ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.214.2019:34
sp. zn. 4 As 214/2019 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) F. B., b) L. B., oba zastoupeni
Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem, se sídlem Blahoslavova 72/4, Přerov, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osob zúčastněných
na řízení I) J. M., II) Z. M., oba zastoupeni Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem
Moravské náměstí 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2017, č. j. KUZL
9984/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 24. 4. 2019, č. j. 31 A 124/2017 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Hulín (dále jen „stavební úřad“), výzvou ze dne 24. 6. 2016,
č. j. MÚH/04994/2016/ORMZP/P, vyzval žalobce a osoby zúčastněné na řízení ke zjednání
nápravy ve věci stávajícího společného dřevěného krovu dvorní části rodinných domů č. p. X
(ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení) a č. p. X (ve vlastnictví žalobců) v Hulíně. Náprava
má spočívat v nutném podepření stávajících krokví na straně rodinného domu žalobců na středně
nosném zdivu (dozdění zdiva s železobetonovým věncem, prodloužení krokví příložkami
a uložení na pozednici). Dle posouzení statika Ing. F. jsou krokve žalobců staticky závislé
na krokvích osob zúčastněných na řízení, které jsou v havarijním stavu a hrozí zřícením, čímž
by došlo též k poškození krovu žalobců. Jelikož k nápravě ve stanovené lhůtě nedošlo, stavební
úřad žalobcům a osobám zúčastněným na řízení nařídil zjednat stejnou nápravu rozhodnutím
ze dne 27. 10. 2016, č. j. MÚH/08082/2016/ORMZP/P. Odvolání žalobců proti tomuto
rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2017, č. j. KUZL-9984/2017 (dále
jen „napadené rozhodnutí“).
[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobci bránili žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“). Namítali, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a správní orgány
nedostatečně zjistily skutkový stav. Již v roce 2014 provedly osoby zúčastněné na řízení
nepovolené úpravy na své straně střechy, v důsledku čehož dochází ke škodě na majetku žalobců.
Výzva ke zjednání nápravy tak měla směřovat pouze vůči osobám zúčastněným na řízení.
Stavební úřad měl v souladu s §129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“),
vyzvat osoby zúčastněné na řízení k odstranění nepovolených stavebních úprav. Projektová
dokumentace je dle žalobců zpracována účelově a neodpovídá skutkovému stavu v době jejího
vypracování. V doplnění žaloby žalobci namítali, že oba rodinné domy jsou prokazatelně
stavebně oddělené a nepovolené stavební úpravy provedly výhradně osoby zúčastněné na řízení.
[3] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 24. 4. 2019,
č. j. 31 A 124/2017 - 94 (dále jen „napadený rozsudek“). Konstatoval, že stavební úřad provedl
kontrolní prohlídku rodinných domů žalobců a osob zúčastněných na řízení, během níž zjistil,
že společná střecha je ze stavebně technického hlediska ve stavu ohrožujícím život a zdraví osob.
Proto v souladu s §133 a 134 stavebního zákona vyzval a poté nařídil sjednat nápravu všem
spoluvlastníkům společné zdi a střechy. Ohrožení bylo třeba do budoucna zamezit a míra
zavinění (tj. kdo k současnému stavu střechy jakou měrou přispěl), není v rámci tohoto řízení
rozhodující. Případné spory dotčených osob je možné vyřešit následně v řízení před civilními
soudy. Ze správního spisu nadto dle krajského soudu vyplývá, že k současnému stavu nepřispěly
pouze osoby zúčastněné na řízení, neboť i na domě žalobců byly v minulosti prováděny stavební
úpravy.
[4] V průběhu správního řízení žalobci nijak nerozporovali spoluvlastnictví předmětné
stavby, tj. středně nosné zdi včetně střešního krovu. Krajský soud nesouhlasí s žalobním
tvrzením, že domy žalobců a osob zúčastněných na řízení jsou stavebně oddělené, neboť
ze správního spisu (fotodokumentace) vyplývá jejich spojení právě prostřednictvím společné
středně nosné zdi.
[5] K námitce, že stavební úřad měl zahájit řízení o odstranění nepovolených stavebních
úprav, krajský soud uvedl, že správní orgány se zabývaly tím, zda by bylo možné obnovit
předcházející stav (ve smyslu §129 odst. 8 stavebního zákona), tj. odstranit stavební úpravy,
kterými byl současný stav vytvořen. Nicméně z archivní dokumentace nebylo možné zjistit
původní provedení krovu a dimenze jednotlivých prvků, v důsledku čehož nebylo možné nařídit
uvedení stavby do původního stavu. Navíc se soud ztotožňuje také s úvahou správních orgánů
o zbytečnosti či neekonomičnosti takového řešení, neboť osoby zúčastněné na řízení plánují
opravu střechy včetně její dvorní části.
[6] Žalobci dále brojili proti projektové dokumentaci zpracované Ing. F. Krajský soud
k tomu uvádí, že se nejedná o projektovou dokumentaci, ale o statické posouzení, které
si pro účely správního řízení opatřil stavební úřad. Účelem tohoto dokumentu je popsat
a posoudit stav střechy z hlediska statiky. Krajský soud toto posouzení neshledal účelovým
a neaktuálním.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Žalobce a) [dále jen „stěžovatel“] napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že krajský soud, stejně jako žalovaný, měl zkoumat, zda rodinné domy žalobců a osob
zúčastněných na řízení jsou oddělenými stavbami či nikoliv. Napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nevypořádal s námitkou, že nelze vyzvat ke zjednání
nápravy osobu, která není ani vlastníkem stavby ani stavebníkem. Stavební úřad postupoval
nezákonně, když k nápravě vyzval také žalobce jako vlastníky sousední stavby.
[8] Stěžovatel dále namítá, že výzva ke zjednání nápravy je prvním a posledním úkonem
ve věci. Tato podmínka nebyla splněna, neboť stavební úřad učinil před vydáním výzvy
opakovaně kontrolní prohlídku stavby. Stavební úřad měl povinnost zjistit závadu primárně
na straně stavebníka.
[9] Napadený rozsudek je vnitřně rozporný, neboť krajský soud na jednu stranu uzavřel,
že bylo zasaženo do střešní konstrukce, na druhou stranu tvrdí, že nebylo známo původní
provedení krovu a dimenze jednotlivých prvků. Pokud nebylo známo původní provedení krovu,
není možné učinit závěr, že bylo zasaženo do střešní konstrukce a z této skutečnosti vyvozovat
důsledky. Dokumentace ani nezachycuje stav ke dni rozhodnutí, neboť krokve již byly odřezány
a žalobcům je tak uložena nemožná povinnost jejich podepření na středně nosném zdivu.
[10] Stěžovatel opakuje, že pokud stavební úřad nemohl zjistit původní provedení krovu,
nemohl ani při kontrolní prohlídce zjistit závadu. Stavební úřad zahájil nesprávný úřední postup,
neboť namísto nařízení zjednání nápravy měl zahájit se stavebníkem řízení o odstranění
nepovolených stavebních úprav dle §129 stavebního zákona.
III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stavební úřad podle povahy věci,
kterou byla stavební závada u obou staveb rodinných domů, které sdílí společnou stěnu a sdílely
i část konstrukce (krokve a trámy přesahující z jednoho domu na druhý), vyzval ke zjednání
nápravy vlastníky obou rodinných domů. Obnovení předcházejícího stavu dle §129 odst. 8
stavebního zákona nebylo fakticky možné, neboť osoby zúčastněné na řízení odstranily
(byť bez povolení) část střechy, která byla v havarijním stavu a ohrožovala své okolí. Žalobci
zřejmě brojí proti postupu stavebního úřadu z důvodu možných budoucích soukromých sporů
z odpovědnosti za škodu. Žalovanému je známo, že žalobci požádali o vydání stavebního
povolení na stavební práce v podstatě stejného rozsahu, v jakém jim byla uložena povinnost
zjednat nápravu. Ve vztahu ke skutečnosti, že výzva ke zjednání nápravy je prvním a posledním
úkonem ve věci, je irelevantní, jakým způsobem stavební úřad závadný stav zjistil. Námitka,
že závada není na straně domu žalobců, nebyla uvedena v odvolání ani v žalobě a nemá oporu
ve spisové dokumentaci. K závadě na stavbě dochází na obou stranách, a to i v důsledku
stavebních zásahů žalobců v minulosti. Povinnost podepřít krokve se pochopitelně vztahuje
na ty, které nebyly odstraněny.
[12] Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňují, že jejich dům
a dům žalobců spolu konstrukčně souvisí. Pro zjednání nápravy je tak nutná součinnost
obou stran. Tvrzení stěžovatele, že domy jsou oddělené, bylo spolehlivě vyvráceno řadou
podkladů. Ke stavebním úpravám, které měly vliv na současný závadný stav, docházelo
v minulosti jak na straně osob zúčastněných na řízení, tak na straně žalobců.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[13] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[14] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[15] Podle §133 odst. 2 písm. b) stavebního zákona při kontrolní prohlídce stavební úřad zjišťuje
zejména stavebně technický stav stavby, zda není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost
anebo životní prostředí.
[16] Podle §134 odst. 2 stavebního zákona zjistí-li stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby závadu
nebo vyžaduje-li to přesnost a úplnost zjištění podle §133 odst. 2, vyzve podle povahy věci stavebníka, osobu,
která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního
předpisu (dále jen „stavbyvedoucí“) nebo osobu vykonávající stavební dozor anebo vlastníka stavby,
aby ve stanovené lhůtě zjednali nápravu. Podle odst. 3 téhož ustanovení, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě
vyhověno, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým zjednání nápravy nařídí.
[17] Dle citovaných ustanovení může stavební úřad vyzvat ke zjednání nápravy a nařídit
zjednání nápravy stavebníkovi, stavbyvedoucímu, osobě vykonávající stavební dozor
anebo vlastníku stavby. Z těchto osob stavební úřad nemůže vybírat libovolně, zákonným
kritériem je zde „povaha věci“. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že postup stavebního úřadu
v posuzovaném případě, tj. nařízení zjednání nápravy vůči žalobcům i osobám zúčastněným
na řízení, povaze věci odpovídá.
[18] Z obsahu správního spisu vyplývá, že dům žalobců (č. p. X) a dům osob zúčastněných na
řízení (č. p. X) má společnou středně nosnou stěnu, na níž je uložena střešní konstrukce takovým
způsobem, že část střechy na straně žalobců staticky závisí na části střechy na straně osob
zúčastněných na řízení a naopak. Původní dokumentace provedení krovu se nedochovala.
Stavební úpravy, kterými bylo v minulosti zasaženo do nosné konstrukce střechy, prováděli
jak žalobci, tak osoby zúčastněné na řízení. Žalobci provedli v 70. letech nástavbu společné
zdi, poté byly uřezány 3 vazné trámy a dozděn volný prostor mezi trámy a krovy. Osoby
zúčastněné na řízení na své straně v r. 1987 posunuli vjezd a poté, kdy se stav střechy na jejich
straně stal havarijním, začali v r. 2014 starou konstrukci odstraňovat tím, že odřezali 3 krokve.
[19] Osoby zúčastněné na řízení poté po ingerenci stavebního úřadu odstraňování zbytku
střešní konstrukce na své straně zanechali, přičemž i zbytek této konstrukce je v havarijním stavu
a hrozí zřícením. Dle statického posouzení Ing. F. na krokvích osob zúčastněných na řízení
staticky závisí krokve žalobců, které by v případě zřícení části střechy byly taktéž poškozeny.
Z těchto důvodů statik jako odpovídající řešení vyhodnotil podepření stávajících krokví na straně
žalobců na středně nosném zdivu dozděním zdiva s železobetonovým věncem, prodloužením
krokví příložkami a uložením na pozednici. Tím by se odstranil závadný stav, ze statického
hlediska by se část střechy žalobců „konstrukčně osamostatnila“ a bylo by možné provést nutné
opravy střechy na straně osob zúčastněných na řízení. Ostatně, v době vydání rozhodnutí
o nařízení zjednání nápravy již na stavebním úřadě proběhlo řízení o žádosti osob zúčastněných
na řízení o společné územní rozhodnutí a stavební povolení ve věci opravy střechy, které
však z důvodu nedoložení statického posouzení společné středně nosné zdi bylo zastaveno.
Na ústním jednání na stavebním úřadě dne 12. 5. 2016 vyslovili žalobci s technickým řešením
navrhovaným statikem Ing. F. souhlas s tím, že ovšem nechtějí nést náklady na jeho provedení.
[20] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že dle skutkových zjištění je část střechy na straně
osob zúčastněných na řízení (ta její část, která dosud nebyla odřezána) v havarijním stavu a hrozí
zřícením, část střechy na straně žalobců na ní staticky závisí, a náprava závadného stavu vyžaduje
stavební zásahy na obou stranách střechy a na společné středně nosné zdi. Povaze věci je tudíž
odpovídající nařídit povinnost zjednat nápravu všem spoluvlastníkům dotčené střechy a středně
nosné zdi. Předmětem nynějšího řízení není řešení otázky, kdo ze spoluvlastníků a do jaké míry
se má na řešení závadného stavu finančně podílet.
[21] K jednotlivým námitkám, tak jak je ve své obecnosti stěžovatel uplatnil, Nejvyšší správní
soud uvádí následující. Stěžovatel dokládá dokumenty z roku 1908, že oba domy jsou oddělenými
stavbami. Ze správního spisu vyplývá, že prostory domů jsou skutečně stavebně odděleny
(v tom smyslu, že tvoří samostatné obytné prostory), a to právě středně nosnou zdí, která je zdí
společnou. Spolu se společnou zdí sdílí oba domy i společnou střešní konstrukci. Také žalobci
v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu a poté i ve správní žalobě opakovaně uvádí,
že jsou spoluvlastníky uvedených společných částí. Námitka, že stavební úřad nařídil zjednání
nápravy žalobcům jakožto osobám odlišným od vlastníka i stavebníka, je tudíž nedůvodná.
[22] Rozhodnutí o zjednání nápravy stavební úřad činí jako první úkon v řízení,
tzn., že před jeho vydáním nevede klasické správní řízení. To však neznamená, že by stavební
úřad rozhodoval v jakémsi „vzduchoprázdnu“. Podkladem rozhodnutí o nařízení zjednání
nápravy zpravidla budou zjištění stavebního úřadu učiněná před vydáním tohoto rozhodnutí,
typicky půjde o výsledky kontrolní činnosti stavebního úřadu, a to včetně podkladů
shromážděných před vydáním výzvy ke zjednání nápravy dle §134 odst. 4 věty první (která
není rozhodnutím dle správního řádu, ale toliko opatřením, které vydání rozhodnutí dle zákona
předchází).
[23] Úvaha stěžovatele, že pokud se nedochovala původní dokumentace provedení krovu,
nemohl stavební úřad zjistit zásah do střešní konstrukce a nemohl zjistit závadný stav,
je v rozporu s principy elementární logiky. K zásahům do střešní konstrukce dle podkladů
ve správním spise skutečně došlo, na straně osob zúčastněných na řízení byly odřezány některé
krokve (což stěžovatel výslovně tvrdí) a na straně žalobců byla odřezána část vazných
trámů (což stěžovatel minimálně v průběhu správního a soudního řízení nezpochybnil).
Na tyto skutkové závěry nemá vliv skutečnost, že se nedochovala původní dokumentace
provedení krovu, který byl postaven před více než 110 lety. Objektivní závadný stav pak spočívá
v havarijním stavu části střechy, v jehož důsledku hrozí nebezpečí škody na zdraví a majetku
jak osobám zúčastněným na řízení, tak žalobcům, případně i dalším třetím osobám.
To vše bez ohledu na existenci či neexistenci jakékoliv dokumentace. Stěžovateli není uložena
nemožná povinnost, krokve mají být podepřeny na straně žalobců, kde uřezány nebyly.
[24] Zbývá doplnit, že v daném případě nebylo možné nařídit podle §129 odst. 8 stavebního
zákona obnovení předcházejícího stavu stavby, u které byly bez stavebního povolení
nebo ohlášení stavebnímu úřadu anebo v rozporu s ním provedeny stavební úpravy spočívající
v odstranění některé části stavby. Je nesporné, že osoby zúčastněné na řízení provedly odstranění
části střechy, která byla v havarijním stavu, bez povolení či ohlášení stavebnímu úřadu.
Obnovovat však za dané situace stav předcházející zásahu osob zúčastněných na řízení,
tedy de facto instalovat zpět část střechy, která hrozila (a její zbylá část stále hrozí) zřícením,
by nedávalo žádný rozumný smysl a řešení závadného stavu by se takovým postupem nedosáhlo.
V. Závěr a náklady řízení
[25] Napadený rozsudek proto není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec jeho
úřední činnosti nevznikly. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení,
neboť jim soud neuložil žádnou povinnost a neshledal důvody hodné zvláštního zřetele (§60
odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu