ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.9.2019:8
sp. zn. 3 As 9/2019 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábř. 34, Ostrava, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2018, č. j. 65 A 95/2018 - 27, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2018, č. j. 64 A 41/2018 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 1. 2019 kasační stížnost žalobce (dále
jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla výrokem
I. odmítnuta jeho žaloba a výrokem II. rozhodnuto o nákladech řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
„[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem
moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Žalobou napadeným usnesením odmítl krajský soud žalobu proti soudnímu rozhodnutí
vydanému týmž soudem v občanském soudním řízení. Z citovaných ustanovení vyplývá,
že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou vůbec napadeno rozhodnutí soudu
(srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu
označeno jako „správní žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu
o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé“
řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti
stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud
o odmítnutí této „žaloby“ usnesením, poskytl tím stěžovateli určitý procesní nadstandard,
který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „správní žaloby“ vůbec nejednalo)
a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. ledna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu