ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.316.2019:53
sp. zn. 3 As 316/2019 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. V.,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 13. 8. 2019, č.
j. 39 A 3/2019 – 47,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se za mí t á .
II. Návrh žalobce na přerušení řízení o kasační stížnosti se za mí t á .
III. Kasační stížnost se o d mí t á.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2018, č. j. 49/2018-510-RK/5 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), ministr dopravy zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy
ze dne 12. 6. 2018, č. j. 127/2018-910-IPK/15, kterým byla povolena stavba „Silnice I/68 Třanovice
– Nebory“ v rozsahu čtyř stavebních objektů, v řízení vedeném podle zákona č. 416/2009 Sb.,
o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických
komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] V rámci žaloby proti napadenému rozhodnutí žalobce požádal o částečné osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 15. 1. 2019,
č. j. 39 A 3/2019 – 21, krajský soud žalobcovu žádost zamítl pro zjevnou bezúspěšnost jeho
žalobního žádání. Toto usnesení bylo následně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 5. 2019, č. j. 9 As 27/2019 – 52, ke kasační stížnosti žalobce zrušeno, neboť zdejší soud
shledal, že závěr o zjevné bezúspěšnosti byl předčasný. Krajský soud poté usnesením ze dne
13. 8. 2019, č. j. 39 A 3/2019 – 47 (dále jen „napadené usnesení“), obě žádosti žalobce opětovně
zamítl.
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 18. 9. 2019
blanketní kasační stížnost. Spolu s ní požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů. Jako přílohu kasační stížnost stěžovatel podal zprávu psycholožky
Mgr. M. Ch. ze dne 16. 9. 2019, uvádějící, že stěžovatel „není zatím schopen se plnohodnotně účastnit na
řízeních “ spolu s doporučením klidového režimu. Výrokem I. usnesení ze dne 2. 10. 2019, č. j. 3
As 316/2019 – 15, Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce
zamítl, neboť shledal, že není naplněn požadavek §35 odst. 10 soudního řádu správního, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve smyslu nezbytnosti ustanovení zástupce
k zajištění ochrany práv stěžovatele. O žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, a to s ohledem na závěry usnesení jeho rozšířeného senátu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, podle kterých není podání kasační stížnosti vzhledem
k předmětu nyní vedeného řízení spojeno s poplatkovou povinností. Nejvyšší správní soud
výrokem II. usnesení č. j. 3 As 316/2019 – 15 stěžovatele dále vyzval k odstranění nedostatků
jeho kasační stížnosti, a to ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení.
[4] Dne 23. 10. 2019 doručil stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu podání, směřující
do všech řízení, ve kterých vystupuje. V něm nejprve poukázal na své vyčerpání v důsledku
řízení, které vede na ochranu svých práv. Dále mj. uvedl doporučení psycholožky upřednostnit
dočasně před „papírováním“ jiné zásadní věci a poznamenal, že mívá různé stavy, kdy má pocit,
že se bude moci s písemnostmi seznamovat již za několik dní, nebo naopak až za několik týdnů.
Na podporu svých tvrzení stěžovatel přiložil zprávu psycholožky Mgr. M. Ch. ze dne 9. 10. 2019,
která opětovně uvádí, že stěžovatel „stále není schopen se plnohodnotně účastnit na řízeních “ a
doporučuje ozdravný pobyt, popřípadě klidový režim s minimálním stresovým zatížením.
V návaznosti na řečené stěžovatel poznamenal, že „od cca 15. 06. 2019 “ nebyl schopen řádně
přebírat písemnosti a seznamovat se s nimi, a že „nenastaly účinky doručení těchto písemností, snad až na
několik málo“. Pro zmíněné důvody stěžovatel následně navrhl přerušení „každého probíhajícího
řízení “, prodloužení „každé lhůty“, obnovu „každého řízení, které bylo ukončeno po 15. 04. 2019 “,
stejně jako rozhodnout o neúčinnosti „každého doručení od 15. 06. 2019 “. Dále opětovně požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž dodal, že
taktéž nebude moci před svým zotavením vyplňovat formuláře, neboť teprve poté bude schopen
seznat finanční možnosti a finanční stav. Závěrem svého podání stěžovatel popsal okolnosti,
respektive způsoby, jakým dle jeho názoru působí stát újmu na zdraví, majetku i životě jeho a
jeho rodiny. Své podání uzavřel konstatováním, že skutečnost, že je schopen k soudu podat
písemnosti o větším počtu stran neznamená, že je schopen dodat dokument o menším počtu
stran, jako např. vyplněný formulář, neboť posílané texty byly z velké části sestaveny již před
časem a nyní jsou jen zasílány jako relevantní k situaci.
[5] Dne 18. 11. 2019 učinil stěžovatel k Nejvyššímu správnímu soudu další podání, ve kterém
mu sdělil, že se „doslechl “, že byl zdejším soudem v projednávané věci vyzván k úkonu.
V této souvislosti poznamenal, že ačkoliv se jeho zdravotní stav lepší, žádá o prodloužení lhůty
k provedení úkonu, neboť mu jeho zdravotní stav „zatím stále zcela neumožňuje náležitě
jednat “. Zdůraznil, že jej v příštím týdnu čeká kontrola, přičemž očekává pozitivní zprávy,
tj. že mu již nebude předepsán režim, který by vylučoval jeho účast ve věci.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zaobíral opětovnou žádostí stěžovatele o ustanovení
právního zástupce z řad advokátů. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatel oproti situaci,
za níž zdejší soud výrokem I. usnesení č. j. 3 As 316/2019 – 15 zamítl jeho první žádost,
nepřednesl Nejvyššímu správnímu soudu žádné nové skutečnosti, které by dokládaly důvodnost
jeho nové žádosti, a kterými by se zdejší soud při rozhodování o jeho první žádosti již nezabýval.
S ohledem na řečené proto Nejvyšší správní soud opětovnou žádost stěžovatele o ustanovení
zástupce zamítl. Z logiky věci potom nadále platí skutečnost uvedená zdejším soudem
již v citovaném usnesení č. j. 3 As 316/2019 – 15, totiž že podání kasační stížnosti není
v projednávané věci spojeno s poplatkovou povinností. Ani v tomto případě proto zdejší soud
o opětovné žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.
[7] V souladu s usnesením č. j. 3 As 316/2019 – 15 považuje Nejvyšší správní soud
za nezbytné dále zdůraznit, že předmět nyní vedeného řízení o kasační stížnosti není složitý.
Stěžovatel rozporuje závěr krajského soudu, že jím poskytnuté údaje na podporu jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků v řízení před krajským soudem jsou nedostatečné a neúplné,
respektive důsledky, které krajský soud z tohoto prvotního závěru vyvodil ve vztahu k žádosti
jmenovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů. Jinými slovy, nyní projednávaná kasační
stížnost nebrojí proti konečnému rozhodnutí krajského soudu ve věci, ale toliko vůči jeho
úkonům učiněným v rámci probíhajícího řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení
a jeho řádného průběhu. Tomu pak odpovídá náročnost doplnění takovéto „procesní “ kasační
stížnosti, k němuž byl stěžovatel výrokem II. usnesení č. j. 3 As 316/2019 – 15 zdejším soudem
vyzván.
[8] Nejvyšší správní soud nikterak nezlehčuje otázku možného (psychického) vyčerpání
stěžovatele, na kterou tento ve shora rekapitulovaných podáních zdejšímu soudu poukazuje.
Toliko na podkladě v zásadě obecných zpráv jeho psycholožky doporučujících klidový režim
a hovořících o neschopnosti stěžovatele „plnohodnotně “ se účastnit soudních řízení, však
neshledal, že by stěžovatel, s ohledem na shora zmíněnou nekomplikovanost předmětu nyní
vedeného řízení, nebyl schopen vyhovět výzvě k doplnění své blanketní kasační stížnosti. Je tomu
tak i proto, že vzhledem k zásadní jednoduchosti předmětu řízení lze k doplnění poskytnutou
lhůtu jednoho měsíce hodnotit jako představující více než dostatečný časový prostor k provedení
tohoto úkonu, a tedy nevyvíjející na stěžovatele významnější tlak. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud neshledal rovněž důvod k prodloužení lhůty pro doplnění kasační stížnosti.
[9] Dále lze poukázat na skutečnost, že tvrdí-li stěžovatel, že od 15. 6. 2019 nebyl schopen
přebírat písemnosti a seznamovat se s nimi, potom nelze odhlédnout od toho, že nyní
projednávanou kasační stížnost podal dne 18. 9. 2019, a to proti usnesení krajského soudu ze dne
13. 8. 2019. Je tedy zřejmé, že minimálně některé z písemnosti i po jím uváděném datu přebíral,
seznamoval se s nimi a činil ve spojení s nimi úkony. V této souvislosti lze doplnit,
že přesvědčivost jeho tvrzení dílčí měrou umenšuje i jeho vyjádření, že v důsledku zmíněného
neměly nastat účinky doručení písemností doručených po uvedeném datu 15. 6. 2019
„snad až na několik málo“. Není přitom zřejmé, které účinky doručení, respektive u kterých
konkrétních písemností, měly dle stěžovatele nastat, a proč právě tyto účinky a písemnosti,
zatímco jiné účinky doručení u jiných písemností nastat dle jeho názoru neměly.
[10] Pro uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud neshledal důvody zabývat se obecným
návrhem stěžovatele na prohlášení neúčinnosti „každého doručení od 15. 06. 2019 “. Z hlediska
zbývajících návrhů stěžovatele Nejvyšší správní soud podotýká, že přirozeně i v jejich
případě mu přísluší o nich rozhodovat pouze ve vztahu k nyní vedenému řízení. S ohledem
na shora uvedené závěry, a to předně ohledně nekomplikovanosti předmětu nyní vedeného řízení
a tomu odpovídající náročnosti, kterou klade na stěžovatele, přitom neshledal, že by stěžovatel
ve svých písemnostech adresovaných zdejšímu soudu uvedl relevantní skutečnosti, které
by zakládaly důvodnost jeho návrhu na přerušení řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
proto i tento návrh zamítl. Konečně návrh stěžovatele na obnovu „každého řízení, které bylo
ukončeno po 15. 04. 2019 “, považuje zdejší soud s ohledem na předmět nyní vedeného řízení
a obsah napadeného usnesení za irelevantní, a proto o něm nerozhodoval.
[11] Na základě všech shora učiněných závěrů Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel byl
výrokem II. usnesení č. j. 3 As 316/2019 – 15 účinně vyzván k odstranění nedostatků jeho
kasační stížnosti, spočívajících v absenci důvodů stížnosti, vymezení rozsahu, v němž napadá
usnesení krajského soudu označené v záhlaví tohoto usnesení, a formulace petitu kasační
stížnosti. K tomu mu byla poskytnuta lhůta 1 měsíce od doručení tohoto usnesení, k němuž
došlo dne 17. 10. 2019 (viz doručenka na č. l. 16 spisu zdejšího soudu). Lhůta k odstranění
vad kasační stížnosti proto začala plynout dne 18. 10. 2019 a marně uplynula v pondělí
dne 18. 11. 2019 (viz §40 odst. 1, 2 a 3 s. ř. s.). Stěžovatel nicméně usnesením
č. j. 3 As 316/2019 – 15 vytýkané vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil.
[12] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
[13] Podle §106 odst. 3 s. ř. s. „[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění
podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit
její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc.“
[14] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
[15] Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti doplněním důvodů
stížnosti, uvedením petitu a vymezením rozsahu, v němž napadá usnesení Krajského soudu
Ostravě, přičemž byl současně poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní.
Navzdory této výzvě a náležitému poučení vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
neodstranil. Chybějící důvody kasační stížnosti přitom brání v pokračování v řízení
o kasační stížnosti, neboť v něm je Nejvyšší správní soud těmito důvody vázán
(srov. §109 odst. 4, část věty před středníkem s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[16] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě
§60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož přiměřeně platí,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu