ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.132.2019:15
sp. zn. 3 Azs 132/2019 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: T. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2019,
č. j. 63 Az 39/2018 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Blanketní kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 4. 2019
se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského
soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“).
[2] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
„[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení,
běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. (…) Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“
[3] Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu krajského soudu zjistil, že napadený
rozsudek byl stěžovatelce řádně doručen dne 29. 3. 2019, a to do vlastních rukou prostřednictvím
poskytovatele poštovních služeb. Lhůta pro podání kasační stížnosti proto stěžovatelce počala
běžet dne 30. 3. 2019 a uplynula dne 12. 4. 2019 (viz pravidla o počítání lhůt obsažená
v §40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Podaná kasační stížnost je však datována až dnem 15. 4. 2019, přičemž
tentýž den byla stěžovatelkou zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb zdejšímu
soudu (viz poštovní podací razítko na č. l. 6 soudního spisu), kterému byla doručena dne
16. 4. 2019 (viz podací razítko na kasační stížnosti).
[4] Krajský soud přitom v napadeném rozsudku stěžovatelku řádně poučil, že je ve věci
možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě a ke kterému soudu.
[5] S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud nemohl než uzavřít,
že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji v souladu
s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, jako opožděnou odmítl.
[6] O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě §60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona, dle nichž přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. května 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu