnutí vylučoval, požadavek vyplývající z ustanovení §180 odst. 1 by se na tento případ
neuplatnil, neboť by to nebylo nezbytné (ostatně i správní řád počítá s tím, že proti některým
rozhodnutím opravné prostředky přípustné nejsou). Jak však bylo již uvedeno výše, zákon
č. 360/2002 Sb. k této otázce mlčí a lze tak uzavřít, že odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o povolení obnovy řízení je v daném případě přípustné. Pouze pro úplnost lze dodat,
že zákon č. 360/2002 Sb. určuje i funkčně příslušný orgán, který může rozhodnutí vydaná
představenstvem žalované přezkoumat [viz §25 odst. 4 písm. f)].
[12] Žalobou napadené rozhodnutí žalované však v rozporu s výše uvedenými závěry obsahuje
poučení, že „[t]oto rozhodnutí představenstva ČKAIT je konečné, řádný opravný prostředek není “ . Veden
nesprávným poučením o opravných prostředcích, podal stěžovatel proti rozhodnutí žalované
nikoli odvolání, ale žalobu k městskému soudu. Na situaci, kdy žalobce napadne rozhodnutí
správního orgánu žalobou proto, že jej byl správním orgánem uveden v omyl nesprávným
poučením o nepřípustnosti opravného prostředku, pamatuje §46 odst. 5 s. ř. s. , podle kterého
podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho
rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení
opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný
prostředek byl podán včas.
[13] Lze tedy shrnout, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalované, aniž by se domáhal
jeho přezkoumání cestou řádného opravného prostředku (odvolání) ve správním řízení podle
§100 odst. 6 in fine správního řádu. Takový postup je v rozporu s výše vyloženým principem
subsidiarity soudní ochrany a žaloba proto byla podle §68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel takto postupoval v důsledku nesprávného poučení o nemožnosti podat
opravný prostředek, byly v řízení před městským soudem naplněny podmínky pro postup podle
§46 odst. 5 s. ř. s., tj. odmítnutí žaloby a její postoupení příslušnému správnímu orgánu jakožto
odvolání.
[14] Jestliže městský soud za shora uvedené situace věc meritorně projednal a žalobu zamítl,
bylo jím vedené řízení zmatečné pro nedostatek podmínek řízení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto za použití §109 odst. 4 věty za středníkem s. ř. s. napadený rozsudek
podle §110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s. výrokem I. zrušil. Jelikož podmínky
pro postoupení věci žalované byly dány již v řízení před městským soudem, Nejvyšší správní
soud nevrací věc městskému soudu k dalšímu řízení, nýbrž sám výrokem II. rozhodl o odmítnutí
žaloby a postoupení věci žalované (§110 odst. 1 věta první za středníkem ve spojení
s §46 odst. 5 s. ř. s.).
[15] Ustanovení §46 odst. 5 in fine s. ř. s., podle kterého byla-li žaloba podána včas u soudu,
byla lhůta zachována též pro opravný prostředek u správního orgánu, je nutno vykládat
tak, že jde o lhůtu k podání návrhu u soudu (byť šlo o návrh nepřípustný), nikoli o lhůtu
k podání opravného prostředku ve správním řízení (viz též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 5. 2004, č. j. 7 A 25/2001-59, a rozsudek tohoto soudu ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 4 Ads 19/2013-38). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno dne
5. 12. 2014, byla žaloba odeslaná městskému soudu dne 2. 2. 2015 podána v zákonem stanovené
lhůtě dle §72 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná (respektive její funkčně příslušný orgán) je proto povinna
podání stěžovatele ze dne 2. 2. 2015 posoudit jako včas podané odvolání proti rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o obnovu řízení ve věci pozastavení autorizace stěžovatele.
[16] Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí městského soudu bylo zrušeno a žaloba byla
odmítnuta, rozhodoval Nejvyšší správní soud o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech
řízení před městským soudem (§110 odst. 3 s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá
o §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže žaloba byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu