ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.307.2019:25
sp. zn. 3 Azs 307/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: B. M. V., zastoupen Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019,
č. j. 1 A 37/2019 - 39, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem specifikovaným v záhlaví Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 6. 2019, č. j. CPR-21263-3/ČJ-2019-930310-V243,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort
(dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20. 4. 2019, č. j. KRPA-156943-24/ČJ-2019-000022-ZSV.
Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle §119 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“) v návaznosti na §119 odst. 3 téhož zákona uložil žalobci správní vyhoštění. Dobu,
po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní
orgán I. stupně na 10 let, a dobu k vycestování z území České republiky do 10 dnů od nabytí právní
moci rozhodnutí (popřípadě ode dne ukončení zajištění žalobce).
[2] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností
a současně navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“). Návrh odůvodnil hrozící újmou spočívající v nemožnosti
hájit svá práva osobně, být v častějším kontaktu se svým právním zástupcem a aktivně se podílet
na řízení o kasační stížnosti. Uvedl, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nemůže
negativně projevit vůči žádné osobě ani orgánu, ani neexistuje žádný důvod k domněnce, že by mohlo
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel svým pobytem na území ČR nikoho
neohrožuje a neexistuje nebezpečí, že by se ukrýval, či nerespektoval výkon správního vyhoštění.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Podle ní by bylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem, kterým je požadavek, aby se na území ČR zdržovali pouze cizinci, kteří dodržují
právní předpisy. Odůvodnění zásahem do práva cizince na spravedlivý proces nemůže být užito jako
obecný nástroj pro další legalizaci pobytu cizince na území ČR. Má-li být správní opatření ve formě
vyhoštění účinné, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání
(resp. po jeho projednání). Stěžovatel nadto v ČR nevede rodinný a soukromý život, který by mohl
být jeho nuceným vycestováním zasažen. Hrozí také, že stěžovatel bude pokračovat v páchání trestné
činnosti.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V souladu s §73 odst. 3 s. ř. s.
se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí.
[5] Z citovaných ustanovení vyplývá, že má-li být zdejším soudem přiznán kasační stížnosti
odkladný účinek, je třeba, aby vedle podmínky formální, tj. samotného uplatnění návrhu na jeho
přiznání, byly současně splněny též tři předpoklady materiální: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] K tomu je nutno dodat, že institut odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, není-li následně zákonným postupem zrušeno; tento postup proto musí být vyhrazen toliko
pro výjimečné případy.
[7] Důvodem vyhoštění stěžovatele byla skutečnost, že při kontrole dne 18. 4. 2019 policejní
hlídce předložil k prokázání své totožnosti padělané doklady (občanský průkaz a řidičský průkaz).
V důsledku toho byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2019, vedeným
pod sp. zn. 3 T 53/2019, odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců s podmíněným
odkladem na 36 měsíců a k trestu propadnutí věci, a to pro přečin padělání a pozměňování veřejné
listiny (§348 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), a taktéž pro přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí [§337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.], neboť dřívějším rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2000, vedeným pod sp. zn. 46 T 11/2000, ve spojení
s rozsudkem Vrchního soudu Praze ze dne 27. 2. 2001, vedeným pod sp. zn. 3 To 4/2001, byl
stěžovatel odsouzen za spáchání zločinu padělání a pozměňování peněz (§140 odst. 1 trestního
zákona č. 140/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 let a 6 měsíců, a současně k trestu
vyhoštění na dobu neurčitou.
[8] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výhradně svým
právem na spravedlivý proces. Odkázal na usnesení ze dne 1. 10. 2015, č. j. 2 Azs 219/2015 - 23,
z něhož dovozuje, že by měl být jeho kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, neboť právo
na spravedlivý proces zahrnuje též právo vystupovat v řízení před soudem osobně a být v kontaktu
se svým zástupcem. Nejvyšší správní soud však toto tvrzení neshledal dostatečným pro osvědčení
hrozící újmy dle citovaného ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Jak zdejší soud opakovaně vyslovil, platí,
že v návrhu na přiznání odkladného účinku je nutné vylíčit individualizované a závažné okolnosti,
které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují; nelze pouze obecně
argumentovat právem na spravedlivý proces (viz např. usnesení tohoto soudu ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 Azs 271/2015 – 32, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 Azs 261/2017 – 25). Povinnost tvrdit
a prokázat možný vznik újmy na jeho straně ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. přitom stíhá výhradně
stěžovatele.
[9] Kromě obecné argumentace svým právem na spravedlivý proces však stěžovatel žádný další
dostatečně konkretizovaný a podložený důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nenabídl. Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že samotné právo stěžovatele účastnit
se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem, pro přiznání odkladného
účinku nepostačuje. Konečně nelze pominout ani tu skutečnost, že se stěžovatel díky zastoupení
advokátem a možnosti využití moderních komunikačních prostředků bude moci podílet
na probíhajícím řízení o kasační stížnosti, jakkoli s určitými dílčími omezeními, i v případě nuceného
opuštění území ČR.
[10] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že stěžovatel neprokázal, že by mu v případě
nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma, jež by v kontextu mimořádné povahy
tohoto opatření odůvodňovala jeho uplatnění.
[11] Za uvedených okolností se již Nejvyšší správní soud nezabýval otázkou možného rozporu
přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, neboť již první podmínku
předpokládanou §73 odst. 2 s. ř. s. neshledal za naplněnou. Uvádí-li však stěžovatel, že neexistuje
žádný důvod k domněnce, že by případné přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti mohlo
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a že neexistuje nebezpečí, že by případně nerespektoval
výkon správního vyhoštění, je možné toliko pro doplnění poukázat na to, že stěžovatel byl již dvakrát
pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu. Poprvé se tomu tak stalo již v roce 2000, kdy byl
stěžovatel pravomocně odsouzen pro zločin padělání a pozměňování peněz, přičemž mu byl mimo
jiné uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. Tento trest pak stěžovatel nerespektoval, když
vstoupil na území České republiky za pomocí padělaných dokladů (občanský a řidičský průkaz),
v důsledku čehož byl trestním soudem odsouzen pro přečin padělání a pozměňování veřejné listiny
a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Bylo by tedy namístě zvažovat, zda jeho
další pobyt na území České republiky nepředstavuje ohrožení důležitého veřejného zájmu
spočívajícího v ochraně společnosti před kriminalitou či jiným společensky nebezpečným jednáním.
[12] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107 s. ř. s.,
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal. K tomu
je nutno dodat, že tímto rozhodnutím zdejší soud nepředjímá své meritorní rozhodnutí ve věci
(viz usnesení tohoto soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb.
NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 10. října 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu