ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.189.2019:20
sp. zn. 4 As 189/2019 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2018, č. j. 1095999/18/2607-00540-607648
a č. j. 1096088/18/2607-00540-607648, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 4. 2019,
č. j. 59 Af 31/2018 - 50,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) v záhlaví
označeným usnesením nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl
návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě (výrok II.).
II.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti tomuto usnesení brojí kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení v celém
rozsahu zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatelka namítá, že v odůvodnění napadeného usnesení „je hrubě a účelově zkreslen
rozhodný skutkový i právní stav této věci […] a to na základě domněnek soudu a jím uměle v rozporu
s rozhodnými údaji konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se žalobkyně neměla možnost
ani jakkoliv vyjádřit, čímž jí byla upřena i nejen Ústavou ČR garantovaná základní práva, aniž by se soud vůbec
zabýval skutečným skutkovým a právním stavem této věci“. Je přesvědčená o tom, že žaloba a její návrhy
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem
byly důvodné a tato důvodnost byla krajskému soudu řádně a včas doložena a prokázána
rozhodnými údaji. Z těchto důvodů má stěžovatelka za to, že krajský soud svým postupem
porušil čl. 90 Ústavy České republiky a §6 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
[4] Součástí kasační stížnosti učinila stěžovatelka rovněž návrhy na osvobození od soudních
poplatků, na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
III.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným usnesením.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že o návrhu stěžovatelky na osvobození
od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené
usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a zamítl
její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním
rozhodnutím je.
[7] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu.
Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatelky advokátem nemusí být splněna.
[8] Nejvyšší správní soud i tak vážil, zda je přes právě uvedené ustanovení
zástupce v nynějším řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky.
Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti
a lze z ní seznat, z jakých skutkových a právních důvodů stěžovatelka považuje napadené
usnesení krajského soudu za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání
v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatelka v důsledku
své neznalosti práva mohla utrpět jakoukoli újmu. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovatelce
zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil.
[9] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Ze soudního spisu se podává, že krajský soud usnesením ze dne 29. 11. 2018,
č. j. 59 Af 31/2018 – 27, (vydaným vyšší soudní úřednicí) vyzval stěžovatelku k zaplacení
soudního poplatku v celkové výši 8.000 Kč (za podání žaloby a návrhu na přiznání odkladného
účinku žaloby proti dvěma rozhodnutím žalovaného). Stěžovatelka následně podáním ze dne
31. 12. 2018 požádala krajský soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě. Krajský soud usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 59 Af 31/2018 – 31,
(vydaným vyšší soudní úřednicí) vyzval stěžovatelku k vyplnění formuláře o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „formulář“) ve stanovené lhůtě 2 týdny
od doručení tohoto usnesení a současně stěžovatelku poučil o následcích nevyhovění
této výzvě. Stěžovatelka podala dne 15. 2. 2019 (tj. ve stanovené lhůtě) proti tomuto usnesení
námitky podle §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších
úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů. Krajský soud usnesením
ze dne 11. 3. 2019, č. j. 59 Af 31/2018 – 41, potvrdil usnesení vyšší soudní úřednice
č. j. 59 Af 31/2018 – 27, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku
v celkové výši 8.000 Kč, a usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. 59 Af 31/2018 – 42, (stěžovatelce
doručeným dne 1. 4. 2019) potvrdil usnesení vyšší soudní úřednice č. j. 59 Af 31/2018 – 31,
kterým byla stěžovatelka vyzvána k vyplnění formuláře. Dne 15. 4. 2019 stěžovatelka krajskému
soudu sdělila, že požadovaný řádně vyplněný formulář včetně příloh odesílá prostřednictvím
pošty. Ten však krajský soud do vydání napadeného usnesení dne 26. 4. 2019 neobdržel.
[12] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že k tomu, aby mohl být účastník řízení osvobozen
od soudních poplatků, je podle §36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit,
že nemá dostatečné prostředky k jejich zaplacení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
již vyslovil, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). Tuto povinnost však stěžovatelka v průběhu
řízení před krajským soudem nesplnila. Přes výzvu krajského soudu ke sdělení
rozhodných skutečností prostřednictvím formuláře údaje o svých poměrech nedoplnila, nemohla
je proto ani doložit a prokázat. O následcích své nečinnosti byla přitom krajským soudem
dostatečně poučena. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nepochybil, nepřiznal-li
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků.
[13] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce
podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. je, aby účastník řízení splňoval předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků; ten však, jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzované věci naplněn
nebyl. Krajský soud proto rozhodl správně i o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce.
Podmínky pro vyhovění tomuto návrhu nebyly v řízení před krajským soudem splněny.
[14] Nejvyšší správní soud přitom nepřehlédl, že krajský soud v souvislosti s úvahami
o osvobození stěžovatelky od soudních poplatků citoval §35 odst. 8 s. ř. s., ačkoliv v době,
kdy uvedený soud napadené usnesení vydal, již dané ustanovení soudního řádu správního
bylo obsaženo v §35 odst. 10. S ohledem na skutečnost, že co do obsahu krajský soud na věc
aplikoval správnou právní normu, toliko přehlédl, že v důsledku četnějších novelizací soudního
řádu správního (naposledy provedené zákonem č. 111/2019 Sb., s účinností od 24. 4. 2019)
je použitá právní norma obsažena nikoliv v §35 odst. 8, nýbrž v §35 odst. 10 s. ř. s. Uvedená
nepřesnost však podle Nejvyššího správního soudu nemá v souzené věci vliv na zákonnost
napadeného usnesení.
[15] Ke stěžovatelčině námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového
a právního stavu, respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatelka nemohla vyjádřit
a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že český
právní řád soudům neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 – 24, nebo ze dne
30. 11. 2017, č. j. 8 As 225/2017 - 32). Stěžovatelka měla možnost přednést veškerá svá tvrzení
a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení
jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
[16] Krajský soud tedy nepochybil, neosvobodil-li stěžovatelku od soudních poplatků a zamítl-
li její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud současně neshledal
ani žádná jiná pochybení v řízení vedeném před krajským soudem, za neopodstatněnou tudíž
považoval i námitku, že krajský soud svým postupem porušil čl. 90 Ústavy a §6 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s.
V.
[17] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] Součástí kasační stížnosti učinila stěžovatelka i návrh na přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupil po provedení nezbytných procesních
úkonů bezodkladně k věcnému projednání kasační stížnosti, neshledal potřebným
o tomto návrhu samostatně rozhodovat.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v řízení
o kasační stížnosti úspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné
náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu