ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.290.2019:17
sp. zn. 4 As 290/2019 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. P., proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 6. 2015, č. j. 10/2015-160-SPR/7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 10 A 97/2015 - 122,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní
orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014, č. j. MHMP 1791933/2014, rozhodl
v řízení o žádosti žalobce o vrácení pozbytého řidičského oprávnění tak, že se řidičské oprávnění
nevrací.
[2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který shora označeným usnesením zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení
soudního poplatku.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti tomuto usnesení brojí kasační stížností.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti
stěžovatele k závěru, že byla podána opožděně.
[6] Podle §106 odst. 2 s. ř. s., „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. […] Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Z §106 odst. 4
téhož zákona vyplývá, že: „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována,
byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s.,
„[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit,
nestanoví-li tento zákon jinak.“
[7] Ze spisu městského soudu (konkrétně z doručenky na čl. 122) Nejvyšší správní soud
ověřil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 9. 11. 2018.
[8] Z uvedeného je zřejmé, že dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání
kasační stížnosti podle §40 odst. 1 s. ř. s., byl pátek 9. 11. 2018. Konec dvoutýdenní lhůty
pro podání kasační stížnosti pak podle §40 odst. 2 s. ř. s. připadl na den, který se svým
pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na pátek 23. 11. 2018.
Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne
by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě
ve smyslu výše citovaného §40 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatel však kasační stížnost osobně podal
prostřednictvím městského soudu až dne 1. 7. 2019; tedy opožděně. Pozdní podání kasační
stížnosti nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti není možné
prominout.
[9] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek
opožděnosti kasační stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyšší správní soud proto opožděně
podanou kasační stížnost odmítl.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu