ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.358.2019:12
sp. zn. 3 As 358/2019 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 5 A 125/2019 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 24. 10. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) směřující proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze,
jímž byla pro nedostatek pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 6. 6. 2019, č. j. 14 A 25/2019 – 8.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
„žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem v jiné
věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí
jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují
o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání
stěžovatele učiněné u městského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto
podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby městský
soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího
odložil. Rozhodl-li městský soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. října 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu