ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.354.2017:75
sp. zn. 3 Azs 354/2017 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Y. N., zastoupený Mgr.
Evou Krahulíkovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Ke Skalkám 3080/58, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2017, č. j. 43 Az 39/2016-44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Evou Krahulíkové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce
nese stát.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2016, č. j. OAM-618/ZA-ZA11-ZA08-2016, neudělil
žalovaný žalobci mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti rozhodnutí žalovaného
podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 10. 2017,
č. j. 43 Az 39/2016-44, zamítl.
[2] Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce podal dne 13. 7. 2016
žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že je ukrajinské národnosti, ukrajinské státní
příslušnosti. Narodil se v obci T. v bývalém Sovětském svazu. Je řeckokatolického vyznání,
svobodný, bezdětný. Do České republiky byl poslán z Belgie v rámci dublinského řízení v zimě
roku 2015. Před 10 lety pobýval na území Itálie, Belgie a bylo mu uděleno vízum Slovenské
republiky. V minulosti žádal 1x o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ke svému
zdravotnímu stavu žalobce uvedl, že má dnu a v roce 2015 byl zde, v České republice velmi
nemocný, více než 2 týdny byl hospitalizován v nemocnici v Brně. Jako důvod žádosti
o mezinárodní ochranu uvedl náboženské důvody. Je příslušníkem Ukrajinské pravověrné
řeckokatolické církve, o níž se říká, že je to sekta. Věřící pronásleduje Služba bezpečnosti
Ukrajiny (SBU), jsou označováni za „sektu dohnalitů “ , která přináší oběti. Žalobce uvedl, že tato
církev má problémy s ostatními pravoslavnými obyvateli. V místě jeho bydliště na žalobce házeli
kameny. Žalobce se obává, že tito lidé by mu mohli ublížit.
[3] Krajský soud shledal, že žalovaný se případem žalobce podrobně zabýval a posoudil jeho
azylový příběh na základě výpovědí žalobce i na základě aktuálních informací o zemi původu.
Krajský soud aproboval závěr žalovaného, dle kterého nebylo prokázáno, že by byl žalobce
ve vlasti pronásledován ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu (žalobce ani sám žádné
potíže politického charakteru neuváděl) nebo že by mohl mít důvodné obavy z pronásledování
[§12 písm. b) téhož zákona]. Ztotožnil s hodnocením žalovaného, že na Ukrajině není nikdo
pronásledován kvůli svému náboženskému přesvědčení a ani osoby hlásící se ke stejné víře jako
žalobce nejsou nijak postihovány; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 11. 2016, č. j. 7 Azs 219/2016-27. Pro žalobce rovněž neexistuje překážka vnitřního
přesídlení. Krajský soud také přisvědčil žalovanému, že v případě žalobce nebyly dány ani důvody
udělení azylu za účelem sloučení rodiny (§13 zákona o azylu), humanitárního azylu (§14 tohoto
zákona) ani doplňkové ochrany (§14a a §14b téhož zákona). Žalobcovy návrhy na doplnění
dokazování krajský soud zamítl s odůvodněním, že nemohou prokázat žalobcovo tvrzení o jeho
pronásledování z důvodu příslušnosti k Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církvi.
[4] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) so udního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku kvalifikace
pronásledování z důvodů uvedených v §12 písm. a) a b) zákona o azylu a dále že skutkový stav,
ze kterého správního orgán vycházel, se neodůvodněně odchyluje od skutečností tvrzených
stěžovatelem, a to zejména tak, že zcela odhlíží od jím tvrzených specifických důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany a zároveň jej absurdně konfrontuje s obecnými fakty, na kterých však
žádost o mezinárodní ochranu nebyla založena.
[5] Stěžovatel je aktivním členem Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve, nazývané také
„Řeckokatolická sekta dohnalitů “. V roce 2015 provedla SBU v klášteře nedaleko Lvova razii,
při níž zadržela tři čelní představitele sekty pocházející ze Slovenska a deportovala je. Po zátahu
ukrajinské úřady činnost sekty zakázaly. Stěžovatel se s ohledem na vývoj událostí na Ukrajině
důvodně obává pronásledování ze strany SBU z náboženských důvodů; jeho obavy mu potvrdil
i jeden ze spoluvěřících. Má za to, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby riskoval svůj život
návratem na Ukrajinu a „zkoušel “ , zda nebude pronásledován pro své vyznání. Podle stěžovatele
nejsou informace o zemi původu, získané žalovaným, aktuální; k tomu poukazuje na zprávu
Ministerstva vnitra Spojených států amerických o uplatňování náboženské svobody na Ukrajině
v roce 2016, která referuje o fyzických útocích na členy řeckokatolické církve, Židy apod. Ačkoli
situace na Ukrajině nedosahuje intenzity totálního konfliktu, nelze bez dalšího hodnotit každou
žádost o mezinárodní ochranu negativně. Žádost stěžovatele bylo třeba posoudit zcela
individuálně, žalovaný však nedostál své povinnosti náležitě zjistit skutkový stav; z toho důvodu
nebylo ani možné učinit závěr o tom, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní
ochrany.
[6] Dále stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů, neboť krajský soud bez dalšího převzal závěry žalovaného, že výpověď stěžovatele není
důvěryhodná, aniž by však svůj názor blíže odůvodnil.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu, dále
odkázal na správní spis, odůvodnění napadeného rozhodnutí a své vyjádření k žalobě. Namítl,
že stěžovatel v kasační stížnosti nepředestírá žádnou otázku, k níž by se měl Nejvyšší správní
soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury; kasační argumentace nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
[8] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení důvodnosti kasačních
námitek, musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti.
[9] Podle §104a odst. 1 s. ř. s., jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[10] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39,
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
[11] Z důvodů uváděných stěžovatelem je patrno, že v případě svého návratu do vlasti
se obává pronásledování pro svoji příslušnost k Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církvi.
Stěžovatel však v kasační stížnosti toliko opakuje a rozvíjí svoji žalobní argumentaci – namítá
nesprávné posouzení právní otázky a procesní pochybení spočívající v nedostatečně zjištěném
skutkovém stavu věci, jakož i nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek
důvodů. Zde je ovšem nutno zdůraznit, že judikaturou takto formulovaný důvod přijatelnosti
kasační stížnosti nemůže jít za hranice právní úpravy výše citované a že tento důvod byl
koncipován jen jako určitá pojistka vůči zjevně excesivním postupům či rozhodnutím správních
orgánů při posuzování otázek mezinárodní ochrany (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 11. 2016, č. j. 3 Azs 189/2016-19). Žádný excesivně chybný postup žalovaného,
respektive krajského soudu, ovšem Nejvyšší správní soud nezjistil.
[12] Krajský soud i správní orgán se se všemi argumenty stěžovatele stran pronásledování
příslušníků Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve srozumitelně vypořádaly a opřely
se o ustálenou judikaturu tohoto soudu k problematice náboženského pronásledování
iniciovaného či tolerovaného orgány veřejné moci. Konkrétně lze odkázat zejména na rozsudek
ze dne 24. 11. 2016, č. j. 7 Azs 219/2016-27, z něhož se podává, že žádné osoby, včetně
příslušníků shora uvedené církve, nejsou na Ukrajině ze strany státní moci či soukromých
subjektů s podporou státu cílem systematického pronásledování z důvodu náboženství. Blíže
nekonkretizovaný odkaz stěžovatele na zprávu Ministerstva vnitra Spojených států amerických
o uplatňování náboženské svobody na Ukrajině v roce 2016 na tomto závěru nemůže ničeho
změnit.
[13] V projednávané věci tak Nejvyšší správní soud nenašel žádnou otázku, k níž by považoval
za nezbytné vyjádřit se z důvodu nutnosti sjednocování judikatury a ani stěžovatel sám takovou
otázku v kasační stížnosti nepředestřel. Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně
jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné
námitky uplatněné v kasační stížnosti. Stěžovatel netvrdil žádné konkrétní důvody přijatelnosti
kasační stížnosti a nelze než uzavřít, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje jeho vlastní zájmy. Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost jako
nepřijatelnou a dle §104a odst. 1 s. ř. s. ji usnesením odmítl.
[14] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[15] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovená zástupkyně učinila v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby, kterými byla
první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]
a písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony
jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 6 200 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5.
advokátního tarifu], která se zvyšuje o 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle
§13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy ustanovené zástupkyni za dva úkony právní služby
náleží 6 800 Kč. Tato částka bude Mgr. Evě Krahulíkové vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu