ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.91.2019:29
sp. zn. 4 As 91/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. G. M., zast. Mgr. Michalem
Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2016, č. j. 5106/DS/2016, ve znění opravného
rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018, č. j. 5106/DS/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 58,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 58,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2016, č. j. 5106/DS/2016, JID:
174057/KUUK/2016/Ne, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018,
č. j. 5106/DS/2018, JID: 95293/2018/KUUK/Š, zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne
24. 8. 2016, č. j. MmM/095175/2016/OSČ-P/ŠP, sp. zn. OSČ-Př/040803/1100/2016/ŠP,
kterým Magistrát města Mostu shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
(dále jen ,,zákon o silničním provozu“), za což mu uložil pokutu ve výši 6.000 Kč, zákaz řízení
motorových vozidel v délce 6 měsíců a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši
1.000 Kč. Žalobce se přestupku dopustil tím, že dne 5. 4. 2016 v 13:52 hodin, na silnici č. I/13,
v katastru města Most, u sjezdu na obec Komořany, při řízení osobního vozidla tov. zn. Škoda
Superb, r. z. X, v místě, kde je povolena maximální rychlost 90 km/h, překročil nejvyšší
povolenou rychlost o 56 km/h, neboť mu byla po zvážení možné odchylky ±3 % měřícím
zařízením RAMER 10C naměřena rychlost jízdy 146 km/h. Podle žalovaného Magistrát města
Mostu opřel své rozhodnutí o přiléhavé důkazy, které jsou řádnou součástí spisu. Zasahující
policisté přitom provedli měření zákonným způsobem, neboť v opačném případě by se výsledek
měření vůbec nezaznamenal. Doplnil, že místo spáchání přestupku je vymezeno řádně a další
konkrétní údaje obsahuje i záznam o měření. Žalovaný upozornil, že jednání žalobce
je společensky škodlivé a není pochybností o naplnění materiální stránky přestupku. Doplnil
přitom, že správním orgánům nepřísluší zkoumat, proč vybrala Policie České republiky
pro kontrolování dodržování rychlosti předmětnou lokalitu. Podle žalovaného fotografie ve spisu
vylučují, že by při měření panovalo deštivé počasí. Zároveň žalovaný doplnil, že žalobce měl
možnost se účastnit projednání přestupku, a ve skutečnosti, že Magistrát města Mostu nepřijal
omluvu z ústního jednání ze dne 10. 8. 2016, kterého se žalobce nezúčastnil z důvodu služební
cesty, neshledal pochybení. Ostatně ústního jednání se zúčastnil zástupce žalobce, který zde hájil
jeho zájmy. Žalovaný odmítl, že by k přestupkovému jednání žalobce donutili policisté, kteří
se měli údajně přiblížit na blízkou vzdálenost k jeho vozidlu. Uzavřel, že uložená sankce
je přiměřená okolnostem případu, navíc v nejnižší možné sazbě.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 58, zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že místo spáchání přestupku je jasně
vymezeno. Přestože Magistrát města Mostu neprovedl návod k obsluze jako důkaz,
nemělo to podle krajského soudu vliv na zákonnost rozhodnutí. Krajský soud vyhodnotil,
že měření proběhlo řádně s tím, že nemohlo dojít ke změření rychlosti protijedoucího vozidla,
neboť to princip měření vylučuje. Okolnosti případu byly zjištěny řádně s tím, že zákonně
proběhlo i měření samotné. Pochybení krajský soud neshledal ani v tom, že Magistrát města
Mostu nepřijal omluvu žalobce z ústního jednání konaného dne 10. 8. 2016 z důvodu zahraniční
služební cesty. Upozornil přitom, že se jednání zúčastnil zástupce žalobce a že v postupu žalobce
lze spatřovat jistou účelovost. Zároveň soud poukázal na to, že se žalobce omluvil i z jednoho
z dřívějších ústních jednání.
II. Obsah kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že při měření došlo k tzv. dvojité reflexi, tedy k odražení radarového svazku
od velkoplošné reflexní plochy měřeného vozidla na velkoplošnou reflexní plochu vozidla
jedoucího v protisměru, a proto byla naměřena chybná hodnota. Stěžovatel v dané souvislosti
po Magistrátu města Mostu požadoval vyhotovení znaleckého posudku, avšak ten mu nevyhověl,
ačkoliv setrvale namítal, že došlo k dvojité reflexi i za pomocí situačních nákresů. Radar
přitom tento jev sám neumí rozpoznat, a proto dochází k zaznamenání rychlosti jiného vozidla.
Stěžovatel poukázal na to, že měření neproběhlo v souladu s návodem, neboť při měření
je potřebné, aby se rychlost měřeného vozidla od vozidla měřícího lišila cca o 20 km/h. Rozdíl
mezi vozidly byl větší, neboť stěžovatel měl jet 151 km/h a policisté 106 km/h. V takovém
případě došlo ke zkreslení výsledků měření. Nelze v dané souvislosti vyjít z názoru, že radar
v případě nesprávného použití nezaznamená vůbec žádnou hodnotu, jak uvedly správní orgány
a krajský soud. Rovněž policisté nezajistili, aby v průběhu měření nebyly v zorném poli kamery
+-20° žádné překážky bránící výhledu na vozidlo. Tyto chyby nelze odbýt tím, že návod nemusí
být striktně dodržován. Nadto fotografie z radaru není způsobilým důkazem k projednání
přestupku. Správní orgány i krajský soud pochybily i při posuzování omluvy stěžovatele z ústního
jednání. Magistrát města Mostu měl totiž stěžovatele vyzvat k předložení dokladů o zahraniční
pracovní cestě, a nikoliv obratem vyhodnotit omluvu jako účelovou. Stěžovatel upozornil
také na skutečnost, že krajský soud nijak nevypořádal námitku, podle níž měření rychlosti
v daném úseku pozemní komunikace nebylo vzhledem k nízké nehodovosti namístě.
Podle stěžovatele nemůže obstát ani vymezení místa přestupku. Na základě výše uvedených
důvodů navrhl stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil rozsudek krajského soudu
i obě správní rozhodnutí.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek za zákonný
a kasační námitky za nedůvodné. S odkazem na vyjádření ze žalobního řízení navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
[5] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem. Rozhodování
o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl za situace,
kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném poučení
a uplynutí lhůty k vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti podle §109 odst. 1 s. ř. s.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
[8] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu i správních orgánů, že nemohlo
dojít k ovlivnění výsledku měření v důsledku tzv. dvojité reflexe radarového svazku. Jak přiléhavě
vysvětlil krajský soud, z návodu k obsluze předmětného radaru na straně 19 vyplývá,
že v průběhu měření nemohlo z principu funkce rychloměru dojít ke změření rychlosti vozidla
jedoucího v opačném směru.
[11] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že správní orgány nesprávně vymezily čas
a místo spáchání přestupku. Z napadeného rozhodnutí Magistrátu města Most je zřejmé,
že se měl stěžovatel dopustit přestupku dne 5. 4. 2016 v 13:52 hodin, na silnici č. I/13, v katastru
města Most, u sjezdu na obec Komořany, při řízení osobního vozidla tov. zn. Škoda Superb,
r. z. X. Podle Nejvyššího správního soudu je dané vymezení zcela postačující, neboť nevznikají
žádné pochybnosti o místu a čase spáchání přestupku.
[12] Ve vztahu k namítané vlhkosti vzduchu Nejvyšší správní soud uvádí, že z pořízených snímků
je zřejmé, že bylo slunečné počasí a teplo, a proto daná námitka nemůže být důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud souhlasí s hodnocením omluvy stěžovatele z ústního jednání dne
10. 8. 2016 provedeným správními orgány a krajským soudem. První ústní jednání ve věci
bylo nařízeno na den 23. 5. 2016, přičemž toto jednání bylo na žádost právního zástupce
stěžovatele odročeno. K druhému ústnímu jednání se sice stěžovatel i jeho právní zástupce
dostavili, nicméně toliko požadovali, aby byl u ústního jednání přítomen tlumočník. Magistrát
města Mostu proto nařídil na den 10. 8. 2016 třetí ústní jednání, přičemž devět dní
před jeho konáním obdržel žádost o odročení z důvodu neočekávané zahraniční služební cesty
žalobce. Magistrát města Mostu přitom vyhodnotil, že zahraniční služební cesta není důležitým
důvodem ve smyslu ustanovení §74 odst. 1 zákona o přestupcích. Nejvyšší správní soud souhlasí
s tím, že pracovní aktivity v projednávaném případě a zejména s přihlédnutím k tomu,
že se jednalo o již třetí nařízené jednání, správně Magistrát města Mostu vyhodnotil
tak, že nepředstavují důležitý důvod hodný omluvy z nařízeného ústního jednání.
Lze jen podotknout, že stěžovatel navíc pracovní cestu ani nijak neprokázal.
[14] Ve vztahu k námitce, že krajský soud nevypořádal tvrzení, že měření rychlosti ze strany
Policie České republiky v předmětném úseku silnice č. I/13 nebylo vůbec namístě, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že krajský soud tuto námitku skutečně výslovně nevypořádal.
Podle Nejvyššího správního soudu však lze z obsahu napadeného rozsudku dovodit, že krajský
soud dané měření aproboval, jinými slovy že se neztotožnil s tím, že by Policie České republiky
nebyla oprávněna měření provést. K dané námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že z hlediska
volby místa měření přináleží správní uvážení přímo Policii České republiky a zásah soudu
by přicházel v úvahu jen v situaci, kdy by došlo k zneužití správního uvážení a měření
by mělo kupř. šikanózní charakter. K tomu však v daném případě nedošlo. Nejvyšší správní soud
připomíná, že úkolem Policie České republiky je působit na účastníky silničního provozu
nejen represivně, ale i preventivně. Proto není bez dalšího nezbytně nutné, aby měření probíhalo
výlučně v „nehodových lokalitách“, ale naopak je potřebné provádět měření i v úsecích,
u nichž je žádoucí, aby dosavadní nízká nehodovost nestoupala.
[15] Nejvyšší správní soud však přisvědčil stěžovateli, že neobstojí obecná argumentace krajského
soudu i správních orgánů, podle níž nedodržení návodu k použití radaru RAMER 10C spočívající
v tom, že rozdíl mezi rychlostí vozidla stěžovatele a zasahujících policistů byl vyšší než návodem
předpokládaných cca 20 km/h, nemohlo mít vliv na naměřenou hodnotu. Krajský soud i správní
orgány dospěly k závěru, že by v případě nesprávně provedeného měření (a to z jakéhokoliv
důvodu) radar vůbec žádnou hodnotu nezaznamenal a měření by proto fakticky neproběhlo,
takže výsledek měření musí proto být správný. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
kategoricky nevylučuje, že závěry krajského soudu i správních orgánů mohou být správné
a že skutečně uvedený typ radaru může fungovat nastíněným způsobem. Takový závěr
je však podle Nejvyššího správního soudu nezbytné podložit případnými dalšími důkazními
prostředky, které dané východisko potvrdí či vyvrátí. Nejvyšší správní soud sice v rozsudku
ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013 - 60, konstatoval, že by se v případě chybně provedeného
měření za pomocí radaru vůbec měřené hodnoty nezobrazily, nicméně tento závěr učinil
ve vztahu k jinému typu měřícího zařízení, kterým byl radarový rychloměr zn. AD9C,
a proto není nastíněný závěr bez dalšího přenositelný i pro nyní projednávanou věc.
IV. Závěr
[16] Na základě této kasační námitky Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a v souladu s větou první před středníkem §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud, vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.),
povinen znovu posoudit, zda uvedené nedodržení návodu k použití radaru RAMER 10C mohlo
mít za následek ovlivnění výsledku měření rychlosti jízdy vozidla stěžovatele. V novém
rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu