ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.332.2017:30
sp. zn. 3 As 332/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: AEZZ a. s., se sídlem
Praha 6, U Vorlíků 367/3, zastoupený JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem Praha 4,
Kudeříkové 1103/11a, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10,
Vršovická 65, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
5. 10. 2017, č. j. 6 A 125/2011 – 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Správy Krkonošského národního parku (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. KRNAP 03573/2006, byl žalobce uznán vinným ze spáchání několika
správních deliktů ve smyslu stanovení §88 odst. 2 písm. j) a n) zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody
a krajiny“), spočívajících v pořádání hromadné kulturní veřejné akce – in concreto koncertu hudební
skupiny MIG 21 a Borůvkového country bálu – na území národního parku bez souhlasu
orgánu ochrany přírody, dále v použití tzv. „Střední cesty“ vedoucí na horský hotel Luční bouda,
která však není místní ani účelovou komunikací, v použití tzv. „Koňské cesty“ pro transport
účastníků kulturních akcí a taktéž v používání tzv. „Staré cesty“, ačkoli k tomu nedisponoval
patřičným povolením. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000
Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, o němž
žalovaný, z důvodu zrušujících rozsudků Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
rozhodoval celkem třikrát. Naposledy tak učinil rozhodnutím ze dne 28. 3. 2011,
č. j. 227/550/11-Záb, 17349/ENV/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým změnil
rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že se žalobci ukládá pokuta 50.000 Kč za správní
delikt, spočívající v pořádání shora uvedených kulturních akcí, zatímco pokuty za používání
tzv. „Koňské cesty“ a „Staré = Střední cesty“ zrušil. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou;
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, č. j. 6 A 125/2011 – 99
(dále též jen „napadený rozsudek“), byla žaloba zamítnuta.
[2] Městský soud se v napadeném rozsudku po rozsáhlé rekapitulaci dosavadního průběhu
řízení, včetně nařízeného jednání po vrácení věci rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2017, č. j. 3 As 132/2016 – 24, zabýval spornou otázkou absence specifikace podílu
jednotlivých akcí (koncert MIG 21 a Borůvkový country bál) na uložené pokutě v napadeném
rozhodnutí. Městský soud dospěl k závěru, že rozlišení podílu jednotlivých akcí na výši pokuty
v daném případě nebylo nutné, jelikož pořádání obou akcí je třeba považovat za pokračování
v deliktním jednání ve smyslu trestního zákona. Dle názoru městského soudu bylo dostatečně
prokázáno, že se v obou případech jednalo o veřejně přístupné akce. Pořádání akcí bylo přitom
spojeno podobným způsobem provedení, jelikož obě akce byly určeny pro veřejnost (nikoliv
pouze pro hosty ubytované na Luční boudě), akce se konaly v blízké časové souvislosti, byly
pořádány stejným subjektem (žalobcem), a jejich cílem bylo využití objektu tak, aby jej navštívil
co možná největší počet lidí. Ke konání těchto akcí došlo bez potřebného souhlasu příslušného
orgánu.
[3] K žalobní námitce prekluze práva na uložení pokuty městský soud odkázal na příslušnou
část odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný vypočetl, že z prekluzivní lhůty 3 let
(§88 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny) bylo vzhledem k předcházejícím soudním
řízením zkonzumováno cca 13 měsíců (konkrétně 410 dní).
[4] Pokud jde o ostatní žalobní námitky, městský soud připomněl, že tyto jím byly
vypořádány jako nedůvodné již v rozsudku ze dne 14. 4. 2015, č. j. 6 A 125/2011 – 37, a nebyly
shledány důvodnými ani rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016,
č. j. 3 As 115/2015 – 26).
[5] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
odkazující na důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve podrobně opakuje dosavadní průběh řízení, teprve
poté namítá důvody nezákonnosti rozsudku městského soudu. Konkrétně stěžovatel poukazuje
na rozpornost tvrzení městského soudu „s pokynem Nejvyššího správního soudu“, že povaha
jednotlivých akcí je bez vlivu na rozdělení pokuty a její výši (odkaz na str. 7 napadeného
rozsudku). Dále dle stěžovatele soud nesprávně právně vyhodnotil předmětné kulturní akce jako
hromadné ve smyslu §16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny (stěžovatel zároveň
poukazuje na změnu právního výkladu daného ustanovení ústředním správním úřadem).
Opakovaně také zdůrazňuje, že rozhodné akce nebyly akcemi hromadnými, byly pořádány
na místě vyhrazeném, konaly se mimo území KRNAP a chráněná krajinná oblast jimi nebyla
poškozena ani ohrožena. Koncert i bál se konaly ve vnitřním prostoru hotelu (na místě k tomu
určeném) a počet hostů byl omezen kapacitou hotelu (nebyl tedy neurčitý, byl podmíněn
zakoupením vstupenky). Mimo jiné označení večerního programu pro hotelové hosty
jako „hromadná akce“ považuje stěžovatel za účelové, neboť při slavnostním znovuotevření Luční
boudy za účasti hostů, včetně zástupců Správy KRNAP, se konal totožný večerní program
jako v případě postihovaných skutků.
[7] Stěžovatel rovněž opakovaně upozorňuje na stanovisko KRNAP ze dne 25. 6. 2008,
podle něhož je možno Luční boudu považovat za hotelové zařízení vyhrazené pro konání
hromadných akcí v souladu s §16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny, v důsledku
čehož nebylo jeho povinností žádat o příslušná povolení.
[8] Dále stěžovatel namítá, že městský soud popřel zcela odlišnou povahu obou akcí;
na koncert hudební skupiny MIG 21 byly (ve zcela omezené míře) prodávány vstupenky, zatímco
Borůvkový bál byl ryze soukromou akcí, jejímž účelem bylo upozornit na skutečnost,
že pracovníci KRNAP byli zadrženi při prodeji nelegálně česaných a zabavených borůvek.
Dle stěžovatele tedy městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda předmětné kulturní
akce naplňují (za využití analogie s trestním právem) znaky pokračování ve správním deliktu.
Stěžovatel je proto přesvědčen, že bylo povinností správního orgánu případnou pokutu rozdělit
na dvě akce a odpovídajícím způsobem odůvodnit.
[9] Stěžovatel taktéž namítá, že postupem žalovaného bylo narušeno jeho legitimní
očekávání, neboť KRNAP hromadné akce konající se uvnitř hotelových zařízení standardně
nesankcionuje. Nynějším postupem tak byla porušena ustálená praxe správního orgánu.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti trvá na tom, že se v obou případech
jednalo o hromadné kulturní akce, které byly realizovány na území KRNAP, jeho I. zóny.
Ve zbytku se žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu.
[11] Na vyjádření žalovaného reagoval stěžovatel replikou, v níž vyjádřil nesouhlas s tvrzením
žalovaného stran charakteru předmětných akcí, a to z důvodů vyložených již v kasační stížnosti.
[12] Vzhledem k tomu, že nyní projednávaná kasační stížnost je v dané věci již v pořadí třetí
(všechny podané stejným stěžovatelem), zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve její přípustností
z hlediska §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., dle něhož je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí,
je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu. K interpretaci uvedeného ustanovení se vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05 (dostupný z http://nalus.usoud.cz), v němž uvedl, že smyslem a účelem
citovaného ustanovení je „to, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát
svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud
tímto právním názorem řídil.“ V intencích tohoto právního názoru judikatura Ústavního soudu
a Nejvyššího správního soudu dovodila, že kasační stížnost je nutno považovat za přípustnou
mj. tehdy, pokud Nejvyšší správní soud vytkl v původním rozsudku prvoinstančnímu soudu
procesní pochybení, nepřezkoumatelnost nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně
pokud se ve zrušujícím rozsudku závazně nevyjádřil ke všem sporným otázkám. Odmítnutí
kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu
a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného
senátu tohoto soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 – 165, dostupné na www.nssoud.cz).
Jiné, než shora uvedené, stížnostní důvody opakované kasační stížnosti nemohou být tedy
meritorně projednány.
[13] Na základě výše uvedeného lze tedy konstatovat, že kasační námitky (1) stran výkladu
termínu „veřejné hromadné akce“ ve smyslu §16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny,
(2) vztahující se k aplikaci stanoviska KRNAP ze dne 25. 6. 2008 a (3) porušení legitimního
očekávání, pokud jde o ustálenou praxi správního orgánu ve vztahu k obdobným akcím konaným
uvnitř hotelových zařízení, nejsou ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. přípustné.
Zdejší soud se totiž předmětnými otázkami již zabýval v řízení o první kasační stížnosti
stěžovatele a v rozsudku ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 As 115/2015 – 26, k nim vyslovil svůj právní
názor.
[14] Na druhou stranu, kasační námitka rozporující vyhodnocení obou akcí jako pokračujícího
správního deliktu, a s tím související způsob odůvodnění výše uložené pokuty, je v kontextu výše
uvedeného přípustná, neboť závěry městského soudu o této otázce shledal Nejvyšší správní soud
v předcházejícím (v pořadí druhém) rozsudku (ze dne 26. 4. 2017, č. j. 3 As 132/2016-24)
za nepřezkoumatelné a rozsudek městského soudu (mimo jiné i) z uvedeného důvodu zrušil.
K této otázce se tedy kasační soud dosud autoritativně nevyjádřil.
[15] Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadený rozsudek pouze v rozsahu jediné
přípustné námitky uvedené v předchozím bodě. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Stěžovatel za to, že jeho jednotlivá dílčí jednání, spočívající v pořádání předmětných akcí
(koncert hudební skupiny MIG 21 a Borůvkový country bál), nelze považovat za pokračování
ve správním deliktu (a je tedy nutno v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřit podíl obou
akcí na uložené pokutě); rozporuje totiž závěr městského soudu o podobném charakteru obou
pořádaných akcí, coby pojmovém znaku pokračujícího deliktu. Dle názoru stěžovatele měly
uvedené akce naopak odlišnou povahu, jelikož koncert skupiny MIG 21 byl akcí veřejnou
(byť v omezené míře) a naproti tomu v případě Borůvkového country bálu šlo o akci ryze
soukromou. Jediným potenciálním pojítkem obou akcí je dle názoru stěžovatele jejich bližší
časová souvislost.
[18] V kontextu uvedené kasační námitky, směřující k eliminaci jednoho ze znaků
pokračujícího správního deliktu, je však Nejvyšší správní soud nucen zdůraznit skutečnost,
že povaha jednotlivých akcí již byla ze strany zdejšího soudu posouzena v (prvním) rozsudku
ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 As 115/2015 – 26, a to ve vztahu k aplikaci ustanovení
§16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož porušení je předpokladem
pro uplatnění odpovědnosti za správní delikt dle §88 odst. 2 písm. n) téhož zákona. V uvedeném
rozsudku Nejvyšší správní soud, ve shodě s městským soudem, odkázal na závěry plynoucí
z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 11. 2012, č. j. 9 As 129/2011 – 92, v němž definoval,
v čem spočívají „veřejné hromadné akce“ a z jakých skutkových okolností lze na tento typ akcí
usuzovat. Uvedl, že „[z] pohledu jazykového výkladu je třeba na tento pojem nahlížet tak, že v případě veřejné
hromadné akce se bude jednat o akci přístupnou široké veřejnosti, které se bude účastnit větší počet
osob (…) S ohledem na výklad teleologický a logický je nutno pojem veřejné hromadné akce ve smyslu
§16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny posuzovat rovněž se zřetelem na povahu národních
parků, které jsou územími jedinečnými v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají
přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají
mimořádný vědecký a výchovný význam. Nelze pak opomenout ani to, že veškeré využití národních parků musí
být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli
sledovanými jejich vyhlášením (§15 téhož zákona). S ohledem na dané je pak při posuzování povahy každé
jednotlivé akce nutno přihlédnout nejen k povaze místa, v němž je akce pořádána, ale rovněž ke konkrétním
okolnostem pořádané akce, jejich průběhu, charakteru a organizaci akce.“ Nejvyšší správní soud poté
uzavřel, že městský soud nepochybil, pokud citovaný právní názor následoval a v pořádání
koncertu hudební skupiny MIG 21 a Borůvkového country bálu shledal „veřejnou hromadnou akce“.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že předmětné akce měly shodný charakter, v důsledku čehož nelze
než uzavřít, že sporný znak pokračujícího správního deliktu byl naplněn.
[19] Závěrem Nejvyšší správní soud toliko uvádí, že nepřehlédl rovněž úvodní kasační
námitku stěžovatele, jíž poukazuje na údajnou rozpornost tvrzení městského soudu (vyjádřeného
na str. 7 napadeného rozsudku) s názorem Nejvyššího správního soudu, že povaha jednotlivých
akcí je bez vlivu na rozdělení pokuty a její výši. Zde je však nutno uvést na pravou míru,
že (mimo nesprávnost tohoto tvrzení) je str. 7 napadeného rozsudku pouhou rekapitulací
původního rozsudku městského soudu, který byl posléze zdejším soudem zrušen.
[20] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou,
za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. jí zamítl.
[21] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
Pokud jde o procesně úspěšného účastníka - žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno,
že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto
v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu