ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.185.2019:34
sp. zn. 4 As 185/2019 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. K., CSc., zast. JUDr.
Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Jeseniova 1151/55, Praha 3, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 9. 2016, č. j. 134249/2016/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, a opravnému
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 39,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, a opravné
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 39, se z r ušuj í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti
rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ ze dne 5. 11. 1991, č. j. 332/4-3945/91,
jímž byla povolena stavba VN 22 kV, T.S. – 250 kVA a NN pro napájení „Pneuservisu
Průhonice“.
[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou krajský soud výrokem
I. rozsudku ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, zamítl a výrokem II. rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[3] Opravným usnesením ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 – 39, krajský soud výrok I.
uvedeného rozsudku opravil tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2016,
č. j. 134249/2016/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Výrok II.
rozsudku krajský soud opravil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení částku ve výši 15.342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
jeho zástupkyně JUDr. Zuzany Navrátilové, advokátky. V opravném usnesení krajský soud
dále rozhodl, že vykonatelnost rozsudku se odkládá do právní moci tohoto opravného usnesení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti opravnému usnesení krajského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že opravné usnesení ze dne 9. 5. 2019 mění zcela
podstatu výroku rozsudku krajského soudu ze dne 2. 5. 2019 a nastoluje zcela odlišná práva
a povinnosti účastníkům soudního řízení nad rámec ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti brojil rovněž proti samotnému rozsudku krajského soudu,
když namítal nesprávnost závěru krajského soudu, že žalovaný měl při posuzování
včasnosti odvolání postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, nikoli podle zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád. Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu,
že společnost GLORIATREND, spol. s r.o., jejímž byl žalobce jednatelem, se neseznámila
se stavebním povolením nejpozději ke dni 9. 5. 1994 a setrval na svém přesvědčení, že žalobce
nejpozději ke dni 9. 5. 1994, kdy se změnou stavebního povolení vyslovil souhlas, byl obeznámen
s obsahem stavebního povolení.
[6] Žalobce ve vyjádření kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutími Krajského
soudu v Praze napadenými kasační stížností a vyjádřil přesvědčení, že kasační stížnost
není důvodná. Konstatoval dále, že krajský soud celou situaci posoudil komplexně s uvedením
všech okolností a dospěl k přesvědčivému závěru, že žalobce nebyl a není vázán při podání
odvolání dnem 9. 8. 1994 jako dnem nejzazším, ale že odvolání mohl podat později a učinil
tak včas.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší
správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Shledal přitom vadu, kterou se musel zabývat
i bez návrhu.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Námitce stěžovatele, že opravné usnesení ze dne 9. 5. 2019 mění zcela podstatu výroku
rozsudku krajského soudu ze dne 2. 5. 2019 a nastoluje zcela odlišná práva a povinnosti
účastníkům soudního řízení nad rámec §54 odst. 4 s. ř. s., Nejvyšší správní soud přisvědčil,
neboť opravné usnesení vskutku změnilo způsob, jakým bylo ve věci rozhodnuto, když změnilo
původní rozsudek tak, že ruší rozhodnutí žalovaného, namísto jeho původního znění (řádně
vyhlášeného a účastníkům doručeného), kterým byla žaloba zamítnuta. Takovouto změnu výroku
rozhodnutí však nelze dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soud podřadit pod zjevnou
nesprávnost ve smyslu naposledy uvedeného ustanovení s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud totiž již v rozsudku ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123,
č. 1177/2007 Sb. NSS, judikoval, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem
odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle §54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská
nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud
dále vyslovil, že „účastník řízení o žalobě … může dosáhnout nahrazení jednoho výroku jiným pouze
prostřednictvím kasačního soudu, který jediný je oprávněn zrušit rozhodnutí krajských soudů ve správním
soudnictví a tyto soudy zavazovat k vydání nových rozhodnutí. Opravné usnesení podle §54 odst. 4 s. ř. s.
však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné prostředky a rozhodování kasačního soudu.“
[11] Z výše uvedených závěrů Nejvyšší správní soud vycházel také v rozsudku ze dne
27. 2. 2013, č. j. 4 As 1/2013 - 21, v němž zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského
soudu v podobném případě, kdy Městský soud v Praze opravným usnesením „napravil“ rozpor
mezi výrokem rozsudku o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a o vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení, který byl vyhlášen při jednání soudu, a výrokem o zamítnutí žaloby obsaženým
v písemném vyhotovení rozsudku.
[12] Nejvyšší správní soud má určité pochopení pro postup krajského soudu, který se pokusil
vadu rozsudku spočívající v tom, že výrok se neshoduje s jeho odůvodněním, opravit postupem
podle §54 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedené ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu
však vyplývá, že takovýto postup není možný. Napadené opravné usnesení je tedy nezákonné.
[13] Skutečnost, že výrok rozsudku krajského soudu ve znění před vydáním opravného
usnesení, neodpovídá jeho odůvodnění, představuje vadu nepřezkoumatelnosti
pro nesrozumitelnost podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS), ke které Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední
povinnosti podle §109 odst. 4 téhož zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud obsáhle
vysvětluje nezákonnost postupu stěžovatele a jím vydaného rozhodnutí a závěrem konstatuje,
že rozhodnutí nemůže obstát, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli
k dalšímu řízení (bod 22 odůvodnění). Výrokem napadeného rozsudku, jak předesláno,
ovšem žalobu zamítl a rovněž v jiné části odůvodnění (bod 11) uvedl, že žaloba je nedůvodná.
Rozsudek krajského soudu je tedy zjevně vnitřně rozporný.
[14] Vzhledem k tomu, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost, nezabýval se již Nejvyšší správní soud námitkami stěžovatele směřujícími
do věci samé, neboť v řízení o kasační stížnosti lze věcně posuzovat pouze přezkoumatelné
soudní rozhodnutí.
[15] Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že si je vědom toho, že v petitu kasační stížnosti
stěžovatel navrhoval zrušení pouze opravného usnesení a argumentaci směřující proti rozsudku
doplnil „z opatrnosti“ až později po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti. Vzhledem
k jedinečným okolnostem případu však je zjevné, že kasační stížnost a její doplnění
je třeba chápat jediným smysluplným způsobem a to, že stěžovatel od počátku napadá rozsudek
krajského soudu ve znění opravného usnesení (ačkoli takto rozsudek opravit nelze,
jak je uvedeno výše). Pokud by Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti přistoupil formalisticky
a zrušil pouze opravné usnesení, zatímco zjevně nesmyslný rozsudek by zůstal nedotčen,
výsledkem by byla absurdní situace, která by v důsledku znamenala popření práva účastníků
na spravedlivý proces, především pak žalobce, který byl postupem krajského soudu „uspokojen“
a s ohledem na „opravu“ výroku nepodal proti rozsudku kasační stížnost, jak výslovně uvedl
v podání ze dne 13. 5. 2019. Nejvyšší správní soud proto musel postupovat v souladu s pokynem
Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. I. ÚS 2164/17, uvedl: „Ústavní soud
připomíná svoji judikaturu, podle které uplatnění dispoziční zásady ve správním soudnictví nemůže být v rozporu
s povahou práv, jimž je poskytována ochrana, a se samotným účelem řízení, jímž je spravedlivá ochrana
subjektivních veřejných práv. V tomto smyslu je nutno interpretovat i jednotlivá ustanovení soudního řádu
správního, v nichž se dispoziční zásada promítá (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1169/07 a sp. zn.
IV. ÚS 2701/08).“
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[16] S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze i opravné usnesení zrušil, neboť je zjevné, že rozsudek
i na jeho vydání navazující postup krajského soudu spočívající ve vydání opravného usnesení
je stižen vadou dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.).
[17] Podle §110 odst. 4 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby ve věci
znovu jednoznačně rozhodl a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.
[18] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu