ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.7.2019:31
sp. zn. 4 As 7/2019 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. Ch., zast. Mgr. Tomášem
Maxou, advokátem, se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 7. 2016, č. j. 046445/2016/KUSK-DOP/HRO, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, č. j. 48 A 79/2016 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2016, č. j. 046445/2016/KUSK-DOP/HRO, žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 23. 2. 2016, č. j. MBE/12749/2016/SPR-Sps,
kterým Městský úřad Beroun (dále jen „prvoinstanční orgán“) podle §118c odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí žalovaného, zadržel žalobci
řidičský průkaz do doby pravomocného rozhodnutí o přečinu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl žalobce
dopustit tím, že „ […] dne 29. 1. 2016 v době 21:03 až 21:15 hod. v prostoru 27 km až 28 km dálnice D5
směr Plzeň, řídil vozidlo Opel Insignia registrační značky X mps SK, i přesto, že mu byl vysloven zákaz řízení
motorových vozidel, vydaný Městským úřadem Havlíčkův Brod pod č. j. DOP-3459/2015-10 na dobu 1 měsíce,
ode dne 15. 1. 2016 do dne 15. 2. 2016.“
[2] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedl, že pro zadržení řidičského průkazu žalobce
až do právní moci rozhodnutí o trestném činu byly splněny zákonné podmínky. K odvolací
námitce žalobce, že jej jeho tehdejší zmocněnec neinformoval o rozhodnutí, kterým
mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, žalovaný odkázal na §34 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, a uvedl, že z právního jednání zástupce vznikají práva a povinnosti
zastoupenému. Podle žalovaného věděl žalobce, že má ode dne 15. 1. 2016 do dne 15. 2. 2016
zákaz řízení motorových vozidel, a podle §94a odst. 2 zákona o silničním provozu
měl do 5 pracovních dnů od právní moci rozhodnutí odevzdat řidičský průkaz. Vzhledem
k tomu, že žalobce uvedené povinnosti ignoroval, naplnil podmínky umožňující zabránění
v jízdě, zadržení řidičského průkazu policistou a vydání rozhodnutí o zadržení řidičského
průkazu. Smyslem zákona je v takovém případě zabránit řidiči motorového vozidla v účasti
na silničním provozu.
[3] K námitce žalobce, že mu prvoinstanční orgán měl řidičský průkaz toliko odebrat
jako neplatný doklad podle §118 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, žalovaný
přisvědčil, že řidičský průkaz byl skutečně neplatný, protože obsahoval nepravdivé skutečnosti.
Dodal však, že protiprávní jednání žalobce nespočívalo jen v držení neplatného dokladu,
ale především v řízení motorového vozidla v době, kdy to měl zakázáno, přičemž úmyslem
zákonodárce bylo upravit právě takové situace v ustanoveních §118a až §118c zákona
o silničním provozu. Žalovaný v této souvislosti doplnil, že předložený názor zástupce veřejné
ochránkyně práv by prakticky vylučoval použití §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním
provozu, přičemž odmítl, že by uvedené ustanovení dopadalo toliko na zahraniční řidiče.
[4] Rozsudkem ze dne ze dne 18. 12. 2018, č. j. 48 A 79/2016 - 26, Krajský soud v Praze zamítl
žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud vymezil,
že pro posouzení důvodnosti žaloby je klíčové zodpovědět otázku, zda je možné podle §118b
odst. 1 zákona o silničním provozu zadržet řidičský průkaz a zda je řidičský průkaz řidiče,
kterému byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, neplatný. Krajský soud poukázal
na §94a odst. 1, §105 odst. 1 písm. g) a §118 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu
a dovodil, že dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena sankce zákazu
řízení motorových vozidel, žalobce pozbyl řidičské oprávnění a vzhledem k tomu, že údaj
o řidičském oprávnění je uveden na řidičském průkazu, stal se tento neplatným, protože
obsahoval údaje, které neodpovídají skutečnosti. Řidičský průkaz žalobce tak byl v době,
kdy mu byl zadržen, tj. dne 29. 1. 2016, neplatný.
[5] S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 411/2005 Sb. měnícího zákon o silničním
provozu, krajský soud dovodil, že „[j]istě je účelem vyloučit ze silničního provozu určitou skupinu řidičů,
ale bylo by proti smyslu zákona, kdyby se toto vyloučení týkalo pouze řidičů s řidičským oprávněním, neboť
jak bylo uvedeno výše, uložení zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel má za následek
pozbytí řidičského oprávnění. Zároveň ale platí, že možnost uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel
lze uložit jen u těch nejzávažnějších přestupků, neboť tento trest má zabránit řidiči - pachateli - v pokračování
ohrožování bezpečnosti a plynulosti provozu svým společensky škodlivým jednáním. O závažnosti takového
jednání svědčí i skutečnost, že tyto přestupky není možné projednat v blokovém řízení a uložit tak za ně nižší
sankci […]. Pakliže je tedy zákaz činnosti spojen se snahou chránit bezpečnost a plynulost silničního provozu
před společensky velmi závažným jednáním, pozbývalo by smyslu, kdyby nemohl být zadržen řidičský průkaz
řidiči, který nejen že porušoval pravidla silničního provozu takovým způsobem, že mu byl (v minulosti, avšak stále
trvá) uložen zákaz řízení motorových vozidel, ale nerespektoval ani zákonnou povinnost odevzdat v souladu
s ustanovením §94a odst. 2 zákona o silničním provozu řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností, a hlavně porušil i samotný zákaz činnosti, čímž vlastně zmařil účel opatření zákazu
řízení motorových vozidel. Je zřejmé, že řidič, který není držitelem řidičského oprávnění, protože mu byl uložen
zákaz řízení motorových vozidel, ale vlastní ještě stále řidičský průkaz, není způsobilý k řízení motorových
vozidel. Zároveň ale může zneužívat držení byť neplatného řidičského průkazu k podvodnému jednání,
kdy se může snažit například v rámci rutinních dopravních kontrol skrýt svou nezpůsobilost k řízení motorových
vozidel. Držení (i neplatného) řidičského průkazu výrazně ulehčuje nezpůsobilému řidiči, kterému byl uložen trest
zákazu řízení motorových vozidel, skrývat svou řidičskou nezpůsobilost a účastnit se silničního provozu způsobem,
který mu byl s ohledem na jeho předchozí škodlivé jednání zakázán. Nezadržení neplatného řidičského průkazu
řidiči, který nedisponuje řidičským oprávněním, tak může fakticky zvýšit šanci na to, že bude tento řidič
pokračovat v porušování právních předpisů, neboť mu bude umožněno skrývat ztrátu řidičského oprávnění
faktickým držením řidičského průkazu.“
[6] V ustanovení §118b odst. 2 zákona o silničním provozu shledal krajský soud speciální
právní úpravu k situaci, kdy je řidiči zadržen řidičský průkaz podle §118a odst. 1 písm. a) až g)
zákona o silničním provozu, neboť pouhým zadržením řidičského průkazu nedochází k pozbytí
řidičského oprávnění, a proto bylo třeba v zákoně stanovit, že řidič, kterému byl zadržen řidičský
průkaz, nesmí řídit motorová vozidla. Naproti tomu v případě předpokládaném v §118a odst. 1
písm. h) zákona o silničním provozu řidič již pozbyl řidičské oprávnění. Tomuto řidiči
proto není třeba speciálním ustanovením, tj. §118b odst. 2 zákona o silničním provozu,
zakazovat řízení motorových vozidel, neboť není držitelem řidičského oprávnění. Podle
krajského soudu je možné zadržet řidičský průkaz pouze z důvodů uvedených v §118a zákona
o silničním provozu, ale není možné jakési „odebrání“ neplatného řidičského průkazu, neboť
tento postup není, na rozdíl od zadržení neplatného občanského průkazu, upraven zákonem
a správní orgán by se odebráním řidičského průkazu pro jeho neplatnost dopustil nepřípustné
svévole.
[7] Krajský soud se neztotožnil s argumentací žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 9 As 93/2014 ani s vyjádřením zástupce veřejné ochránkyně práv.
Nejvyšší správní soud se v namítané věci zabýval skutkově odlišnou situací, neboť řidiči
byl zadržen řidičský průkaz v době, kdy již netrvala sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel. Ustanovení §118b odst. 1 zákona o silničním provozu nestanoví
podmínku, že smí být zadržen pouze platný řidičský průkaz, a ani nestanoví podmínku,
že smí být zadržen řidičský průkaz pouze takovému řidiči, který disponuje řidičským oprávněním.
Ustanovení §118b odst. 2 zákona o silničním provozu je tak speciálním opatřením pro případy
zadržení řidičského průkazu z důvodů uvedených v §118a odst. 1 písm. a) až g) zákona
o silničním provozu, neboť v těchto případech neztrácí řidič automaticky řidičské oprávnění
a je třeba zabránit mu v pokračování činnosti, kterou ohrožuje bezpečnost a plynulost silničního
provozu. Naproti tomu v případě předpokládaném v §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním
provozu již řidič řidičské oprávnění nemá, tudíž nesmí řídit motorová vozidla a není třeba
mu to zvlášť zakazovat. Krajský soud současně odmítl, že §118a odst. 1 písm. h) zákona
o silničním provozu dopadá pouze na zahraniční řidiče; žalobce tuto podmínku totiž přidal
svévolně do citace §94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalobcem doplněná podmínka
aplikace §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu nevyplývá ani z §80 téhož zákona,
když z §104 odst. 2 téhož zákona vyplývá opak. Právní názor o podmínkách aplikace §118a
odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu sice převzal i zástupce veřejné ochránkyně práv,
podle krajského soudu jej však nikterak neodůvodnil. Krajský soud doplnil, že v případě uložení
sankce zákazu řízení motorových vozidel zahraničnímu řidiči dopadá i na něj ztráta řidičského
oprávnění, byť se vztahuje svou působností pouze na území České republiky. Zároveň
tento výklad není v kolizi s povinností řidiče odevzdat podle §94a odst. 2 zákona o silničním
provozu řidičský průkaz, neboť řidičským průkazem se podle §104 odst. 1 téhož zákona myslí
řidičský průkaz České republiky. Jak český řidič, tak zahraniční řidič, tedy ztrácí dnem nabytí
právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti řídit motorová vozidla řidičské oprávnění. Avšak
pouze řidič, který disponuje řidičským průkazem České republiky, má stanovenu povinnost
odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Krajský
soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné z důvodu, že se žalovaný výslovně
nevypořádal s žalobcem namítaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, přičemž vysvětlil,
že se dostatečně vypořádal s jednotlivými formulacemi a argumenty, které žalobce z rozsudku
citoval.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že mezi ním a žalovaným je sporná otázka, zda může správní orgán rozhodnout
o zadržení řidičského průkazu i v případě, kdy byla stěžovateli uložena sankce zákazu řízení
motorových vozidel. K zadržení řidičského průkazu může podle stěžovatele dojít jen v případě,
že je řidič držitel platného řidičského oprávnění, což však v projednávané věci nebylo naplněno.
Zdůraznil přitom, že jej jeho zmocněnec o udělené sankci vůbec neinformoval, takže neměl
tušení, že mu správní orgány zakázaly řízení motorových vozidel. Upozornil, že zadržení
řidičského průkazu slouží tomu, aby byla z provozu dočasně vyloučena osoba, proti které
je vedeno řízení o přestupku či řízení trestní. Odmítl přitom, že by na projednávaný případ nebyly
aplikovatelné závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014,
č. j. 9 As 93/2014 - 27, neboť není na místě rozlišovat mezi tím, zda byl řidičský průkaz zadržen,
protože řidič řídil bez řidičského oprávnění, nebo protože řídil v době, kdy mu byl uložen zákaz
činnosti. Ostatně shodný názor jako stěžovatel má i veřejná ochránkyně práv. Paradoxní
je přitom závěr krajského soudu o tom, že řidičský průkaz není možné odebrat, neboť takový
postup je podle judikatury Nejvyššího správního soudu možný. Podle stěžovatele §118a odst. 1
písm. h) zákona o silničním provozu směřuje výlučně vůči osobám se zahraničním řidičským
oprávněním. Tyto osoby totiž udělením zákazu činnosti nepozbývají řidičské oprávnění, ale toliko
nemohou na území České republiky řídit motorová vozidla. Nejvyššímu správnímu soud proto
stěžovatel navrhl, aby zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že zasahující policisté byli oprávněni
řidičský průkaz zadržet, neboť stěžovatel řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byla uložena sankce
zákazu činnosti. Stěžovatel měl odevzdat řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu
do 5 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byla udělena sankce zákazu činnosti,
což však nesplnil. Zadržení řidičského průkazu přitom slouží tomu, aby byli eliminováni řidiči
nerespektující udělení zákazu činnosti s tím, že úvahy stěžovatele o možnosti odebrání řidičského
průkazu jsou teoretického charakteru bez vazby na projednávanou věc. Žalovaný zdůraznil,
že výklad právních předpisů by přitom vždy měl směrovat k ochraně účastníků silničního
provozu a nikoliv těch, kteří se prostřednictvím obstrukcí snaží vyhnout odpovědnosti
za spáchaný delikt. Žalovaný proto Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby kasační stížnost
zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[11] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Podle §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu policista může při dohledu
na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu
na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení
vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen "technický
prostředek") nebo odtažením vozidla, jestliže řidič řídil motorové vozidlo, přestože mu byl soudem uložen trest
nebo správním orgánem uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
[14] Podle §118b odst. 1 zákona o silničním provozu policista je oprávněn z důvodů uvedených
v §118a odst. 1 písm. a) až h) zadržet řidičský průkaz. Po zadržení řidičského průkazu oznámí policista
bez zbytečného odkladu zadržení řidičského průkazu registru řidičů, u zahraničních řidičů příslušnému obecnímu
úřadu obce s rozšířenou působností.
[15] Podle §118b odst. 2 zákona o silničním provozu po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí
držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo.
[16] Podle §118c odst. 1 věty první zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou
působností do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle §118b zahájí
řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí
o přestupku nebo o trestném činu; jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím
souhlasu státního zástupce.
[17] Nejvyšší správní soud uvádí, že sporná je mezi stěžovatelem a žalovaným otázka,
zda lze podle §118b odst. 1 zákona o silničním provozu zadržet řidičský průkaz řidiče, kterému
byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, resp. zda lze zadržet řidičský průkaz
řidiče, kterému byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, v důsledku čehož
je zadržen neplatný řidičský průkaz. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem z §94a
odst. 1, §105 odst. 1 písm. g) a §118 ods t. 1 písm. b) zákona o silničním provozu dovodil,
že dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena sankce zákazu řízení
motorových vozidel, stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění. Z uvedeného plyne, že údaj
o řidičském oprávnění uvedený v řidičském průkazu byl v okamžiku jeho zadržení neplatný,
což způsobilo neplatnost celého řidičského průkazu. Tato skutečnost podle Nejvyššího správního
soudu nicméně nebrání zadržení řidičského průkazu z důvodu uvedeného v ustanovení §118a
odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu.
[18] Krajský soud správně uvedl, že pokud je řidiči zadržen řidičský průkaz podle §118a odst. 1
písm. a) až g) zákona o silničním provozu, nedochází tím bez dalšího k pozbytí řidičského
oprávnění, a proto zákon o silničním provozu výslovně stanovuje, že řidič, kterému byl zadržen
řidičský průkaz, nesmí řídit motorová vozidla. Naproti tomu v případě zadržení řidičského
průkazu kvůli skutečnosti uvedené v §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu,
jako tomu bylo v případě stěžovatele, řidič již pozbyl řidičské oprávnění, a proto podle krajského
soudu zákon o silničním provozu výslovně nestanovuje, že takový řidič nesmí dále řídit, neboť
mu již byla sankce zákazu řízení uložena.
[19] Nejvyšší správní soud s tímto právním názorem souhlasí jen v dílčí části. Nastíněný závěr
je nepochybně platný do okamžiku, kdy trvá původní sankce zákazu řízení motorových vozidel,
a tudíž se nejeví jako nezbytné stanovit, že řidič nesmí od okamžiku zadržení řidičského průkazu
řídit motorová vozidla. Krajský soud však přehlédl tu část doby, která nastane po uběhnutí
zbývající doby původního zákazu činnosti až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí
o přestupku nebo o trestném činu, k němuž dojde v návaznosti na jednání řidiče, pro které
byl zadržen (sice neplatný) řidičský průkaz. Pokud by totiž zákon o silničním provozu
nestanovil, že řidič nesmí řídit až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o přestupku
nebo o trestném činu, po uběhnutí doby původního zákazu řízení by oprávnění řidiče „obživlo“,
jakkoliv by své oprávnění (okamžitě a bez dalšího) nemohl prokázat řidičským průkazem, neboť
ten mu byl (správně) zasahujícím policistou, resp. správním orgánem, zadržen. Názor krajského
soudu by tak ve svém důsledku znamenal, že by správní orgány po skončení původního zákazu
řízení motorových vozidel musely stěžovateli řidičský průkaz vydat, neboť by neexistoval
zákonný důvod pro jeho zadržení, resp. by neexistoval důvod, pro který by nesměl řídit motorová
vozidla. Takový závěr však Nejvyšší správní soud z příslušných ustanovení zákona o silničním
provozu neučinil. Zadržení řidičského průkazu v případě stěžovatele bylo namístě s tím, že jinak
obvyklé účinky zadržení řidičského průkazu, tj. že řidič nesmí až do okamžiku pravomocného
vydání rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu řídit motorová vozidla, nastanou
až po skončení původního zákazu řízení motorových vozidel.
[20] Krajský soud proto ve svých závěrech částečně pochybil, nicméně žalobu správně zamítl,
a proto není nezbytné napadený rozsudek zrušit. Podle Nejvyššího správního soudu v souladu
se zásadou procesní ekonomie postačuje korekce odůvodnění závěrů krajského soudu,
tak jak byla provedena výše.
[21] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani názoru stěžovatele, že mu měly správní orgány
řidičský průkaz odebrat. Zákon o silničním provozu totiž i ve stěžovatelově případě počítal
se zadržením řidičského průkazu až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o trestném
činu. Dále je zcela irelevantní, že stěžovatele o udělení sankce zákazu řízení motorových vozidel
(údajně) jeho zástupce neinformoval. Bylo zcela na vůli stěžovatele, zda se nechá v přestupkovém
řízení zastoupit (jeho slovy nechvalně známým) zástupcem. Pokud takto stěžovatel učinil, musí
nést důsledky svého rozhodnutí. Pro úplnost však Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel
nastíněné tvrzení nepodložil žádnými důkazy.
[22] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu
nedopadá pouze na zahraniční řidiče, jak mylně dovozuje stěžovatel. Takový závěr nelze dovodit
z žádného ustanovení zákona o silničním provozu. Podle Nejvyššího správního soudu již krajský
soud přitom v dané souvislosti přiléhavě upozornil, že v případě uložení sankce zákazu řízení
motorových vozidel zahraničnímu řidiči dopadá i na něj ztráta řidičského oprávnění,
byť se vztahuje svou působností pouze na území České republiky. Jak český řidič, tak zahraniční
řidič tedy ztrácí dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti řídit motorová vozidla
řidičské oprávnění na území České republiky. Avšak pouze řidič, který disponuje řidičským
průkazem České republiky, má stanovenu povinnost odevzdat řidičský průkaz příslušnému
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností s tím, že zahraničnímu řidiči z povahy věci
takovou povinnost stanovit není možné, neboť orgány České republiky obecně nemohou zabavit
průkazy či doklady vydané orgány jiných států. Ve věci sp. zn. 9 As 93/2014 Nejvyšší správní
soud neřešil otázku aplikace §118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, a proto
v něm vyslovené právní názory nedopadají na nyní posuzovaný případ.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu