ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.400.2018:20
sp. zn. 4 As 400/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. V., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 2. 2017, č. j. JMK 18256/2017, sp. zn. S-JMK 14344/2017/ODOS/Ša, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 33 A
18/2017 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, v níž se žalobce
domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče ze dne 22. 11. 2016, č. j. MUH/100881/16/341,
sp. zn. dop/9214/16/116, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého
se měl dopustit tím, že z nedbalosti dne 18. 5. 2016 v 17:15 hod. v obci Brumovice na místní
komunikaci, jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. BMW, RZ: X, nebyl za jízdy
připoután bezpečnostním pásem. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta
ve výši 2.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 17. 12. 2018 blanketní
kasační stížnost, v níž pouze uvedl, že se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele výrokem II. usnesení ze dne 28. 12. 2018,
č. j. 4 As 400/2018 - 12, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá
rozsudek krajského soudu a poučil stěžovatele, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno
zástupci stěžovatele do jeho datové schránky dne 7. 1. 2019. Lhůta k doplnění kasační stížnosti
v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 8. 1. 2019 a uplynula ve čtvrtek dne 7. 2. 2019.
Zástupce stěžovatele však na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval.
Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §103 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[7] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel
v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS).
Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu
či rozsudku krajského soudu. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení
se krajský soud podle stěžovatele dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru).
Sám stěžovatel ostatně v kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost doplní, avšak v zákonné lhůtě
tak neučinil ani přes výzvu soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným
opravným prostředkem, považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné
důvody stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl,
neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5
téhož ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4,
dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Zástupce stěžovatele uhradil soudní poplatek převodem z účtu ke dni 11. 1. 2019. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé,
byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem,
jak jsou vymezeny v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[12] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta,
se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu