ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.372.2019:16
sp. zn. 3 As 372/2019 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Městskému soudu v Praze, se sídlem Praha 2, Spálená 2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2019, č. j. 8 A 92/2019-
31,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 4. 11. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla
odmítnuta jeho správní žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 30. 4. 2019, č. j. 15 Co 535/2018, pro nedostatek pravomoci soudu podle
§46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze „správní ž al o bu “ proti
rozhodnutí městského soudu vydanému v civilním řízení ve věci žádosti jednoho z účastníků
o osvobození od soudních poplatků. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní
žalobou napadeno jiné, než správní rozhodnutí, tím méně pak rozhodnutí jiného (obecného)
soudu [srov. §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], s výjimkou případů, kdy soud sám rozhoduje v postavení
správního orgánu při výkonu veřejné správy. O takové rozhodnutí však v projednávané věci
nejde, a především sám stěžovatel ani netvrdil, že by se o rozhodnutí v oblasti veřejné správy
jednalo. Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu označeno jako „správní
ž al o ba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním
soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „ z pů s o bi lé “ řízení o žalobě
zahájit. Bylo proto vhodnější, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko
neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li však městský soud z důvodu procesní
jistoty o odmítnutí stěžovatelovy „ž al o by“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní
„ n ads tan dar d “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[3] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „ ž al o by“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[4] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu