ECLI:CZ:NSS:2019:4.AFS.385.2018:38
sp. zn. 4 Afs 385/2018 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: JIŘÍ RANNÝ s.r.o.,
IČ: 02757621, se sídlem Nádražní 732, Písek, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem
Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7,
Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2018, č. j. 21624-2/2018-900000-313, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
31. 10. 2018, č. j. 57 Af 9/2018 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 16. 2. 2018, č. j. 1113-2/2018-520000-31. Rozhodnutím
celního úřadu bylo žalobci dle §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních
daních, uloženo propadnutí vybraných výrobků, konkrétně 5615 l minerálních olejů (motorové
nafty), které byly zajištěny rozhodnutím celního úřadu ze dne 29. 8. 2017.
[2] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Ze spisu zjistil, že pracovníci
celního úřadu dne 24. 8. 2017 kontrolovali cisternové vozidlo řízené panem J. R., které
přepravovalo předmětné minerální oleje. Řidič nebyl schopen předložit doklady prokazující
zdanění převážené motorové nafty, požadované zákonem o spotřebních daních. Až následující
den řidič dodatečně doložil doklady, které dle jeho názoru zdanění nafty prokazovaly.
[3] Krajský soud v rozsudku uvedl, že motorová nafta je druhově určené zboží, které
při přepravě musí být identifikováno doklady uvedenými v §5 zákona o spotřebních daních.
Tyto doklady musí být v každém okamžiku přepravy k dispozici pro účel kontroly, jak vyplývá
i z rozsudku NSS z 8. 1. 2015, č. j. 1 Afs 131/2015 - 38. V opačném případě by byla kontrola
zdanění přepravované nafty vyloučena. Vzhledem k zjištění, že nafta byla přepravována žalobcem
bez potřebných dokladů, celní úřad správně přistoupil k zajištění zboží dle §42 odst. 1 písm. b)
zákona o spotřebních daních. V průběhu dalšího řízení bylo zjištěno, že podmínky pro zajištění
vybraných výrobků byly splněny, proto celní úřad musel rozhodnout o jejich propadnutí.
Dodatečné doložení dokladu o dopravě a o nabytí a zdanění vybraných výrobků nemůže zhojit
porušení povinnosti, aby doklad o zdanění nafty byl k dispozici po celou dobu její přepravy.
[4] Pokud žalobce tvrdí, že doklad měl řidič v době kontroly u sebe, avšak pracovníci celního
úřadu jej odmítli akceptovat, krajský soud tomu neuvěřil, neboť z protokolu o kontrole vyplývá
opak. Protokol podepsal nejen řidič, ale i jeho manželka, která je zároveň jednatelkou žalobce.
Rozhodnutí žalovaného není ani v rozporu se zásadou proporcionality, neboť správní orgány
nemají v souvislosti s rozhodováním o propadnutí zajištěných vybraných výrobků správní
uvážení, nýbrž při splnění zákonem stanovených podmínek musí o propadnutí výrobků
rozhodnout. Rozhodnutí žalovaného je tak v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou NSS.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá,
že řidič kontrolovaného vozidla měl při sobě při přepravě nafty doklad o dopravě č. 52, který
splňuje veškeré náležitosti vyžadované §5 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Pracovníci
celního úřadu však tento doklad odmítli převzít a zanést tuto skutečnost do protokolu, přestože
jej řidič opakovaně předkládal.
[6] Dle stěžovatele lze k rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků přistoupit pouze
v případě, že vlastník vybraných výrobků v průběhu řízení před správními orgány neprokáže,
že výrobky byly řádně zdaněny. Jelikož žalobce v návaznosti na provedenou kontrolu předložil
doklad o prodeji č. 86435/1, přepravní doklad ADR č. 0000086435 a doklad o prodeji EET
č. 735, z nichž je zřejmé, jak byla nafta zakoupena, od koho, kým, její množství i výše daně, nelze
žalobci vytýkat porušení daňových povinností a nemohlo být rozhodnuto o propadnutí zboží.
[7] Kontrola je ukončena až podpisem protokolu o místním šetření a až do tohoto okamžiku
je možno předkládat doklady prokazující řádné zdanění vybraných výrobků. Pokud pracovníci
celního úřadu odmítli předložený doklad č. 52 akceptovat, porušili zákon a znemožnili žalobci
uplatňovat jeho práva. I pokud by ovšem byla nafta skutečně přepravována bez dokladu č. 52
(což stěžovatel popírá), bylo by rozhodnutí žalovaného nezákonné. Z rozsudku NSS ve věci
sp. zn. 5 Afs 93/2008 vyplývá, že pokud na dokladu chybí některé náležitosti nebo jsou uvedeny
chybně, není vyloučeno, aby bylo zdanění výrobků prokázáno jiným způsobem. Totéž je třeba
aplikovat na situace, kdy by výrobky byly dopravovány bez potřebného dokladu. Stěžovatel
je přesvědčen, že zdanění výrobků dodatečně prokázal předložením shora uvedených důkazů.
Jiný výklad zákona o spotřebních daních by porušoval zásadu materiální pravdy, která se uplatní
i v daňovém řízení. Žalovaný i krajský soud měli tedy vyhodnotit přeložené důkazy a rozhodnout,
zda vybrané výrobky byly v době jejich dopravy řádně zdaněny či nikoli. Pouze v případě,
že by se jednalo o nezdaněné výrobky, mohl by žalovaný rozhodnout o jejich propadnutí.
Předložené doklady rovněž obsahují veškeré náležitosti uvedené v §5 odst. 3 zákona
o spotřebních daních. To, že zákon preferuje prokázání zdanění dokladem dle §5 odst. 4 zákona
o spotřebních daních, nemůže vést k vyloučení prokázání zdanění jinými důkazy. To vyplývá
z rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2008, č. j. 5 Afs 35/2008 - 53.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tvrzení, že řidič již při kontrole
předložil doklad č. 52 je účelové a nepravdivé a v rozporu s obsahem spisu. Protokol o kontrole
obsahuje veškerá vyjádření řidiče a je opatřen jeho podpisem i podpisem paní Ranné, jednatelky
stěžovatele. Pokud se stěžovatel dovolává možnosti dodatečného prokázání zdanění
dopravovaných výrobků, žalovaný uvádí, že stěžovatel směšuje právní úpravu dopravy
a skladování vybraných výrobků. V případě dopravy je rozhodné pouze to, zda při ní byly
výrobky opatřeny dokladem dle §5 zákona o spotřebních daních, což se v posuzované věci
nestalo, tudíž nebylo možno rozhodnout jinak než o jejich propadnutí. Stěžovatelem odkazované
rozsudky NSS nejsou na posuzovanou věc aplikovatelné, neboť se jednalo o soudní přezkum
platebních výměrů, navíc v jednom případě o vybrané výrobky skladované, nikoli dopravované.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podle §5 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebních daních, [n]a daňovém území České republiky
se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem
nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených,
pokud tento zákon nestanoví jinak (§6). Podle odst. 6, [v]ybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu
lze dopravovat pouze s daňovým dokladem, dokladem o prodeji, dokladem o dopravě nebo rozhodnutím podle
odstavce 5. Na vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu dopravované bez a) daňového dokladu,
dokladu o prodeji nebo dokladu o dopravě se hledí, jako by byly dopravovány s příslušným dokladem, pokud
byl příslušný doklad před zahájením dopravy přijat správcem daně prostřednictvím elektronického portálu
správce daně, nebo b) rozhodnutí podle odstavce 5 se hledí, jako by byly dopravovány s tímto rozhodnutím, pokud
bylo toto rozhodnutí před zahájením dopravy oznámeno.
[12] Podle §42 odst. 1 zákona o spotřebních daních [s]právce daně zajistí vybrané výrobky, popřípadě
i dopravní prostředek, který je dopravuje, jestliže zjistí, že (...) b) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu
uvedeného v §5. Zákon dále v §42b odst. 1 stanoví, že [s]právce daně, který rozhodl o zajištění vybraných
výrobků nebo dopravního prostředku, bezodkladně zahájí řízení, jehož cílem je prokázání, zda s vybranými
výrobky bylo nakládáno způsoby uvedenými v §42 odst. 1 nebo 2 nebo zda dopravní prostředek takové výrobky
dopravoval. Výsledkem tohoto řízení je dle §42c odst. 1 písm. a) uvolnění zajištěných výrobků,
pokud je ověřeno, že s nimi nebylo nakládáno způsoby uvedenými v §42 odst. 1 nebo 2. (...) Pokud správce
daně nerozhodne o uvolnění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich a) propadnutí
v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám (§42d odst. 1 zákona
o spotřebních daních).
[13] Nejvyšší správní soud předně nepřisvědčil námitce, že řidič stěžovatele pan J. R. dne 24. 8.
2017 během dopravy zajištěných minerálních olejů měl stále při sobě doklad č. 52, který splňoval
základní náležitosti dokladu, s kterým musí být vybrané výrobky dopravovány dle §5 odst. 6
zákona o spotřebních daních. Průběh kontroly i následného jednání v prostorách celního úřadu
zachycuje protokol z téhož dne sepsaný pracovníky celního úřadu pod č. j. 76208-2/2017-
5200000-62. V průběhu kontroly řidič sdělil, že dopravuje z Protivína do Písku 5.500 l motorové
nafty, která je ve vlastnictví stěžovatele. K dotazu, zda může předložit doklad o zdanění
vybraných výrobků dle §5 zákona o spotřebních daních, uvedl, že nikoli, neboť doklady
zapomněl v práci (na adrese Nádražní 732, Písek). V protokolu je dále uvedeno, že přítomní
neuplatňují návrhy nebo výhrady směřující proti obsahu protokolu, pouze je zde uvedeno, že
řidič před podpisem protokolu požaduje, aby bylo uvedeno, že když byl zastaven, domníval se, že
jsou po něm požadovány doklady od firmy Silmet, u které zboží zakoupil. Protokol podepsali za
stěžovatele J. R. (řidič) a Lenka Ranná (jednatelka stěžovatele).
[14] Z uvedeného vyplývá, že řidič při dopravě vybraných výrobků neměl k dispozici doklad
o jejich zdanění, který je vyžadován dle §5 zákona o spotřebních daních. Pokud stěžovatel
později tvrdil opak, je třeba poukázat na to, že toto tvrzení je nedůvěryhodné vzhledem k obsahu
protokolu, který řidič i statutární orgán stěžovatele stvrdili svým podpisem, ačkoli jeho obsah
znali a měli možnost se k němu vyjádřit. To také učinili, ovšem nikoli ve vztahu k později
uplatněnému tvrzení, že řidič měl u sebe doklad č. 52, který obsahoval veškeré náležitosti dokladu
o dopravě vybraných výrobků dle §5 zákona o spotřebních daních. Verze stěžovatele je uvedena
až v protokolu č. j. 78159/2017-5200000-31 ze dne 25. 8. 2017, tj. z následujícího dne.
[15] V další námitce stěžovatel uvádí, že správní orgány měly vzít v úvahu, že stěžovatel
dodatečně doložil zdanění vybraných výrobků předložením dokladu č. 52, dokladu o prodeji
EET č. 735, dokladu č. 86435/1 o zakoupení motorové nafty od společnosti Silmet, která zboží
přivezla do provozovny stěžovatele na adrese Nádražní 732, Písek, a přepravního dokladu
pro přepravu nebezpečného nákladu (ADR) č. 0000086435. Tyto doklady předložil
stěžovatel pracovníkům celního úřadu následujícího dne, tj. 25. 8. 2017 (srov. cit. protokol
č. j. 78159/2017-5200000-31 z téhož dne).
[16] Nejvyšší správní soud ponechává stranou rozpornost údajů sdělených řidičem stěžovatele
při kontrole dne 24. 8. 2017 a vyplývajících z dokladů jím předložených následujícího dne: řidič
při kontrole uvedl, že naftu převáží z Protivína do Písku (do provozovny stěžovatele
Nádražní 732, Písek). Z dokladu č. 52 předloženého následujícího dne ovšem vyplývá, nafta
měla být dopravována právě z provozovny stěžovatele Nádražní 732, Písek, do Sušice.
[17] Podstatné je, jak správně uvedl krajský soud, že v řízení dle §42b zákona o spotřebních
daních správní orgány nezjišťují, zda dopravované minerální oleje byly ve vlastnictví stěžovatele,
popř. zda byly zdaněny, nýbrž zda byly dopravovány s doklady vyžadovanými v §5 zákona
o spotřebních daních (v takovém případě jsou povinny rozhodnout o uvolnění zajištěných
výrobků), či nikoli (v takovém případě vydají rozhodnutí o jejich propadnutí, což se stalo
v projednávané věci).
[18] Povahou rozhodování o propadnutí vybraných výrobků zajištěných při jejich dopravě
se naposledy podrobně zabýval NSS v rozsudku ze dne 6. 12. 2018, č. j. 9 Afs 367/2018 - 35.
Nejprve uvedl, že „postup podle tohoto ustanovení [§42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních
daních] je pouze alternativou k uvolnění vybraných výrobků, tedy k postupu podle §42c téhož zákona. Právě
v něm jsou uvedeny podmínky, za kterých je namístě zajištěné vybrané výrobky uvolnit. Jinak řečeno, právě
v tomto ustanovení, nikoli ve stěžovatelkou napadaném §42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních,
je vymezeno, kdy mají být zajištěné vybrané výrobky uvolněny, a kdy mají naopak propadnout státu.“
Dále vysvětlil, že „pokud se prokázalo, že s vybranými výrobky bylo protiprávně nakládáno způsoby
uvedenými v §42 odst. 1 nebo 2 zákona o spotřebních daních, nebylo možno výrobky uvolnit, a ty nutně propadly
postupem podle §42d odst. 1 písm. a). Prostor pro správní uvážení a zhodnocení proporcionality této sankce
vůči zjištěnému pochybení byl otevřen pouze v odst. 2 pro rozhodování o uvolnění dopravního prostředku, nikoli
samotných vybraných výrobků“.
[19] V citovaném rozsudku se NSS dále obsáhle zabýval „zmírňující“ novelou zákona
o spotřebních daních provedenou zákonem č. 315/2015 Sb., která umožnila v některých
případech odstranit nedostatky dokladů předložených při kontrole dopravovaných vybraných
výrobků v následném řízení o uvolnění/propadnutí zajištěných výrobků [srov. nyní §42c odst. 1
písm. b) zákona o spotřebních daních], a uvedl, že toto ustanovení „nově umožňuje uvolnit vybrané
výrobky, které sice byly dopravovány s formálně nedokonalým dokladem, ale prokázalo se, že to materiálně
nevedlo k pochybení z hlediska samotného zdanění. Smyslem této novelizace bylo zmírnění dopadající právě
na formální pochybení bez materiálních dopadů“.
[20] K tomu NSS citoval i z důvodové zprávy k tomuto zákonu: „Nová úprava umožní správci daně
uvolnit zajištěné vybrané výrobky, které byly dopravovány s dokladem, který v dané situaci vyžaduje zákon,
ale který obsahuje nesprávné nebo nepravdivé údaje. Vybrané výrobky mohou být v rámci řízení uvolněny, pokud
účastník řízení prokáže jejich zdanění (například evidencemi, objasněním nesrovnalostí v dokladu, atp.),
resp. jejich oprávněné nabytí bez daně (důkazní břemeno zde leží na straně účastníka řízení). Pokud je v rámci
řízení prokázáno, že doklad po objasnění nesrovnalostí odpovídá požadavkům zákona, lze jej uznat jako doklad
prokazující zdanění. V případech, kdy zákon vyžaduje jiné doklady (např. podle §6 zákona a jiné), postupuje
se v těchto situacích obdobně. Obdoba se zakotvuje také pro skladování. Nesprávné nebo nepravdivé údaje mohou
vzniknout z nepozornosti či chybou v psaní a počtech. Tyto chyby mohou vzniknout například v průběhu
přepravy, neboť může docházet k postupnému odkládání zboží a je nutno po každé změně znovu spočítat
množství zboží a vyčíslit daň. Pokud se tedy u zajištěných vybraných výrobků následně prokáže, že ačkoli
byly dopravovány s dokladem obsahujícím nesprávné či nepravdivé údaje, ale byly řádně zdaněny, resp. nabyty
oprávněně bez daně, nebude docházet k jejich propadnutí nebo zabrání, ale budou uvolněny. Správce daně
tedy při praktické kontrole dopravovaných nebo skladovaných vybraných výrobků ověřuje doklady a porovnává
shodu údajů na nich uvedených se skutečností. Má-li správce daně pochybnosti o údajích uvedených na dokladech,
musí vyhodnotit, zda tyto nesrovnalosti jsou takové intenzity, že lze zpochybnit doklad jako takový. Správce daně
zváží, zda se jedná o doklad, který v dané situaci vyžaduje zákon a že doprava není prováděna bez dokladu,
případně zda se jedná o doklad podle zákona, který však obsahuje nesprávné nebo nepravdivé údaje, které je třeba
dodatečně prověřit. V rámci prověřování se může jednat například o to, zda není doklad pozměněný
nebo padělaný, zda byl řádně vystaven a je u výstavce evidován bezvadný doklad prokazující zdanění vybraných
výrobků v rámci obchodního řetězce, zda byla doprava vybraných výrobků řádně oznámena a poskytnuto zajištění
daně, zda okolnosti nenasvědčují protiprávnímu uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu,
nebo zda jsou zajištěné vybrané výrobky prokazatelně vedeny povinnými osobami v evidencích podle platných
právních předpisů.“
[21] Ve věci nyní projednávané však nejde o takový případ, kdy by stěžovatel dopravoval
motorovou naftu opatřenou doklady vykazujícími dílčí vady či nepřesnosti, které by bylo možno
odstranit dle §42c odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. Naopak, stěžovatel při dopravě
vůbec nepředložil žádné doklady, které dle zákona musí být při dopravě vybraných výrobků stále
k dispozici. Toto pochybení se pak pokouší zhojit následně dodanými doklady, které
dle něj prokazují nabytí a zdanění zajištěné nafty. Nejvyšší správní soud má za to, že pokud
by souhlasil s názorem stěžovatele, znamenalo by to fakticky naprosté popření povinnosti
dopravovat vybrané výrobky s předepsanými doklady prokazujícími jejich zdanění, která
byla zavedena jako prostředek potírání rozsáhlých daňových úniků v této oblasti. Jak správně
uvedl krajský soud, v případě minerálních olejů dopravovaných v projednávaném případě,
se jedná o druhově určené věci, u nichž je prakticky vyloučeno ověřit, zda se jedná právě
o ty minerální oleje, jejichž nabytí a zdanění prokazují dodatečně předložené doklady. Nutnost
doložení těchto skutečností dokladem dopravovaným společně s těmito vybranými výrobky
naopak možnost takových nelegálních machinací podstatně omezuje a komplikuje. Je tedy třeba
odmítnout názor, předestřený stěžovatelem, že by zmírňující úprava obsažená v §42c odst. 1
písm. b) zákona o spotřebních daních měla být (patrně analogicky) aplikována i na případy,
kdy vybrané výrobky byly dopravovány zcela bez předepsaných dokladů.
[22] Pokud stěžovatel namítal porušení zásady proporcionality zásahu do svého vlastnického
práva, ani zde mu Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Od právnických osob podnikajících
v oblasti dopravy minerálních olejů lze spravedlivě požadovat, aby znaly povinnosti týkající
se dokladů vyžadovaných zákonem při jejich dopravě. Jakkoli si Nejvyšší správní soud je vědom
toho, že člověk je bytost nedokonalá, a připouští možnost opomenutí plnění těchto povinností
v důsledku roztržitosti či zapomnětlivosti příslušných pracovníků, má ovšem za to, že sankce
v podobě propadnutí dopravovaných vybraných výrobků při zjištění, že doklady o jejich nabytí
a zdanění nejsou při jejich dopravě k dispozici, není neproporcionální a je vyvážena zájmem
společnosti na potírání daňových úniků na spotřební dani, ke kterým ve značném objemu stále
dochází. Proporcionalita tohoto řešení vyplývá na jedné straně z výše zmíněné nemožnosti
následné identifikace kontrolovaných genericky určených výrobků s dodatečně předloženými
doklady, na druhé straně pak z již zmíněného „zmírňujícího“ opatření obsaženého v §42c odst. 1
písm. b) zákona o spotřebních daních, které však na stěžovatele z vyložených důvodů nedopadá.
[23] Stěžovatel se mýlí, i pokud se dovolává v kasační stížnosti uvedených rozsudků NSS.
Stěžovatel se dovolával jednak rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2008, č. j. 5 Afs 35/2008 - 53.
Jak správně uvedl žalovaný, v tomto rozsudku se NSS nezabýval výkladem právní úpravy
obsažené v §42 až 42d zákona o spotřebních daních, tj. otázkou zajištění a propadnutí vybraných
výrobků dopravovaných bez zákonem vyžadovaných dokumentů. NSS se zde zabýval otázkou,
zda stěžovatel v jím rozhodované věci se stal plátcem spotřební daně dle §4 odst. 1 písm. f)
zákona o spotřebních daních, přičemž hypotéza tohoto ustanovení je odlišná od podmínek,
za nichž správce daně rozhodne o propadnutí zajištěných vybraných výrobků. Stěžovatel dále
odkazoval na rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2009, č. j. 5 Afs 93/2008 - 94, č. 2225/2011 Sb. NSS.
I tento rozsudek se týká aplikace §4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, tj. otázky
podmínek, za jakých se osoba (zde skladující minerální oleje) stává plátcem spotřební daně.
Závěry vyplývající z obou těchto rozsudků jsou tedy s nyní projednávanou věcí zcela mimoběžné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[24] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[25] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu