ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.164.2018:38
sp. zn. 3 Azs 164/2018 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: N. X. N.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2018,
č. j. 60 Az 54/2018 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“) ze dne 4. 10. 2018, č. j. 60 Az 54/2018 – 39, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2018, č. j. OAM-103/ZA-ZA11-HA10-2018. Tímto
rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále
jen „zákon o azylu“).
[2] Při posuzování věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu.
Dne 30. 1. 2018 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci
žádosti a v následném pohovoru uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické
republiky, národnosti kinh a je bez náboženského vyznání. Dále sdělil, že nikdy nebyl v zemi
původu členem politické strany a nebyl ani jinak politicky aktivní. Do ČR poprvé přicestoval
v roce 1994 a do roku 2010 prodával na tržnici. Následně se vrátil do země původu, kde se staral
o matku až do její smrti. V této době přišel o pobytové oprávnění na území ČR, přičemž mu není
známo, z jakých důvodů se tak stalo. Ve Vietnamské socialistické republice byl ještě v roce 2016
a 2017 (kvůli legalizaci pobytu v ČR a na svatbě syna). Ve vlasti má žalobce čtyři mladší bratry,
kteří se živí jako zemědělci. Na území ČR pobývá bývalá manželka žalobce (na základě povolení
k trvalému pobytu), dále jeho dcera (též s povolením k trvalému pobytu) a syn, který je českým
státním občanem. Žalobce o mezinárodní ochranu požádal, neboť by chtěl legálně zůstat v ČR
se svými rodinnými příslušníky. Žalobce finančně podporuje svoji dceru a splácí v ČR dluhy
spojené s podnikáním.
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žádná
z žalobních námitek není důvodná a rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem.
Uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a na základě odpovídajících podkladů. Žalobce
v žalobě poukázal na obavy z možného pronásledování jeho osoby blíže nespecifikovanou
skupinou soukromých osob (gangu požadujícího výpalné od zemědělců pod hrozbou násilí
či smrti), před kterými by v zemi původu nebyl chráněn ze strany státní moci. Krajský soud
podotknul, že tato žalobní námitka byla pouze domněnkou, jež nebyla založena na žádné
konkrétní skutečnosti týkající se žalobce. K bezprostřednímu a intenzivnímu ohrožení jeho osoby
vůbec nedošlo. Podle názoru soudu je nepochybné, že žalobce požádal o udělení mezinárodní
ochrany z důvodu legalizace pobytu na území ČR. Krajský soud se dále neztotožnil
ani s námitkami ohledně neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. K tomu
uvedl, že žalobce měl ve správním řízení dostatek prostoru uvést všechny relevantní důvody
pro podání žádosti. Žalovaný učinil závěr o nemožnosti udělit žalobci humanitární azyl
na základě žalobcových tvrzení a situace v zemi původu. Krajský soud považoval úsudek
žalovaného za logicky soudržný, žalovaný k němu podle soudu dospěl na základě procesního
postupu, který byl v souladu se zákonem. Krajský soud dodal, že podle konstantní judikatury
správních soudů nejsou ekonomické důvody (stejně jako snaha o legalizaci pobytu) azylově
relevantními.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítá
v ní, že se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami a pouze bez dalšího převzal
a aproboval argumentaci žalovaného. Stěžovatel uvádí, že krajský soud se nedostatečně vypořádal
se stěžejní žalobní námitkou, jež se týkala nedostatečného zjištění skutkového stavu věci. Krajský
soud v tomto směru potvrdil nepřezkoumatelné a nezákonné rozhodnutí žalovaného, čímž zatížil
stejnými vadami i napadený rozsudek. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný vychýlil důkazní
břemeno ve vztahu k důvodům udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu výrazně
v jeho neprospěch a v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[5] Žalobní námitku týkající se neaktuálnosti podkladů pro vydání rozhodnutí a rozpor
rozhodnutí žalovaného s §23c písm. c) zákona o azylu vypořádal krajský soud podle přesvědčení
stěžovatele rovněž nedostatečně a nepřezkoumatelně. Toto ustanovení ukládá správnímu orgánu
povinnost rozhodovat na základě aktuálních a přesných informací o zemi původu. Důkazní
břemeno nelze v tomto ohledu vychylovat v neprospěch stěžovatele, jak to učinil krajský soud.
Byť stěžovatel neuvedl, jak konkrétně se situace v jeho domovském státě s ohledem na daný
případ změnila, nezbavilo to žalovaného povinnosti rozhodnout podle nejaktuálnějších podkladů.
Krajský soud pochybil, jestliže upřednostnil zásadu hospodárnosti řízení před kogentním
ustanovením zákona o azylu.
[6] Stěžovatel upozorňuje také na to, že se krajský soud v rozsudku opomněl zabývat
žalobním tvrzením, podle něhož stěžovateli hrozí v zemi původu jako neúspěšnému žadateli
o mezinárodní ochranu trest odnětí svobody. Žalovaný v tomto směru dostatečným způsobem
nepodložil své úvahy, že stěžovateli taková újma nehrozí. Napadený rozsudek je v tomto
ohledu nepřezkoumatelný. Rovněž namítá, že krajský soud nesprávně posoudil i žalobní
námitku ohledně pochybení žalovaného v otázce udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1
a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. V případě stěžovatele není možné a priori konstatovat, že jeho
případné vycestování neznamená rozpor s mezinárodními závazky ČR, což žalovaný učinil.
[7] Stěžovatel dále uvádí, že se krajský soud nesprávně vypořádal i s námitkou, že žalovaný
pochybil, jestliže stěžovateli neudělil humanitární azyl podle §14 zákona o azylu. K tomu obsáhle
cituje z judikatury Nejvyššího správního soudu k institutu správního uvážení i k humanitárnímu
azylu. Podle stěžovatele nelze z rozhodnutí žalovaného seznat jeho úvahy a hodnocení ve vztahu
k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, správní rozhodnutí
je tak v tomto směru nepřezkoumatelné. Stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení
uváděl, že chce v ČR zůstat, neboť zde pobývají jeho nejbližší rodinní příslušníci. K těmto
okolnostem měl žalovaný přihlížet, respektive se s nimi měl náležitě vypořádat.
[8] Podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. spatřuje stěžovatel
v tom, že krajský soud se napadeným rozsudkem odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu
z pronásledování podle §12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity
a důkazního břemene na straně žadatele ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu.
[9] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek krajského
soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí. Zdůrazňuje, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní
ochranu účelově, s cílem legalizovat si jejím prostřednictvím pobyt na území ČR. Důvody
pro udělení mezinárodní ochrany však žalovaný neshledal a krajský soud tento závěr správně
aproboval. Žalovaný zjistil řádně skutkový stav věci a žádost posoudil na základě dostatečně
aktuálních podkladů. Krajský soud se podle názoru žalovaného nedopustil žádného pochybení.
[11] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační
stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne
ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[12] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
(všechna citovaná rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen
v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[13] V projednávané věci spatřuje stěžovatel přesah vlastních zájmů v zásadním pochybení
krajského soudu specifikovaném toliko obecně – neupřesnil, od jaké judikatury se měl krajský
soud odchýlit (viz výše v odstavci [8]). Nejvyšší správní soud však žádné takové pochybení
nezjistil, průběh řízení nebyl stižen vadami, odůvodnění napadeného rozsudku s ohledem
na stěžovatelem popsaný skutkový příběh bylo dostatečné a srozumitelné a krajský soud
se vypořádal se všemi žalobními body na straně 6 až 8 napadeného rozsudku.
[14] Na tomto místě musí Nejvyšší správní soud zdůraznit, že obsah kasační stížnosti
v podstatné míře nekoresponduje s žalobními body, jak byly předestřeny v žalobě ze dne
25. 6. 2018, a ve značné míře se tak logicky neshoduje ani s rozhodovacími důvody soudu
a se závěry obsaženými v napadeném rozsudku. V žalobě stěžovatel toliko namítal, že se žalovaný
dostatečně nevypořádal s důvodem pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. V této
souvislosti poukazoval na odůvodněný strach z pronásledování jeho osoby jako příslušníka
sociální skupiny – zemědělce – ze strany soukromých osob požadujících výpalné. Dále
rozporoval odůvodnění žalovaného ohledně neudělení humanitárního azylu, jež považoval
za nedostatečné i věcně nesprávné. V žalobě naopak nebyly předestřeny žádné námitky týkající
se zjištění skutkového stavu věci, rozložení důkazního břemene, aktuálnosti podkladů a porušení
§23c písm. c) zákona o azylu, hrozícího trestu odnětí svobody v zemi původu a ani rozporu
vycestování stěžovatele s mezinárodními závazky ČR. Tvrzení v kasační stížnosti shrnutá výše
v odstavcích [4] až [6] se tak míjí s tím, jak věc (v intencích žalobních námitek) posoudil krajský
soud. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tyto námitky
byly předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 9 Azs 291/2018, v němž žadatele
o mezinárodní ochranu z Vietnamské socialistické republiky zastupoval v řízení před
Nejvyšším správním soudem stejný advokát jako v nynější věci. Právní zástupce stěžovatele
tak dané námitky evidentně pouze zkopíroval do kasační stížnosti z tohoto předchozího
případu, aniž by vzal v potaz, že s nyní posuzovanou věcí nesouvisí, nebyly obsaženy
v žalobě a při věcném projednání kasační stížnosti by byly zjevně nepřípustné ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s.
[15] Žádnou právní otázku, ať již z oblasti práva hmotného či procesního, k níž by byl nucen
se vyjádřit za účelem sjednocování judikatury, Nejvyšší správní soud v projednávané věci
nenalezl. Otázky, které stěžovatel nastolil v žalobě a poté v kasační stížnosti (s ohledem na výše
uvedené tedy v zásadě jen strach z pronásledování ze strany soukromých osob a přezkum závěru
žalovaného o neudělení humanitárního azylu), již byly opakovaně v relevantní judikatuře tohoto
soudu řešeny, krajský soud přitom na tuto judikaturu i vhodně poukázal. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[16] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. dubna 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu