ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.388.2019:74
sp. zn. 4 As 388/2019 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 4. 2. 2019, č. j. 10.01-000012/19-004, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 6 A 61/2019 - 62,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 6 A 61/2019 - 62, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 2. 2019, č. j. 10.01-000012/19-004, zamítla žádost
žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby zastoupení v řízení před Ústavním
soudem vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 4317/18 podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
s odůvodněním, že žalobkyně nesplnila podmínky vzniku práva na určení advokáta k poskytnutí
právní služby stanovené v §18c odst. 4 a 5 zákona o advokacii.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 19. 9. 2019,
č. j. 6 A 61/2019 - 62, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudního poplatku za žalobu
podanou proti rozhodnutí žalované. Konstatoval, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrdit
a doložit, že nemá na uhrazení soudního poplatku dostatek prostředků, stanovenou §36 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
protože nepředložila soudu žádné relevantní listiny a doklady, které by dosvědčily její tíživou
finanční situaci. Ačkoliv městský soud nerozporoval skutečnost, že finanční situace žalobkyně
není nijak příznivá, a to s ohledem na jediný její měsíční příjem ve výši 9.600 Kč, tak podle soudu
sama tato částka zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že je takřka nemajetná a bez finančních
prostředků. Dále městský soud konstatoval, že soudní poplatek, jehož výše činí 3.000 Kč,
objektivně není částkou vysokou, jejíž úhrada by byla pro žalobkyni nemožná. Žalobkyně
současně nedoložila žádnými listinnými důkazy svá tvrzení, že se podílí na úhradě nájemného
a plateb za energie ve společné domácnosti s její matkou, ani že má vůči matce dluh
na neuhrazeném zdravotním pojištění. Městský soud uzavřel, že žalobkyně dostatečně
neprokázala ani svůj tvrzený závažný zdravotní stav, který by jí bránil v možnosti najít
si plnohodnotné zaměstnání, přičemž jí diagnostikovaná cukrovka typu II představuje
pouze poměrně běžnou civilizační chorobu.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost.
V ní předestřela rozsáhlou kasační argumentaci, podle které je žalovaná nečinná,
přičemž současně někteří advokáti nehájí dostatečně její zájmy, a dále že městský soud ztratil
některá podání a také listinné důkazy. Namítla, že žalovaná i městský soud napadenými
rozhodnutími upřely stěžovatelce právo na účinnou obranu jejích práv před soudem. Uzavřela,
že jsou v jejím případě jednoznačně dány předpoklady, aby byla osvobozena od soudních
poplatků, protože je nemajetná a nemá právo bydlení, současně jsou její příjmy minimální,
proto nemá dostatečné prostředky ani na uhrazení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
proto stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku a navrhla, aby v posuzovaném
případě nepoužil §105 odst. 2 s. ř. s., jelikož nemá důvěru v jednání advokátů.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že námitkami stěžovatelky, které nemají
souvislost se splněním či nesplněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků,
se nezabýval a omezil se na hodnocení pouze níže vymezených skutečností.
[8] K žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud odkazuje
na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, kde se uvádí, že „řízení
o kasační stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu o procesních návrzích, které učinil stěžovatel v průběhu
řízení o žalobě, poplatkové povinnosti nepodléhá.“ Uvedené lze plně využít i v posuzovaném případě,
takže řízení o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků poplatkové
povinnosti nepodléhá. Podle zmíněného usnesení rozšířeného senátu v posuzovaném případě
není podmínkou řízení o kasační stížnosti ani povinné zastoupení stěžovatelky advokátem
podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[9] Z formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a dalších listin, které
stěžovatelka předložila městskému soudu, vyplývá, že bydlí ve společné domácnosti se svou
matkou V. T. Stěžovatelka není zaměstnána, přičemž jejím jediným příjmem je doktorské
stipendium ve výši 9.350 Kč za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, dále 9.450 Kč za období
od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019 a 9.600 Kč za období od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019. Měsíční náklady
stěžovatelky pak činí 5.308 Kč na nájemném a 2.145 Kč na ostatních výdajích. Stěžovatelka dále
v předmětném formuláři uvedla, že dluží své matce částku 118.584 Kč za neuhrazené zdravotní
pojištění a částku 3.830 Kč za roční kupon MHD - Lítačka, přičemž měsíční splátky těchto dluhů
činí 1.647 Kč a 500 Kč.
[10] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka
je schopna si uhradit náklady na své základní životní potřeby, nedisponuje však pravděpodobně
žádnou významnější částkou naspořených peněz, případně majetkem, který by mohla zpeněžit.
Finanční situaci stěžovatelky za účelem osvobození od soudních poplatků, respektive ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, posuzoval Nejvyšší správní soud již v usnesení
ze dne 12. 9. 2019, č. j. 2 Ads 40/2019 - 38. Přitom dospěl k závěru, že stěžovatelka splňuje
podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. Osobní
a majetkové poměry stěžovatelky zjištěné v posuzovaném případě se žádným zásadním
způsobem neodlišují od stavu, který tu byl v okamžiku vydání uvedeného rozhodnutí,
a proto závěry v něm formulované je třeba plně využít i v nyní posuzovaném případě.
[11] Nelze souhlasit s tvrzením městského soudu, že částka soudního poplatku, která
činí 3.000 Kč, není natolik vysoká, aby ji stěžovatelka měla problém uhradit. Za situace,
kdy její měsíční příjmy v podstatě pokrývají úhradu měsíčních nákladů a současně nedisponuje
jiným zpeněžitelným majetkem, lze totiž tuto částku považovat za natolik vysokou, že její úhrada
jí bude činit značné potíže.
[12] Stěžovatelka skutečně listinnými doklady nedoložila svá tvrzení týkající se jejího podílu
na úhradě nájemného a dalších plateb spojených s bydlením u své matky ani dlužných částek
vůči ní, kromě dokladu o zakoupeném kuponu na MHD. Nicméně bývá naprosto obvyklé,
že takové skutečnosti nemají mezi rodinnými příslušníky listinné podklady.
Navíc lze předpokládat, že se stěžovatelka minimálně na úhradě části nákladů spojených
s bydlením u své matky podílí, neboť taková praxe bývá při společném soužití rodičů s dospělými
dětmi obvyklá. Tyto běžné náklady přitom dosahují výše příjmů stěžovatelky. Proto je zřejmé,
že stěžovatelka by neměla dostatečné prostředky byť jen na částečnou úhradu soudních poplatků
ani v případě neexistence dluhů vůči matce z předešlé doby.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka splňuje
podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Městský
soud tak postupoval nesprávně, když stěžovatelku od soudního poplatku neosvobodil.
IV. Závěr
[14] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s.
napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský
vázán výše uvedeným právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] V dalším řízení rozhodne městský soud také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu