ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.70.2019:34
sp. zn. 3 Azs 70/2019 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: S. V.,
zastoupený Mgr. Eliškou Flídrovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2017, č. j. OAM-139/ZA-ZA11-P07-2017, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2019,
č. j. 4 Az 79/2017 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 8. 2017. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Při posouzení věci vycházel
městský soud z následujícího skutkového stavu.
[2] Žalobce je občanem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, náboženským vyznáním Svědek
Jehovův, respektive chce se jím stát, bez politické příslušnosti i konkrétního politického
přesvědčení. Je svobodný, má dceru, která žije s matkou v Ivanofrankivské oblasti. On sám
ve vlasti naposledy bydlel také v Ivanofrankivské oblasti. Do České republiky přijel dne
17. 12. 2016 autobusem přes Polsko. O mezinárodní ochranu žalobce požádal, protože žádal
o vízum za účelem strpění a čekal na něj, pak vycestoval do vlasti, žádné vyrozumění však
nedostal, a proto opět přijel do České republiky. Žalobce stále trpí následky válečného zranění
a obává se, že v případě návratu bude muset opětovně narukovat a bude opět poslán do oblasti
bojů. Tomu brání jak jeho svědomí, tak i špatný zdravotní stav. Navíc nedostal ani zaplaceno
za poslední měsíce služby a zranění. Dle dopisu Ministerstva obrany Ukrajiny prý svévolně
opustil stanoviště jednotky a má se vrátit. V České republice žije jeho matka a mladší bratr,
na Ukrajinu se bojí vrátit, neboť je tam po něm vyhlášeno pátrání z důvodu svévolného odchodu
z armády.
[3] Po posouzení výše uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba není
důvodná. Žalobce nebyl a není pronásledován z důvodu svého náboženského přesvědčení,
rovněž služba v armádě a nasazení do válečných operací nejsou důvodem pro udělení azylu.
V tomto směru odkázal především na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017,
č. j. 10 Azs 307/2017 – 33, a v souvislosti s ním na všechna předcházející rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu vztahující se k této problematice. Městský soud měl za to, že nejsou splněny
ani podmínky pro poskytnutí doplňkové ochrany. Pouhé trestní stíhání za dezerci nelze označit
za mučení ani kruté, nelidské či ponižující zacházení, stejně tak nelze považovat za relevantní
riziko nasazení do bojových operací, jiné konkrétní obavy žalobce neuvedl. Navíc, pokud jde
o Svědky Jehovovy, mohou podle Informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva
vnitra právě vyznavači této víry vojenskou službu odmítnout, přičemž soudy reálně toto právo
chrání. Žalobcovým specifikem oproti jiným žadatelům, kteří odmítají výkon vojenské služby,
je uzavření smlouvy, v níž se zavázal konat službu v armádě ve vymezeném období, přičemž
již tehdy věděl, že tato smlouva může být s ohledem na okolnosti jednostranně prodloužena.
Dopis Ministerstva obrany Ukrajiny ze dne 27. 12. 2016, o němž se žalobce zmiňoval, obsahuje
poučení o možnosti podat proti rozhodnutí o prodloužení vojenské služby opravný prostředek,
a to nadřízenému orgánu, anebo přímo soudu. Této možnosti žalobce nevyužil. Rozhodnutí
žalovaného tak soud vyhodnotil jako po všech stránkách zákonné.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy
pro nesprávné posouzení právní otázky podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Stěžovatel se oficiálně stal členem církve Svědků Jehovových dne 28. 7. 2018. Násilí a účast v boji
jsou s jeho nynějším přesvědčením naprosto neslučitelné. Výhrada svědomí je legitimním
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž tuto výhradu uváděl stěžovatel od počátku
řízení. Žalovaný ani městský soud tuto výhradu řádně neposoudili. Kromě uvedeného jsou
splněny i podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle §14 a zákona o azylu, eventuálně
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
[5] Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v nutnosti judikovat otázku, zda výhrada
svědomí jako relevantní důvod pro odmítnutí vstupu do armády, za situace, kdy příslušný stát
tento důvod neuznává a osobě, jež výhradu svědomí uplatňuje, v něm hrozí odnětí svobody,
nedobrovolná účast ve válečném konfliktu, nebo dokonce kruté a ponižující zacházení, zakládá
důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
[6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena
městského soudu k dalšímu řízení.
[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení věcných námitek
obsažených v kasační stížnosti, musel zodpovědět otázku její přijatelnosti.
[8] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[9] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[10] V projednávané věci spatřuje stěžovatel přijatelnost kasační stížnosti v nutnosti zabývat
se právní otázkou, která je uvedena pod bodem 5 tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud
však jeho názor nesdílí. Městský soud se k okolnostem stěžovatelova opuštění Ukrajiny
i k jím uváděné výhradě svědomí (na rozdíl od tvrzení uvedeného v kasační stížnosti) vyjádřil
velmi podrobně, a to i z toho hlediska, jak se k odmítnutí vojenské služby z důvodu příslušnosti
k církvi Svědkové Jehovovi tato země staví, a poukázal taktéž i na právní prostředky, které právní
řád Ukrajiny k ochraně práv občanů zakotvuje. O těch byl stěžovatel dokonce i poučen, avšak
nevyužil je. Sám stěžovatel pak uvádí, že členem této církve se stal až v červenci roku 2018, tedy
více než rok a půl poté, co zemi původu opustil. Uvádí-li tedy nyní, že je zapotřebí judikovat
k otázce výhrady svědomí za situace, kdy příslušný stát takovouto výhradu neuznává a odpírači
vojenské služby hrozí věznění či nelidské nebo ponižující zacházení, pak je nutno konstatovat,
že se Nejvyšší správní soud nemůže uvedenou otázkou zabývat, neboť tato otázka nemá oporu
ve skutkovém příběhu projednávané věci. Jiné důvody přijatelnosti soud ve věci nenašel.
[11] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[12] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. listopadu 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu