ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.343.2019:28
sp. zn. 3 As 343/2019 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. A., zastoupený
Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2019, č. j. 63 Az 42/2019 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2019,
č. j. 63 Az 42/2019 – 19, se odmítá.
II. Výroky I. a II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2019,
č. j. 63 Az 42/2019 – 19, se zrušují a v ě c se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2019,
č. j. OAM-077/DS-PR-P12-2019. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že státem příslušným
k přijetí žalobce zpět podle §18 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou
bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Rumunsko. Dále žalovaný rozhodl,
že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je v souladu s §10a odst. 1 písm. b) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“),
ve vztahu k České republice nepřípustná a řízení o ní se podle §25 písm. i) zákona o azylu
zastavuje.
[2] Žalobce v žalobě požádal krajský soud o ustanovení zástupce z řad advokátů,
neboť je bez finančních prostředků, neumí česky, nevyzná se v českém právu, a není
proto schopen bránit svá práva a zajistit si právní pomoc advokáta. Konkrétně požadoval
ustanovení Mgr. Ladislava Bárty, advokáta se sídlem Purkyňova 6, Ostrava. Tento advokát
se totiž cizineckým a azylovým právem zabývá, poskytuje bezplatné právní poradenství v zařízení
pro zajištění cizinců a s případem žalobce již byl seznámen.
[3] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 24. 9. 2019, č. j. 63 Az 42/2019 – 19, ustanovil
zástupkyní žalobce pro řízení o žalobě Organizaci pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem
Kovářská 939/4, Praha 9 (dále jen „OPU“). Výrokem II. tohoto usnesení krajský soud zamítl
návrh žalobce na ustanovení Mgr. Ladislava Bárty, advokáta, a výrokem III. žalobce vyzval
k doplnění žaloby ve lhůtě 1 dne od doručení napadeného usnesení. Krajský soud konstatoval,
že u žalobce jsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Připomněl
však, že na ustanovení konkrétního zástupce neexistuje právní nárok, při posuzování každého
případu je třeba přihlédnout ke všem okolnostem, které soudní řízení provází. V projednávaném
případě považoval za hospodárnější ustanovit žalobci uvedenou zástupkyni, která je právnickou
osobou poskytující právní pomoc uprchlíkům a cizincům a která nadto obdržela dotaci
z veřejných prostředků na úhradu finančních nákladů spojených s poskytováním právních služeb
v zařízeních pro zajištění cizinců. Krajský soud uzavřel, že ustanovená zástupkyně je schopna
dostatečným způsobem hájit práva žalobce.
[4] Toto usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
a to z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 8. 2019, č. j. 4 As 149/2019 – 19, který se týká prakticky stejné skutkové i právní otázky, jako
je předmětem sporu v nyní projednávané věci. I tehdy bylo kasační stížností napadeno usnesení
stejného krajského soudu, jímž soud zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce Mgr. Ladislava
Bárty, a namísto toho mu ustanovil zástupkyní pro řízení o žalobě OPU. Nejvyšší správní soud
pak rozsudkem č. j. 4 As 149/2019 – 19, toto usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení. Z tohoto rozsudku stěžovatel v kasační stížnosti rozsáhle cituje.
[6] Z citace judikátu vyplývá, že krajský soud svůj postup odůvodnil identickými
argumenty jako v nynější věci (viz odst. [3] shora). Kasační soud k tomu uvedl, že pokud krajský
soud dospěl k závěru, že v případě žalobce jsou dány předpoklady pro ustanovení zástupce, byl
povinen mu zástupce ustanovit. Kromě toho krajskému soudu vytkl, že neuvedl žádné důvody,
které by bránily ustanovení Mgr. Ladislava Bárty. Nakonec kasační soud dodal, že „[s]kutečnost,
že stát bude případně muset platit odměnu resp. hotové výdaje ustanoveného zástupce, nemůže být důvodem
převažujícím nad zájmen stěžovatele na zastoupení konkrétním zástupcem, jestliže je jeho návrh podložen
rozumnými a věcnými důvody.“
[7] Stěžovatel je přesvědčen, že závěry výše uvedeného judikátu plně dopadají
na projednávaný případ. Proto navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je podána osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.).
[9] Co se týče podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení stěžovatele advokátem,
kasační soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS (všechna odkazovaná rozhodnutí
tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Ze zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu
plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem
obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
se neuplatní v případech, pokud kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí
učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného
průběhu. Napadené usnesení, kterým krajský soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení
konkrétního zástupce pro řízení o žalobě a pro toto řízení mu ustanovil jiného zástupce,
než jím požadovaného, je nepochybně takovým procesním rozhodnutím. V řízení o této kasační
stížnosti tak nemusí být naplněna podmínka spočívající v povinném zastoupení stěžovatele
advokátem.
[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výroku III. napadeného usnesení krajského soudu
(viz odst. [3] tohoto rozsudku) není přípustná, neboť se v tomto rozsahu jedná toliko
o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (srovnej
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, či usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 - 47, č. 973/2006 Sb. NSS).
Na základě shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v části směřující
proti výroku III. napadeného usnesení krajského soudu odmítl jako nepřípustnou
dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení §120 s. ř. s. Ve zbylém rozsahu shledal kasační stížnost
přípustnou.
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal výroky I. a II. napadeného usnesení v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[12] Po posouzení kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je v projednatelném rozsahu důvodná.
[13] K otázkám, které jsou nastoleny v tomto řízení, se Nejvyšší správní soud opakovaně
vyjádřil (například ve výše uvedeném rozsudku č. j. 4 As 149/2019 - 19, dále pak v rozsudcích
ze dne 1. 10. 2014, č. j. 1 As 104/2014 - 26, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 As 330/2017 - 19).
Od závěrů z nich vyjádřených nemá Nejvyšší správní soud důvod se odchylovat ani nyní.
[14] V projednávaném případě je sporné, zda byl krajský soud při rozhodování o ustanovení
zástupce povinen přihlédnout k návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce
Mgr. Ladislava Bárty, advokáta.
[15] V rozsudku č. j. 4 As 149/2019 – 19, na který stěžovatel trefně poukázal, kasační soud
uvedl, že „[p]odle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, je namístě vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce především tehdy,
bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými hledisky, které
je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení navrhne
konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně
oprávněné. Platí tedy, že pokud účastník řízení navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li
soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak je namístě zpravidla takovému návrhu
vyhovět. Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být především okolnosti,
které svou povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů,
které účastník uvedl ve svém návrhu.“
[16] Krajský soud však v souladu s výše uvedeným judikátem nepostupoval. Uvedl
toliko to, že stěžovateli navrhovaného zástupce neustanovil z důvodu zájmu na zachování
hospodárnosti a účelnosti řízení. Takové odůvodnění není dostatečné. Nejvyššímu správnímu
soudu předně není zřejmé, v čem by úspora státu spočívala, jestliže krajský soud vycházel z toho,
že náklady na ustanovení advokáta jsou hrazeny z prostředků státu a činnost organizace
je financována z veřejných prostředků, tedy zřejmě rovněž z prostředků státu (srovnej
již zmiňovaný rozsudek č. j. 5 As 330/2017 – 19). Navíc zájem státu na zbavení se povinnosti
platit odměnu ustanovenému zástupci nemůže být důvodem převažujícím nad zájmen stěžovatele
na zastoupení konkrétním zástupcem, jestliže je jeho návrh podložen rozumnými a věcnými
důvody (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 149/2019 – 19).
[17] Stěžovatel takové důvody, pro které žádá ustanovení konkrétního zástupce, uvedl.
Požadoval ustanovení Mgr. Ladislav Bárty s ohledem na to, že tento zástupce se zabývá
cizineckým a azylovým právem, poskytuje bezplatné právní poradenství v zařízení pro zajištění
cizinců a s případem stěžovatele již byl seznámen. Krajský soud se však těmito tvrzeními
nezabýval a zamítl žádost stěžovatele o ustanovení tohoto zástupce toliko s odkazem na zájem
na zachování hospodárnosti a účelnosti řízení. Takové odůvodnění samo o sobě neobstojí.
[18] Nad rámec výše uvedeného kasační soud dodává, že v této věci nebyly splněny
ani podmínky pro to, aby mohla být zástupkyní stěžovatele ustanovena OPU, jelikož k takovému
postupu nedala krajskému soudu souhlas. Podle §29 odst. 4 občanského soudního řádu,
ve spojení s §64 s. ř. s. lze totiž jinou osobu než advokáta jmenovat opatrovníkem, jen pokud
s tím souhlasí. To pravidlo lze podpůrně aplikovat i při ustanovování zástupce účastníku řízení.
[19] Dospěje-li soud k názoru, že existují důvody, proč zástupcem účastníka řízení ustanovit
nikoli advokáta či jinou osobu poskytující specializované právní poradenství (§35 odst. 2 s. ř. s.),
je povinen předem zjistit, zda osoba ustanovovaná zástupcem se svým ustanovením souhlasí.
To platí také v případech, kdy má být zástupcem ustanovena právnická osoba uvedená
v §35 odst. 5 s. ř. s. (jakou je OPU), a to již z toho důvodu, že tato osoba nemá právo
na odměnu za zastupování, nýbrž jen právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (k tomu
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008 – 79).
V opačném případě by mohlo dojít k porušení ústavně zakotveného zákazu nucených prací
a služeb, neboť znakem nucené práce je to, že je vymáhána pod pohrůžkou jakéhokoli
trestu a osoba se k ní nenabídla dobrovolně (nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 1/12, dostupný z https://nalus.usoud.cz).
[20] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené výroky I. a II. napadeného usnesení
krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným kasačním
soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Při nezměněné skutkové situaci bude třeba
uvažovat o ustanovení jiného zástupce stěžovateli, než je OPU. Pokud krajský soud shledá,
že stěžovateli nelze ustanovit zástupcem Mgr. Ladislava Bártu, je povinen takové důvody uvést.
Takové důvody však musí převážit nad těmi, pro které stěžovatel požadoval tohoto konkrétního
zástupce.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 10. prosince 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu