ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.123.2019:23
sp. zn. 4 Azs 123/2019 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. T. N., zast. JUDr. Viet
Anh Nguyenem, advokátem, se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-20256-2/ČJ-2017-930310-V235, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 A
7/2019 - 18,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, odbor
cizinecké policie (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 20. 6. 2017,
č. j. KRPA-228667-17/ČJ-2017-000022, uložila žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou
mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 rok.
Současně podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila dobu k vycestování z území
České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná změnila část výroku rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně ve znění „[…] a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území
členských států Evropské unie v délce 1 rok“ na znění „[…] a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit
vstup na území členských států Evropské unie v délce 8 měsíců“ a ve zbylé části rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně potvrdila.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti rozsudku městského soudu kasační
stížností opíraje se o kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[5] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[6] Uvádí v něm, že jsou v jeho případě naplněny podmínky podle §73 odst. 2 s. ř. s.,
neboť je nepochybné, že výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by pro něj znamenal
nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám; odkázal přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25. K možnému rozporu s důležitým veřejným zájmem stěžovatel
poukazuje na to, že již samotný fakt, že měl na území České republiky povolen trvalý pobyt,
svědčí o tom, že se zde zdržoval dostatečně dlouho a měl zde vytvořeny vazby. Ke zrušení
jeho trvalého pobytu došlo v důsledku toho, že Českou republiku opustil na dobu delší než 6 let
a nemohl se ze zdravotních důvodů vrátit; stalo se tak až v průběhu řízení o zrušení trvalého
pobytu. Jeho následný pobyt na území České republiky bez platného dokladu opravňujícího
jej k pobytu byl velmi krátký a stěžovatel se proto domnívá, že narušení veřejného zájmu
v jeho případě nelze považovat za významnější v poměru k újmě jemu hrozící v případě
nepřiznání odkladného účinku, neboť mu hrozí vážná a nenahraditelná újma spočívající
v jeho nuceném opuštění České republiky.
[7] Žalovaná nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Uvádí,
že se s námitkou nepřiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného
života stěžovatele řádně zabývaly správní orgány v průběhu správního řízení, přičemž dospěly
k závěru, že stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou překážkou, pro kterou by stěžovatel
nemohl odcestovat z území České republiky a zpětně se integrovat v zemi svého původu.
Stěžovatel je v řízení zastupován právním zástupcem a neuvedl žádné mimořádné okolnosti
pro přiznání odkladného účinku, jeho setrvání na území České republiky po dobu řízení o kasační
stížnosti tudíž není podle žalované nezbytné. Žalovaná rovněž uvádí, že přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je požadavek,
aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří zde dodržují platné a účinné právní
předpisy.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení
argumentů stěžovatele i žalované dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyhovění
tomuto návrhu.
[9] Kasační stížnost v právě posuzované věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 téhož zákona
na návrh stěžovatele přiznat, jestliže 1) by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předpokladem přiznání
odkladného účinku je přitom kumulativní splnění obou uvedených podmínek.
[10] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, vyložil,
že uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují zásah
do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
Proto také dále dovodil, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů
o správním vyhoštění, „je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy
tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života.“
[11] Tyto skutečnosti zohlednil Nejvyšší správní soud při vyvažování újmy, která by mohla
stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla vzniknout
jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv podle čl. 8 Úmluvy by byl v případě nepřiznání odkladného
účinku podstatný. Byť je stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pro řádný
výkon jeho práva na spravedlivý proces považuje kasační soud za vhodné, aby mohl setrvat
na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Nelze rovněž přehlédnout
fakt, že žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění má podle 172 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí přímo ze zákona.
[12] Proti tomu nelze dovodit, že by v právě posuzované věci přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti mohla vzniknout újma jiným osobám. Újma hrozící stěžovateli v důsledku
nepřiznání odkladného účinku je tudíž nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám
v důsledku jeho přiznání; první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je tedy splněna.
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na důvody uloženého správního vyhoštění
(pobyt na území České republiky bez víza či povolení k pobytu) rovněž neshledal,
že by stěžovatelovo setrvání na území České republiky na další, avšak pouze časově omezenou,
přechodnou dobu, která se bude shodovat s délkou řízení o kasační stížnosti, bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Je proto splněna i druhá ze zákonných podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud tudíž po splnění zákonných podmínek podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 odst. 1 téhož zákona návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti vyhověl. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem
se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu. Vzhledem k tomu, že žaloba
proti rozhodnutí o správním vyhoštění má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný
účinek ze zákona, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje
i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
[15] Nejvyšší správní soud pro úplnost závěrem připomíná, že rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76).
[16] Jelikož stěžovatel uhradil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, ačkoliv je ve smyslu §11 odst. 2 písm. i) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudních poplatků osvobozen, rozhodl Nejvyšší
správní soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku za tento návrh. Soudní poplatek bude
v souladu s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu