ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.359.2019:28
sp. zn. 4 As 359/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. A., zast. Mgr. Vítězslavem
Dohnalem, advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: REALISTAV s.r.o., se sídlem U Výstaviště 749/30, České Budějovice, zast.
Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, se sídlem Plav 126, České Budějovice, proti rozhodnutí
ministra životního prostředí ze dne 4. 4. 2018, č. j. MZP/2018/430/169, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 9 A 131/2018 -
47,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastav uje.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč
k rukám jeho zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta. Soudní poplatek
bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo životního prostředí, odbor výkonu státní správy III (dále jen „správní orgán
prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 11. 9. 2017, č. j. MZP/2017/520/234, změnilo podle
§149 odst. 5 správního řádu souhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje,
odboru životního prostředí, ze dne 25. 8. 2015, č j. ŽP/7247/15, podle §12 odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s realizací záměru žalobce „Provozní objekt k chovu včel
na p. p. X v k. ú. V. B.“ tak, že potvrdilo původní nesouhlasné závazné stanovisko Městského
úřadu Horažďovice, odboru životního prostředí, s umístěním stavby – záměru žalobce.
[2] Ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále
jen „napadené rozhodnutí“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí ministra žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným usnesením odmítl. Dospěl totiž k závěru,
že napadené rozhodnutí je podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu a žaloba
je tudíž ve smyslu §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná.
[4] Proti tomuto usnesení městského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační
stížností.
[5] Dříve než o kasační stížnosti mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout, vzal ji stěžovatel
zpět podáním datovaným dnem 30. 10. 2019.
[6] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) téhož zákona, soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[7] Jelikož projev vůle stěžovatele, učiněný podáním datovaným 30. 10. 2019, nevzbuzuje
pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením
a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.
[8] O náhradě nákladů řízení bylo za použití §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
[9] O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že právo na náhradu nákladů řízení
nemá, neboť jí soud v řízení neuložil plnění žádných povinností.
[10] Podle §10 odst. 3, věty první, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud
vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li
řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku ve výši 4.000 Kč stěžovateli. Soudní poplatek bude vrácen k rukám zástupce stěžovatele
Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá z §10a odst. 1
téhož zákona, podle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na
poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu