ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.45.2019:25
sp. zn. 3 Azs 45/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: M. S. B, zastoupený
Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Policie
České republiky – Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019,
č. j. 41 A 53/2018-67,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 22. 8. 2018,
č. j. CPR-22373-2/ČJ-2018-930310-V242, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti
rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké
policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
8. 6. 2018, č. j. KRPB-260492-24/ČJ-2017-060022-50A. Tímto rozhodnutím správní
orgán I. stupně uložil žalobci povinnost opustit území České republiky podle
§50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a současně stanovil dobu k vycestování žalobce z území do 60 dnů od nabytí právní moci
rozhodnutí.
[2] Kasační stížnost stěžovatelky byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje tím, že pokud
by odkladný účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, nové rozhodnutí ve věci by vydávala
na základě právního názoru krajského soudu, který považuje za nesprávný. V případě,
že by Nejvyšší správní soud k její kasační stížnosti napadený rozsudek zrušil, mohlo
by v důsledku nového rozhodnutí krajského soudu „obživnout “ původní rozhodnutí stěžovatelky,
aniž by bylo současně zrušeno správní rozhodnutí nově vydané. Za této situace by tu pak vedle
sebe existovala dvě správní rozhodnutí, která by byla ve vzájemném rozporu, což by mělo zajisté
dopad na právní jistotu účastníků řízení. Stěžovatelka je přesvědčena, že těmto negativním
dopadům lze zamezit pouze přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. K tomu odkazuje
na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS. Veřejný zájem na navrhovaném postupu
pak spatřuje v tom, že je třeba předcházet existenci paralelních, avšak navzájem rozporných,
rozhodnutí, která ohrožují princip právní jistoty. Nepřiznání odkladného účinku by představovalo
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku cizinci či jiným osobám může
vzniknout. Stěžovatelka dodává, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se automaticky aktivuje odkladný účinek správní žaloby, kdy rozhodnutí o povinnosti opustit
území České republiky nelze vykonat.
[4] Žalobce s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Pro vyhovění
návrhu nejsou podle jeho názoru dány důvody; naopak je evidentní, že přiznáním odkladného
účinku by žalobci vznikla nepoměrně větší újma spočívající v nutnosti opustit Českou republiku.
To ostatně potvrdil též krajský soud v usnesení ze dne 29. 3. 2018, č. j. 29 A 34/2018-22,
jímž přiznal odkladný účinek žalobě žalobce v související věci. Stěžovatelce však nepřiznáním
odkladného účinku prakticky žádná újma nehrozí. Přiznání odkladného účinku by navíc bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem, jímž je ochrana dílčích práv na spravedlivý proces
před správním orgánem. Žalobce by totiž minimálně do rozhodnutí o kasační stížnosti byl nucen
vycestovat, což by vzhledem k jeho úspěchu v řízení před krajským soudem a přiznanému
odkladnému účinku žaloby bylo nekonzistentní s předchozí praxí krajského soudu. Vyhověním
návrhu by byla též porušena zásada legitimního očekávání.
[5] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu,
při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé.
K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li
stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla
nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno,
a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[6] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí o odkladném účinku je rozhodnutím
předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá (ani nemůže předjímat)
výsledek meritorního posouzení věci.
[7] Stěžovatelka svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila negativním dopadem
na právní jistotu účastníků řízení v případě, že by odkladný účinek nebyl přiznán a rozsudek
krajského soudu by byl v kasačním řízení zrušen; k tomu odkázala na usnesení rozšířeného senátu
tohoto soudu č. j. 2 Ans 3/2006-49.
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom závěrů plynoucích ze stěžovatelkou citovaného
usnesení rozšířeného senátu. Je však rovněž třeba poukázat na usnesení rozšířeného senátu
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, ze kterého se podává,
že hrozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle tohoto usnesení je úkolem žalovaného
v soudním řízení správním hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti tohoto
rozhodnutí přitom není důvodem pro přiznání odkladného účinku, neboť při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude rozhodnutí ve věci
samé. To však neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému nikdy
přiznán. Bude se ovšem jednat o případy výjimečné, „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu
bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat
právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude
v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit,
v čem tato újma a její intenzita spočívá.“ Z hlediska tvrzené újmy, její intenzity a jejího osvědčení
proto musí žalovaný správní orgán dostát stejným nárokům jako žalobce. Újmou žalovaného není
ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, tj. například zájmu na jednotném postupu správních
orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení.
[9] Stěžovatelce je třeba přisvědčit, že situace, kdy žalovaný správní orgán na základě
pravomocného zrušujícího rozsudku krajského soudu (a v intencích jím vyjádřeného právního
názoru) vydá nové rozhodnutí, které nabude právní moci, a v mezidobí Nejvyšší správní soud
tento rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k novému projednání, není žádoucí.
Jak ovšem uvedl rozšířený senát ve shora citovaném usnesení č. j. 10 Ads 99/2014-58, obtížně
řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Pouhá
hrozba existence dvou paralelních rozhodnutí v téže věci proto nemůže pro žalovaného
(stěžovatelku) bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání
odkladného účinku.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka ve vztahu k tvrzenému důvodu možné
existence dvou protichůdných správních rozhodnutí blíže nerozvedla důvody, z nichž by bylo
možné usuzovat na mimořádnou povahu dané věci, odůvodňující přiznání odkladného účinku její
kasační stížnosti. Rovněž nespecifikovala, jaký dopad by mělo mít rozhodnutí krajského soudu do
její aplikační praxe. Nepředestřela tak žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné
dovozovat ohrožení důležitého veřejného zájmu, které by představovalo nepoměrně větší újmu
předpokládanou v §72 odst. 3 s. ř. s., ve smyslu závěrů rozšířeného senátu, vyjádřených
v usnesení č. j. 10 Ads 99/2014-58. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebyly splněny.
[11] Z uvedeného důvodu proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu