ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.218.2019:43
sp. zn. 4 As 218/2019 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: E. K., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 4. 2019, č. j. OAM-192/LE-VL17-ZA15-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2019, č. j. 61 Az 23/2019 - 23,
takto:
I. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2019, č. j.
61 Az 23/2019 - 23, se r uší a věc se v tomto rozsahu v rací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem
Purkyňova 6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 6.800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou ze dne 18. 4. 2019 se žalobce u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2019, č. j.
OAM-192/LE-VL17-ZA15-2019, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní
ochranu tak, že žádost je nepřípustná dle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů, řízení o žádosti zastavil dle §25 písm. i) téhož zákona a dále
rozhodl o tom, že státem příslušným pro posouzení žádosti je Lotyšská republika. Žalobce
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Napadeným usnesením krajský soud nepřiznal žalobě odkladný účinek (výrok I.),
neustanovil žalobci zástupce (výrok II.) a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve lhůtě 1 dne
od doručení napadeného usnesení (výrok III.). Krajský soud dospěl k závěru, že u žalobce jsou
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §35 odst. 10 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Dle sdělení Ministerstva vnitra ze dne 17. 12. 2018 však všichni cizinci umístění v zařízení
pro zajištění cizinců mají přístup k pravidelné, komplexní a bezplatné právní pomoci zajištěné
Organizací pro pomoc uprchlíkům. Organizace pro pomoc uprchlíkům, jakožto právnická osoba
dle §35 odst. 5 s. ř. s., k jejímž činnostem patří poskytování právní pomoci uprchlíkům
nebo cizincům, bude nepochybně schopna žalobci poskytnout účinnou právní pomoc. Je tudíž
na žalobci, aby se na tuto organizaci se žádostí o pomoc obrátil a udělil jí plnou moc
k zastupování v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výrok II. usnesení krajského soudu kasační
stížností. Namítá, že s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j.
10 As 88/2017 - 26, nelze paušálně vyloučit ustanovení zástupce z důvodu možnosti udělení plné
moci osobě uvedené v ustanovení §35 odst. 5 s. ř. s. Pokud účastník řízení splňuje podmínky
pro ustanovení zástupce, soud je povinen vyhodnotit, jaké osoby lze dle zákona ustanovit,
a z okruhu těchto osob ustanovit konkrétního zástupce. Dle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 3. 2019, č. j. 8 As 37/2019 - 15, dále platí, že při úvaze soudu o osobě zástupce
nemůže skutečnost, že stát bude platit odměnu ustanoveného zástupce, být důvodem
převažujícím nad zájmem stěžovatele být zastoupen konkrétním zástupcem, jestliže je jeho návrh
podložen rozumnými a věcnými důvody.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[5] Po posouzení kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že je důvodná.
[6] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2
platí v takovém případě stát.
[7] Podle §35 odst. 5 s. ř. s. domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní ochrany,
rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody
cizince, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem,
uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům.
[8] Dle stěžovatele dospěl krajský soud k nesprávnému právnímu závěru, že není namístě
ustanovit zástupce z řad advokátů, pokud stěžovatel mohl udělit plnou moc právnické osobě
dle §35 odst. 5 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud se obdobnou právní otázkou již zabýval v rozsudku ze dne
8. 6. 2017, č. j. 10 As 88/2017 - 26, na který odkazuje i stěžovatel v kasační stížnosti. Z tohoto
rozhodnutí vyplývá, že při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce je soud povinen nejprve
posoudit podmínky pro ustanovení zástupce dle příslušných ustanovení s. ř. s. V případě, že soud
dospěje k závěru, že tyto podmínky jsou splněny, musí následně vyhodnotit, jaké osoby zákon
pro projednávanou věc připouští ustanovit jako zástupce, a z těchto osob poté zástupce
ustanovit. Závěr, že nejsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce – advokáta v případě,
kdy přichází v úvahu zastoupení na základě plné moci osobou dle §35 odst. 5 s. ř. s., nemá
zákonnou oporu. Pokud by soud dospěl k závěru, že stěžovateli má být ustanoven jako zástupce
subjekt dle §35 odst. 5 s. ř. s., musí ho výrokem rozhodnutí ustanovit, nikoliv pouze odkázat
na možnost udělení plné moci (obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 6. 2019, č. j. 9 As 58/2019 - 43).
[10] Jelikož krajský soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že stěžovatel zákonné
předpoklady pro ustanovení zástupce splňuje (bod 9.), přesto však stěžovateli zástupce
neustanovil a pouze mu sdělil, že se může obrátit na Organizaci pro pomoc uprchlíkům,
je napadené usnesení ve výroku II. nezákonné.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud výrok II. napadeného usnesení
krajského soudu podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu
k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vyjádřeným výše,
tj. je povinen znovu rozhodnout o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě
(a zohlednit nyní i to, že stěžovatel se již nenachází v azylovém středisku na území ČR), přičemž
platí, že do právní moci rozhodnutí o tomto návrhu se opět staví lhůta stanovená pro podání
žaloby (§35 odst. 10 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 As 218/2019 - 24,
stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Ladislava Bártu.
Ustanovenému zástupci přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava
zastoupení a doplnění kasační stížnosti) ve výši 2 x 3 100 Kč [11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení
s §7, §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů],
a dále paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky, celkem tedy 6 800 Kč. Částka v této výši bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. září 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu