ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.155.2018:31
sp. zn. 3 Azs 155/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce:
A. A., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 5. 2018, č. j. OAM-895/ZA-ZA11-ZA17-2017, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2018,
č. j. 60 Az 53/2018 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2018.
Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle §12 - §14b zákona
č 325/1999 Sb., o azylu.
[2] V žalobě namítal žalobce především nesprávné posouzení podmínek udělení
humanitárního azylu a doplňkové ochrany. Při posouzení věci vycházel krajský soud
z následujícího skutkového stavu. Žalobce pochází z jižní části Pásma Gazy, je bez státní
příslušnosti, palestinské národnosti, vyznáním sunitský muslim. Je rozvedený,
má nezletilou dceru, občanku České republiky. Ve vlasti se politicky neangažoval, v roce 1999
si vyřídil v Tel Avivu české turistické vízum a odjel do České republiky s vidinou,
že zde bude studovat a pracovat. V roce 2000 zde požádal poprvé o azyl. Žalobce má trestní
minulost, v České republice se dopustil podvodů se zlatem a fakturami, za což byl odsouzen
k sedmiletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po jeho odpykání měl problémy
s legalizací svého pobytu.
[3] Podle svého tvrzení byl žalobce hnutím Hamás odsouzen k smrti, neboť byl obviněn
ze spolupráce s Mossadem a také kvůli tomu, že je špionem hnutí Fatah. V důsledku toho
byl nejprve zbit, poté se dostal do přestřelky, v níž jednoho z členů hnutí Hamás zranil.
Tím se dostal do sporu i s jeho rodinou, proto se až do odjezdu z Pásma Gazy skrýval.
Jeho vlastní rodina však žije v Pásmu, problémy s Hamásem nemá,
je s nimi v telefonickém kontaktu. O azyl požádal žalobce znovu až v roce 2017, neboť
se mu podařilo od orgánů palestinské samosprávy v Ramalláhu získat potvrzení,
že mu v Pásmu Gazy skutečně hrozí smrt.
[4] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud ve shodě s žalovaným
k závěru, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná a diametrálně se liší jeho verze o důvodech
k opuštění Pásma Gazy, které uváděl v azylovém řízení v roce 2000
a které uvádí v rámci tohoto řízení. Zatímco v roce 2000 uváděl, že se dostal do konfliktu
se složkami palestinské samosprávy, protože byl podezříván z členství v hnutí Hamás, nyní
předložil příběh zcela opačný. K otázce doplňkové ochrany pak krajský soud uvedl, že jejímu
udělení brání vážný zločin (úmyslný trestný čin - podvod se škodou přesahující 16 milionů
korun), který žalobce na území České republiky spáchal (nemluvě o dalších dvou
podmíněných odsouzeních), a nepopřel ani názor žalovaného, že žalobci
nic nebrání v tom, aby se nevracel do Pásma Gazy, ale odešel na Západní břeh Jordánu, kde mu
nebezpečí smrti nehrozí. Napadené rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil
jako zákonné.
[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. , tedy pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
a pro nesprávné posouzení právní otázky. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje stěžovatel
v tom, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s otázkou možného bezpečného přesídlení
stěžovatele z Pásma Gazy na Západní břeh Jordánu, stejně
tak jako s tvrzenými rozpory v jeho výpovědích. Nesprávné posouzení právní otázky
pak dle stěžovatele spočívá v nesprávném výkladu pojmu závažný zločin ze strany žalovaného
i krajského soudu. V souhrnu má stěžovatel za to, že krajský soud porušil zásadu
non – refoulement a že jeho rozhodnutí je mimo jiného v rozporu s mezinárodními závazky
České republiky. S ohledem na uvedené proto navrhl,
aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek z hlediska
uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle §104a s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní
soud pro nepřijatelnost.
[8] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006-39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
– pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[9] V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti,
žádné důvody přijatelnosti nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Skutkový
příběh stěžovatele nenastoluje žádnou otázku, která by svým významem podstatně přesahovala
jeho zájmy a k níž by bylo zároveň nutné se vyslovit v zájmu sjednocování judikatury. Napadený
rozsudek krajského soudu je z hlediska svých náležitostí standardní a je opřen o relevantní
judikaturu Nejvyššího správního soudu (především rozsudek ze dne 1. 2. 2017,
č. j. 6 Azs 309/2016 – 28). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle výše citovaného
ustanovení §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 3 s. ř. s.ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst.3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. května 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu